Americký paleokonzervativec Pat Buchanan hovoří o tom, že bychom neměli muslimské imigranty pouštět sem, současně bychom se ale neměli plést do záležitostí muslimských zemí, dělat tam invaze a vyvážet tam demokracii. Čili chraňme si svoje u nás, ale nevnucujme jim své hodnoty v jejich zemích. Má podle vás pravdu?
To je sice pravda, ale ne celá. V OSN už mají značnou početní převahu státy, které byly evropskými koloniemi a kulturně nemají s Evropany mnoho společného. Generální tajemník OSN Pan-Ki-Moon rozhořčeně vykřikuje o xenofobii Evropanů k migrantům, zároveň si však nedovolí ani ceknout proti Saúdské Arábii a dalším státům Zálivu, které nepřijímají žádné migranty, své bratry a sestry ve víře. Takových podivných aktivit je na úrovni OSN požehnaně, přičemž právě půda OSN by měla být fórem, kde je možné kritizovat i hodnoty muslimských států. Vojenské avantýry USA a Západu v muslimským zemích jsou neospravedlnitelné, neboť jejich skutečný cíl byl opakem deklarovaného. Pokud by však USA a Západ na půdě OSN odsoudily muslimské státy, ve kterých probíhá genocida křesťanů a dalších menšin, a následně i vojensky potrestaly, tak by byl jejich zásah spravedlivý a oprávněný. V tom mám jiný názor na věc než Pat Buchanan.
Jak se díváte na roli Turecka? Máme se s ním dohodnout, nebo nás bude vydírat? Není lépe postavit ploty chránící hranice?
Připomněl bych věštkyni z Delf, která oznámila Atéňanům, že je před Peršany ochrání hradby ze dřeva. Myslím, že to byl Themistoklés, který si věštbu vysvětlil tak, že se musí spolehnout na námořní boj lodí, které tehdy stavěli ze dřeva, a zvítězil. Hranice s Tureckem musí být proto chráněné hradbami na pevnině i hradbami na moři. Loďstvo na to máme, chybí jen odhodlání. Nemyslím, že by se Turecko bez podpory USA opovážilo zbránit evropskému loďstvu operovat v pobřežních vodách, kdyby zjistilo, že to Evropané myslí smrtelně vážně.
Hovoří se o tom, že Turecko podporuje Islámský stát (obchoduje s ropou) i imigrační vlnu do Evropy. Co o tom soudíte?
Je to dokázané, ale v v EU trpěné a zatloukané.
Jak se díváte na úlohu USA na Blízkém východě?
USA měly jednoduše zájem rozvrátit Blízký východ. Bush mladší lituje vpádu do Iráku, neboť měl prý nesprávné informace, to samé udělal Obama při vpádu do Libye. Arogantní pokrytci. Do rozpoutání tohoto rozvratu však USA vtáhly i evropské členy NATO. Iniciativní blbec horší než nepřítel. Pokud se USA, Britové, Francouzi a Italové rozhodli svrhnout Kaddáfího, tak musí i sami nést odpovědnost a nezatahovat do řešení jimi způsobené migrační krize země, které se této idiotské avantury nezúčastnily. To se týká i Sýrie.
V jakém směru?
Neproběhlo žádné hlasování na úrovni EU či NATO na téma schválení těchto avantur. Jsem přesvědčený, že kdyby takovéto závažné akce podléhaly schvalovacímu procesu a existovala klauzule, že všechny výhody a zároveň i odpovědnost za její následky náleží výlučně těm členům, kteří hlasovaly pro akci, tak by si každý velmi dobře zvážil, jak bude hlasovat a konat.
Psali jsme:
Také existují teorie, že USA podpořily vznik Islámského státu a podporují masovou migraci do Eropy…
To je realita, nikoli teorie. Předpokládám však, že USA vznik Islámského státu nepodpořily záměrně. Nejprve se stáhly z Iráku a potom ve snaze odstranit Asada podporovaly všechny, kteří byly proti němu. USA tak připravily ideální situaci pro vznik Islámského státu. No a nyní nevědí, jak z toho ven, aby neztratily svou tvář, protože se do této mely úspěšně zapojili Rusové.
USA masovou migraci do Evropy podporují otevřeně v souladu s projekty Panevropské unie, EuroMed a Nového světového řádu. Otevřeně objasnil, o co jim jde, Američan Thomas Barnett. Cituji: „Konečným cílem je homogenizace všech států na zeměkouli. Toho musí být dosaženo smíšením ras s cílem vzniku nahnědlé rasy v Evropě. Proto musí Evropa přijmout ročně 1,5 milionu přistěhovalců ze zemí Třetího světa. Výsledkem tak bude vznik populace lidí, kteří budou příliš hloupí na to, aby chápali, ale dost inteligentní, aby pracovali.“
Zmocněnec ODS pro migraci Peter Sutherland prohlásil, že Evropská unie měla rozbít „národní jednolitost“ svých členských států a otevřít se migrantům z jiných kultur. Viktor Orbán na adresu George Sorose řekl: „Jeho jméno je snad nejsilnějším příkladem mezi těmi, kdo podporuje cokoli, co oslabí národní státy, neboť oni podporují cokoli, co změní tradiční evropský styl života.“ Soros reagoval prohlášením, ve kterém nic nezastíral. Plán prosazovaný jeho nadací prý pomáhá „zachovat evropské hodnoty“, zatímco Orbánovy činy „tyto hodnoty podvracejí“. Sorosovy „evropské hodnoty“ nejsou autentickými hodnotami evropské kultury a civilizace, naopak, jejich popřením, čistou negací.
Co role Ruska? Má být naším spojencem, či nepřítelem?
Aktivní podporou puče na Ukrajině, zavedením sankcí i rétorikou se EU stala pro Rusko nepřítelem, ačkoli to prezident Putin otevřeně nedeklaruje. Inteligent. Díky sankcím EU a USA se drtivá většina Rusů semkla okolo svého prezidenta, který získal autoritu gosudara vlastní zásluhou. Sankce proti Rusku mají trvat, dokud Rusko nevrátí Krym Ukrajině, což Rusko neudělá ani za cenu války s celým NATO. První krok proto musí učinit EU tím, že se vzepře USA a zruší sankce, čímž vzniknou podmínky pro vytvoření vyvážených a výhodných vztahů. To je nemožné. Nepřátelství s Ruskem nechce žádný normální Evropan, EU ale nepřítelem Ruska z vůle USA je a bude do té doby, dokud bude subjektem ovládaným USA. Uvažovat o spojenectví s Ruskem proto patří zatím do říše fantazie.
Ruský prezident Vladimir Putin před časem řekl, že nejagresivnější politiku na světě mají Spojené státy, protože vyvrátily několik sobě nepohodlných režimů na Blízkém východě, mají desetkrát větší armádu a výdaje na zbrojení než Rusko, mají vojenské základny ve více než stu zemích světa... Co si myslíte o této tezi?
Pán mohl zbít či zabít poddaného beztrestně podle své libovůle. Pokud se poddaný opovážil vztáhnout ruku na pána, zřídka unikl trestu smrti. Po rozpadu SSSR se USA staly na dlouhé roky bezkonkurenčním světovým hegemonem a zvykly si na postavení feudálního pána, který se ve vztahu k poddaným nikomu nezpovídá a koná dle své libovůle. USA potrestají každého, kdo se vzpříčí jejich vůli. Z hlediska USA proto jejich avantury nebyly agrese. Tečka. Tak se choval Hitler.
USA těžko nesou přeměnu Ruska, Bangladéše s jadernými zbraněmi, jak se vyjádřila paní Albrightová, na velmoc, i když ne globální, jakou byl SSSR. Sebevědomé vystupování Ruska, které Američanům vyfouklo před nosem základny na Krymu, oslabení pučistické ukrajinské vlády boji na Donbase a úspěch v Sýrii vyvádí USA z míry. Proto neustále posloucháme propagandu o ruské agresi a rozpínavosti.
Je pravdou, že USA mají desetkrát větší výdaje na zbrojení než Rusko a jejich základny jsou rozeseté po celém světě. Američané ale nemají desetkrát větší armádu než Rusko, počtem vojáků není ani dvojnásobně velká, zřejmě jde o nepochopení souvislostí. Organizace ruských ozbrojených sil, jejich výzbroj, kvalita a počet vojáků zodpovídá obranné strategii. Navzdory zdrcující statistické převaze by NATO bylo schopné porazit Rusko v klasické válce s pravděpodobností, kterou odhaduji na 50 procent. To je pro zelené mozky v NATO celkem přitažlivý poměr.
Rusko potřebuje mír a čas na přezbrojení přibližně pět let. Potom bude šance NATO porazit Rusko v klasické konvenční válce nulová. Problémem je nasazení jaderných zbraní. Rusko použije jaderné zbraně v případě, kdyby nedokázalo odolat útoku NATO. To je jasné každému, kdo má jen trochu ponětí o vojenství.
NATO, vlastně USA, napadnou Rusko jen v případě, že budou přesvědčené, že dokážou odvrátit ruskou jadernou odpověď. Surově řečené, USA rozpoutají válku, pokud budou přesvědčené, že Rusko nebude mít dostatek sil je jaderně zničit, protože tyto síly budou použité na cíle v evropské části NATO.
To, že Evropa je obětní beránek USA, je z vojenského hlediska prokazatelné. Každý normální Evropan doufá, že nikdo z NATO nenabude odvahu vydat povel k útoku a nestlačí červené tlačítko. Z uvedeného vyplývá, že být přítelem USA je stejně nebezpečné jako být jejich nepřítelem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
