Paní ministryně, v první části rozhovoru jsme mluvili o nedávné vládní krizi, během níž byl terčem kritiky i prezident Miloš Zeman. Někteří tvrdili, že porušuje Ústavu, všechno protahuje atd. Jak jste jeho postup vnímala?
Média spekulovala z dohadů nebo televizních záběrů. Myslím si ale, že nikoho nenapadlo se prezidenta zeptat na jeho vlastní názor – a to je velká škoda. Prezidentovi se zbytečně dávají za vinu věci, které nezpůsobil, a ani si je nemyslí. Sama jsem se ho na některé ptala. Jenže se to rozplizne v médiích, na sociálních sítích a už to jede, protože je to prezident, co má rád bonmoty, chce likvidovat novináře a všechno vidí špatně, tak jdeme proti němu…
Všichni vědí, že od začátku své funkce podporuji pana prezidenta. Pro mě je to sečtělý, moudrý chlap. A především prognostický. Přitom mu ty různé instituty, pražské kavárny a další dávají za vinu jednou Trumpa, jindy Putina, jindy Čínu. Ale co ti lidé chtějí? My prostě musíme mít dobré vztahy se všemi. Musíme. Lidé, kteří ho za to kritizují, jen projevují svou malost.
Já jsem byla s panem prezidentem v Číně a ta návštěva byla doma velmi negativně vnímána. Nikdo už si neuvědomuje, že Nová Hedvábná stezka, kvůli které jsme tam jeli, pojede přes Evropu a její součástí může být i Česká republika. Proč bychom my měli stát osamoceni kvůli některým partám, kterým se to nelíbí? Svět by jel dál, ale bez nás. Proto se musíme k takovému projektu přihlásit.
Nikdo při referování o cestě do Číny nezmínil, že měl prezident Zeman nejlepší projev ze všech prezidentů, kteří tam byli, to mě velmi mrzí. Nakonec se tu debatovalo jen o tom, že na něho dvě minuty ostatní čekali. Má-li pan prezident problémy s nohama, je jasné, že ho občas někam povezou. Necítí nervy na nohou a já jsem jedna z mála, která tomu rozumí. Mám to samé, co on, a nechala jsem si vyoperovat nervy, mám udělanou resekci a necítím třetinu nohy. Pan prezident cítí jenom jeden palec z obou noh. Ale i kdyby byl na vozíčku, tak co? Jde o to, co má v hlavě.
Prakticky od jeho nástupu na Hrad většina jeho kritiků mluví o tom, že prezident rozděluje společnost místo, aby spojoval, že táhne naši zemi na východ, podlézá Číně…
Ale to on vůbec nedělá! Spolupráce s Čínou se začala otevírat už za Nečasovy vlády. Tehdy přece Zeman nebyl prezidentem. Až poté začala s Čínou spolupracovat naše vláda. A teď se ptám: Byl pan prezident první, kdo do Číny jel? Jezdili tam ministři, premiér, jezdili tam zákonodárci. Proč všchni pořád obviňují prezidenta? Asi se jim do něho nejlépe strefuje. Být novinářem, spíš se ptám, kdo tam všechno jezdil, co tam dělali, jaký měli program, co tam dělali po večerech. Prezident má minutovník, jede dle programu od rána do večera a pak jde spát. Proč se média nezaobírala i tím, co v Číně dělali třeba ti zákonodárci nebo jiní ústavní činitelé?
Možná to trochu vypadalo, že tam premiér Sobotka a další jezdí napůl tajně, o jejich programu tam se zde příliš nemluvilo, to je asi pravda.
To je přesně ta demagogie, že všichni střílí jen do Zemana. Nerozčiluju se jen kvůli prezidentovi, je to principiálně špatně. Sama jsem byla v Číně dvakrát a můj program byl vždycky veřejný. Objíždím jednotlivé provincie, moji lidé mají jazyk na vestě, protože si prostě Šlechtová vymyslela, že za devět dní objedeme pět provincií, to není žádná sranda. Přelétávali jsme, jezdili vlakem, sotva jsme stíhali, jednali jsme a to všechno proto, že se tam zkrátka potřebujeme zapsat.
Čína není jako náš partner ze západní Evropy, kde je spolupráce rychlejší. Čína chce několik let stability. Kdyby tam jezdil každý rok jiný ministr, tak se na náš vykašlou. Jde o zcela odlišnou náturu.
Váš kladný postoj vůči prezidentu republiky je dlouhodobě znám, Miloš Zeman o vás prohlásil, že jste jeho nejoblíbenejší ministryně. Předpokládám, že si přejete, aby vyhrál volby a zůstal v čele státu ještě pět let…
Pan prezident mě pozval v den, kdy oznamoval svou druhou kandidaturu, na Pražský hrad. Jsem velmi ráda, že se rozhodl kandidovat, že i zhodnotil své zdraví a má na to. Mohu říci všem občanům České republiky i prostřednictvím ParlamentníchListů.cz, že já Miloši Zemanovi věřím. Věřím mu i z toho důvodu, že pan prezident je jediný člověk na politické scéně, který za mnou vždycky stál. Pochopil, že nemám špatné záměry. Pochopil, že v sobě mám vlastenectví a částečně mě na našich schůzkách v Lánech vedl.
Pamatuji si, že jsem tam přiběhla s dvěma kufry plnými podkladů, protože jsem nevěděla, jestli budeme řešit pohřebnictví, stavební zákon, evropské fondy nebo monitorovací systém, a byla jsem připravená na všechno. Řešili jsme opravdu každou věc a pan prezident si vždycky přečetl můj podklad, který obvykle není pod sto stran.
Podporuji pana prezidenta Zemana, to říkám jednoznačně. Jsem si vědoma, že hnutí ANO, za které jsem nominantem zde na ministerstvu, může postavit svého kandidáta, to je v pořádku. ANO je ale demokratické hnutí a pak je na každém, komu dá hlas. Potřebujeme silného prezidenta, protože Evropa se mění, mění se celý svět. Je nutné, aby tu byl někdo, kdo tomu rozumí.
Jiří Drahoš nebo Michal Horáček by nebyli silnými prezidenty?
Mohu sdělit pouze to, že já osobně nevidím jiného kandidáta, který by splňoval všechno, co z mého pohledu prezident musí splňovat. Prezident musí mít celosvětový rozhled, chuť rýpat do vnitropolitické české scény, což pan Zeman dělá velmi rád – a všechny tím probudí a začne se díky tomu řešit spousta věcí. Prezident musí být člověk, který dokáže stát stmelovat. Říká se, že náš pan prezident rozděluje lidi, no… Jsou lidé, kteří ho pochopit chtějí, a jsou lidé, kteří nechtějí.
Vy sám víte, že když se s ním vede rozhovor, Miloš Zeman je velmi, velmi vzdělaný a z mého pohledu moudrý. Pro mě moudrost není načíst si knihy, pro mě moudrost vyplývá i z intelektu člověka.
Jak jsme na tom podle vás v naší zemi s něčím, co se označuje jako politická kultura? Jsme na tom opravdu tak špatně, jak nám mnozí často předhazují?
Když jsem přijela poprvé do OSN, říkala jsem si, že je to žvanírna. Později jsme tu řešili evropský Habitat, udržitelný rozvoj měst, a stali se velice aktivními členy. Říkala jsem jim, že musíme být aktivní a nesedět na místě. Občas jsem tím naštvala nějaké státy. Myslím ale, že už pochopily, že nastal konec žvatlání.
Kupříkladu teď chtějí uveřejnit jeden z posledních mých projevů a zhruba 40 států z OSN mě oslovilo, abych se stala jakousi motivující složkou v rámci OSN.
Co mě mrzí, je, že úspěchy, které sbírám po světě jménem České republiky, tady nikoho nezajímají. Žádná média se nezajímají, a když už, tak je zajímá, že jsem měla třeba špatně límeček. Podařilo se mi například, že v roce 2018 Česká republika povede evropskou komisi pro cestovní ruch v rámci OSN. Je to 56 států, celá severní polokoule, a my je povedeme, protože jsem jim prodala, že budeme mít sté výročí založení státu. I díky tomu jde jméno České republiky nahoru a získáváme na vážnosti.
Co vaše předvolební kampaň? Kandidujete jako lídr hnutí ANO v Plzeňském kraji.
Kandiduji proti předsedovi sociální demokracie Milanu Chovancovi, což je zvláštní pocit. Andrej Babiš se mě před časem ptal, zda bych tam jako lídr do voleb šla; vzala jsem si několik dní na rozmyšlenou a domluvili jsme se. Co se týká kampaně, bude to v rámci celostátní kampaně hnutí ANO a následně samozřejmě v Plzeňském kraji.
Mám k Plzeňskému kraji osobitý vztah, studovala jsem tam, mám tam kamarády, spoustu známých. Jsem si vědoma všech bariér, které tam na mě mohou čekat. Pořád si říkám, že to dělám pro lidi, pro občany. Víte, pokud oni tomu nebudou chtít věřit, tak tomu neuvěří. Určitě nepojedu kampaň, kde bych obviňovala ostatní politiky nebo strany. Tohle nemám ráda.
Trochu odbočím. Když jsem byla v Keni, vzali mě podívat se na slum. A to je něco hrozného, jak tam lidé žijí. Mají tam pro sebe dva metry čtvereční, ani si tam pořádně nelehnou. Neskutečný nepořádek, žijí v odpadcích atd. Když se vrátím z takových cest, říkám si, na co si my tady pořád stěžujeme? Proč nejsme spokojeni s tím, co máme? A když už, pojďme si všichni sednout a říct si, co ještě pro Českou republiku můžeme udělat.
Kde sama sebe vidíte po říjnových volbách?
Není žádným tajemstvím, že bych velmi ráda pokračovala tady na ministerstvu. Všechno je to pochopitelně otázka toho, jak volby dopadnou, jak se bude stavět vláda apod. Nejde mi ale o to místo. Rozjeli jsme tady vlak, ministerstvo šlape. Doufám, že si jeho úředníci přes léto odpočinou, protože to se mnou hnali neuvěřitelně a chci jim za to moc poděkovat. Plánů, které tu ještě mám, je strašně moc. Pokud bych tu ale nebyla já, předám ty plány komukoli, kdo sem přijde. Musí existovat kontinuita, aby to dávalo nějaký smysl a přinášelo výsledky.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
