Imigrační krize se začíná vyhrocovat – zatím jen v Řecku, na řecko-makedonské hranici a částečně v Rakousku a Bavorsku, které hovoří o přivírání hranic. Slýcháme o humanitární katastrofě, ale i o bezpečnostních hrozbách ze strany migrantů, mezi kterými mohou být vycvičení vojáci či teroristé. Co v celé věci spatřujete vy?
Evropa podle mě na to není připravena a situace jednotlivých zemí na národní úrovni je různá. Někteří mají strach z islamizace Evropy a jejího konce. Zároveň trvá špatná situace v zemích, odkud imigranti přicházejí. Někdo by se měl zeptat, proč uprchlíky nepřijímá Saúdská Arábie nebo Spojené arabské emiráty, kde jsou islámské režimy. Proč využívají toho, že nemají mezinárodní závazky, jako je Ženevská dohoda o právech uprchlíků. A kromě konfliktů jsou zde také obrovské ekonomické rozdíly mezi bohatými zeměmi Evropy a chudými státy Blízkého východu a severní Afriky.
Pokud nevznikne mezi evropskými zeměmi dohoda, jak dál postupovat, krize bude trvat. Nejdůležitější je podle mne konec konfliktů na Blízkém východě. Dokud pokračují, mělo by se jednoznačně rozlišovat mezi uprchlíky, kteří utíkají před válkou v ohrožení života, a těmi, co přicházejí vyloženě z ekonomických důvodů. Nebyl bych přitom zásadně proti ekonomickým migrantům, ale jejich příchod musí být řádně řešen, musí si vyřídit formality, povolení a pak ať přijdou. Není ale možné, aby zneužívali proud uprchlíků.
Jak se díváte na dosavadní kroky k omezení příchodu imigrantů?
Nelze odsuzovat NATO, že bude bránit uprchlíkům v cestě do Řecka na moři a vracet je do Turecka, snaha zastavit uprchlický proud zde musí být, dokud ale válka pokračuje, musí být všem jasné, že uprchlíci udělají všechno pro to, aby se do Evropy dostali, a budou hledat jiné cesty. Na druhou stranu se už mnozí z nich vracejí, když zjistili, že tady není ten ráj, který očekávali. A také se už uplatňují různé readmisní dohody, i to může přispět k řešení krize.
Vidíte v množství příchozích i riziko terorismu?
Spící buňky islamistů už jsou po celé Evropě i tak a radikalizace muslimů je závažná věc. Evropské země by se měly vážně zabývat tím, proč se to děje. Je pravda, že první generace uprchlíků se snaží integrovat a přizpůsobit, druhá a třetí generace začne ale hledat své kořeny a to může být problematické.
Co může znamenat příchod imigrantů pro evropský trh práce?
Byl jsem na konzultaci v Bruselu na pozvání Evropské komise a setkání se účastnilo i hodně lidí z byznysu. Byl jsem překvapen, že rakouští, němečtí, ale i severští podnikatelé jsou velmi rádi, že mladí imigranti přicházejí. Jeden ze zástupců německé asociace podnikatelů říkal, že našli mezi uprchlíky vhodné mladé lidi, kteří mají zájem se učit jazyk a pracovat, podnikatelská sféra se tedy k imigraci v Německu staví pozitivně. Bylo by dobré, kdyby se integrace povedla, otázka je, jakým způsobem se to dá udělat nejen na ekonomické úrovni, ale i celkově ve společnosti. Byznys má zájem jen o pracovní sílu – a hotovo. Snaží se o multikulturní formu chování. Nedělají rozdíly kulturní, národnostní ani náboženské.
Je zajímavé, že z náboženského hlediska je názor Angely Merkelové velmi podobný výroku jednoho rumunského pravoslavného biskupa, který na velké pouti řekl, že neví, proč se bát muslimů, měli bychom jim ukázat, jak je křesťanský svět krásný, aby měli možnost křesťanství poznat. Totéž tvrdí paní Merkelová a bylo by krásné, kdyby to tak fungovalo, někteří muslimové to tak chápou a oceňují, že křesťanství je na rozdíl od tvrdého islámu náboženstvím lásky.
Miloš Zeman varoval, že letos čeká i Českou republiku uprchlická vlna. Jaká je podle vás pravděpodobnost, že se to stane?
Pokud to nepůjde přes Řecko a Itálii, určitě se uprchlíci budou snažit dostat do západní Evropy jinudy, zkusí to přes Černé moře, přes Bulharsko a Rumunsko, ale nebál bych se toho tolik. Ti lidé budou pořád hledat své komunity a ty tady nejsou. Měli jsme zde ve středisku mnoho Kazachů a Čečenců a všichni odešli dál do zemí, kde jsou jejich komunity. Pokud jde o připravenost, myslím, že by to Česká republika měla zvládnout.
V Sýrii bylo dojednáno příměří, kterému nikdo příliš nevěří. Mluví se o mocenském soupeření mezi Ruskem a Tureckem. Může dojít k nějakému vážnému konfliktu velmocí?
Obávám se, že je to reálné. Vidím jedině možnost, že se zúčastněné mocnosti dohodnou, že Sýrii rozdělí na dvě části – jedna bude pod ruským vlivem a druhá pod vlivem NATO. Pokud se to nestane, obávám se, že hrozí třetí světová válka. Mohlo by dojít i k jadernému konfliktu. Pokud jde o konvenční zbraně, NATO je na tom mnohem lépe než Rusko, Rusové neudrželi krok se Západem a jsou rozhodnuti, se že v případě konvenční války použijí jaderné zbraně.
Ani Západ ve vztahu k Rusku nedodržuje to, co původně slíbil; po zániku Varšavské smlouvy bylo dohodnuto, že východní a střední Evropa bude neutrální zónou, ale základny NATO jsou už i v Rumunsku. Toho se Rusové určitě bojí a taková obrovská země neustupuje tak snadno.
Psali jsme:
V této nervózní situaci sílí v Evropské unii určité „odstředivé“ tendence, chystá se britské referendum. Myslíte, že hrozí větší štěpení EU?
Pokud budou převažovat ekonomické zájmy, Evropská unie se nerozpadne, i Velká Británie má spoustu výhod z členství v Unii. Pokud se ale bude upřednostňovat bezpečnost, rozpad hrozí. Pokud by odešla Británie, mohly by ji následovat některé skandinávské země, které vždy měly k mnoha evropským nařízením odstup, Řecko by zase mohlo Unii opustit z ekonomických důvodů.
Jak by naše země dokázala hospodářsky obstát bez EU? Stala by se „kořistí Ruska“, jak slyšíme v podstatě pokaždé, když se o rozpadu EU mluví?
Určitě bychom se dostali do ruské sféry vlivu, Rusové považují střední a východní Evropu stále za svou geopolitickou oblast zájmu. Změnilo se jen to, že to zatím není vliv vojenský, ale ekonomický.
Množí se varování před příchodem další ekonomické krize. Ekonomická bouře prý začne na finančních trzích, které jsou prý přehřáté. Domníváte se, že nová ekonomická krize může přispět ke zhoršení konfliktů, o kterých jsme mluvili?
Podle některých ekonomů ani krize, která začala roku 2008, není vyřešená. Z historie máme příklady, které ukazují, že velká krize může končit velkou válkou. To potvrzují poslední dvě světové války a dnes hrozí, že k takovému konfliktu opět dojde.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: David Daniel
