Turkolog Tomáš Laně: Také Asad kšeftuje s Islámským státem a páchá válečné zločiny na civilním obyvatelstvu

Mnoho Evropanů v současné době nechápe, proč se Turecko, kdysi sekulární stát, pomalu stává znovu zemí, kde má islám velký vliv na politiku a společenské poměry. Vždyť životní úroveň v Turecku je velmi slušná na rozdíl od mnoha dalších států arabského světa (snad kromě pár ropných království) a země se stále více modernizuje. Jak si to vysvětlujete, proč k tomu vlastně dochází?

Turecko nepatří k arabskému světu. Podle ústavy je sekulárním státem necelých sto let, od založení republiky Mustafou Kemalem Pašou, který později přijal příjmení Atatürk. Vedle sebe tam vždy existovala městská sekulární vrstva a venkovské konzervativní obyvatelstvo, kde islám nepřestával hrát svoji tradiční roli. S průmyslovou revolucí a stěhováním venkovanů do měst se jejich způsob života rozšířil i tam. Strany akcentující islám tak začaly v Turecku získávat vliv. Islám svým silným sociálním nábojem oslovuje zejména nemajetné a chudší vrstvy. Na komunální úrovni ovládla tehdejší islamistická strana obě turecké metropole už v polovině 90. let minulého století.

V roce 2002 poprvé velkým rozdílem vyhrála všeobecné volby její modernizovaná odnož, strana AKP Recepa Tayyipa Erdogana (RTE), sestavila jednobarevnou vládu a u moci se drží dodnes. Země pod touto vládou udělala velký hospodářský pokrok. Vedle bohatších tureckých metropolí zbohatla i regionální centra. Vládnoucí strana začala postupně do společenského života zavádět islámské normy. Emancipovala například nošení šátků ve státní službě nebo na vysokých školách, dokonce i v parlamentu. Rozšířila síť středních náboženských učilišť a umožnila jejich absolventům ucházet se o vysokoškolské studium, rozšiřuje studium Koránu.

Zprvu se zdálo, že v Turecku může vzniknout islámská obdoba západního demokratického zřízení, protože i za sekulární byrokraticko-vojenské vlády mělo Turecko i přes pluralitní politický systém dost daleko k západnímu pojetí demokracie a nová vláda působila dojmem, že emancipovala nábožensky smýšlející část populace s tou sekulární. Jejich poměr v Turecku je tak půl na půl, a to také s určitou tolerancí odrážejí volební výsledky.

Islamizace společnosti s důrazem na vzdělávací systém spolu s vypjatým tureckým nacionalismem využil RTE jako výtah k neomezené osobní moci, která byla jeho pravým cílem. Zprvu vykonstruovanými procesy zlomil moc armády, která byla strážcem kemalistického sekularismu, potom odstranil své islamistické spojence, kteří mu v tom pomáhali. Nyní odhodil veškeré skrupule a směřuje k soustředění moci do vlastních rukou.

Domníváte se, že právě příklon k islámu je důvodem, proč se z Turecka stala za Erdogana totalitní země, kde jsou novináři vězněni za to, když zveřejňují informace, které vládě zrovna moc nesedí a protirežimní demonstranti jsou brutálně rozháněni policií? A je vůbec možný obrat v turecké politice, dokud bude žít prezident Erdogan?

Turecko totalitním státem ve smyslu komunistického režimu v bývalém sovětském impériu, v Číně nebo v Severní Koreji ještě zdaleka není. Pořád tu existuje parlamentní opozice, opoziční média, sekulární podnikatelská a akademická sféra, nezávislá inteligence. Ti mají Erdogana plné zuby. Islám s tím nemá co dělat, Erdogan ho jen zneužívá k dosažení neomezené moci, sám se jím řídí jen navenek, rozhodně ne v okázalém přepychu, bohatství a hromadění majetku pro sebe, svoji rodinu a své přisluhovače. Pomáhá mu v tom rozsáhlá korupce. Je to stejné jako v autoritativních režimech postsovětských republik, kde obyvatelstvo vyznává islám a které dokonce jakékoliv projevy islamismu tvrdě potlačují.

To Turecko je proti nim ještě mnohem svobodnější, i přes Erdoganovy snahy tam pořád ještě existuje značná pluralita názorů. Kdo ovšem islámské normy ve své zemi zavedl, je Putinův místodržící, bývalý islamista Kadyrov v Čečensku.

Lidé se také moc neorientují v politické situaci na Středním východě, kdy Turecko na jedné straně prokazatelně zásobovalo Islámský stát svým zbožím a dokonce prý i zbraněmi a samo pak od něj kupovalo ropu, a na straně druhé v Istanbulu páchají atentáty právě i teroristé z IS. Jak se dají vůbec pochopit tyto rozporuplné události?

Nejspíš proto, že teroristé z tzv. Islámského státu i Erdoganovi vyhlásili válku. Erdogan je pod tlakem západu nucen proti Islámskému státu alespoň spektakulárně zasahovat. Vždyť i jeho strategické partnerství se Saúdskou Arábii má mj. za cíl boj koalice islámských zemí proti Islámskému státu. Ten se ostatně především zaměřuje na autoritářské režimy v arabských zemích, zejména v Saúdské Arábii.

Konflikty mezi Ruskem a Tureckem chápe většina politiků i veřejnost jako boj o vliv v Sýrii. Rusko bylo v této válce vůči Asadovým odpůrcům i IS celkem úspěšné, na rozdíl od Turecka i NATO. Zavládne nyní v Sýrii už klid, když „mocný“ soused Turecko má jiné geopolitické zájmy, které jsou vehementně podporované USA? Lze čekat nějaké dramatické zásahy od Turecka nebo od USA, které by do toho mohly vojensky vstoupit?

Konflikt mezi Ruskem a Tureckem vznikl kvůli přetahování o vliv v Sýrii. Rusko však nabylo vrchu. Turecko zase tak mocné není. Klid v Sýrii nenastane, dokud se Asadův režim, podporovaný Ruskem, bude pokoušet násilím si podrobit celou zemi. Rusko se primárně snaží udržet si v Sýrii své základny a vliv na její vládu. K tomu mu slouží Asadův režim a proto ho podporuje nikoliv přednostně proti Islámskému státu, ale proti umírněnější syrské opozici, kterou vidí Asad jako hlavní hrozbu.

Z odporu k Asadovu represivnímu režimu také občanská válka v Sýrii vypukla. Vždyť Asad už v roce 2013 použil proti vlastnímu obyvatelstvu chemické zbraně. Také on kšeftuje s Islámským státem. Je hlavní překážkou politického urovnání v Sýrii. I v současné době bombarduje oblasti ovládané opozicí tříštivými bombami a páchá válečné zločiny na civilním obyvatelstvu. Rusku se možná podařilo udržet Asadův režim při životě, občanskou válku to však rozhodně nezkrátilo. Vždyť i do spektakulárně dobyté Palmyry se znovu dere Islámský stát. Úspěšné bylo Rusko v tom, že si v Sýrii udrželo vliv. Ale to prospívá jen Putinovu režimu a jeho domácí propagandě. Mnohem účinnější v boji proti Islámskému státu je západní koalice, která ovšem své akce neprovází tak masivní propagandou jako Rusko.

Šéf americké CIA John Brennan uvedl, že úřady zveřejní dosud utajovanou kapitolu zprávy Kongresu o teroristických útocích z 11. září 2001, která je známá jako „28 stran“. Stále ještě tajná kapitola, která poslední dobou budila emoce u rodin obětí teroristických útoků, má obsahovat nepotvrzené informace o tom, že útoky finančně pokrývala Saúdská Arábie. Někteří pozůstalí se dokonce měli chystat saúdský režim žalovat, k čemuž dala v posledních dnech zelenou i americká legislativa. Proč si myslíte, že i přesto má USA stále tak dobré vztahy k Saúdům, kteří i vyznávají vahábismus (nejtvrdší formu islámu) a také podporují Islámský stát, který ohrožuje celý svět?

Vztahy USA se Saúdskou Arábií jsou dlouhodobě strategické povahy. Saúdská Arábie má ohromné zásoby ropy a zemního plynu, jež budou ještě dlouho nepostradatelné pro světové hospodářství, a hraje také zásadní roli pro stabilitu regionu. Strategické úvahy mocností se neřídí ohledy na vnitřní politiku určitých zemí, jak je ostatně vidět hned vedle na případu Ruska a Sýrie.

Pedagog Pavel Nováček v LN varuje, že po zimním uklidnění migračního toku nesmíme zapomenout, že problém, proč lidé utíkají, zdaleka nebyl vyřešen a to nejhorší nás teprve čeká. Evropa musí podle něj začít mnohem výrazněji investovat do rozvojové pomoci a motivovat lidi, aby neutíkali k nám, ale zůstávali doma, jinak prý bude mnohem hůř? Dá se s tímto názorem souhlasit?

Migrace lidí má globální, především hospodářské příčiny. Mnohem víc lidí migruje kvůli klimatickým změnám, které jsou z velké části vyvolané nechutí bohatých zemí zmírnit negativní dopady intenzivní ekonomické činnosti, než kvůli válkám a rozvratu některých států. Ty jsou konec konců také do značné míry důsledkem klimatických změn. Dokud se bude prohlubovat propast mezi vyspělou a chudou částí planety, dotud bude migrace pokračovat a sílit. Bohaté země včetně EU a její součásti České republiky se s ní budou muset vyrovnat a nikoliv strkat hlavu do písku.

Politikou České republiky byla vždy rozvojová a transformační pomoc. Nestačí do chudých zemí jen strkat peníze, ale také dohlížet na tamější režimy, aby se peníze neztrácely v korupci vládnoucích vrstev. To vyžaduje nastolení transparentních vztahů, vytvoření stabilního ekonomického prostředí, procesu, který je často pohrdlivě nazýván vývozem demokracie. Příkladem ekonomické a politické stabilizace rozvojové země je třeba středoafrická Rwanda, která kdysi prošla jednou z nejbrutálnějších genocid v historii. U nás máme i nevládní organizace, které se takto snaží pomáhat například rozvoji zemědělské výroby a podnikatelského prostředí v chudých zemích. Na činnost nevládní organizace Člověk v tísni může být Česko právem hrdé.

Česká republika by měla na jednu stranu poskytovat rozvojovou a transformační pomoc, na druhou se ovšem připravovat na další migrační vlny účinnými integračními programy. Na světové migraci se musíme i my podílet. Věřím, že tohle si odpovědná Sobotkova vláda uvědomuje a připravuje se na to. Trestuhodné ovšem je, když někdo z populistických důvodů a z důvodů vlastního krátkodobého osobního nebo mocenského prospěchu zneužívá oprávněných obav obyvatelstva z neznámého a ještě je přiživuje. Náš národ je dost inteligentní a vzdělaný na to, aby to rozeznal. Svět se mění a i my se mu musíme přizpůsobit.

Turecko mělo velký zdroj příjmů i z turismu. Letos se ale očekává v této oblasti velký pokles, protože zejména Rusové, ale i velká část Evropy, do něj už v létě nepřijede. Nemůže tento fakt vyvolat v „Erdoganově totalitním království“ další otřes? Anebo se jedná jen o zanedbatelnou záležitost, se kterou se Turecko hravě vyrovná?

Turecko se výpadek zahraniční turistiky snaží vyrovnat podporou turistiky domácí. Má to ovšem jednu nevýhodu, a to devízovou. Jinak ovšem Turecko mělo sice z cestovního ruchu značné příjmy, v žádném případě však na něm není závislé.