Tento týden se v Poslanecké sněmovně konala konference týkající se bezpečnosti budoucnosti. Vedle politiků se jí zúčastnili i akademici a zástupci armády. Překvapivě jeden po druhém zmiňovali hrozbu přímého válečného konfliktu, migračních vln, šíření radikálních ideologií či terorismu. Upozorňovali i na nevratné klimatologické změny a na možnou energetickou nesoběstačnost a dotkli se i rozklížení finančního sektoru. Vidíte i vy takto nejásavě budoucnost naší planety?
Já s nimi naprosto souhlasím, neboť každý, kdo sleduje dlouhodobé trendy, tak musí dojít ke stejnému názoru: Že žijeme na sudu s prachem a že zbývá jen otázka, kde to vlastně lupne dřív. Je ovšem pozoruhodné, že se těmto hrozbám klíčoví lidé společnosti - jako třeba politici - příliš nevěnují. Musíme samozřejmě vzít v úvahu, že mají svázané ruce, ale aby si tyto zmiňované hrozby více uvědomili, tak my na ně musíme také více veřejně upozorňovat. Avšak všichni musíme začít něco dělat, protože vše souvisí i se systémem, ve kterém žijeme.
O konferenci v Poslanecké sněmovně jsme psali ZDE
V tomto kontextu musím vzpomenout na to, že jsem zakladatelka politického hnutí, které přináší jiné pohledy na svět a upozorňuje přitom na fakt, že pokud nezměníme svoje chování, pak není východiska. Zajímavé ovšem je, že ony globální hrozby jsou dnes zřejmě už tak blízko, když je pojmenovávají i vojáci. Proto není možné se před takovými událostmi schovat, strkat hlavu do země jako pštros a říkat, že je to moc negace, a proto je lepší nic nedělat. Jediné možné řešení je začít shromažďovat fakta a postavit se tomu čelem. K tomu musím zmínit, že jsem právě poslouchala zprávy o Ukrajině, tady už snad ani není kde brát optimismus...
Když už jste zmínila vojáky, tak konference se zúčastnil i náčelník Generálního štábu Armády ČR Petr Pavel. Kromě jiného řekl, že často přivíráme oči před tím, co se u nás děje. "Jsme pod čarou ponoru a na palubě se pořád ještě tancuje. Promiňte mi tu narážku, říká se, že bude líp, místo abychom přiznali, že nebude. Měli bychom vidět dál než za horizont dalších voleb a překonat hranici politikaření,“ zmínil Pavel.
Pro mne je sice překvapením, že zrovna takto hovoří voják, ale s tou jeho analýzou naprosto souhlasím. Jenom nevím, co z toho vyplývá z jeho pohledu - jestli chce, aby se víc bojovalo, nebo aby se bojovalo naopak méně. To, že lépe asi nebude, tak to je jinak pohled všech lidí, kteří o našem světě přemýšlejí do hloubky.
Bývalý ředitel kabinetu ministra obrany František Šulc na konferenci přesvědčoval o potřebě posílení kapacity ozbrojených sborů a zmínil, že bude nutné obnovit cvičení nejen aktivních záloh. Podle něj navíc jen málo škol ví o možnosti obnovit brannou výchovu... Myslíte si, že by se měla branná výchova ve školách učit více než dosud?
Ne. V tomto jsem zcela opačného názoru, neboť vzrůstající militarizace, tedy, když se z dětí už dopředu dělají vojáci, je nebezpečným trendem. Podle mne je důležitý pravý opak, tedy ukazovat na všechny proudy a začít něco dělat ve společenské, veřejné a politické sféře, protože to vojenství je až naposledy. Abychom si rozuměli, čím dál více harašíme zbraněmi, což k ničemu nevede. A kdo haraší se zbraněmi, tak také začne střílet. V tomto jsme asi nepoučitelní, prostě 70 let od konce války je už příliš dlouhá doba. Asi jsme za tu dobu zapomněli, co válka znamená. Ve válce prostě končí všechny domluvy, tam je už silný jenom ten, kdo má zbraň - a je to také pole pro devianty, pro lidi, kteří rádi zabíjejí. To nejhorší, co můžeme dopustit, je, aby se začalo vůbec uvažovat o tom, že je válka něco přijatelného. Naštěstí ale stále existují politici, kteří ukazují na to, jak je válka celkově nepřijatelná. V mnoha lidech totiž klíčí pocit, že se něco vyřeší tím, když se začne střílet, s čímž nesouhlasím.
Umíte střílet ze střelné zbraně?Anketa
Starší generace od nepaměti říká, že musí hodně pracovat prostě proto, aby se mladým vedlo jednou lépe. Žijete i vy s pocitem, že se budou mít mladí lidé jednou vskutku lépe?
To je otázka, co myslíme tím "lépe". Já si myslím, že "lépe" znamená, když má člověk plnohodnotný, duchovní, kulturní i společenský život a když má jistotu základní spotřeby, jistotu bydlení a jídla. Současně s tím ale musíme myslet i na přírodu, neboť když si třeba zničíme přírodu a nebudeme mít už půdu, tak také nebudeme mít možnost cokoliv si vypěstovat. To je zároveň další naše hrozba... Mít se lépe, to ale také znamená mít perspektivu plnohodnotného života zejména ve smyslu masarykovském, tedy duchovně kulturním. V tom je podle mne také smysluplnost života, kdy nejde jen o shromažďování materiálních statků a peněz, a to ještě na úkor jiných.
Strategický poradce Petr Robejšek na konferenci uvedl, že se model nekonvenčního ekonomického růstu vyčerpal. "Demokratické vlády simulují neustálý růst tak, že si na něj půjčují, aby občané neztratili pocit, že se mají čím dál líp. A musím zmínit nekrvavý puč z roku 2009, fázi zachraňování bank. Finanční sektor se tehdy zmocnil nenásilným převratem vlády nad celou společností,“ řekl. Může zadluženost jednotlivých států EU - jako je třeba Řecko - ohrozit celou Evropu, potažmo svět?
Já říkám již dlouhodobě, že zadluženost států je neudržitelná, vždyť jsou téměř všechny státy na světě zadlužené, a to včetně Japonska a USA! Ony ten schodek ale přitom nikdy nezaplatí, vše se odehrává jen na důvěře - dokud to funguje, tak si všichni řeknou, že to jakoby funguje a ještě mají co čerpat. Jakmile si ale někde řeknou dost, tak pak celý finanční systém klekne. Já osobně zejména Řecku velmi držím palce a přeji si, aby Evropa prozřela a nenutila už tento stát k drastickým škrtům. Totéž přece říkají i renomovaní ekonomové, ale jakoby si Evropa pořád nedala říci. Vždyť i v minulosti přece bylo Milostivé léto, kdy se vědělo, že se musejí škrtnout dluhy a začít znovu. K tomuto vědomí musíme dojít i nyní. Musíme si také uvědomit, kdo vlastně drží v rukách dluhopisy. Jsou to přece banky! Copak věřitelé nevěděli, že půjčují někomu, kdo to nezaplatí? Jasně, že věděli! Proto se nesmíme na zadlužené země dívat jen tím průzorem, že se dluhy musí platit, ale že také někdo počítal s tím, že až ta nebo ona konkrétní země klekne, tak že pak vše i někdo zprivatizuje... Ale to přece není fér! Měli bychom mít odvahu o těchto věcech, jako jsou dluhy států, veřejně mluvit, abychom také věděli, jak světem půjdeme dál.
Petr Robejšek ovšem také připomněl fakt, že kapitalistický model ztratil s koncem studené války korektiv. "Po skončení studené války panovalo přesvědčení, že ten vítězný západní model se rozšíří po celém světě. Ale dá se hovořit jen o polovičním vítězství,“ zmínil přitom. Máte podobný názor?
Že kapitalistický model došel na konec svého fungování, s tím souhlasím. On sice fungoval v určitých letech dobře, ale teď vlastně škrtí lidi a škrtí i společnost - jestliže společnost postavíme na zisku, a to ještě na skoro žádných hodnotách, no tak to je potom konec se společností. Koneckonců dnes kapitalismus ukazuje svou nejtvrdší a nejhorší tvář. Zdá se, že jak socialismus, tak kapitalismus byly vlastně stínové režimy sebe sama - každý měl jinou rétoriku, ale každý oslňoval jen v určitých obdobích. Třeba v šedesátých letech byla shoda na tom, aby svět byl sociální a fungoval lépe. Ale nyní se to vrací k nejhorším scénářům a je s tím náhle konec. Nikoliv náhodou jsme přinesli sociální trojčlennost, kdy stavíme na striktním dělení ekonomiky od politiky a od duchovně-kulturního světa. To ale zároveň znamená, že politici "nepůjdou na ruku" nadnárodním společnostem a nebudou pro ně vytvářet ani zákony... Protože jsou ty obrovské nadnárodní kolosy rakovinou ekonomiky, musí se zmenšit. Ekonomika se totiž musí stavět hlavně na malých a středních podnicích. Budoucnost podle mne tkví i v tom, že se oddělí obchodní bankovnictví od investičního a že se zase začneme vracet k lidštějším modelům. Jinak se z toho nedostaneme.
V souvislosti s útokem na redaktory časopisu Charlie Hebdo vyvstala otázka přistěhovalců a uprchlíků. Už více jak měsíc je migrace pro českou společnost přitom ústředním tématem, kdy je ze všech debat zřejmé, že lidé mají strach z imigrantů. Vy osobně také?
Já strach nemám. Je ale třeba se na to podívat objektivněji. Lidi mají strach zřejmě proto, že už nyní nemají práci, chudší neudrží byt, a teď sem přijdou lidi, kteří jsou zvyklí pracovat za ještě horších podmínek nežli oni, takže jim práci v jejich očích seberou. To, že jsou to zjevně lidé, co jsou vyvražďováni a nemají ani to nejzákladnější na světě, tak to už pak u nich nevnímají. Je ale třeba vidět tyto věci v širších souvislostech: Když nezačneme být lidštější a nezměníme systém, abychom režimům, v nichž se vraždí, nastavili přijatelnější tvář, tak se tohle bude dít dál. Na druhou stranu přijmout lidi v nouzi - byť v omezeném počtu - je povinností člověka. Protože nad vším je humanita. Nicméně má to meze v tom, že jakmile bude destabilizovaná polovina světa, tak se to neudrží. Jak už jsem ale řekla, lidi u nás vede strach k odmítání imigrantů. Já osobně ovšem ten strach nemám.
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
