Jak by se měla EU postavit k Transatlantické dohodě o obchodu a investicích? Anketa
Můžete zhruba vysvětlit, co je dohoda o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP)?
TTIP je gigantická obchodní a investiční dohoda, o které se jedná mezi EU a USA. Jejím cílem je liberalizovat obchod mezi Spojenými státy a Evropou, což může mít dramatické důsledky. V ohrožení je především sociální model Evropy, pokud bude růst tlak na snižování sociálních standardů podle amerických vzorů. To samé platí pro ochranu životního prostředí, bezpečnost potravin, invazi amerických geneticky modifikovaných organismů (GMO) či oslabení suverenity států. TTIP je cestou do pekla a může znamenat kolonizaci Evropy ze strany amerických korporací. Pokud by TTIP byla přijata, zapomeňme v Evropě na sociálně umírněný Volkswagen-kapitalismus a připravme se na deregulovaný a brutální Monsanto-kapitalismus.
Není rozhodnutí o vytvoření TTIP jen logickým vyústěním dlouhodobých (nejen ekonomických) partnerských vztahů mezi EU a USA? Navíc na obou stranách panuje nepříznivá ekonomická situace, roste dynamika a konkurenceschopnost asijských ekonomik. EU je největším exportérem na světě a právě 17 % veškerých exportů z EU putuje do USA.
USA a EU už mezi sebou nemají téměř žádné celní bariéry, tedy obchod může nadále vesele pokračovat. Problém s TTIP je, že chce odstraňovat netarifní bariéry a takováto odstranění bariér mají většinou negativní dopad na sociální ochranu zaměstnanců, na normy v oblasti životního prostředí či jiné formy regulace. Liberalizace vždy oslabí především pracující a pomáhá korporacím. Oslabování zaměstnanců a likvidace sociálního státu nemůže být nástrojem zvyšování konkurenceschopnosti EU, protože to by byla absurdní logika: Uděláme z našich lidí otroky, aby naše firmy dokázaly lépe konkurovat těm čínským? Pokud chce takové závody ke dnu někdo podporovat, je to čisté šílenství. Výsledkem bude, že bohatí budou ještě více bohatnout a chudí ještě více chudnout.
Psali jsme k dohodě TTIP:
Přitom rizik je mnoho. Kromě ohrožení našich sociálních práv a ochrany životního prostředí je v ohrožení také bezpečnost našich potravin. Například 70 % amerických potravin obsahuje geneticky modifikované organismy (GMO). Navíc 40 % amerických potravin obsahuje chemikálie, které narušují lidský hormonální systém. Více než 90 % hovězího masa v USA je vyprodukováno pomocí růstových hormonů, které mohou způsobovat rakovinu. Evropa toto všechno odmítá. USA se cítí být diskriminované. TTIP jim může otevřít dveře, aby mohly zahltit Evropu svým, s prominutím, svinstvem.
Dnes totiž v EU platí tzv. preventivní přístup při regulaci zdravotních rizik v potravinářství. Když chce firma uvést na trh produkt, musí dokázat, že je zdravotně nezávadný. V USA je to naopak. Když tam firma přijde na trh s novým produktem, stát nese břemeno důkazu. Důsledek? Americký trh je zaplavený GMO a jinými rizikovými potravinami, zatímco evropský trh ne. V tomto stadiu Evropská komise tvrdí, že nedopustí příliv GMO, ale pokud se už začne liberalizovat, není šance to uhlídat. To samé platí nejen pro potraviny, ale i pro kosmetiku a další odvětví v chemickém průmyslu. Zatímco dnes Evropa zakáže kvůli zdravotním rizikům v průměru 1200 složek pro používání kosmetiky, USA jich zakáže přibližně 12. Jde o neuvěřitelný poměr. Opět kvůli tomu, že v Evropě funguje preventivní princip (jestliže není jistota, zda je něco zdraví škodlivé, raději to nepovolíme), ale v USA funguje liberálnější princip (pokud je jen podezření, riskněme to). Evropa se vystavuje strašidelnému riziku a našim občanům hrozí vážné ohrožení zdraví. TTIP není nevinná obchodní smlouva, jde tu o naše životy.
Psali jsme:
Zastánci TTIP tvrdí, že přinese nová pracovní místa. Není to vzhledem k současné nezaměstnanosti výhoda? A lze případný vznik nových pracovních míst doložit na smlouvách obdobného typu?
Vznik nových pracovních míst je obyčejný blaf. Korporace, které hovoří o nárůstu zaměstnanosti, si tyto cifry cucají z prstu. Naopak, dokonce i Evropská komise, která o TTIP vyjednává s Američany, připouští, že TTIP pravděpodobně přinese dlouhodobou a významnou dislokaci pro evropské pracující, jelikož společnosti budou motivované k tomu, aby čerpaly výrobky a služby od amerických států, kde jsou pracovní standardy nižší a odbory prakticky neexistují.
Za deset let implementace TTIP se dá očekávat, že členské státy přijdou o 5-14 bilionů eur jako výsledek nezaměstnanosti, kterou TTIP přinese konkurenčními tlaky (podpora v nezaměstnanosti a ztráta na daních). Zrušení tarifu bude znamenat ztrátu pro veřejné rozpočty států EU zhruba ve výši 2 % ročně, což je ztráta 2,6 bilionu eur ročně. TTIP zredukuje obchod mezi zeměmi EU (jestliže dojde k přesměrování na USA) o 30 %. Pocítíme to všichni. Zastánci TTIP sice říkají, že TTIP přinese ekonomické výhody, ale v jejich výpočtech se tyto výhody z 80 % odvíjejí od odstranění anebo harmonizace regulací (netarifních bariér), což ohrožuje veřejné zdravotnictví, ochranu spotřebitele či enviromentální bezpečnost, a tedy zvyšuje i veřejné výdaje na tyto sféry. Nevyčíslitelně. Pokud to přinese i nějaká pracovní místa, potom jedině otrocké pozice pro velké korporace. Další miliony lidí však o práci přijdou, protože výroba se přesune do USA, kde jsou zaměstnanci lacinější, protože tam není žádný sociální model a žádná ochrana práce. To nejsou dobré vyhlídky pro stále ještě relativně sociální Evropu.
Jaký byl dle vás rok 2014 pro Českou republiku?Anketa
Dohoda by měla údajně měnit i pracovněprávní legislativu. Co to může znamenat pro zaměstnance firem?
Nemyslím si, že v dohodě půjde o přímé ohrožení sociálně-právní legislativy, nic takového tam černé na bílém nebude. Evropská komise se dušuje, že bude chránit náš sociální a zelený model. Problém jsou však nepřímé tlaky. Pokud už umožníte volný trh mezi USA a EU, potom korporace a podnikatelé, kteří jsou nejsurovější k zaměstnancům, budou mít jasnou korporativní výhodu – jejich výrobky jsou levnější, protože jejich zaměstnanci jsou levnější. V USA je celkově liberálnější prostředí, a tak americké firmy budou mít výhodu. Aby jim Evropané mohli konkurovat, přirozeně bude růst tlak na snižovaní našich norem.
Najednou zjistíme, že osmihodinová pracovní doba je přežitek, že sociální stát je na obtíž, že odbory by neměly mít žádné výhody, že GMO jsou vlastně vcelku zdravé, že příroda vlastně není důležitější než ekonomika, že zaměstnanci by měli pracovat bez jakékoliv ochrany, abychom dokázali konkurovat a podobně. To vám budou politici a média tvrdit v celé Evropě. Přicházet to bude pozvolna a TTIP odstartuje další neoliberalizaci Evropy. Je tu skrytá hrozba, která nebude figurovat v podepsané smlouvě. TTIP vytvoří pro soumrak sociálního státu v Evropě podmínky a potom to už půjde samospádem. Vše ostatní už volný trh zařídí sám. A státy to budou jen bezmocně sledovat, protože skutečnou moc budou mít kvůli TTIP nadnárodní korporace.
Psali jsme:
_635340008670404046.jpg&id=21882)
Může tato dohoda ohrozit konkurenceschopnost místních podniků? Jak konkrétně?
Otevření trhů je vždy výhodné pro silné hráče. Je to jako v rybníku: Větší svoboda pro štiky znamená smrt pro malé ryby. Pokud dovolíte americké korporaci, aby měla otevřený trh v nekonkurenceschopném Hondurasu, vlastně jste tím odsoudili k živoření všechny honduraské firmy. Ty buď zaniknou a propustí zaměstnance, nebo se stanou subdodavateli velkých a mocných nadnárodních společností a obchodních řetezců, které je dokonale vyždímají. To je také důvod, proč liberalizace světového obchodu vždy probíhala tehdy, když ve světě existovala jedna dominantní velmoc (hegemon), která měla ekonomickou výhodu vůči zbytku světa.
V zájmu světových hegemonů totiž vždy bylo otevírat trhy. V 19. století takto fungovala Velká Británie, dnes je to USA. Ekonomicky vyspělejší subjekty takto vlastně kolonizují jiné trhy. Je to jakoby FC Barcelona nastoupila v zápasu proti nejlepším klubům z Mosambiku. Kdo myslíte, že vyhraje? Ano, soutěž bude férová, stejná pravidla budou platit pro obě strany. Ale všichni víme, že nepůjde o soutěž, ale o masakr. Tak nějak funguje liberalizace: Větší pes žere. To bude platit i pro Evropu. Kvůli TTIP nás mohou zaplavit americké korporace, které sežerou malé a střední podnikatele.
Jak už jsem vícekrát zdůrazňoval, v Evropě jsou silnější sociální a enviromentální standardy, takže americké firmy budou ve výhodě, když v jejich výrobcích nejsou započítané vyšší sociální náklady. Tím pádem se zvýší nepřímý tlak na náš sociální model. TTIP je pro Evropu velká hrozba, minimálně pro ty nejslabší, tedy zaměstnance a malé podnikatele. Obráceně tyto výhody neplatí. Na amerických trzích se evropské firmy prosadí jen velmi těžko, daleko snáze se bude americkým firmám konkurovat na evropských trzích. Navíc to, co státy získají na vzájemném obchodu s USA, ztratí na vzájemném obchodu mezi sebou v Evropě nebo na obchodu s rozvojovým světem. Chudé státy z Asie či Afriky může TTIP vážně ohrozit, a to uznává i Evropská komise. Z globálního hlediska je to nefér, zase jen ubíjíme ty nejslabší. Co se týče tlaku na kvalitu našich výrobků, která má podle obhájců TTIP narůstat kvůli větší konkurenci, to je čirá ideologie. Naše firmy kvůli větší konkurenci s nadnárodními molochy zaniknou a lidé přijdou o práci. To bude výsledek, a ne kvalitnější a lepší výrobky.
Jak vlastně fungují mezinárodní arbitráže a jak s nimi souvisí TTIP?
Tady se dostáváme k jedné z nejkritizovanějších klauzulí v dohodě TTIP. Jde o takzvanou klauzuli ISDS, tedy právo investorů žalovat stát. Podle této klauzule budou o sporech rozhodovat ne normální veřejné soudy, ale soukromé arbitrážní tribunály, které mají podle různých autorů plně pod kontrolou finanční korporace. Jde o systém korporátních právníků, kteří většinou nemají jediný důvod dát za pravdu státům, zato svým bývalým či budoucím zaměstnavatelům (rozumněj gigantické nadnárodní korporace) rádi vyhoví. Byznys takto ovládne vzpírající se státy a nedá jim šanci zvyšovat daně pro bohaté, regulovat výrobu v oblasti životního prostředí či pracovního práva, nebo zvrátit předešlé privatizace.
Mimochodem, Slovenská republika má s USA podepsanou z divokých klausovských časů ještě horší bilaterální investiční dohodu (1991), než by byla ISDS, takže vůči ISDS nějak silně neprotestuje, ale vyspělejší evropské státy, které žádného Klause neměly (například Německo), nevidí důvod, proč by se takto nechaly doběhnout americkými korporacemi. Právě ISDS je největší Achillovou patou TTIP a z Evropy zaznívá častěji víc signálů, že by ISDS nemusela být součástí smlouvy. Pokud by byla, státy by prakticky přestaly existovat a zůstaly jen kaňkami na glóbusu. Reálné pravomoci regulovat veřejný prostor by ztratily a skutečnou vládu by do rukou dostaly korporace. Jakmile projde klauzule ISDS, zapomeňte i na poslední zbytky národní suverenity, státy budou úplně bezbranné.
Psali jsme:
V případě úspěšného zakončení jednání vznikne největší bilaterální obchodní dohoda vůbec. Proč se o dohodě jedná utajeně?
Na to se ptám pravidelně a odpovědí jsou nesmysly o tom, že musí fungovat obchodní tajemství a že vlastně jen experti by měli o těchto věcech rozhodovat a podobně. Evropa hazarduje se svou silnou demokratickou tradicí a kvůli byznysu šlape po základních principech transparentnosti a demokratické účasti. Je to skandál. Po velkém tlaku Evropská komise nedávno zveřejnila alespoň svůj mandát, ale vyjednávání pokračují stále bez účasti veřejnosti. Korporace, firmy, byznys, banky mají přístup. Občané a jejich zástupci ne. Jako představitel slovenského parlamentu nemám právo vidět, co je obsahem vyjednávání a jaké jsou výsledné dohody, nemluvě o tom, že do vyjednávání vůbec nemám právo vstupovat. Musím slepě důvěřovat úředníkům v Evropské komisi, které částečně mohou korigovat úředníci z ministerstev členských států. O nejdůležitější dohodě Evropy, která může změnit naši budoucnost víc než cokoliv jiného kromě války, se rozhoduje nedemokraticky, bez občanů. O nás bez nás. Kdo ví, zda některá tajná vyjednávání neprobíhají i v Mnichově. Bylo by to symptomatické: taková další mnichovská dohoda.
Jak vypadá debata kolem TTIP na Slovensku? A jak na tuto dohodu nahlíží slovenská veřejnost? Vznikají i na Slovensku občanské iniciativy, které proti smlouvě protestují?
Na Slovensku zatím nejde o velké politické téma. Tímto tématem žije především západní Evropa. V postkomunistických státech jsme si jakoby zvykli přijímat rozhodnutí z Bruselu či Washingtonu ve formě osudu. Jako bychom přestali věřit, že něčo dokážeme ovlivnit. Proto u nás nejsou lidé v ulicích kvůli TTIP, ale jen kvůli lokálním tématům. Ve Francii či Německu jsou plné ulice kvůli takovýmto globálním tématům, u nás se TTIP věnuje jen několik politiků a odborníků. Aktivními odpůrci TTIP v parlamentu jsou kromě mě někteří poslanci z vládní sociální demokracie i opozice. Potom je tu rostoucí odpor občanské společnosti, aktivní je známý aktivista a můj kamarád Eduard Chmelár, ale také Greenpeace a jiná sdružení. Z ekonomů jsou kritiky například profesoři Milan Šikula či Peter Staněk, kteří čím dál víc kritizují TTIP i odbory. Máme dobrou spolupráci s Českou republikou, ve vztahu k TTIP často hovoříme s kritickými intelektuály, jako je Oskar Krejčí, Jan Keller či Ilona Švihlíková.
Vyplývají z TTIP pro Evropskou unii tedy vůbec nějaké výhody? A proč tedy podle vás EU tuto dohodu neodmítla?
Za TTIP silně lobbují ústřední podnikatelské svazy ovládané velkými korporacemi, a stejně tak americké ambasády. Mnohé pravicové vlády také mají zájem na liberalizaci, je to součástí jejich ideologie. Slabší, postkomunistické vlády jsou často otevřené ekonomiky a vidí příležitost v každém zvyšování prostoru pro export. Je to však dvousečná zbraň a pro Evropu jako celek může být zničující. Jednání stále probíhají. Já osobně věřím, že TTIP nakonec bude odmítnuta, ale nejdříve tomu bude předcházet tlak ze strany evropské občanské společnosti. Očekávám opětovný restart alterglobalistického hnutí. Dopadne to podobně jako s dohodou ACTA. Nakonec se zamítne. Ale pokud ne, bylo by to pro evropský sociální model vážné riziko.
Jaká je tedy vaše prognóza pro Evropskou unii, pokud bude dohoda přijata?
Do několika let od přijetí by Evropská unie skončila jako sociální model a postupně by se změnila nejdříve na liberální americký model bez ochrany práce a ochrany životního prostředí a s postupující neoliberální globalizací by se naše životní poměry měnily ještě k horšímu. Nakonec by naši lidé pracovali jako otroci někde v Indočíně. Vítězem těchto globalizačních procesů jsou gigantické nadnárodní korporace, které jsou dnes tak mocné a tak bohaté, že jim nedokáže vzdorovat žádný stát. Odvrácenou stranou globálního kapitalismu jsou tzv. maquiladoras neboli sweatshops. Ve slovenštině je můžeme nazývat – robotárne. Jsou to továrny v rozvojovém světě nebo západních slumech, kde neplatí pravidla: Dělníci tam pracují jako otroci, bez jakýchkoli práv či ochrany, za minimální mzdy, bez časových omezení. Jsou pod kontrolou mezinárodních korporací, které takto produkují levnější zboží. S těmi pak mají soutěžit na otevřeném trhu evropské firmy při dodržení sociálních a environmentálních pravidel, která dělají náš život lepším a důstojnějším. Výsledkem jsou tzv. závody ke dnu, tj. ve jménu konkurenceschopnosti jsou evropské státy vydírané korporacemi, aby snižovaly sociální standardy, oslabovaly zákoníky práce, decimovaly odbory, snižovaly bohatým daně a odstraňovaly sociální jistoty. Státy se navzájem předbíhají v nejtragičtější soutěži v dějinách: O to, kdo na své občany vytáhne větší bič. Toto čeká Evropu, pokud příjme TTIP.
Máme místo TTIP směřovat ke spolupráci se zeměmi BRICS?
Podporuji spolupráci se zeměmi BRICS, ať už je to Rusko, Čína nebo Brazílie, ale i jiné, ale nemyslím si, že bychom měli vytvářet jakékoli uzavřené bloky. Podstatné je uchránit evropský sociální model, a to se nedá, pokud budeme vytvářet exkluzivní obchodní a investiční partnerství se supervelmocí, která jakýkoli sociálnější model ekonomiky v celém světě potlačuje. Země BRICS představují velký potenciál a mohou v globální ekonomice i politice vytvořit prostor pro nastolení větší rovnováhy, což by mohlo vytvořit lepší podmínky pro mír ve světě. Vytváří se prostor i pro hledané alternativy globálního kapitalismu, které budou sociálnější, demokratičtější i šetrnější vůči životnímu prostředí. Neoliberální kapitalismus je dlouhodobě neudržitelný, musíme hledat progresivnější alternativy.
| PhDr. Ľuboš Blaha, PhD. je předseda Výboru Národní rady Slovenské republiky pro európské záležitosti, člen Zahraničního výboru Národní rady Slovenské republiky, poslanec za SMER (sociální demokracie), vysokoškolský učitel, politolog a vědecký pracovník Slovenské akademie věd. |
Psali jsme:
autor: Petr Kupka
