Pokud by se potvrdilo, že sklad ve Vrběticích vyhodili do vzduchu Rusové, byl by to pro vás akt státního terorismu?Anketa
Stal jste se odborným garantem hnutí Trikolóra pro oblast spravedlnosti. Co vás do Trikolóry přivedlo a čeho byste v ní chtěl v oblasti spravedlnosti dosáhnout?
Celý život se považuji za „klausistu“ a od ohlášení prezidentské kandidatury v roce 2015 jsem se stal skalním příznivcem Donalda Trumpa. Mezi oběma muži je mnoho rozdílů, ale zároveň u nich naleznete několik společných prvků. Především jsou to vizionáři, kteří dokážou vtěsnat i velmi složité problémy do jednoduchých a srozumitelných vět. Oba dělali věci, které bytostně považovali za správné, aniž řešili, zda jim to přinese uznání, či zatracení. A jsem přesvědčen, že oba viděli dál než většina jejich souputníků. Což s sebou vždy nese nemalé potíže, neboť být o krok napřed nikdy není příliš populární.
Ostatně jak víme z historie – svět své vizionáře povětšinou upaloval. Ať už obrazně, nebo doopravdy. Když se na politické scéně objevil Václav Klaus mladší, šel jsem logicky za ním. Jsem celoživotně konzervativně smýšlející člověk. Skutečně věřím, že bohatství vzniká pouze a jedině z práce, že různé progresivistické ideologie a ismy nás nemusejí nutně posouvat zpět a že Česká republika a Češi mají na to, obstát i v celosvětové konkurenci. Jsme sice malý národ, ale zároveň jsme národem velkým.
V Trikolóře jsem se setkal s podobně smýšlejícími lidmi, kteří dosáhli ve svém osobním i pracovním životě nemalých úspěchů a chtějí politice něco dát. Václav Klaus mladší spolu se Zuzkou Majerovou Trikolóru založil, nicméně Trikolóra nebyla a není jen o jednom muži. Je to především parta skvělých lidí, které spojuje podobný názor na Českou republiku a na svět jako takový.
Základním heslem Trikolóry v oblasti spravedlnosti je heslo „braňme normální svět“. Co tento pojem znamená pro vás, a jak jej aplikovat na oblast práva?
Normální je, že za vraždu či znásilnění musí být udělen výrazně vyšší trest než za verbální trestný čin. Normální je, že každý člověk má právo na férový proces, který netrvá několik let, ale maximálně několik měsíců. Normální je nevydávat stovky nových a nových zákonů, v nichž už se nevyznají ani sami právníci, natož normální lidé. Normální je, že základní práva a svobody jsou klíčovými hodnotami každého demokratického státu, jež lze omezit pouze v naprosto nejnutnějších případech, a to na zcela minimální dobu. Normální je svoboda slova, nikoliv to, že se cenzurují všechny výroky, které se neshodují s oficiální názorovou linií a které nějaká kvazi autorita fact-checkingových projektů označí za dezinformace.
Tito novodobí majitelé pravdy by nejraději usměrnili myšlení všech lidí jediným, z jejich pohledu tím správným směrem. Ale to už jsme tu měli a myslím, že jen hrstka lidí si přeje, abychom se do takové doby opět vrátili. Problémem je, že taktiky těchto moderních cenzorů vypadají na povrchu mnohem přívětivěji, a většina lidí tak nedokáže poznat, že se v jádru jedná o ten samý zrůdný režim, kterým jsme si už jednou prošli. Na pohled z dálky to vypadá jako ferrari, ale uvnitř je to stále ten samý omšelý trabant.
Poslední rok jsme prožili v pandemii, posledních půlroku v režimu nouzového stavu. Nemáte obavy, že tato zkušenost nějakým způsobem poznamená náš vztah k právu a právnímu státu? Ať už na straně občanů, kteří si zvykli na určité „vrchnostenské“ řízení státu, nebo na straně mocných, kteří udělali zkušenost, jak snadné je získat a uplatnit moc. Nehrozí, že nás covid znovu naučil pohodlí autoritářství?
Já se obávám, že náš vztah k právnímu státu událostmi posledního roku již tvrdě poznamenán je. A pokud v říjnových volbách nedojde k dramatické obměně současné politické reprezentace, tak se tato změna stane patrně nevratnou. Současná vládní koalice za skryté asistence tzv. demokratické opozice vzala Listinu základních práv a svobod, roztrhala ji na cucky, zašlapala do hlíny a spláchla do kanálu. Je pro mě opravdu děsivou zkušeností sledovat, jak snadno občané tohoto státu přijímají naprosto zásadní zásahy do svých klíčových práv, které nejsou nijak rozumně odůvodněny ani časově ohraničeny. Vše pod zástěrkou svatého boje proti neviditelnému nepříteli jménem covid.
Chci na tomto místě zdůraznit, že tuhle nemoc ani náznakem nepodceňuji a je mi upřímně líto každého ztraceného lidského života. Nicméně totálně zruinovat školství, sociální vztahy, ekonomiku, kulturu a sport omezujícími opatřeními, u nichž nemáme jediný reálný důkaz, že skutečně něčemu prospívají, to je prostě něco naprosto šíleného. Pokud už vláda chce zasahovat do těchto klíčových oblastí lidského života, musí pro to mít pádný a tvrdými daty jasně ověřitelný důvod. Ve skutečnosti ale jen zavedla ta nejvíce viditelná opatření, kterými maskovala svoji absolutní neschopnost v boji s touto epidemií cokoliv pozitivního udělat.
Jsem bytostně přesvědčen, že kdybychom od začátku epidemie, nebo alespoň od léta roku 2020 naslouchali skutečným odborníkům typu pana profesora Berana a kladli důraz na ochranu a systematické posilování imunity u rizikových skupin, měli bychom dnes výrazně nižší počet obětí, aniž bychom museli zavřít školy, restaurace či sportoviště, byť na jediný den.
Logickým vyústěním tohoto marasmu pak je již nyní avizovaný záměr vrátit základní ústavou a listinou daná práva pouze vybrané skupině osob, která se podřídí systému a získá za to propustku k alespoň částečnému návratu k předcovidovému způsobu života. Můžeme to nazývat covid pas, zelená karta nebo mobilní aplikace s QR kódy, ale pod touto fasádou jde jen a jen o vyšší kontrolu veřejné moci nad počínáním a rozhodováním jednotlivce. A s vyšší kontrolou vždy přichází ruku v ruce její ještě ošklivější sestra jménem totalita. Lidská práva se vždy omezovala ve jménu vyššího dobra. Bylo tomu tak za nacismu i komunismu. A nejinak je tomu i nyní.
Psali jsme:
Co říkáte jako právník na způsob, jakým vláda v pandemii vykonávala správu státu?
Jedním slovem katastrofálně. Pokud byste chtěl slova dvě, tak bych řekl naprosto katastrofálně. A to v každé oblasti, na kterou sáhla. Deficit zdravotnického personálu a naprostá absence snahy s tímto stavem cokoliv udělat. Absolutní neschopnost systematicky ochránit rizikovou skupinu tzv. vnímavých osob. Pomalá a nedostatečná pomoc podnikatelům a živnostníkům. Těmto lidem, kteří jsou páteří každé tržní ekonomiky, stát svým autoritativním a bezohledným rozhodnutím jedním šmahem zničil jejich často celá léta budované projekty.
Vždy, když někde v médiích slyším, že nemůžeme zavřít průmysl ani na čtrnáct dní, protože by to zničilo náš státní rozpočet, tak se nestačím divit, že nikoho z našich mocipánů ani nenapadne, jak to tedy asi mají zvládat rodinné rozpočty živnostníků, kteří jsou bez příjmu už skoro rok. Vláda si prostě řekla, že to povětšinou nejsou jejich voliči a že nemají možnost účinně se postavit na odpor, a tak je prostě obětovala.
Největšího hříchu se ale tato vláda dopustila na našich dětech. Náš stát měl nejdéle zavřené školy ze všech zemí na světě. Bezdůvodně. Nyní nutí děti, aby se dvakrát týdně testovaly a celý den seděly ve škole v rouškách. Opět bezdůvodně. Fatálně tak poškozují jejich fyzické i duševní zdraví. Vytvářejí „generaci covidu“. Mnohé světové studie přitom jasně dokazují, že omezující opatření si ve výsledku vyžádají mnohem více lidských životů než covid sám. V naší zemi to bude platit zcela stoprocentně.
Ministr zdravotnictví Petr Arenberger pár dní po svém nástupu otevřeně řekl, že ví, že vládní opatření první soud, kterému je někdo předloží, zruší. Ale on se rozhodl věřit lékařům, ne právníkům. Co říkáte na tento přístup k právu, který je tu u ústavního činitele pod přísahou naprostou novinkou?
Naprostá arogance moci. Jinak to nelze nazvat. V normální demokratické zemi se jedná o zcela neslýchaný výrok. Kdyby jej pronesl ministr třeba v Anglii, tak by musel ještě v ten den skončit. Tento skandální postup opět jen podtrhuje to, co již bylo řečeno výše – pod zástěrkou boje proti covidu je povoleno naprosto vše. Včetně otevřené ignorace právního a ústavního pořádku naší republiky.
Pokud bych byl na místě Andreje Babiše, tak takového ministra odvolám minutu po pronesení tohoto výroku. Respektive já bych si takového člověka do svého týmu ani nikdy nevybral.
V minulosti jste se podílel na pokusu o očištění českého fotbalu s předsedou svazu Ivanem Haškem. Co říkáte na současné pokusy o změny ve fotbalovém prostředí?
Upřímně jim fandím. Když Ivan Hašek odstoupil, pokusil jsem se o to samé. Bohužel jsem v souboji s Mirkem Peltou neuspěl a fotbal se začal ubírat cestou, po které jsem prostě odmítl jít. Už tehdy mi bylo jasné, kde tahle cesta skončí, a mnohé fotbalové činovníky jsem na to upozorňoval. Tehdy mi ještě nevěřili.
Každopádně nyní se naskytla unikátní šance otočit kormidlo a po letech vyplout správným směrem. K tomu je ovšem potřeba připravit a zrealizovat zcela zásadní systémové změny, nikoliv pouze ty kosmetické. A to nebude nic jednoduchého. Takové kroky totiž vyžadují pořádný kus odvahy. Háša a já o tom víme své.
Nedávno se fotbal dostal do centra celospolečenské debaty kvůli potrestání českého fotbalisty Ondřeje Kúdely přísným trestem na deset zápasů po incidentu, při kterém byl nařčen z rasistické urážky soupeře. Co jste na tento případ říkal vy? A přijde vám jeho trest (i v kontextu dalších disciplinárních trestů z daného utkání) jako adekvátní?
V úvodu tohoto rozhovoru jste se mne ptal, co je normální. Tento příběh je přímo ukázkovým příkladem toho, co normální není. Není normální, aby kdokoliv dostal za jedno, byť sebevíc ošklivé slovíčko, nadto řečené ve vypjatém sportovním utkání, více než trojnásobně přísný trest než hráč, jenž někoho fyzicky napadne v útrobách stadionu, neřkuli jiný hráč, který spáchá brutální až likvidační zákrok, jenž je způsobilý ohrozit kariéru či přímo život svého protihráče. Jedná se bez jakékoliv diskuse o ideově motivovaný trest. Neférový a hloupý.
Ondry Kúdely je mi pak lidsky nesmírně líto. Je to hodný a slušný kluk, který si tohle fakt nezasloužil. Vím, že od Slavie bude mít zcela jistě zajištěný kvalitní právní servis, nicméně už jsem mu přes své kamarády ve Slavii vzkázal, že jsem připraven jej případně zcela zdarma právně bránit, a to včetně poměrně složitého řízení před Mezinárodní sportovní arbitráží CAS v Lausanne.
Psali jsme:
Mezi českými fotbalovými fanoušky se po vynesení trestu objevil údiv, jak může být někdo potrestán, když proti němu nebyly důkazy, a že neplatí zásada presumpce neviny. Ta platí u soudů, ale disciplinární řády se tím úplně řídit nemusejí. Jak to má ve svých řádech UEFA? Ctí se obvykle zásada presumpce neviny?
Víte, já jsem coby místopředseda FAČR strávil pět let v pozici člena marketingové komise UEFA a jako jeden z mála Čechů jsem tuto organizaci poznal poměrně detailně zevnitř. UEFA je politika. Tvrdá a nelítostná politika na každém kroku, který tam uděláte. A politika hrála hlavní roli i v tomto rozhodnutí. Presumpce neviny v tomto případě absolutně nikoho nezajímala.
Loktem do nosu. „Trest“ pro Kúdelu od hvězdy z Wallesu
Mnoha obyvatelům ČR je nesrozumitelné až nepochopitelné, jak v anglosaském světě může být boj proti rasismu pod heslem Black Lives Matter veden do takové důslednosti, že přestávají platit takové základní principy právního státu, jako je povinnost prokazovat vinu. Co na to říkáte vy jako právník? Je to jen nějaký exces, nebo je to součást nějakého obsáhlejšího a stabilnějšího trendu změny pohledu na právo?
BLM je čistá politická ideologie. Kdysi si jeden podprůměrný hráč NFL jménem Colin Kaepernick při hymně klekl, následující sezónu už s ním žádný tým kvůli jeho slabé výkonnosti nepodepsal smlouvu a on hned řekl, že je to z důvodu diskriminace vlastníků profesionálních klubů právě kvůli tomuto jeho protestu. Což je čistá nefalšovaná lež. A na lži založená ideologie je vždy ideologií zhoubnou. Existují však velmi mocné skupiny, kterým se perfektně hodí do krámu. Zejména se jedná o Demokratickou stranu v USA.
Reprezentantům tohoto politického subjektu dokonale vyhovuje to, aby se černoši a další menšiny žijící v USA cítili jako oběti. Následně toho pak zneužívají k tomu, aby je před volbami radikalizovali a získali na svoji stranu. Když vidím, jak starosta města Minneapolis klečí a teatrálně pláče u rakve osminásobně trestaného recidivisty, jenž měl v rejstříku zapsáno i ozbrojené přepadení těhotné ženy, jako by společnost právě přišla o nejhodnotnějšího člena své komunity, tak se mi dělá z té přetvářky nevolno.
BLM je zneužívaná ideologie postavená na lži. A pokud se jakákoliv ideologie dostane do právního prostředí a začne ovlivňovat rozhodování policistů, státních zástupců či soudů, tak toto právní prostředí začne pokřivovat. To platí o BLM, o #metoo i o jakékoliv jiné zpolitizované ideologii.
Psali jsme:
Boj proti rasismu je pro UEFA oblíbeným tématem, co pamatuji. Proč je zrovna na toto téma tak citlivá, že naskočila na hyperkorektní vlnu BLM? Jakou jste s tím měl zkušenost v době, když jste působil ve fotbalovém prostředí?
V době, kdy jsem já působil na FAČR a UEFA, hnutí BLM ještě neexistovalo. Pravda ale je, že boj proti rasismu byl vždy ústředním tématem jak UEFA, tak i FIFA. Tehdy to byl ale ještě boj zdravý. Odstraňoval předsudky, spojoval národy i rasy. Každý příčetný člověk přece přirozeně musí rasismus odsoudit. Žádná skupina žádné barvy pleti není ani nadřazená, ani podřazená skupině jiné. To je přece naprosto jasný fakt.
Pokud ale z tohoto tématu uděláte čisté politikum a začnete na jeho základě pozitivně diskriminovat a nespravedlivě rozhodovat, pak dosáhnete přesně opačného efektu, než jste původně zamýšlel. Lidem to začne lézt dřív nebo později krkem a začnou být méně tolerantní a daleko více agresivní. UEFA a celé hnutí BLM dělá v tomto ohledu myšlence vzájemného respektu mezi lidmi různých ras medvědí službu. BLM pouze zvyšuje napětí a šíří intoleranci a nenávist.
V Česku si mnoho lidí včetně bezesporu ctihodných osobností z kauzy Kúdela – Kamara odvodilo, že pro západní Evropu vždy budeme póvl z východu, na kterém si budou případně vybíjet svou frustraci, když na jiných menšinách nemohou. Máte pocit, že v rámci Evropy (třeba i v EU) sklouzáváme do této pozice?
Já myslím, že mnoho lidí ze Západu nás za póvl již dávno považuje. Dívají se na nás s despektem, tak jako se mnozí Češi dívají třeba na Ukrajince. Ani v jednom případě to ale samozřejmě není správně. Nicméně dokud budeme pro západní svět pouze levnou pracovní silou z Východu, tak tento náhled některých lidí (zdůrazňuji některých, nikoliv všech) nemáme šanci změnit. Nesmíme ale udělat stejnou chybu jako BLM a začít si hrát na ublížené a utlačované oběti.
Správná cesta je všem dokázat, že náš národ je natolik šikovný, pracovitý a inteligentní, že jsme schopni se ekonomicky vyspělejším zemím ve všem vyrovnat, a dokonce je i předčít. Ještě za dob Rakouska-Uherska jsme patřili k ekonomicky nejvyspělejším oblastem Evropy. A já věřím, že máme na to, se do této pozice znovu propracovat. Nikdy jsem nesouhlasil s názorem, že jsme národ Švejků, který se všechno jen snaží lidově řečeno „očůrat“.
Bytostně jsem přesvědčen, že Češi, Moravané a Slezané patří mezi nejšikovnější národy na světě. Jde jen o to, abychom měli ve vedení našeho státu lidi, kteří pochopí, že se nesmíme smířit s pozicí montovny Evropy, nýbrž že musíme zrealizovat ekonomický plán, který přinese do České republiky práci s vyšší přidanou hodnotou. V podstatě tak souhlasím s památným výrokem pana Babiše, jenž lze dnes považovat za téměř až prorocký – jsme schopný národ, jen nás řídí nemehla. A já opravdu pevně doufám, že tuto skutečnost v říjnových volbách naši občané konečně změní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
