Uznávaný geolog Ziegler: Brexit je důsledek špatné politiky vedoucích činitelů EU. Nestačí jen truchlit nad povražděnými a situaci neřešit. Navíc ta arogance úředníků

Vážený pane docente, povídáme si před půlnocí, ale vím, že máte před sebou ještě program…

Budu oslavovat narozeniny u příbuzných. Bude se opékat prase a voda se bude pít jen ve velmi malém množství…

Chtěl bych se vás tedy zeptat: Jste znám nejen jako geolog, ale býval jste i profesionálním ochranářem přírody. Co říkáte na současný nedostatek vody v krajině?

Pokud jde o vodu v krajině, musíme se na ten problém dívat ze dvou pohledů. První pohled je na vodu povrchovou, která je samozřejmě vidět ve vodních tocích, přehradách, rybnících, rybníčcích a různých mokřadech. Přesto, že letošní jaro bylo v průměru srážkově ucházející, byla místa, kde příliš nepršelo a sucho, nastřádané z minulých let, se tam stále projevuje. Také vodní toky a přehrady i ostatní vodní nádrže nejsou zcela naplněny. Druhý náš pohled se týká zásob podzemních vod, kterých je opravdu nedostatek. Zapříčinily to hlavně zimy, chudé sněhem, i plýtvání vodou na „zasněžování“ sjezdovek. Tak kvůli přepychu nemnohých budeme trpět všichni. Dalším nešvarem je takzvané zpevňování ploch krajiny nepropustnými látkami. Myslím tím skutečný nadbytek nejen silnic různých tříd, ale hlavně betonové a vyasfaltované plochy našich náměstí, návsí, různých plechových bud, kterým říkáme logistické areály a mohl bych dlouho pokračovat. Samozřejmě, že k tomu přispívá i nerozumné sekání trávy ve městech a na vesnicích až na samou zemi, včetně rozsáhlých ploch golfových, ale i jiných hřišť, jejichž travní porost nedokáže zadržet sebemenší množství vody, která při dešti zahlcuje nejen kanalizaci, ale i vybetonovaná koryta potoků a říček, a tak při sebemenším dešti hrozí záplavy.

A pak je tu zemědělství. Bolest, o které mluvím už desítky let. Pěstování naprosto nevhodných plodin v naší krajině – řepka, kukuřice, plochy slunečnic a nyní i máku – a nevhodné obdělávání pozemků počínaje orbou po spádnici a stejným vyséváním či vysazováním zemědělských plodin. To nám skutečně stav povrchové ani spodní vody nezvýší. Nyní přišlo Ministerstvo životního prostředí s iniciativou drobných vodních ploch v krajině. Chvályhodná iniciativa. Jen se bojím, jak ty drobné vodní plochy budou vypadat. Mám obavu, že to dopadne jako s revitalizacemi vodních toků, kdy na vodní tok bylo spotřebováno velké množství kamene a betonu, takže se nemohl absolutně chovat přirozeně. Jak z toho? Poněkud ustoupit z nároků na naše vlastní pohodlí a nedělat to, co jsem v předchozí řeči kritizoval. Ano, bude to těžší, ale krajina i počasí k nám zato budou vlídnější.

Z vašich slov je trochu smutno. Zdá se, že byste se raději vrátil o mnohé roky zpátky…

Chyba, ne zpátky, ale kupředu. Do budoucna. Nebo snad chcete nechat naši krajinu proměnit v poušť s aquaparky, golfovými hřišti a uměle zasněžovanými sjezdovkami, navíc plnou nevhodných polních plodin a stád ovcí a koz? Viďte, že ne. Naši potomci by si to nezasloužili. Na svých zahraničních cestách jsem si všímal hodně krajiny a tam, kde nebyla pole příliš velká, porosty plodin rozmanité, potoky nenapřímené a neregulované a tu a tam nějaký ten mokřad a lesíky a hájky v krajině, lidská sídla malá a cesty přirozené – byla krajina živá a zdravá a lidé usměvaví. Věříte, pane redaktore, že například ve Francii jsem viděl pouze jedno řepkové pole? A v Německu jen několik, a to docela na malých plochách?

Pak bych vám i nám přál, pane docente, aby se vaše vize splnila. Ještě bych se rád zeptal na biodiverzitu naší krajiny…

Hovořme raději o její rozmanitosti. Mnozí lidé se ztrácí v přemíře cizích slov, která zavlékáme do naší krásně mateřštiny. Dnes se ke škodě nás všech hemží cizími výrazy i cizí větnou stavbou. Ale zpět k té rozmanitosti přírody. Rozmanitost samozřejmě souvisí s tím, co jsem říkal na vaši první otázku. Kdo však chodí po naší krajině pěšky – bohům žel, mně už to moc nejde, ale snažím se – jistě si všimne, že naši zemědělci – úmyslně neříkám „farmáři“, protože to slovo je cizí a v mnohých z nás vyvolává nepěkný dojem – nejsou příliš důslední v ošetřování svých pozemků. Svým způsobem je to dobře. Protože v té krajině zůstávají místa, kde dosud kvetou modré chrpy, vlčí máky, ostrožky stračky a viděl jsem i místa s převzácným koukolem a naplnilo mě to nejen radostí, ale také pocitem, že zdaleka není nic ztraceno. Neboť na tyto tak zvaně plevelné rostliny jsou vázáni přemnozí drobní živočichové. Někteří běžní, jiné abyste počítal na prstech jedné ruky. A to nemluvím o neošetřovaných stráních a stráňkách, mezích a dokonce i o většině chráněných území, kde díky nedostatku peněz jde jejich vývoj samovolně kupředu.

Kdysi jsme říkali, že díky nepořádkům v našem národním hospodářství se nám rozšiřují chráněné druhy rostlin a živočichů. A platí to i dnes. Tady člověk vidí ekologii v praxi. Ne v lezení po komínech a v propagaci solárních elektráren. Ty právě tu rozmanitost krajiny na mnohých místech doslova zničily. A že k nám zavítali opět vlci, rysi a medvědi? Buďme za ně rádi a přejme jim občas nějakou tu ovci či kozu. Jak se mi zdá, je jich naše země plná a právě jejich mnozí majitelé bojují za tu rozmanitost přírody. Jak jinde by se návratem těchto velkých šelem chlubili. Třeba Španělé, Němci, Maďaři, Rakušané a další. Nevidím budoucí rozmanitost krajiny špatně. Jen se nesmíme my, lidé, k ní chovat sobecky, jako se to dnes někdy děje. A to nejen zemědělci, ale my všichni. Neměli jsme kdysi aquaparky, ani hřiště se střiženými trávníky a uměle zasněžované sjezdovky a také jsme vyrostli v relativním zdraví a dokonce i bez alergií.

Mimochodem, teď trochu odlehčím téma, že televizní přístroje dostanou novou funkci, že budou odhánět komáry. Co vy na to?

To se týká České televize? Při jejím někdy velmi jednostranném pohledu na naši současnou společnost to bude velmi užitečná funkce. Pokud jde ovšem o televizní přístroje, které svým vysokofrekvenčním zvukem budou odhánět komáří samičky, není to špatný nápad. Zvláště, když je nebudou ničit. Alespoň budou mít vlaštovky potravu a to není k zahození. Vlaštovka málokdy vlétne, na rozdíl od té komáří samičky, do obýváku k televizi. Je-li to ovšem myšleno, že je bude odhánět v přírodě, pak se ptám, co má taková televize dělat v přírodě. Na rozdíl od těch komárů.

Trochu jsme si zažertovali. Vraťme se však k vážným věcem. Je o vás známo, že jste učil na vysoké škole. Mohu se zeptat, co jste učil a jaké jste měl výsledky?

Tak za prvé. V předchozí odpovědi jsem vůbec nežertoval. To leda tak mezi kamarády, s dětmi a s mým panem bratrem. A za druhé. Ano, učil jsem 11 roků na pedagogické fakultě budoucí učitele přírodopisu a učitele 1. stupně základům přírodovědy. Bylo to nejdéle, co jsem kdy ve svém zaměstnání mohl zůstat. Jako docent všeobecné geologie jsem učil vědy o Zemi, o jejím složení a jejím vývoji, včetně vývoje života na této krásné planetě. Má předchozí praxe mě však opravňovala i k tomu, abych vyučoval základům ekologie, vědy o vztazích mezi organismy a mezi organismy a prostředím. Jako u všech oborů, co se na fakultě učily, přicházeli studenti nadaní a méně nadaní, pilní a méně pilní, připravení a méně připravení. Musím říci, že jsem měl vždycky radost z toho, když se studentům dařilo a mám radost z toho, že celá řada z nich zůstala u učitelské práce, i když to byla a je dosud práce těžká a málo ceněná. Přesto mnozí z mých absolventů u ní zůstali. Děvčata i chlapci. Oni mi prominou mé osobní oslovení.

Je to takové klišé, ale mně to nedá. Jak přicházeli adepti učitelství připraveni z předchozích stupňů vzdělávání?

Po pravdě řečeno, ne příliš dobře. Od jedné studentky, dnes mimochodem výborné učitelky, jsem se dozvěděl, že paní učitelka jim místo výkladu geologie hrála na kytaru. Nic proti kytaře, ale proti takové vyučující mám zásadní výhradu. Ta neměla na škole co dělat! Na druhou stranu, mezi absolventy středních škol bylo a je hodně vážných zájemců o určité obory. Přírodu nevyjímaje. A právě ti dokážou strhnout své spolužáky k maximálním dobrým výsledkům. Takovým zájemcům jsem věnoval hodně času a pozornosti. Vyplatilo se to.

Jak se díváte, pane docente, na současnou výuku na základní a střední škole?

Budu upřímný. Současnou výuku považuji za nesystematickou bez ohledu na to, zdali se vyučuje jazyk nebo přírodní vědy. Nová školská soustava zrušila osnovy a zavedla uvolněnou kázeň do škol. K té kázni: Žáci jsou si dobře vědomi svých práv, o povinnostech však nemají ani ponětí. Základem demokracie ovšem je, že není práv bez povinností a povinností bez práv. Kdo tohle nemá zažité, nemůže být platným členem demokratické společnosti. Ať se to týká učení, úcty k lidem nebo k placení daní. K těm osnovám – vždy bylo jasné, co má se žák, respektive student střední školy v daném roce naučit a docházelo tak k provázání škol jako celku. Dnes se stane, že jedna škola učí to a druhá ono a žák, který přechází ze školy do jiné – může se například stěhovat s rodiči, kteří našli práci na druhém konci republiky – přijde o učivo, nebo je nucen se učit něco, co už se předtím učil. Málo se bystří paměť a logika žáků. To souvisí hlavně s vyučováním cizích jazyků. Někdy mi připadá, že cizí jazyk je jen prostředníkem k tomu, aby budoucí pracující pochopil, co od něj jeho nadřízený, majitel či pán požaduje. Nic víc, nic míň. A být v služebném poměru k nim? Děkuji, nechci! S tím ovšem souvisí celá výuka na základních a středních školách. Nadměrné vyučování cizímu jazyku.

Já vím, že se říká, že kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem. Ale ne otrokem. Sám umím pět, ale je to k tomu, abych se domluvil, dovedl formulovat své myšlenky a sdělit něco důležitého svému okolí. A ovládám svou mateřštinu, což považuji za velké plus. A zjišťuji, že dnes se hlavně učí to, aby si děti dovedly přeložit z cizího jazyka cizí literaturu. A za vrchol naší literatury se pokládají současné pokleslé texty, plné nesrozumitelnosti a sprosťáren. Naše krásná literatura se bere „bokem“ jako zastaralá a místo jejího čtení a učení básní se žáci učí nesrozumitelné pojmy, teoreticky tu literaturu rozebírající. Málo se učí matematika, ta matematika, která učí logice. Málo se učí přírodní vědy včetně té geologie a žáci pak nerozeznají petržel od pampelišky, o pohybu rovnoměrně zrychleném či o prvcích, které tvoří základ Země, ani nemluvě. A ještě něco, tak zvaná pozitivní diskriminace některých skupin žáků je cestou do pekel našeho školství!

A co výuka dějepisu, výtvarné či tělesné výchovy? Říká se, že naše děti jsou méně zdatné, než byly předchozí generace…

Ano, ano, výuka dějepisu. Dějepis je, bohům žel, věda, která hodně slouží vládnoucím. Myslím, že objektivní výuka dějepisu neexistuje. Neexistovala dříve, neexistuje ani dnes. Ale překrucovat některé významné aspekty našich dějin – myslím třeba úlohu Přemyslovců v našich dějinách, úlohu synů Karla IV., úlohu husitství, úlohu posledního krále z české krve Jiřího z Poděbrad, ale i úlohu posledních Habsburků, legií, presidenta Beneše, učení o osvobození Československa a o poválečných letech až po rok 1989 a úlohu některých vedoucích představitelů v něm a po něm – je neodpustitelné. Na mnohém z toho byl obnoven český i slovenský národ a na mnohém z toho přišla i naše svoboda po obou světových válkách. Ale kdo nezná, neví. Nechci se k tomu blíže vyjadřovat, velmi mě současná výuka dějepisu rozčiluje. Má paměť se dosud neotupila.

Výtvarná a hudební výchova je svým způsobem záležitostí talentu. Kdo nemá talent, nenamaluje, ani nezazpívá. Něco o tom vím, dle svého života. Ale je dobré znát výtvarné umění i umění hudební a naučit se ho vidět a naslouchat mu. Rozhodně však za kultivaci lidské mysli nepovažuji tzv. moderní „literaturu“, moderní „hudbu“ a moderní „umění“. Nemějte mi to za zlé. A za umění rozhodně nepovažuji rozstříhání presidentské standarty či kašírovaný atomový výbuch v Podkrkonoší.

Tělesnou zdatnost našich dětí rozhodně nezvyšuje to, že jsou jim nepřístupná hřiště, ale i další místa, kde by se pohyb dal realizovat. Úsilí některých rodičů o to, aby se jejich dítě stalo nástrojem vydělávání peněz za sport odsuzuji, stejně jako postupné odumírání olympijské myšlenky. Ta zdatnost opravdu upadá. Co jen dětí, dospívajících a mladých dospělých je nedoslýchavých. Každý třetí má v uších naslouchátka. To byla odbočka. Jen si vzpomínám, že za mého dětství jsme běhali, hráli si s mičudou, házeli umělohmotným diskem a jezdili na dnes nevhodných kolech pořád a stále. Ani úkoly jsme nestihli někdy napsat a museli jsme je psát ráno ve škole. Ale byli jsme zdraví. Nepamatuji, že by bylo nějak extrémně zlomených noh a rukou či alergií, přestože jsme lezli po stromech a koupali se v rybnících a dalších „pochybných“ vodních nádržích. Dnes to nejde. Děti jsou chráněny. Před vším. I před tím pohybem. Myslím, že je to velká škoda! Hodina tělocviku navíc tomu nepomůže.

Přece jen, pojďme ještě k aktuálnímu dění v politice. Co říkáte brexitu?

Vox populi, vox Dei! Hlas lidu, hlas Boží! Je velmi pravděpodobné, že toto staré římské heslo mnozí politici neznají, nebo, a to je horší, znát nechtějí. Jinak by nemohli vykřikovat, že přímá demokracie je špatná, místo toho, aby se zamysleli nad tím, co špatně dělají oni sami. Myslím si, že je to důsledek špatné politiky vedoucích činitelů EU, počítaje k nim i paní německou kancléřku, pana britského premiéra a pana francouzského prezidenta. Nestačí totiž jen smutnit nad povražděnými a situaci neřešit. A navíc ta arogance EU-úředníků. Naprosto odtrženi od běžného života. Kdysi napsal Karel Havlíček Borovský takový epigram, který nazval Modlitbou úředníka: „V hlavě slámu, v srdci kámen, dejž nám Pane, staň se! Amen!“

Myslím si, že je to stále platné a nejen v Bruselu, jak se EU říká. Proto Britové rozhodli tak, jak rozhodli. Je to rozhodnutí těžké a jistě se jim nedělalo dobře. Myslím si však, že kdyby podobná referenda proběhla v dalších zemích, dopadnou podobně. Velká Británie je však silná země, se silným průmyslem i obranou a do dvou let si s tím poradí. Horší to bude s EU, protože nevidím od těch špiček z Bruselu, Berlína či Paříže sebemenší sebereflexi, přiznání toho, že hodně věcí dělají špatně, ba právě naopak.

Ale některé části, například Skotsko, usilují o odtržení od Velké Británie a pak o vstup do EU…

Však oni si to Skotové dobře spočítají, že by se jim to nevyplatilo. Řekl bych, momentální nápad. A kromě toho, o přijetí rozhodují dosud všechny členské země. A myslíte si, že by třeba Španělé s tím souhlasili pod přízrakem rozbití své vlastní země?

A na závěr zpět k vám. Vím, že máte pořád plno práce. Píšete zase nějakou poutavou knížku, jako byly ty o přírodě Českého ráje či Prahy?

Vždyť vidíte! Mám zde spoustu vnoučat a peču rybízové koláče. Ale vážně. Nedávno jsem dopsal knížku o přírodě středních Čech a stále žiji v naději, že středočeské hejtmanství najde peníze na její vydání. Nebo někdo jiný. A tak v současné době jezdím po kraji – veřejnou dopravou, protože auto nemám, neb jsem se s ním podíval do kamionu – a fotografuji. Mám sice spoustu pěkných diapozitivů, ale ty teď nejsou v kurzu. Ale ujišťuji vás, že už mi zbývá jen maličko toho k nafotografování. Dále dopisuji knížku pro děti. O geologii, třeba bude některé zajímat a když, tak si alespoň se zájmem přečtou. Jako kdysi já knížky od profesorů Augusty a Obručeva. Rád bych ji přes prázdniny dokončil, aby nakladatelství nečekalo. Je totiž k mé osobě velmi laskavé. Dále se ještě zabývám zkamenělými serpulidními červy našich prvohor, angažuji se v problematice geoparků, spolupracuji s některými muzei a vysokými školami. A taky se zájmem sleduji fotbal. A někdy se mi nechce nic dělat, tak alespoň pleji skalky a okopávám brambory či se starám o kočky ze sousedství. Čtyřnohé, prosím. Ale o tom všem zase někdy jindy. A vidím, že vám koláč opravdu chutnal! Tak přijďte na podzim, až budou švestky. Bude z nich nejen koláč!