Bude na Ukrajině mír?Anketa
Jak vnímáte současný stav ukrajinského konfliktu? Bude podle vás tentokrát příměří na Ukrajině dodrženo?
Byli bychom všichni rádi, kdyby tomu doopravdy tak bylo. Události nasvědčují ale zatím opaku, můžeme jen doufat. Ostatně máme tu i zkušenost, která opravňuje k obavám. Ze strany Ruské federace bylo totiž zatím porušeno snad vše, co se dalo. Ať to byl Helsinský protokol, Budapešťská smlouva z roku 1994, která zaručovala Ukrajině územní celistvost nebo Minsk č. 1 z loňského září. Obávám se, že to tak dopadne i s Minskem č. 2.
Jak reagujete na informaci, že několik českých společností loni na Ukrajinu dováželo zbraně i přes evropské embargo a prohlášení politiků, že do Kyjeva se žádný arzenál posílat nebude?
Je to vážné porušení, byť embargo trvalo jen krátce. Na výboru pro obranu či na jednom z podvýborů budeme požadovat informace o všech vývozech zbraní, a to i těch současných.
PhDr. Marek Ženíšek, Ph.D.
V souvislosti s naší zahraniční politikou v posledních pětadvaceti letech se na jedné straně objevuje kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, zároveň česká politická praxe čelí kritice za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je podle vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?
Fakt, že je stále mnoho lidí, které irituje to, že jsme součástí Západu, mě po 25 letech od listopadu upřímně děsí. Jsme součástí NATO, tzn. že USA je náš spojenec! Nechápu, proč určitá skupina má neustále tendenci tuto skutečnost zpochybňovat. Jediným vysvětlením pro mě je, že by chtěli být raději součástí nějakého svazku s Ruskem. To musíme hlasitě odmítnout. Iluze, že existuje nějaká třetí cesta, je, s historickou zkušeností, jakou máme, stejně tak nebezpečná. Kdo v tomto směru zanechal největší stopu? Zeptejte se bývalého prezidenta Klause a současného prezidenta Zemana. Pak je tu velké množství agentů Ruské federace, kteří na našem území operují, jak naše bezpečnostní služby každým rokem informují. A v neposlední řadě jsou tu naši lidé, dokonce i v parlamentu, kteří tvoří takovou tu – nezdráhám se to nazvat pravým jménem – pátou kolonu!
Obáváte se výrazných ruských zájmů v naší zemi? Co by u nás mohlo Rusy zajímat? Vyhrotím-li otázku, mají nějaký zájem nás „vykrást“ a politicky ovládnout? Nebo jim jde jen o ekonomické partnerství?
Nevím, jaký mají zájem u nás. To se musíte ptát přímo jich. Já jen vím, že důstojník KGB Vladimir Vladimirovič Putin žil dlouhá léta ve Východním Berlíně, který patřil do sféry sovětského vlivu, a tu mapu světa si pravděpodobně v hlavě nevyměnil. Nesmíme zapomínat na to, že ta sféra vlivu sahala až po naši Šumavu. A pokud Vladimir Vladimirovič tvrdí, že se mu nelíbí uspořádání světa vzešlé z konce studené války, musíme mít na paměti právě i toto!
Jak by měla vypadat naše zahraniční politika vůči Rusku do budoucna v souvislosti s ruskými ambicemi na kontrolu jeho blízkého příhraničí, lidská práva či starost o Ukrajinu?
Celá Evropa, nejenom Česká republika, žila v iluzi, že Rusko chce být naším partnerem a věřili jsme, že se tak doopravdy stane. Nestalo se. Ostatně to dokazují i bezpečnostní dokumenty Ruska, kde se o NATO píše jako nepříteli a ne jako o partnerovi!
Někdejší vládní zmocněnec pro americký radar v Česku Tomáš Klvaňa píše dokonce o výrazném vlivu ruské propagandy u nás a tvrdí, že jí dávají prostor i „bojácná“ veřejnoprávní média a celá země se odchyluje od západní orientace, což je prý politikům buď jedno, anebo se na tom přímo podílí. Pokud podle Klvani česká občanská společnost postupnou rusifikaci nezvrátí, pak amen s námi… Co o tom soudíte? Je nutné omezit svobodu slova v zájmu ,,obrany před ruskou propagandou?"
Svobodné a demokratické země jsou z podstaty vždy v nevýhodě, když proti nim stojí soupeř, který za použití státních složek obratně používá propagandu k dosažení svých cílů. To je zkrátka fakt. S výrokem pana Klvani, že pokud se česká společnost tomu nepostaví, pak ji nečeká nic hezkého, naprosto souhlasím.
Je třeba nějakým způsobem přehodnotit český postoj k další integraci EU? Je dobré usilovat o čím dál těsnější unii i o přijetí eura?
V národním zájmu České republiky je sedět s našimi partnery u toho nejvíce integrovaného stolu EU.
Psali jsme:
Častým argumentem pro dobré vztahy s Ruskem i Čínou je, že EU ani USA svým ekonomickým výkonem nemohou zaručit prosperitu ČR, tudíž je nutné hledat příležitosti na Východě. Příznivci prozápadního statutu quo naopak naléhají na ještě větší posílení sepětí ČR s USA formou dohody TTIP. Která z obou cest vám dává větší smysl?
Myslím, že si teď exportéři do Ruska rvou vlasy. S rizikem, že dováží či investují v zemi, která je nevyzpytatelná a že ji mohou postihnout i takové okolnosti, jako jsou třeba teď sankce, museli dopředu počítat. Nemám nic proti nalézání nových trhů. Riziko, o kterém ale mluvím, je v takových zemích vyšší než u zemí v rámci EU či USA. Navíc s těmi zeměmi mohu normálně obchodovat, aniž bych se stal přímým podporovatelem a obdivovatelem režimů, které na svém území mají.
Jsem zvědavý, kolik miliard příjmů přinese českým podnikatelům slavná věta prezidenta v Číně, že se přijel do Číny učit stabilizovat společnost. Nepřinese samozřejmě nic a Českou republiku tento výrok nehorázně poškodil. Buď je o výrobek zájem, protože je dobrý, nebo není. Lezení do zadnice tamnímu režimu tomu nepomůže. Smlouva mezi USA a EU, tzv. TTIP je teprve na začátku, teprve se uvidí, jaká bude její výsledná podoba. Již teď je ale jisté, že by se díky ní vytvořil jeden z největších trhů na světě a samozřejmě se tímto krokem posílí a prohloubí transatlantická vazba, což některým odpůrcům vadí asi nejvíce, a proto proti ní vystupují již nyní. Stačí se podívat na některé výstupy poslanců KSČM ve sněmovně.
Jak vidíte ekonomickou budoucnost Ruska? Západní komentátoři mluví o totálním zhroucení RF v horizontu několika let, ruští optimisté energicky tvrdí, že prostřednictvím užších vztahů se zeměmi BRICS a ekonomických reforem svou zemi opět postaví na nohy.
Jeden z atributů Putinovy éry je, a shoduje se na něm většina ekonomů, neschopnost transformovat ruskou ekonomiku tak, aby nebyla závislá jen na příjmech z nerostných surovin, zejména pak ze zemního plynu. Takhle ho bude hodnotit historie – neschopný prezident, který navíc izoloval Rusko na mezinárodní scéně. Ekonomické reformy se mu nedaří, nevidím důvod, proč by se měly povést v budoucnu, zvlášť když se investoři z Ruska stahují.
Pokud jde o naše vztahy k USA, levicoví aktivisté často upozorňují na údajně ,,lokajskou" politiku ČR vůči USA či na údajný nekalý vliv americké ambasády i nevládních organizací z USA na český veřejný život. Co říci k těmto nařčením? A jak zformulovat správnou českou pozici vůči nejmocnější zemi světa?
Řekl bych jim, že se neshodneme! Levicového aktivistu bych nepřesvědčil a on zase mě. Navíc ta pozice je zjevná a není na ní třeba nic měnit. Jsme součástí NATO a EU a USA jsou našimi spojenci a sousední Německo je největší obchodní partner pro Českou republiku.
Václav Havel stavěl svou politiku na ochraně lidských práv, přičemž tento pojem chápal v západním, americkém výkladu. Náměstek českého ministra zahraničí Petr Drulák oproti politickým právům zdůrazňuje i práva sociální či ekologická. Co bychom měli prioritně hájit?
Naštěstí Václav Havel byl respektovaným prezidentem ČR a profesor Drulák je jen náměstkem na Ministerstvu zahraničních věcí, kam se zjevně dostal omylem. Pevně věřím, že víc bude slyšet odkaz Havla nežli nesmysly náměstka Druláka.
S kým též ParlamentníListy.cz rozebíraly geopolitické směřování ČR:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Petr Kupka
