Ubránit se islamistům? Po působení arizonské pěnice, průměrného herce a všech ostatních? Záchranář zblízka poznal islám, přidal se ke Konvičkovi a teď líčí, jak to reálně vypadá v našich obranných složkách

Ve čtvrtek v podvečer se konala mimořádná schůze sněmovny kvůli uprchlické krizi. Díval jste se?

Poslanecká sněmovna, no to bylo něco! Ale slovy klasika: Národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. My v „Bloku proti islámu“ se to snažíme změnit a soudě podle podpory, které se nám dostává, máme slušně našlápnuto.

Co vás šokovalo?

Nešokovalo mě nic, jen jsem smutný z toho, jak námi volení zástupci pohrdají svými voliči. O tak závažných věcech by mělo být rozhodnuto v referendu národa, a ne v Bruselu, který nemůže mít logicky relevantní informace. Mimo jiné to jde poznat i z toho, jak se k celé situaci staví.

Pro někoho jsme rasistická společnost, málo multikulturní….

Češi jsou podle mne multikulturním národem bez výhrad. Komu vadí například Vietnamci? Již mockrát se řešilo na různých fórech, že kupříkladu jejich děti patří k premiantům. Naproti mně v domě bydlí lékař z Íránu a nikdy jsem nezaznamenal, když se potkáme v létě na pivku, že by na něj někdo koukal přes prsty. Romové pokud vím, tak jsou stejná rasa jako my, i když jsou s nimi časté problémy, ale to je asi na jiné téma. V domě, kde žiji, bydlí tři rodiny, zdravíme se a nezaznamenal jsem coby předseda Společenství vlastníků jednotek našeho domu od ostatních vlastníků jedinou stížnost.

Jak čekáte, že muslimové asi tak mohou reagovat třeba právě na útoky směřující od iniciativy Islám v ČR nechceme (IvČRn) a „konvičkovců“?

Od IvČRn ani od Konvičkovců žádné útoky nebyly a nejsou. Nemáme a nikdy jsme neměli nic proti muslimům, pokud dodržují naše zákony. Máme problém s islámem.

Ve čtvrtek jste byl první, kdo ParlamentníListy.cz informoval o incidentu v Brně u petičního stánku Bloku proti islámu, kdy byl vážně zraněn jeden z představitelů tohoto spolku. Chcete k tomu něco dodat dnes?

Protože napadeného Petra Gondora znám osobně, tak jsem se snažil získat hlavně informace, zda je v pořádku. Napadli ho zákeřně dva členové hnutí Antifa ze Slovenska, kteří potom vyvěsili své propagační materiály. Já osobně se nebojím toto označit jako mezinárodní incident a za předem připravenou politickou akci.

Jakou máte vy osobní zkušenost s uprchlíky či konkrétně s muslimy?

No, mé zkušenosti s muslimy… V letech 1998 – 2000 jsem pobýval pracovně v Izraeli a měl možnost poznat i země okolo. Dva roky jsou dlouhá doba a je to jiné, než poznávací zájezd. Půl roku jsem pobýval u Mrtvého moře, pak jsem pracoval v Tel Avivu jako řidič.

Všude žijí lidé dobří a špatní, hodní a zlí. Jen někde je těch špatných se sklony ke zlu více. V tomto případě – protože jim vládne islám.

Nevadí vám, že se vystavujete riziku, protože nenávist plodí zas jen nenávist? Myslíte, že cesta konsenzu s druhou stranou je naprosto nereálná? Snažil jste se s nimi někdy mluvit, řešit, osvětlit jim vás postoj a důvody k němu?

S muslimem se dá mluvit, jen dokud není v přesile – protože islám. Každý den se vystavujeme různým rizikům. Po čase si zvykneme a přestáváme je vnímat – to ale neznamená, že nejsou.

Jaký máte vztah k náboženství? Kde je hranice mezi náboženstvím a ideologií

Jsem takový ateista, až se bojím, že mne za to Pán Bůh potrestá – slova Járy da Cimrmana, se kterými se ztotožňuji. Je rozdíl mezi vírou, ta je v srdci, a náboženstvím, to je v hlavě. Takže já pro svou víru nepotřebuji kamenné kláštery, kostely a církevní paláce, ale obdivuji a navštěvuji je, kdykoliv mám možnost, už jen pro ten pocit – co všechno naši předci vybudovali. Islám netvoří, islám jen boří a ničí.

Čeho se bojíte?

Vzhledem k tomu, že dříve jsem hodně cestoval, tak za sebe mám strach jen ze zlé ženské (vtip). Mám strach z islámu, mám strach, že můžeme prohrát. Ať už díky nečestným mocichtivým politikům nebo kvůli stále ještě dost velkému nezájmu národa.

Diplomat a někdejší šéf Člověka v tísni Tomáš Pojar navrhuje jako řešení imigrační krize výstavbu uprchlických táborů v severní Africe. Pojar říká, že bychom tím naplnili naše azylové závazky vůči uprchlíkům a ochránili bychom je tím. Souhlasíte s takovým řešením?

K plánu pana Pojara… Myšlenka dobrá, ale jsem si takřka na sto procent jist, že pro Člověka v tísni je to opět mnohomilionový kšeft a způsob, jak se zviditelnit. Nemám k této organizaci, její struktuře a stylu práce i financování důvěru.

K uprchlíkům a islámu se dnes vyjadřuje kdekdo – jaké výroky či osobnosti vám připadají úplně mimo mísu?

Lidé typu Dienstbier, Anna Ochranářka Šabatová nebo bůhvíproč se za filozofa vydávající Kohout jsou naší společnosti velmi nebezpeční. Nejen pro prostor, který jim je dopřáván v médiích, ale i pro svou touhu po moci a dogmatismus.

Jak to vidíte s uzavřením hranic? Je to reálné nebo co by se muselo stát? Jak se k tomu podle vás staví ministr Chovanec nebo ministr Stropnický?

Nemyslím si, že má náš stát v současném stavu výkonné bezpečnostní složky, aby byl schopen účinně uzavřít hranice. Podívejte se například na poměr vojáků versus důstojníků, takzvaných lampasáků. O ženijním vybavení, nebo zapojení aktivních záloh, asi nemá cenu mluvit. Pan Stropnický je podle mě průměrný herec, ale velmi nekompetentní ministr. Stejně jako jeho předchůdci a předchůdkyně. Arizonská pěnice Parkanová i ostatní mají na stavu obranyschopnosti naší země velkou vinu.

Podobná situace je i na policii. Kolik je policistů v kancelářích a kolik na ulici? Za první republiky měl každý rajon svého četníka, který měl úctu a respekt. Dnes, připomenu Brodskou událost. Dva vycvičení policisté vybavení neprůstřelnými vestami se zachovali, jak se zachovali. I navzdory služební přísaze. Závěr? Vypíšeme tendr na trezory pro samopaly do vozidel Policie ČR. Máte pocit, že ti hlídající policisté mají nějakou šanci oproti islamistovi, který je ochoten se pro pedofilního masového vraha odpálit? Ale na druhou stranu jsem potěšený širokou podporou obyčejných kluků, jak od armády, tak policie, kterou poskytují Bloku proti islámu.

Na internetu koluje plno drastických fotek, videí, týkajících se konání uprchlíků, muslimů… Plno z nich je „fake“ – jak rozeznat, co je pravda?

Jistě nějaké „fejky“ čili podvrhy budou, ale i kdyby to bylo 50 na 50, tak je to strašné. Co ale jistě není fake, jsou videa ISILu, kde hromadně podřezávají například zajaté Peshmergy. Bez starosti své tváře neskrývají a já se ptám, proč? Mám na to teorii, ale každý, ať se nad tím zamyslí sám.

Nemyslíte, že třeba „strašení“ atentátem jako v Charlie Hebdo moc lidi neuklidňuje a naopak to může situaci zhoršit? Pokud jsou vaše obavy oprávněné, co byste radil lidem dělat?

Židé v roce 1939 také nevěřili, a pak se to tak nějak rychle semlelo. Lidé by se především měli připojit k Bloku proti islámu a více se zajímat o dění. Bohužel hodně lidí, co znám z okolí, tak dokud mají pivo v ledničce a Ordinaci/fotbal nebo cokoli v televizi, jsou hluší a slepí k tomu, co přichází, a až to přijde, tak budou dost nešťastným závažím na misce vah.

Už jsem jednou zmiňoval arizonskou pěnici. Pokud si dobře vzpomínám, tak z jejího rozhodnutí byla zrušena organizace civilní obrany a to je také nešťastné. Myslím si, že by na základních, ale i středních školách měla být zavedena znovu branná výchova jako povinný předmět.

Když už jste před chvíli zmínil pana Kohouta: Co by vám nejvíc vadilo, kdybyste si musel solidárně vzít domu jednoho uprchlíka, jak on navrhoval v pořadu „Máte slovo“? Jak vnímáte lidi jako je „filozof“ Kohout?

No, letos jednoho klidně ano, ale příští rok chci zase kapra (žert). O panu Kohoutovi se domnívám, že až tak úplně člověkem není. Za člověka promlouvá lidskost, kterou od tohoto tvora postrádám. Myslím, že je to nešťastný oikofob se silnými sklony k absolutistickému diktátorství (oikofobie je termín v psychiatrii jako označení pro odpor k domácímu okolí, nenormální strach z domova, pozn. red).

Otrokovičtí záchranáři, mezi které patříte, se zřejmě lidskost snaží předvádět – iniciovali mimo jiné humanitární akci pro Ukrajinu, jestli se nepletu. Jak to dopadlo?

Akce na Ukrajině, ta se dokončila celá, stála nás necelých 15 tisíc – v porovnání například s akcí Nesehnutí a jejich Charkovem, nebo i s Člověkem v tísni.

V čem všem otrokovičtí záchranáři umí pomoci, pokud dojde k nejhoršímu?

Předně Svaz dobrovolných záchranářů Otrokovice (SDZO) nejsou a ani se nesnaží být profesionálními záchranáři. Všichni normálně pracujeme nebo studujeme a toto máme jako pomocnou aktivitu coby druhosledová složka systému Integrovaného záchranného systému města Otrokovice. V případě potřeby jsme schopni během dvou hodin vyjet na pomoc při jakémkoli problému. Od zapadlého auta až po dopravení 4 tun potravin, vody nebo lidí na místo nebo z místa události. Projedeme tam, kde jiné vozidlo neprojede. Jsme schopni poskytnout teplo, světlo a vodu i jídlo v jakémkoli počasí až 26 lidem jen s technikou, kterou momentálně máme, na dobu více než 96 hodin. Do budoucna chceme být úplně energeticky soběstační a dovybavit vozidlo satelitním internetem kvůli komunikaci. Na našich stránkách je vše ostatní.