V ČR to zatím nebouchlo. Zatím. Dnešní sebevědomí političtí nýmandi v čele EU a sluníčkáři... Babišův profesor má pro vás zásadní varování o vaší budoucnosti

Rakouský kardinál Christoph Schönborn pronesl nedávno varování při příležitosti křesťanského svátku Jména Panny Marie, který je připomínkou a vděkem za vítězství nad Turky v bitvě o Vídeň před 333 lety. Podle informací z vídeňské arcidiecéze kardinál řekl: „Dojde k islámskému dobytí Evropy? Mnoho muslimů po tom touží a tvrdí, že s Evropou je konec.“ Kardinál Schönborn požádal Boha o smilování nad Evropou a jejími obyvateli, kteří podle něj jsou „v nebezpečí zániku křesťanského dědictví“. Souhlasíte s ním? Je „saracén“ opět hrozbou?

Na historii bychom neměli zapomínat, měli bychom se z ní neustále učit. Určitě má evropská civilizace lepší zbraně než civilizace muslimská, ale proti muslimům zaostává v tom, že převážná část příslušníků naší civilizace „uctívá“ požitky, ztratila základní vlastenecké cítění a hodnoty, zpohodlněla, často nemá zásady, mravnostní kodex jednotlivců (pokud vůbec existuje) je ovlivněn zejména touhou po rychlém zbohatnutí.

Oproti tomu muslimské náboženství, které není odděleno od života společnosti, stmeluje své věřící proti odlišnému okolí, separuje je v izolované enklávy a vytváří výraznou (z jejich pohledu i mravnostní) převahu (chcete-li pramenící až z náboženského fanatismu).

Anketa

Má pravdu MUDr. Jan Hnízdil, když tvrdí, že do politiky chodí hlavně psychopati, placení finančními skupinami?

Ano

97%

hlasovalo: 6604 lidí

V souladu s citovaným kardinálem se i já domnívám, že je potřeba, aby se o křesťanské dědictví pečovalo. Snad bych k tomu přidal ještě navíc i o židovské dědictví. A péče o křestansko–židovské hodnoty, na kterých Evropa byla postavena a vyrostla, je jedním ze základních pilířů Platformy zákonodárců na obranu evropské kultury a jejích hodnot, vzniklé spontánně v rámci Parlamentu ČR a čítající několik desítek aktivních poslanců a senátorů a řadu sympatizantů.

Co říkáte na ty hlasy, které tvrdí, že se nic neděje, protože imigranti u nás zatím moc nejsou?

Rozhodně nelze přeceňovat fakt, že v ČR to „zatím nebouchlo“, že zde nejsou vnější nepřátelské projevy ze strany muslimů, že z Německa či Rakouska si nějaká skupina agilních fanatiků neokusí jít do jejich nebe cestou přes atentát v České republice, popřípadě že časem nedojde, jak vy říkáte k islámskému dobytí Evropy. To je – pravděpodobně a bohužel – jenom otázka času, kdy se islámský teror vyskytne i u nás. Byl bych rád, kdybych se v tomto mýlil.

Co říkáte výsledkům posledních zemských voleb v Německu a tomu, jak se k nim staví Angela Merkelová?

Volební výsledky s propadem hlasů pro Angelu Merkelovou se daly očekávat. Ale situace pro ni není zase tak tragická, jak o ní média často informují. Například při volbách do zemského sněmu (Landtag) v Meklenbursku – Předním Pomořansku bylo rozděleno 71 mandátů. CDU získala 19 procent a celkově 16 mandátů, což v konečných číslech znamená propad o čtyři procenta hlasů a pouze o dva mandáty oproti volbám v roce 2011.

Paní Merkelová zareagovala na situaci, z jejího pohledu, relativně logicky. Nesmyslné řeči typu „Wir schaffen das“ (To zvládneme) nahradila po roce obecnými výroky typu „Německo udělalo spoustu chyb, a to ještě před loňským vypuknutím uprchlické krize“. Angela Merkelová pravděpodobně na nevoli německé veřejnosti směrem k „jinému“ životu migrantů v Německu zareaguje regulací přílivu migrantů. Proto bude souhlasit a podporovat dohodu EU o bezvízovém styku s Tureckem i za cenu toho, že 72 podmiňujících podmínek této dohody bude náhle „zázračně“ splněno. Proto by česká vláda měla bedlivě sledovat plnění podmínek, které v podstatě široká veřejnost v detailech bohužel nezná. Vláda nebyla schopna od března toho roku, kdy byla dohoda mezi EU a Tureckem uzavřena, do září zajistit oficiální český překlad smlouvy. Podívejte se na odpověď pana předsedy vlády Sobotky na moji interpelaci na zářijové parlamentní schůzi.

Zásadním problémem nejenom Německa, ale celé Evropy, je absence skutečných lídrů evropské společnosti, jako byl Konrad Adenauer, první poválečný kancléř Německa, Charles de Gaulle nebo Sir Winston Churchill, jejichž mohutné, slibné a velkorysé vize budoucí Evropy rovnoprávných přátelských národů byly značně odlišné od dnešní byrokratické skutečnosti, nepostrádající občas totalitní rysy nadvlády vlivných nad slabšími. Přitom dnešní sebevědomí političtí nýmandi v čele EU nejsou schopni předložit solidní řešení pro EU nejenom v oblasti migrace, ale ani v jiných politických, ekonomických a dalších oblastech běžného života EU.

Někteří evropští politici začínají brát částečně zpátečku a tu více a tu méně začínají vystupovat proti migraci. Také hovoří o tom, že je třeba otevřeněji komunikovat s občany a brát na ně více zřetel. Viz například poslední neformální summit EU v Bratislavě. Co je k tomu vede? To zázračně prozřeli, nebo se bojí lidí?

Politik sice musí brát ohledy na nálady lidí, ale dnešní reakce evropských politiků více vychází ze strachu o ztrátu svých pozic než z nějakého jejich „prozření“. Jejich osobní zájem, popřípadě zájem skupiny lidí, které zastupují, bohužel (nejenom) v EU, často nedbá o zájem celé a velmi rozmanité evropské společnosti.

V českém měřítku to můžeme vidět na „postupném prozření“ větší části poslanců TOP 09, která na počátku migrační krize vítala migranty a byla v pozici „sluníčkářů“, a teď pomalu obrací a reaguje na konkrétní situaci ve společnosti. Obdobným vývojem ve vztahu k migraci prošli i někteří vrcholoví představitelé ČSSD.

A změní se podle vás něco reálně v migrační politice EU i v jiných oblastech? Je vůbec EU schopná nějaké sebereflexe a zásadní změny k lepšímu? Lidé důvěřují EU stále méně, přesto Brusel a Berlín volají po větší centralizaci a vytvoření evropské armády... A směrnice, nařízení, předpisy, kvóty, výhrůžky pokutami za nepřijetí uprchlíků chrlí dál...

Nejde jenom o migraci, celá politika vedení EU je – diplomaticky řečeno – podivná. Politika EU jednoznačně předbíhá ekonomiku – viz sliby a přibírání do EU dalších ekonomicky slabých států; porušuje vlastní zákony – viz nedodržování vlastních Maastrichtských kritérií, nedodržování Dublinských dohod a tak dále. Logickým důsledkem preferencí politických zájmů (spojených s osobními ambicemi typu „hlavně, abychom se ve funkcích udrželi“) nad ekonomickými zájmy EU je současná situace v Evropě.

Po ohlášení Brexitu jsme očekávali reflexi vedoucích politiků EU, novou strategii řízení celé EU. Zatím jsme se od vedoucích politiků EU dočkali pouze obecných frází, shrnutých do takzvané bratislavské deklarace, která se věnuje zejména problematice ochrany a bezpečnosti Evropy před migrací (což už Evropa „řeší“ několik let).

Pokud jde o vzájemnou roli politiky a ekonomiky, postačí vzpomenout si na naši nedávnou minulost – potlačování ekonomických zájmů bývalých ruských satelitních zemí (včetně nás) a obrovská byrokracie řízení (neschopná reagovat na reálnou situaci) RVHP, preferování politických a vojenských zájmů tehdejšího Sovětského svazu vedly nejenom k rozpadu politického a hospodářského seskupení RVHP, ale i k transformačním změnám satelitů a tehdejšího Sovětského svazu. Osobně, z hlediska své odbornosti, zde vidím určité paralely vývoje systému řízení EU a RVHP. Pokud se EU nezbaví současných byrokratů a nebude reagovat flexibilně na relativně rychle se měnící politickou, hospodářskou a migrační situaci v Evropě, patrně bude vyvolán tlak na výrazné změny ve struktuře a chování EU.

Co se týká migrace, chtěl bych zdůraznit kontinuální postoj řady poslanců (zejména z hnutí ANO), který se dá stručně shrnout do teze: pomáhat trpícím a ohroženým migrantům, ale zejména v místě válečného konfliktu nebo v jeho blízkosti. Řada skutečně postižených nemá prostředky na zaplacení cesty do Evropy, nemá na to ani zdraví, má citové vazby na místo, kde celý život žili, a ti riskují svůj život a zůstávají v místě nebo v blízkosti bojů. A těm musíme zejména pomáhat. Pomáhat v migraci do Evropy mladým, práce schopným lidem, kteří by mohli kladně ovlivnit život postižené společnosti v průběhu i po skončení válečných konfliktů, není asi ta správná cesta. Investice do jednoho migranta u nás nebo v Německu či jinde v Evropě umožní uživit desítky a možná stovky lidí strádajících v blízkosti válečného střetu (Sýrie, Irák, ale i Somálsko a sever Afriky).

Současně samozřejmě považuji za správné a potřebné podporovat přistěhovalce (například z Ukrajiny, východní Asie), o které mají naše podniky zájem a kteří jsou schopni se přizpůsobit našemu způsobu života a dodržovat naše kulturní principy.

Myslíte si, že evropským elitám lidi, zatím jen verbální, změnu postoje uvěří? Může se vůbec současná částečně zdiskreditovaná „elita“ typu Junckera, Schultze, Merkelové, Hollanda... zachránit? Nenahradí je spíš „populisté“ typu Le Penové, Hofera...? Nebo někdo jiný?

Evropa má smůlu – chybí jí osobnosti, o jakých jsem mluvil dříve, které by byly schopny vést společnost moudrým a nadějným způsobem. Je proto teoreticky možné, že volná vůdčí místa zaujmou „populisté“ – vzpomeňme na situaci po roce 1930 v Německu (kde ovšem byla mimořádně špatná ekonomická situace). Ale stále platí „Každá společnost má v čele takové lidi, jaké si zvolí“. Doufám proto, že tak zle na tom v naší společnosti nejsme, aby zde vládli populisté.

Hovoří se o možném rozpadu EU. Myslíte si, že k němu dojde? A bylo by to dobře, nebo špatně?

Myslím si, že by bylo velkou strategickou chybou dnešní případné vystoupení ČR z EU. Od roku 1989 je česká společnosti velmi otevřená mezinárodním vlivům a spolupráci ve všech oblastech – v hospodářské a v průmyslové oblasti, v oblasti vzdělání, výzkumu a vývoje, kultury a v dalších oblastech – je zřejmé, že odchod z EU by na nás negativně dopadl. Uzavřeli bychom se do malých poměrů a určitě bychom se také připravili o část nebo o celou svobodu pohybu pracovní síly a lidí, která je spojená s pohybem zboží, služeb a kapitálu, a je pro naši společnost přínosná.

Ale to neznamená, že se musíme mlčky dívat na nevratné migrační celoevropské experimenty paní Angely Merkelové a dalších. A neupozorňovat na hrubé manažerské chyby, které vedení EU dělá v celém řízení společnosti. Snaha o byrokratické a centralizované řízení je naprosto zřejmá a do dnešního prostředí Evropy a celého světa je naprosto nevhodná (zejména znamená pomalou a chybnou reakci na vnější podněty, což vidíme „v přímém přenosu“).

A nebylo by lépe postavit spolupráci evropských národů na nových základech bez nynějších zdiskreditovaných evropských a bruselských politiků a úředníků typu Junckera či Schultze a bez těch desítek tisíc stran unijního práva a předpisů a těžkopádné zabetonované mašinérie?

To určitě. Podle mne by měla být EU decentralizovaně řízená s velkou pravomocí a samostatností národních vlád. A je otevřenou otázkou zda přechod Evropského hospodářského společenství (EHS – takzvaný 1. pilíř Evropské unie) v Evropskou unii (zhruba v roce 2009 formou ratifikace Lisabonské smlouvy), který byl spojen s odebráním řady politických a manažerských pravomocí vládám jednotlivých států v EU, nebyl příliš rychlý a kvapný. Nepředběhla zde opět politika ekonomiku?

Dále je otevřenou otázkou zda vývoj krize ve spojitosti s migrací, s osobní negativní zkušeností lidí s migranty (Francie, Belgie, Dánsko a tak dále), se zhoršující se ekonomickou situací společnosti (jednou ekonomická krize přijde) nepřispějí k polarizaci společnosti a k zesílení hlasů o vystoupení z EU. Zatím tento problém není na programu řešení, ale… Na druhou stranu existuje však jedno pěkné české pořekadlo: vytrhni chlup na dlani, když tam není. Kde máme ty vůdce, kteří nás vyvedou z tohoto morálního a byrokratického marastu EU?

A co Visegrád plus jako alternativa? Mohla by se přidat část Balkánu, Pobaltí... V minulosti sehrávalo v prostoru mezi Ruskem a Německem určitou stabilizující a bezpečnostní roli po určitou dobu habsburské soustátí. Není tedy alternativou vytvořit zde nějakou alianci suverénních států a zónu volného obchodu?

Dosavadní stav spolupráce zemí Visegrádské skupiny V4 (popř. rozšíření spolupráce i na Rakousko a Slovinsko) považuji za prospěšný pro obyvatele střední Evropy. V rámci politických jednání s vedením EU se mnohokráte prokázalo, že politická shoda a společný postup zemí střední Evropy je výhodnější než izolovaný postup jednotlivých států Visegrádské čtyřky a je také rozumnější než návrhy jiných států.

Samozřejmě, že v případě názorové shody na konkrétní problém se lze opřít i o názory vlád Pobaltí, možná i Balkánu (Bulharska atd.). Ale spíše bych klady tohoto seskupení spatřoval v aktivním společném postupu vůči EU při řešení zcela konkrétních problémů (migrace, bezpečnost, věda a výzkum, velké investice do průmyslu atd.) než vytvářet určitou paralelní strukturu (alianci států) vůči EU. Paralelní struktura nemá velký význam, protože v politických, v ekonomických, v kulturních a dalších oblastech by se musely stejně dodržovat EU-dohody uzavřené mezi všemi zeměmi (chceme-li být členy v EU).