USA a naši západní spojenci se snad museli zbláznit. Tato africká teroristická organizace může i díky nim udeřit též v Evropě, upozorňuje znalec západní Afriky

Kromě Islámského státu se hovoří také o organizaci Boko Haram. Co to je vlastně zač?

Boko Haram je parta surových ochotníků naverbovaných v mnoha afrických i mimoafrických zemích, připravená terorizovat civilní obyvatelstvo a ničit infrastrukturu suverénních zemí. V tom se nijak neliší od takzvaného Islámského státu a dalších ozbrojených teroristických skupin, které operují převážně na Blízkém východě a v severní Africe. Stejně jako u těch ostatních, původní skupina, nazývající se „lidmi oddanými Prorokovu učení a propagaci džihádu“, neměla s dnešní teroristickou organizací (módní zkratkou překřtěnou na Boko Haram) vůbec nic společného. Byla to komunitní vzdělávací a sociální nadace pomáhající chudým muslimským rodinám v severovýchodním cípu Nigérie. Skupina se začala postupně radikalizovat a někdy kolem r. 2009 se náhle přetvořila v polovojenskou ozbrojenou organizaci, která začala bojovat proti nigerijské vládě. Jak vidíte, časová paralela se vznikem takzvaného Islámského státu tady je.

Jaké jsou další paralely mezi Boko Haram a Islámským státem?

Jejich dalšími společnými rysy jsou:

– vysoký podíl cizích státních příslušníků v jejich stavu. Stejně jako v Sýrii a v Iráku vidíte válčit libyjské, marocké, čečenské a albánské teroristy, u Boko Haram převažují arabsky a berbersky mluvící etnické skupiny nad domácími Kanurijci, Hausy a Fulby;

– prudká eskalace jejich aktivit a nárůst výzbroje obou skupin v období vypuknutí takzvaného arabského jara a následné občanské války v Libyi;

– přes deklarovaný silný náboženský akcent obou skupin naprostá absence Koránu, modliteben, islámských škol nebo jiných známek náboženského života na jimi ovládaných územích. Mnozí bojovníci obou uskupení nedokážou ani odříkat základní vyznání víry či úvodní súru Koránu.

Jak tedy vidíte, obě skupiny jsou tvořeny do jisté míry podle stejného modelu. O islamistech přitom nemůže být ani řeči. Jde o brutální soldatesku, která má lidi šokovat spektakulárními vraždami, únosy a teroristickými činy.

Do jak velké míry probíhá koordinace Boko Haram s Islámským státem? Je to reálné, nebo je to spíše marketing?

Obě skupiny jsou nade vší pochybnost řízeny z jednoho centra. Proto ani příliš nepřekvapilo, když se Boko Haram prohlásilo za „západoafrickou provincii Islámského státu“. Mělo to nepochybně vyvolat mezi lidmi představu jakéhosi velkého islamistického spiknutí proti zbytku světa. Praktický důsledek to však nemá.

Má Boko Haram podobně jako Islámský stát nějaké podporovatele a sponzory ze zahraničí?

Ano, nepochybně zejména v Saúdské Arábii, odkud byly poukázány na podporu Boko Haram značné finanční částky například Společností pro islámský svět a dalšími, většinou bohatými individuálními sponzory. Peníze však proudí například i z Velké Británie od islámské nadace Al-Muntada. Jde vesměs o dárce podporující šíření wahhábistického pojetí islámu. Lví podíl však – opět shodně s takzvaným Islámským státem – připadá na příjmy z nelegálních aktivit, především proliferace drog, zbraní a obchodu s lidmi a s lidskými orgány. Je nanejvýš pravděpodobné, že Boko Haram financují i některé zahraniční zpravodajské služby.

Může Boko Haram udeřit v Evropě? Může mít své agenty mezi uprchlíky z Afriky?

Pokud si to mocní tvůrci a velitelé těchto proxy armád budou přát, dojde k teroristickým útokům i v Evropě. Ty je potom možné libovolně připsat Boko Haram nebo komukoliv jinému. Přes Niger, který byl teroristickými útoky Boko Haram taktéž zasažen, Libyi a Středozemní moře vede do Evropy spolehlivá cesta, kterou za zhruba 1 500–2 000 dolarů může absolvovat prakticky kdokoliv.

Je pravda, že USA odmítly podpořit boj Nigérie proti Boko Haram, protože ta odmítá přijmout homosexualistickou legislativu? Jaká je vlastně role Západu v tomto procesu?

Spojené státy, stejně jako některé evropské země, se snaží prosadit legalizaci homosexuálních vztahů a partnerství v mnoha afrických zemích. Nutno říci, že velmi neúspěšně. Již v roce 2013 pohrozil dokonce britský premiér David Cameron zastavením pomoci Nigérii, pokud neuzná „práva gayů“. Poslední úporný nátlak pak proběhl při státní návštěvě nově zvoleného nigerijského prezidenta Muhammadu Buhariho ve Spojených státech v červenci 2015. Pan prezident však reagoval preemptivně a ještě dříve, než americká strana mohla tuto otázku otevřít, řekl, že sodomie je v Nigérii nejenom protiprávní, ale z hlediska kulturního je považována za odpornou.

Pokud se týče vašeho dotazu, americký velvyslanec James Entwhistle odpověděl dne 9. října 2014 na otázku, proč je pro Nigérii tak komplikované zakoupit od Spojených států vojenský materiál, který tak nutně potřebuje na boj s terorismem, takto: „Zaprvé vždy, když zkoumáme, zda povolit takový transfer, zabýváme se otázkou, zda takový nákup dává smysl a odpovídá skutečným potřebám vaší země. A zadruhé se samozřejmě zabýváme stavem dodržování lidských práv v dané zemi.“

Občas si připadáte, že se naši západní partneři a spojenci museli nutně zbláznit anebo, že se v západní Africe řídí zásadou „čím hůř, tím líp“. Pamatuji se na případ z roku 2008, kdy spolkové ministerstvo zahraničí odmítlo povolit tranzit vrtulníku nigerijských vzdušných sil po generální opravě z Prahy přes německé území do belgického přístavu s odůvodněním, že by onen jeden vrtulník mohl v Nigérii „zvrátit regionální rovnováhu sil a mohl by být též použit k represivním účelům“.

Má boj s Boko Haram nějaký význam pro Českou republiku, její obchod, národní zájmy...?

Jistěže, Česká republika dlouhodobě deklaruje podporu zemím regionu, které se potýkají s nárůstem teroristických hnutí. České společnosti jsou v regionu velmi aktivní jak na poli vývozu vojenského i bezpečnostního materiálu, tak i v poskytování výcviku, vzdělání a technologických informací. Naší prioritou je pomoci africkým zemím ve stabilizaci jejich bezpečnostní situace a v rozvoji jejich vnitřních ekonomik. Jak známo, kombinace obojího vytváří harmonické prostředí, které mimo jiné snižuje ekonomickou migraci. Jako taková musí být tedy úspěšnost boje těchto zemí s Boko Haram důležitým bodem naší zahraniční politiky.

Jaká je situace křesťanů v Nigérii?

Musíme si uvědomit, že zatímco v severní Nigérii zakořenil islám již před pěti stoletími a systematicky se začal šířit na jih počátkem 19. století, křesťanství je zde relativně mladým náboženstvím, které se na jihu země rozšířilo až na přelomu 19. a 20. století s důslednější kolonizací vnitrozemských oblastí. V té době také začalo docházet k prolínání i ke střetům obou náboženství. Dnešní poměr věřících je zhruba 50 ku 45 procentům ve prospěch muslimů s menšinou lidí, vyznávajících stále původní africká náboženství. Země uplatňuje nepsanou zásadu rotace, kdy by se měli v prezidentské funkci střídat křesťanští a muslimští zástupci.

V obdobích, kdy zemi spravuje administrativa vedená křesťanským prezidentem, dochází k nepokojům a k nářkům na marginalizaci spíše na muslimském severu. V opačném případě se napětí zase přesouvá spíše na křesťanský jih. Na linii doteku a prolínání obou náboženství ve střední Nigérii dochází z času na čas ke střetům, které jsou dány spíše historickými, etnickými nebo profesními animozitami než rozdílnou konfesí. I když se příslušníci obou skupin chovají do jisté míry protekcionisticky, navzájem se potřebují a ke skutečně viditelné marginalizaci na základě vyznání nedochází. Nigerijci jsou lidé velmi zbožní a do posledního místa zaplněný kostel při nedělní bohoslužbě je samozřejmostí. Stejně tak i hojná účast na páteční polední modlitbě muslimů.

Petr Markvart je vystudovaný právník. Ve 2. polovině 80. let pracoval v podniku zahraničního obchodu Technoexport, mimo jiné jako obchodní referent realizace petrochemických investičních celků v Iráku a asistent generálního ředitele. V letech 1989 až 1995 působil v Sýrii jako ředitel blízkovýchodní expozitury – pro Technoexport Praha, později pro německý Südrohrbau Ingolstadt. V letech 1998 až 2001 pracoval pro kanadskou firmu MacDonald Engineering Group Calgary jako ředitel její dceřiné společnosti v Nigérii. Od roku 2002 působí v leteckém průmyslu jako konzultant pro země západní Afriky.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.