Fotogalerie: - Istanbul měsíc poté
Který církevní představitel má vaši důvěru?Anketa
Padesátiletý turecký podnikatel žijící v Istanbulu Bahadir Kotan má firmu na pronájem virtuálních kanceláří. Ke svému úspěšnému podnikání v Turecku se navíc v blízké budoucnosti chystá přidat další pobočku v Rumunsku. Na politiku podle svých slov mnoho času nemá, ale narůstající počet migrantů v jeho zemi a všudypřítomné arabské nápisy se mu „vůbec nelíbí“.
Vy jste říkal, že jste původem z Istanbulu?
Narodil jsem se v Istanbulu, původem jsem ovšem z města Kars, které se nachází na východě Turecka. V Turecku je otázka rodinného původu naprosto klíčová. Pokud s někým navážu vztah, ať už osobní či pracovní, prvním předmětem diskuse je otázka původu. Přitom nejde o to, kde se člověk narodil, ale kde má kořeny.
Po příjezdu do turecké metropole si člověk hned všimne masivních demonstrací na podporu prezidenta Erdogana a demokracie v Turecku, kterých se každých večer na náměstí Taksim účastní stovky lidí. Vy tam také chodíte?
Ano, na Taksim jsem chodíval. Ty akce tam začali pořádat každý večer od 16. července. Obecně ovšem na takové věci nemáme čas, máme své vlastní podnikání, to nám zabírá spoustu času. Ano, Turecko skutečně není tou nejstabilnější či nejbezpečnější zemí. Pořád slýcháme o nějakých útocích. To samé se ovšem děje ve Francii nebo Německu.
Na světě jsou jen tři skutečně bezpečné země, všechny jsou anglosaské: Kanada, Nový Zéland a Austrálie. Poté možná ještě Norsko, ale třeba Stockholm už tak bezpečný není; je tam příliš mnoho uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu a Kurdistánu. Ti lidé tam chodí kvůli jejich sociálnímu systému, ale nikdy se nepřizpůsobí; dříve či později tam začnou uplatňovat šaríu.
Turecká vláda již mnoho let usiluje o vstup do Evropské unie. Myslíte si, že je takový scénář v současné době vůbec ještě aktuální?
Evropská unie? Turecko do ní nikdy nevstoupí. Jak vám to mám vysvětlit; podívejme se na takovou cigaretu, ta má filtr, zbytek tvoří tabák. Evropská unie je jako ten tabák, Turecko je filtr. Za filtrem máte Írán, Irák a Sýrii, všechny země, které jsou neuvěřitelně explozivní. Kdyby se Turecko stalo součástí EU, hranice Unie by byly brzy v plamenech.
Například Moldávie má problém v Podněstří, to je něco jako Kurdistán. Proto se do Evropy nedostanou. Evropští lídři jsou příliš chytří na to, aby do Evropy pustili problematické oblasti.
Říkáte, že jste se několikrát zúčastnil těch provládních demonstrací na Taksimu. Jací lidé na takové akce chodí?
Maximálně pět až deset procent obyvatel Istanbulu je původem z Istanbulu, zbytek tvoří ekonomičtí migranti. V Turecku žije 70 milionů lidí, z nichž ovšem jen dva miliony mají pas. Naprostá většina turecké populace má jen základní vzdělání. Istanbul tvoří z většiny tito méně vzdělaní migranti z jiných částí země. Žijí ve svých vlastních komunitách a s movitějšími či více vzdělanými obyvateli Istanbulu nepřicházejí téměř vůbec do styku.
Demonstrací na podporu vlády se účastní zejména tito konzervativní lidé z tureckých vesnic, kteří cítí, že za nimi Erdogan stojí. V tomto případě vládu podpořili ovšem i liberálové, kteří jsou jinak proti vládě. Není se co divit, byla ohrožena demokracie.
Ještě před několika týdny jsem příliš mnoho nadějí do budoucnosti naší země nevkládal, nyní to ovšem vidím jinak. Myslím si, že ten pokus o převrat nám v mnohém pomohl; sjednotil jinak velmi rozvrstvenou tureckou společnost.
V Evropě máme velké problémy s uprchlíky. Mnozí lidé se obávají toho, že jejich kultura je příliš odlišná na to, aby se integrovali. Turecko je z větší části stále ještě muslimskou zemí. Myslíte si, že u vás mají lepší podmínky k integraci?
Většina Turků o uprchlíky nestojí, nepřejí si, aby je země přijímala. Samozřejmě že někteří z nich nemají kvůli válce na vybranou. Mělo by to tedy fungovat tak, že se zde skryjí před válkou a po několika letech se vrátí zpět, řekněme do Sýrie.
Žít zde nemůžou, již nyní s nimi máme velké problémy; je jich zde příliš mnoho, žijí jinak než my. Stejně jako se Evropané liší od nás, se lidé z Blízkého východu liší od Turků, jsou mnohem horší.
Například jestli zahlédnou nějakou zelenou plochu, začnou tam hned něco opékat, močit a dělat neuvěřitelný bordel. Ti lidé na pořádek skutečně nehledí. Turečtina nebo angličtina je nijak nezajímají. Dobře vědí, že jim stačí jejich arabština. Dnes v některých částech Istanbulu vidíte arabské nápisy na každém rohu, postupně vytlačují turečtinu i Turky.
Tohle se mi opravdu nelíbí a vím, že s tím nesouhlasí většina lidí, alespoň tedy v mém okruhu. Je to skutečně závažný problém; Turecko je rozděleno do 81 provincií a pouze jedna nemá žádné uprchlíky. Přijali jsme již přes tři miliony migrantů; většina z nich žije na turecko-syrské hranici a v Istanbulu.
Nemyslím si, že existuje země, jejíž občané by skutečně stáli o uprchlíky. Evropské státy se primárně snaží poskytnout takovou formu pomoci, která by přispěla k udržení migrantů v jejich zemích, případně v zemích sousedících. Pro Evropu je nejlepší, když Syřané zůstanou v Sýrii, případně v nějaké zemi v regionu.
Je to přece logické – Arabové by měli žít v muslimských zemích na Blízkém východu. V Evropě žít nemohou, je to příliš velký kulturní rozdíl. Podívejte se, já jsem z Istanbulu a považuji se za pokrokového člověka, ale ani já nemohu žít v zemích, jako jsou Švédsko či Finsko; vše je tam příliš jednoduché a spořádané. My jsme zvyklí na mnohem rychlejší tempo života a i jistý stupeň chaosu, ve Skandinávii nic takového není.
Pro lidi ze Sýrie nebo Iráku je ten rozdíl ještě mnohem větší. Přijdou do Švédska nebo Rakouska a začnou pořádat pochody za dodržování šaríe. Jestli chtějí šaríu, mohou přece jít do Saúdské Arábie nebo do Íránu, proč mají chodit do Evropy? Ty kultury jsou natolik odlišné, že to bude vždy působit jen komplikace.
Vy jste, předpokládám, byl v Evropě mnohokrát. Měl jste možnost navštívit i Prahu?
Sestra mojí přítelkyně žije v Praze, samozřejmě jsem ji tam musel navštívit. Praha se mi hrozně líbí, zejména díky její komunistické historii. Všiml jsem si, že mnoho historických budov bylo transformováno do různých kulturních středisek jako koncertních sálů a divadel.
U nás kultura v podstatě neexistuje, a to, co tu máme, je pro většinu lidí příliš drahé. Obecně kultura západního typu lidi z Blízkého východu nezajímá. Zajímají jen dva typy televizních programů: programy o vaření a telenovely. Zejména turecké telenovely jsou v celém regionu nesmírně populární; naše vláda vydělává velké peníze na jejich exportu. Zejména na Ukrajině a v Rusku je velký zájem o telenovely z období Osmanské říše – v té době pocházely totiž ženy sultanátu převážně z Ruska a Ukrajiny.
Dá se tedy říci, že smýšlení tureckých mas se postupně odvrací od původně nastaveného proevropského kurzu a začíná se více orientovat na Blízký východ?
Lidé v Turecku nemají žádnou vlastní vizi, nepřiklánějí se ani k Evropě, ani k Blízkému východu. Řídí se pouze názorem prezidenta Erdogana. Před několika lety náš prezident hovořil o případném členství Turecka v Evropské unii, lidé se tedy začali cítit být Evropany. Přitom ze 70 milionů Turků mají pas jen dva miliony, chápete? K čemu jim je nějaká Evropská unie? Spousta obyvatel Istanbulu své rodné město nikdy neopustila. Neznají nic jiného než Istanbul, nikdy nebyli v Ankaře, natož pak na východě Turecka. Myslíte si, že tito lidé pojedou do Norska nebo Anglie?
Většina Turků jsou jako ovce a prezident Erdogan je jejich pastýř. Ovce půjdou, kamkoli jim pastýř poručí. Erdogan má podporu více než šedesáti procent tureckého obyvatelstva. Nyní mu navíc velmi pomohl ten pokus o puč; já jsem ho například nikdy nepodporoval, ale poté, co se zde stalo, jsem mu vyjádřil podporu stejně jako spousta dalších lidí, kteří s jeho politikou dlouhodobě nesouhlasí. Nacházíme se ve stejné situaci, ve které bylo Španělsko ve druhé polovině třicátých let. Je to skutečně velmi nebezpečné a Erdogan může zajistit stabilitu.
Co se podle vás tu noc z 15. na 16. července stalo?
Kdo stojí za pokusem o převrat? Samozřejmě že imperialistické země. Možná Spojené státy, možná Německo nebo Anglie. Proč si myslíte, že Američané vtrhli do Iráku a dalších zemí v regionu? Určitě jste zaregistroval, že se před nedávnou dobou za invazi do Iráku veřejně omluvil bývalý předseda vlády VB Tony Blair. To je pěkné, sice kvůli tomuto rozhodnutí přišly o život asi dva miliony lidí, ale alespoň se omluvil.
Erdogan z pokusu o puč obviňuje islámského klerika Gülena a hnutí Hizmet, ti ovšem nemohou fungovat autonomně, nedává to žádný smysl. Proč by něco takového dělali? Podívejte se, přijedou například do některé z afrických zemí a začnou v ní organizovat bezplatné vzdělávání. Proč něco takového dělají?
Například jestli máte dostatek peněz a já za vámi přijdu se žádostí o finanční pomoc, dáte peníze raději mně, nebo svému bratrovi, který ty peníze také potřebuje? Předpokládám, že raději pomůžete svému bratrovi. Podívejte se na Turecko, máme zde 70 milionů takových bratrů, z nichž alespoň 50 milionů žije pod hranicí chudoby a nutně potřebuje pomoc. Hizmet svou pozornost ovšem raději směřuje na pomoc Africe, Asii a dokonce i Spojeným státům, kde otevírá školy.
Já obecně v takovou formu pomoci nevěřím. Jak se říká: „Nedávejte mi rybu, spíše mě naučte, jak rybařit.“ Tak by to mělo být. Hizmet, Rotary International, Spojené státy, Organizace spojených národů nebo Unicef dělají vše jen na oko; přijedou do nějaké země, vyloží tam krabice s jídlem a předtím, než odjedou, se ujistí, že je vše řádně vyfotografované – je to jen velká show. Pozornost by měla být kladena na budování průmyslu v méně rozvinutých zemích, ne na takovou formu pomoci.
Všem těm mezinárodním organizacím jde pouze o peníze. Uvedu příklad související se současnou uprchlickou krizí; na začátku se vytvoří tábor, kde se shromáždí všichni migranti. Poté přijde turecká vláda spolu s OSN, která prohlásí, že každý člověk dostane 30 lir na den. V tom momentu do hry vstoupí společnost typu Sodexo se svými poukázkami na jídlo, které jsou mezi migranty distribuovány namísto peněz. Francouzská firma si poté řekne o podíl pět procent z každé liry.
Dalším příkladem je kurdská strana PKK, která mnohým uprchlíkům zprostředkuje možnost nelegálně si vydělat více peněz. Z každé liry, kterou si tito lidé vydělají, si ovšem nechává pět procent. Jak může OSN mluvit o nějaké pomoci? Uprchlíkům nijak nepomáhají, pomáhají pouze francouzským společnostem a PKK.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: fib
