Anketa
Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?
hlasovalo: 30205 lidí
Anketa
Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?
Hnutí ANO, za které jste kandidoval, vyhrálo v Praze volby a v jedenáctičlenné radě bude mít pět křesel. Na žádném z nich však neusednete, přestože jste byl trojkou kandidátky a dokonce jste v rámci ní získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů jen těsně za budoucí primátorkou Adrianou Krnáčovou. Proč jste se tedy pražským radním nestal?
Chtěl jsem tímto krokem pro lidi zvenku podtrhnout, že ne všichni jdou do politiky kvůli tomu, aby získali nějakou funkci. A že se tady našel někdo, kdo se odborně profiluje víc než deset let, ve volební kampani říká, čemu by se chtěl věnovat, ale v momentě, kdy tyto odbornosti, portfolia či rezorty jeho strana nezíská, tak v duchu té své názorové konzistence a zaměření takovou funkci odmítne. A to jsem udělal já. Nedůvěra v politiku a politiky je někdy přehnaná a nespravedlivá, ale většinou, bohužel, na místě. Chtěl jsem přispět ke změně této atmosféry alespoň na úrovni komunální politiky v Praze, a to profesionálním přístupem, svojí otevřeností a komunikativností, ale především tím, že se po volbách budu chovat stejně, jako jsem se choval před volbami. Pro lidi je to elementární zpráva, že volili správně.
O jaká portfolia v radě jste tedy stál a jaká Vám byla nakonec nabídnuta?
Před volbami jsem se prezentoval tématy, ve kterých jsem chtěl udělat něco užitečného pro Pražany, a kterými se zabývám posledních deset let. Jde o finance, sociální oblast – spolupracoval jsem s Národní radou zdravotně postižených ČR, a také vzdělávání. Tyto oblasti byly a jsou moji prioritou, nikoli tedy všechno, co se namane a nabízí, jak to v politice dosud chodívalo. Vzhledem k tomu, že v rámci vyjednávání tyto oblasti buď hnutí ANO nepřipadly jako sociální politika či školství, nebo byl klubem nominován jiný kandidát jako profesorka Eva Kislingerová na finance a rozpočet, rozhodl jsem se, v duchu svého profesního zaměření a v konzistenci se svými předvolebními slovy a principu nelpění na funkci za každou cenu, odmítnout portfolio bydlení a zdravotnictví.
Psali jsme:
Chápu dobře, že jste nepřijal funkci radního jen proto, aby lidé viděli, že všichni politici nejsou stejní a že všem nejde jen o moc a vlastní prospěch?
Mně to přijde docela podstatné, když se pořád nadává na politiky, že jim jde jenom o nějaké vlastní požitky. Chtěl bych tím podtrhnout, že se to nedá paušalizovat, že to nejsou všichni, že i do politiky mohou jít lidé, kterým jde o věc, a v případě, že by ji nemohli naplňovat ve své odbornosti, kterou hlásali, tak v té chvíli je férovější říct ne. Protože jednou z věcí, která lidi štve, že politik hlavně znamená, že rozumí úplně všemu. To s sebou nese zesměšňování politiky i politiků, proto se v ní vyskytlo spoustu chyb, které ty lidé dělají, protože jsou závislí na poradcích a chybějí jim vize. Jak by je také mohli mít, když se celý život profilují v něčem a pak v politice mají na starosti úplně něco jiného, co se musí teprve učit. To lidé oprávněně kritizují a já jsem tohle nechtěl. Ano, radní by měl být především dobrý manažer a zkušený komunikátor. I přesto si myslím, že by měl mít k dané oblasti alespoň minimální vztah, pokud má mít jeho práce nějaký smysl a efekt. Po volbách jsem se nestal a nestanu oborníkem na všechny rezorty, ale i nadále se budu aktivně snažit o změnu politické kultury na úrovni zastupitele.
Ve svém profesním životě jste se nejvíce profiloval jako odborník na bankovnictví a s Vaším jménem je spojena anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek. V čem vidíte její přínos?
Aktuálně jsme vyhlásili jubilejní, desátý ročník. Za nejvíce přínosné považuji to, že se během těch let vede diskuse o nesmyslných bankovních poplatcích a bankéři jí více, nebo méně naslouchají, a ty nejvíce kritizované poplatky často ruší. Ne všechny poplatky, ne vždy, ale je to evidentně trend. Když se klient podívá do bankovního sazebníku, tak tam „vítěze“ jednotlivých ročníků zpravidla už nenajde. To považuji za obrovský úspěch a za důkaz toho, že banky anketu vnímají jako nějakou zpětnou vazbu, že to není tak „Lidé, říkejte si, co chcete, my si stejně pojedeme svoje“.
Považujete tedy tlak, který na domácí banky vyvíjíte svou anketou, za dostatečný k tomu, aby se měnil jejich přístup ke klientům a především k poplatkům?
Samozřejmě si dovedu představit, že by to mohlo být intenzívnější. Je tam ještě celá řada věcí, které se lidem nelíbí. Nicméně to bankovnictví je konzervativní prostředí, v něm nelze očekávat, že se banky, které měly své plány hodně postavené na poplatkových výnosech, změní z roku na rok. Dnes vidíme úplně krásně na příkladu Erste a České spořitelny, že česká dcera je nejvýdělečnější částí té banky, která má mezinárodní přesah. Tak je vidět, že český bankovní sektor je zdravý a podle mého názoru to jde dělat i bez bankovních poplatků, respektive bez absurdních bankovních poplatků za základní bankovní služby, nikoli bez všech. Neříkám, že všechny poplatky jsou nesmyslné, některé mají své oprávnění a svůj význam. Z tohoto úhlu pohledu mi přijde desátý ročník ankety zajímavý, že už to má nějakou historii, že to není jen nějaký výkřik. Navíc poprvé letos jsem domluven s jedním z mediálních partnerů, že by se hrálo o nějakou cenu pro ty, co hlasují.
Nepřipadá Vám ale, že některé poplatky se sice ruší, ale další nové a nové banky vymýšlejí a zavádějí?
Myslím, že ten trend je zřejmý, že se ruší kritizované poplatky za tu základní „bankovštinu“, když to takhle řeknu. Jde o poplatky za odchozí či příchozí platby, výběry z bankomatů vlastní banky, obecně zjišťování informací přes bankomat, prostě ovládání toho účtu. To se děje postupně a dá se to velmi lehce porovnat pohledem do sazebníku. Naopak se tam nově objevují poplatky, které jsou spojeny s nějakými novými technologiemi, s novými službami, které do té doby nebyly, a tak logicky vznikne nějaká položka a k ní nějaký poplatek. Ne vždy to je šťastné, protože nová technologie obecně znamená větší komfort jak pro klienta, tak pro banku. Mě těší, že se objevují takové služby jako mobilbanking nebo Signpad, kde člověk nemá žádné papíry, jenom se podepíše na iPad, má nějaký podpisový vzor a všechno je elektronicky. Nabízejí se nové služby, nové produkty, a tak mohou leckde vznikat nové položky poplatků.
Jaký další vývoj v poplatkové politice bank očekáváte?
Myslím, že poplatky se přelévají spíše do té části, která má nějaký svůj význam. Jsou to poplatky regulační, poplatky trestající a poplatky vychovávající. Regulující poplatky jsou takové, které regulují chování klienta, aby nenadužíval nějakou službu. Příkladem je nějaký počet výběrů z bankomatů zdarma, pak už se za to platí. To je v pořádku, protože se tím reguluje nějaké chování klienta, který by neměl každý druhý den chodit k bankomatu a vybírat peníze. Poplatky trestající neboli sankční jsou ty, které trestají klienty, co se chovají nezodpovědně. Jde například o nevyrovnaný účet u kontokorentu, nesplacenou splátku u kreditní karty, nebo o to, že se klient dostal do nepovoleného debetu. Nevidím důvod, proč by ten náklad měly banky přenášet na všechny klienty, tedy i ty, kteří se chovají zodpovědně. Poplatky vychovávající jsou poplatky, jimiž se banka snaží klienta nasměrovat na nějakou službu. Většinou souvisejí s pobočkami, kdy se banka snaží ovlivnit klienta tak, aby to řešil jiným způsobem sám třeba přes internetbanking nebo v menších frekvencích. Také tato jakoby výchova a související poplatky jsou v pořádku. Někdy se stane, že banka jde proti tomuhle trendu, o kterém mluvím. Typickým příkladem je, že Česká spořitelna asi před dvěma měsíci zvedla některé poplatky a ty se, bohužel, týkaly i operací, které jsou běžné a u nichž by banka měla být ráda, že je klient využívá. To je třeba odchozí platba přes internetbanking. Pro to nevidím důvod, tam by se měl poplatek spíš zrušit, a ne ho zvýšit. To mi nepřijde jako šťastné rozhodnutí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
