Část společnosti si myslí, že se jim před listopadem 89 žilo líp. Čím to je? Idealizují si minulost?

Části české společnosti se za komunistické totality a ruské okupace žilo určitě lépe než dnes. Bohužel to nebyli pouze vlastizrádci z KSČ, StB a dalších represivních složek totalitní státní moci. Byli to především ti, kteří jsou dnes na pracáku, pracují jako nevolníci za pár tisícovek od rána do večera, anebo jsou v důchodu. Pamatuji, že za nedávné sovětské vojenské okupace Československa opoziční Charta 77 oprávněně kritizovala komunistické žebrácké důchody. Ale ve srovnání s dneškem jsou tehdejší žebrácké důchody ještě podstatně vyšší, aniž se jim dnes v masmédiích říká žebrácké a aniž to někoho z politiků či novinářů vůbec zajímá, stejně jako se nikdo z nich nezajímá – na rozdíl od jejich velikého zájmu o blaho nepracujících cikánů a milionů agresivních muslimských přistěhovalců ve vojenském věku 20–40 let a vojenského držení těla o osud desítek tisíc českých bezdomovců nebo statisíců ožebračených obětí barbarských exekucí, které po většinu svého života na tento stát a jeho politickou reprezentaci tvrdě pracovaly, a to právě na rozdíl od cikánů nebo muslimů, kteří zde nikdy nepracovali a pracovat zde nikdy nebudou.

A už vůbec se nepíše o tom,a dobře víme proč, že před 100 lety, za Rakouska-Uherska, u nás příslušník střední třídy ze svého příjmu uživil svoji ženu, několik dětí a služebnou, takže jeho žena nemusela vůbec chodit do práce a mohla se plně věnovat řádné výchově svých dětí. Ukažte mně dnes jediného příslušníka střední třídy, tedy inženýra, lékaře nebo učitele, který ze svého platu dokáže uživit svoji ženu, děti a služebnou. Jeho žena musí naopak nastoupit do práce, aby rodina nezemřela hlady, a o služebné si musí nechat jenom zdát. Dále je důležité vědět, že cca před 150 lety si dělníci vybojovali 8hodinovou pracovní dobu. Dnes pracujeme 8,5 hodiny, přestože se produktivita práce zvýšila stonásobně. Je to katastrofální civilizační úpadek, kterému dnes všichni politici a novináři říkají „pokrok“. Pokrok možná, ale jen od svobody k otroctví. Je vidět, jaké cíle dnes „naši“ marxističtí politici a jejich novináři, a to napříč celým levicově-pravicovým marxistickým politickým spektrem, sledují ve skutečnosti!