Koncem května Česká televize odvysílá trilogii o Janu Husovi. Kým jste byl o režii tohoto filmu požádán?

Tento projekt se několik let z části vyvíjel i beze mne, neboť už v polovině osmdesátých let napsala spisovatelka Eva Kantůrková v disentu román Jan Hus. Natočit pak na toto téma film byl také záměr paní Kantůrkové, která mne oslovila s tím, že by byla ráda, kdybych se tohoto projektu ujal. Pokládám to za čest. Nad scénářem jsme se pak asi rok a půl scházeli. Já jsem se toho projektu ujal hlavně proto, že si myslím, že je Jan Hus poněkud opomíjenou postavou, přestože to je největší postava našich dějin, o kterou se lze pevně opřít. Nejen našich dějin, ale i dějin evropských. To je vidět koneckonců i z toho, že do projektu vstoupili jako koproducenti z belgicko-francouzského německého kanálu ARTE. Proto budeme mít premiéru filmu i v německé Kostnici, a to 28. června.

Co pro vás osobně znamená Jan Hus a jaká fakta jste si při natáčení filmu uvědomil?

U nás existuje tradice, že je Jan Hus předchůdce husitství. To dokresluje i otázka jedné mé studentky, která se mě při semináři zeptala, zda si myslím, že by byl Jan Hus husita. Já jsem na to odvětil, že je samozřejmě těžké dělat takovéto spekulace, ale osobně že si to nemyslím, neboť to byl především akademik, který učil na vysoké škole. Byl to totiž doktor artistických umění a pak byl teprve teologem a knězem, který svou úlohu jako katolický kněz viděl především v nápravě tehdejších poměrů v katolické církvi. K tomu je třeba říci, že v té době byli dva papežové – avignonský a římský – a nadto zvolili v Pise ještě třetího papeže, takže existovalo v té době dokonce trojpapežství, což bylo schizma v katolické církvi. Katolická církev proto byla v hluboké krizi a hrozilo to katastrofou, rozštěpem církve. A Hus usiloval o nápravu některých věcí. Především se odvolával na Písmo. On byl totiž hluboce věřící člověk a věřil v to, že hlavou církve je Kristus, nikoliv tedy, jak se obecně traduje, papež.

Hus byl především inspirován názory Johna Wycliffa (Jana Viklefa), který ho sice předešel o padesát let, ale jeho názory se nebývale rozšířily na Univerzitě pražské, kde Hus vyučoval. Wycliffe kupříkladu zastával názor, který je i pro současnou katolickou církev nepřijatelný, totiž že církev nesmí mít pozemské statky, jediným pramenem víry je Písmo svaté, papež je Antikrist a církev ho nepotřebuje. Hus pak říkával, že kněz, který je ve smrtelném hříchu, není knězem z milosti boží, a ani papež, který je ve smrtelném hříchu, není papežem z milosti boží. Před koncilem za přítomnosti Zikmunda pak tvrdil, že král, který je ve smrtelném hříchu, není králem z milosti boží. Co ale z dnešního pohledu znamená, že je kněz ve smrtelném hříchu? Zdravý rozum nám říká, že to je kupříkladu člověk, který se ukájí na dětech, a proto pak odpuštění hříchů z jeho rukou má problematickou hodnotu z hlediska pohledu božího. Proto jsou slova Jana Husa dodnes jedním ze článků, které blokuje katolickou církev mimo jiné před tím, aby se za jeho mučení a upálení omluvila.