Začal bych aktuálně. Zemi šokovala zpráva o tragické smrti byznysmena, filantropa a nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Vy jste jeho smrt v komentáři pojal z jiného směru. Psal jste o rozkrádání, ovlivňování politiky a lichvě. Čím to dokládáte?
Petr Kellner byl symbolem polistopadového vývoje. Kuponovou privatizací počínaje, exekuční krizí a posilováním obchodních vztahů s Ruskem a Čínou konče. Mnoho, co se v naší zemi událo, bylo s jeho přičiněním a ve prospěch jeho soukromého byznysu. Můžu zmínit například pochybnou půjčku 40 mil. Kč z později vytunelovaného teplického podniku Sklo Union, která už sama o sobě rozkládá obraz „selfmademana“, který se později stal nejbohatším Čechem. Dále jeho získání České pojišťovny díky dobrým vztahům s bývalým ministrem financí Ivanem Kočárníkem (ODS), kterého později postavil do čela pojišťovny. V posledních dvou dekádách se pak jeho byznys proslavil právě lichvářskými půjčkami od Home Creditu, které desítky až stovky tisíc našich spoluobčanů poslaly do dluhové pasti a exekucí. Tento „úspěch“ později zopakoval i v Číně. Myslím, že o jeho zapojení a vlivu na českou politiku již dnes není pochyb.
Mluvíme-li o Home Creditu a spotřebitelských úvěrech. Nepochybně tím řadě lidí pomohl, jiní naopak neodhadli svou situaci a ocitli se v dluhové pasti. Jenže ty lidi přece nikdo nenutil brát si úvěry, když nemohli splácet. Dobrovolně přistoupili na dané podmínky. To je přece legitimní, nemyslíte?
Neměli bychom ocenit, že Kellner sídlil v České republice, odváděl tu daně, zaměstnával desetitisíce lidí, neokázale rozdával miliardy na charitu apod.?
Daně tu odvádíme všichni a zaměstnanci jsou zdaněním zatíženi mnohem více než korporáty nebo obří majetky, kterými Kellner disponoval. PPF sídlí v Nizozemsku, kde tedy také platí daně a samozřejmě všichni víme, jak fungují takovéto nadnárodní korporáty a jejich vystavování faktur mezi mateřskými a dceřinými společnostmi, o tom si iluze skutečně nedělám. Vzhledem ke Kellnerovým aktivitám během kuponové privatizace a tomu, kolik lidí přivedl do exekuce, si nemyslím, že bychom na něm měli něco oceňovat, ale spíš že nám to dluží. A dědit po něm by měla celá Česká republika, nejen jeho nejbližší. Co se týče rozdávání charitám – v poměru k jeho majetku je to jako kdybych já dal pětistovku ročně na Klokánky. Kellner za sebou zanechal majetek v hodnotě 293 mld. Kč. Aby si člověk s průměrnou mzdou našetřil takové peníze, tak by musel nepřetržitě pracovat téměř 700 tisíc let a neutratit ani korunu. Možná by stálo za zamyšlenou, jestli, kdybychom neumožňovali takto enormní rozdíly v bohatství, tak jestli by nějaké charity ještě vůbec byly potřeba.
Fotogalerie: - Nacpaná náplavka
Pojďme k dalšímu tématu. Nejen naše země se upíná k tomu, že se blíží konec covidové krize a postupně se vrátíme k normálnímu životu. Jak celou tu situaci a řešení krize u nás vnímáte?
Premiér dal jasně přednost průmyslu a jejich soukromým ziskům před bezpečím a bohužel i životy svých vlastních občanů. Měsíce jsme zavření doma a prakticky jediné, co máme od vlády povoleno, je pracovat. Na tom je mimo jiné vidět, na kom skutečně kapitalismus stojí – na pracujících. Bez nás by se vše rozpadlo. O to hrozivější je vidět, jak je kapitánům průmyslu zdraví pracujících často ukradené. Zatímco sledujeme brutální zákroky policie vůči lidem, kteří venku jdou bez roušky, tak tisíce dělníků namačkaných v montovnách se neřeší a dál je vystavují riziku nákazy.
V čem podle vás spočívá největší problém, co měla vláda učinit jinak? A mohla vůbec něco jiného dělat? Už nejhorší nejsme a do okolních zemí se naopak nákaza vrací…
Už v říjnu jsme měli na měsíc zavřít vše – včetně pracovišť s nějakými výjimkami pro kritickou infrastrukturu a podobně, a samozřejmě s plnými kompenzacemi výplat. A pak postupně začít rozvolňovat, a to ve prospěch lidí, ne velkého byznysu. Z hlediska zdraví, psychiky, sociální soudržnosti i ekonomiky bychom na tom teď byli daleko lépe než po tolika dlouhých měsících střídavého lockdownu. Nemluvě o tom, kolik zbytečně zmařených životů jsme tak mohli zachránit. Ze strukturálního hlediska musíme začít úplně jinak uvažovat o péči, ať už jde o zdravotnictví, sociální služby, školství a podobně. To jsou skuteční hrdinové, díky kterým tu mnoho z nás po roce pandemie stále je. Zaslouží si nejen obrovské uznání, ale především taky lepší platové a pracovní podmínky. Nevím, co bychom si bez jejich nasazení počali a měli bychom jim to pořádně vrátit.
Psali jsme:
Aktuální problém činí nepochybně malý přísun vakcín a jejich dohadování a rozdělování v rámci EU, neboť příklad evropských zemí mimo EU ukazuje, že pokud si státy vakcínu domlouvaly samy, už se vrací k normálu a mají podstatnou část populace naočkovanou…
Já na to mám ještě trochu jiný pohled. Vývoj vakcín byl umožněn především obrovskými investicemi z veřejných rozpočtů, tedy z peněz nás všech. Ty šly především do první fáze, kdy ještě úspěch nebyl vůbec zaručen. U většiny nejúspěšnějších vakcín se až později přidaly soukromé investice. Nevidím proto důvod, proč by o výrobě, distribuci a ceně měly rozhodovat soukromé společnosti. Vakcinace je otázkou národní i mezinárodní bezpečnosti a měli bychom proto využít institut nuceného licencování. Ten umožňuje v případech ohrožení zdraví nebo neschopnosti dodavatele včas léky dodávat patent „převzít“ a stát by si tak schválené vakcíny mohl vyrábět sám. Je naprosto legitimní tohoto existujícího právního kroku využít a zajistit tak včas dostatek vakcín pro naše občany.
Jak se vůbec vy a Budoucnost díváte na debaty o možnosti nákupu ruské a čínské vakcíny v době nedostatku těch západních? Nechybovala vláda, když po vzoru třeba Maďarska tyto látky včas neobjednala?
Já jsem pro použití jakékoliv vakcíny, která bez problémů projde schvalovacím procesem. Bohužel aktivity pana prezidenta značně podkopávají důvěryhodnost příslušných orgánů v České republice, do schvalování by politici zasahovat neměli. Nemůžeme přece z lidí dělat pokusné králíky.
Ve svých komentářích či vyjádřeních často píšete o sporu levice s pravicí. To už dnes na politické scéně není obvyklé, často se mluví o tom, že toto dělení bylo překonáno. Vy s tím nejspíš nebudete souhlasit, že? Má ještě pravicové a levicové vidění světa své místo?
U lidí, kteří tvrdí, že toto dělení bylo překonáno, máte velmi vysokou šanci, že jsou to právě podporovatelé pravice. Je to hodně dáno tím, že v polistopadovém vývoji pravice „vyhrála“ a dlouhou dobu utvářela vnímání politiky ve svůj prospěch. Levice má ze své podstaty stát na straně pracujících a dávat přednost spolupráci před soutěží. Měla by se dobře starat o věci veřejné a o náš společný majetek. To jsme tu za poslední desítky let opravdu moc neviděli. V České republice žije kolem jednoho milionu lidí pod hranicí příjmové chudoby, zhruba 800 tisíc lidí se topí v exekucích, máme tu ke stovce tisíc lidí bez domova. Spousta lidí musí nuceně pracovat na živnosťák a nemohou se tak spolehnout na výdobytky levice, jako je třeba osmihodinová pracovní doba, dovolená nebo nemocenská. Spousta lidí žije v nejistotě a strachu z budoucnosti. K tomu navíc čím dál jasněji vidíme přicházející klimatickou krizi a hrozí, že by za ni museli zaplatit obyčejní lidé, například ve formě dražších energií, místo toho, aby za přechod na obnovitelnou energetiku zaplatili ti, co na špinavém byznysu vydělávali desítky let s plným vědomím dopadů na naše životní prostředí. Tohle vše je jen zlomek z dlouhého seznamu důvodů, proč potřebujeme levici. A tím nemyslím partu chytrolínů z města, ale opravdu široké hnutí lidí, kteří budou bojovat za spravedlnost, důstojný život a budoucnost pro další generace.
Část ekonomů míní, že po odeznění současné epidemické krize přijde podstatně těžší krize ekonomická, protože pak teprve nastanou skutečné dopady zadlužování, masivních státních podpor, nezaměstnanost apod. Druzí naopak zdůrazňují, že spíš máme očekávat silnou vlnu rozmachu, vývoje a budování, jak to často nastávalo po válkách. Jak to vidíte? Kde se ocitneme?
Na podzim čekají naši zemi sněmovní volby, které budou v mnohém odlišné. Opozice z pravé a středové části politického spektra se spojila do dvou velkých bloků, jimiž chtějí porazit Andreje Babiše a převzít vládu. Co o tom soudíte? Byla by to lepší cesta pro republiku než vláda hnutí ANO?
Je to z deště pod okap. Všechny možnosti příští vlády, které se nyní rýsují, jsou špatné. To se odráží i na tom, že skoro polovina této země ke sněmovním volbám naposledy nepřišla. Mám skutečně strach z toho, co bude vymýšlet pravicová vláda v době krize – je to nebezpečné a spoustě lidem můžou zruinovat život, o tom jsme se přesvědčili před deseti lety za Nečasovy vlády. Ostatně pro nás je to jedna z hlavních motivací, proč jsme založili nové politické hnutí Budoucnost. Je potřeba vytvořit silný levicový blok, novou politickou sílu, která bude ve Sněmovně bránit sociální stát, nebo třeba zabrání další vlně privatizací. Je potřeba, aby ve veřejných funkcích byli obyčejní lidé, kteří se nenarodili se zlatou lžičkou v puse. A není to tak, že bychom tyto lidi chtěli zastupovat – chceme toho dosáhnout společně. Jsme otevřené hnutí a členem nebo členkou se může stát kdokoliv. Do části orgánů hnutí pak třeba volíme obsazení losem, aby měl opravdu každý právo být slyšet a něco se situací udělat. Prostě razíme, že co si neuděláme sami, to nemáme.
Před založením hnutí Budoucnost jste byl členem Strany zelených. Co vás vedlo k tomu tuto, byť momentálně mimoparlamentní, tak ale zavedenou stranu opustit a jít vlastní cestou? Byli Zelení málo levicoví?
Do Zelených jsem jako nováček v politice vstoupil ve svých osmnácti letech. Celou dobu jsem se snažil stranu posunout směrem, který jsem považoval za správný. Bohužel ale názorová pluralita tam byla tak velká, že se s tím prakticky nic nedalo udělat. Finálně jsem uznal prohru ve své snaze ve chvíli, kdy sjezd strany odmítl mé usnesení ohledně voleb do Evropského parlamentu a rozhodl se podpořit spolupráci v čele s TOP 09. V tu chvíli mi bylo jasné, že česká politická scéna potřebuje skutečnou levicovou stranu, která se vrátí ke kořenům a postaví se za pracující tak, jak jsem o tom mluvil u předchozích otázek.
Působíte v žižkovském podniku Střecha, což je bistro postavené na družstevním vlastnictví. V rámci bistra pomáháte lidem v těžké životní situaci. Jak dlouho a s jakými úspěchy fungujete?
Bistro provozujeme už čtvrtým rokem, zaměstnáváme lidi bez domova a po výkonu trestu. Kromě důstojného zaměstnání také lidem pomáháme třeba s hledáním bydlení nebo řešením jejich dluhů a exekucí. Kromě toho od začátku společně s našimi zákazníky rozdáváme nepřetržitě jídlo zdarma lidem ve finanční tísni, dnes už jsou to tisícovky porcí. Nerad bych si ale přivlastňoval úspěchy našeho družstva, jde od začátku o skutečně kolektivní práci jak družstevníků a družstevnic, tak všech, co u nás pracovali a pracují. Je obdivuhodné, jak lidé, kteří si sami třeba prošli peklem, tak dokážou napnout síly, a ještě při tom pomáhat ostatním.
Družstevní vlastnictví Střechy označujete jako jeden z pilířů, kdy ho vnímáte jako spravedlivé řízení podniku, kde se rozhoduje kolektivně. Je to podle vás v dnešní době model aplikovatelný i na jiné, větší podniky? Není družstevní vlastnictví přežitek?
V družstevnictví vidím budoucnost. Je to skvělý příklad spolupráce, kde lidé napnou síly a ovoce pak sklízejí všichni společně. Bohatství vzniká z práce a mělo by se tak dostat k těm, kteří tu práci vykonávají. Družstevní model podnikání přesně tohle nabízí – je založen na členství a ze zisku pak všichni dostanou rovným dílem. Každý politik tu má plnou pusu demokracie, ale jakmile padne zmínka o demokracii na pracovišti, tak se jim hned zježí vlasy. Já si myslím, že pokud trávíme každý týden 40 hodin v práci, tak bychom měli mít také právo ji měnit.
Psali jsme:
COVID
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: Radim Panenka
