Vážený advokát, který dokonale poznal Babišovo hnutí: Líbí se mi na Babišovi, že poslal komunisty na smetiště dějin. A s totalitou to nebude tak horké, i to ANO je pytel blech

Z několika důvodů. Ale především proto, že jsem renegát vítězné strany. Myslím, že v tom kolečku na pankráckém vězeňském dvorku bych chodil i s některými svými dosavadními oponenty. Ale doufám, že pokud tady ještě bude demokracie, to snad bezprostředně nehrozí.

Jak tedy hodnotíte výsledek sněmovních voleb? Čekal jste, že sedmadvacet let od sametové revoluce dají díky voličům téměř ústavní většinu dohromady bývalý komunista a spolupracovník StB Andrej Babiš, bojovník proti islámu a Evropské unii Tomio Okamura a komunisté?

Samozřejmě tohle málokdo z nás očekával. Ale vidím tam i pozitivní momenty. Volební výsledek KSČM i ČSSD, i když sociální demokracie svou roli v demokratické pluralitě hrála a možná její procenta budou chybět. Ale to moje hodnocení je trochu osobní, protože se mi někteří lidé ve vedení ČSSD nelíbí. Pokud jde o stranu pana Okamury, z té strach nemám, podle mne se brzy rozpadne, protože tam vypukne opět velký boj o peníze. A v případě Pirátů mám obavy, že je to spolek takových ajťáckých chaotů, což signalizují první výroky – pochybování o našem členství v NATO a v EU. Myslím, že to je pytel blech s nejrůznějšími názory.

Co říkáte na úspěch občanských demokratů? Jedenáct procent hlasů ve sněmovních volbách sice není žádný zázrak, ale pro ODS je to důkaz, že se zvedá ode dna.

ODS se zvedla, sice ji nemám rád, ale je dobře, že někdo z pravice dostal víc než deset procent hlasů.

Vítězem voleb a pravděpodobně vládnoucí stranou bude hnutí ANO, do kterého jste před časem vstoupil, ale brzy zase vystoupil. Co tomu říkáte, že volby vyhrála strana, jejíž nedemokratické vnitrostranické praktiky jste sám kritizoval, protože jste je osobně poznal?

Myslím, že nejlépe komentoval i moji účast v ní redaktor Jaroslav Kmenta, který vydal pěknou knížku Boss Babiš, kde na straně 26 a 27 píše i o mně. A docela výstižně a správně.

Co konkrétně říká novinář Jaroslav Kmenta v knize o Babišovi na vaši adresu?

Píše o lidech, kteří uvěřili panu Babišovi, respektive nalítli mu. Ale uvádí, že já jsem si záhy uvědomil, že jsem nalítl, a odešel jsem od nich. Na rozdíl od ostatních. A jako protiklad uvádí novináře Martina Komárka a Jana Macháčka.

Ale konjunkturalisté nejsou jen mezi novináři. Mne například překvapil Martin Stropnický. Dva roky před tím, než se stal ministrem obrany díky spolupracovníku StB Andreji Babišovi, a kdy tak opustil své morální zásady, které hlásal po listopadu 1989, prohlásil: „Na Moravě do senátu za komunisty kandidoval člen totalitní vojenské kontrarozvědky, to je obludná věc.“ Jak to, že po pár letech už mu takové věci nepřipadají obludné?

To už se nedá komentovat. Dosud to bylo ve fázi, že Andreje Babiše soudy zprostily obvinění, že byl spolupracovníkem StB, teď se to díky slovenskému Ústavnímu soudu ocitlo znovu na začátku. Pro moji praxi advokáta je to zajímavý rozsudek, já se také setkávám ve sporech, které vedu, s tím, že zdejší soudy vycházejí z výpovědí bývalých příslušníků Státní bezpečnosti, berou je za věrohodné, zatímco slovenský Ústavní soud prohlásil, že tito příslušníci lhali. Buď lhali tehdy, když Babiše jako svého spolupracovníka údajně fiktivně zapisovali, když zakládali nějaký svazek, nebo lhali nyní u soudu, když tvrdili, že to dělali jen jako. Podle slovenských ústavních soudců se tedy těmto lidem nedá věřit a jako svědci jsou nedůvěryhodní. A potom jsou rozhodující doklady a názory odborníků.

Myslíte si, že by se i český Ústavní soud měl podobně vyjádřit?

To už měl dávno a dávno udělat. Příležitostí byla celá řada. Zrovna teď mám takový případ, který chci dovést k Ústavnímu soudu, kde chci argumentovat právě tímto slovenským rozsudkem.

Jmenování Andreje Babiše premiérem neohrozí zjevně ani rozsudek slovenského Ústavního soudu, ani kauzy, které vypluly na světlo a z nichž jedna vyvrcholila dokonce trestním stíháním. Ale parlamentní strany nechtějí z těchto důvodů jít do vládní spolupráce s Andrejem Babišem, proto chce šéf ANO díky podpoře prezidenta složit menšinovou vládu. Nebyly by lepší předčasné volby?

Myslím, že by předčasné volby nic nevyřešily, protože by dopadly podobně. Ale otázka je, co bude dál, ve hře je ještě několik možností, je také otázka, nakolik protibabišovská fronta vydrží.

Považujete za riziko pro demokracii a svobodu, když bude vládnout hnutí ANO?

Samozřejmě. A to riziko bude ještě větší, když v lednu vyhraje přímou prezidentskou volbu Miloš Zeman. Americké noviny Washington Post napsaly, že zvolí-li Češi Babiše a Zemana, bude v jejich zemi ohrožena demokracie. Na druhou stranu si nemyslím, že to nebezpečí je velké, protože i hnutí ANO je pytel blech.

Nemůže dojít k nějakým nevratným změnám, když například okamurovci, Piráti i komunisté prosazují referendum o vystoupení z Evropské unie? Ani prezident Miloš Zeman by nebyl proti.

I když jsou výroky pana Babiše rozporuplné, co se týče EU, nemyslím, že by chtěl odejít z Evropské unie nebo Severoatlantické aliance. Spíš bude hrát na vlastní polovině hřiště, takže nebezpečí blížící se totality nebo polototality bych neviděl. Ale všechno je možné. V roce 1968 jsme také nevěřili, že přijedou Rusové, a pak se to stalo.

Někdy realita prostě trumfne fantazii.

To, co mnoho komentátorů napsalo, že velká část tohoto národa si nezvykla žít v demokracii, že se jí život v demokracii příčí nebo že se jí líbí žít pod vládou silné ruky, je pravdivé. Mám dojem, že u nás spousta lidí neví, co je demokracie. To, že se politici v parlamentu hádají, není důkaz nějakých chyb demokracie. To je typický průvodní a správný jev demokracie. Z těch sporů vznikne potom nějaké řešení, nějaký kompromis, ve kterém se realizují zájmy různých stran zastupujících různé vrstvy voličů.

Například v anglickém parlamentu mají seznam, do kterého neustále doplňují nadávky, které jsou zakázány používat. Když do seznamu, ve kterém už jsou stovky nadávek, které se nesmějí používat, zařadí další, poslanci kreativně vymýšlejí nové a nové. Ale to není chyba demokracie. Ta musí být hádavá, musí být drahá, to znamená, že by měl existovat i senát, aby to fungovalo.

Když vidím, jak na sebe pokřikují a gestikulují poslanci v britském parlamentu, tedy v zemi, kde má demokracie mnohaletou tradici, připadá mi český parlament jako nedělní škola, kde se občas nanejvýš zvedne hlas nebo prostředníček.

Jistě, u nás se poslanci neperou, ani nadávky nejsou nijak vynalézavé. Ale pokud jde o šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, vidíme, že určité trendy na omezení demokracie se objevují. Například snaha zrušit senát, omezit počet poslanců na sto, omezit v parlamentu diskusi, protože je to jen žvanírna. Vzpomeňme si na Lenina, který také označil parlament za žvanírnu.

V této souvislosti je často zmiňován i Hitler.

Ano. A je to pochopitelné u toho, kdo má autoritářské tendence. A lidem se to strašně líbí, říkají si, když zruší senát, ušetří se peníze, když omezí diskusi, aspoň se tam nebude žvanit, když se sníží počet poslanců, zase se ušetří a za ty peníze se postaví nemocnice. Lidé si neuvědomují, že všechna tato omezení směřují k tomu, že se nějaká strana nebo jedinec snaží soustředit moc ve svých rukou. A pan Babiš se nakonec ani netají tím, že chce stát řídit jako firmu. A ve firmě žádná demokracie neexistuje, zaměstnanci nehlasují, co se bude dělat, s kým se bude obchodovat a jaké budou mít platy. Budeme makat, aby bylo líp. To je velmi chytlavé heslo, které se lidem strašně líbí.

Já také, když si někdy pustím v noci televizi s jednáním ze sněmovny, nevím, jestli mám brečet, nebo se smát. Teď jsem viděl, že za okamurovce zvolili do sněmovny paní, která říká, že bude usilovat o to, aby byl stát ochráněn před Amerikou a ilumináty. Samozřejmě když takový člověk mluví v parlamentu, tak žvaní. Ale bohužel demokracie musí dovolit, aby se i takový člověk dostal do parlamentu.

Winston Churchill řekl, že největším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. A je to pravda. Když jsem kandidoval do senátu, poznal jsem, že s některými voliči jsou rozhovory zoufalé. Když se nějakému člověku snažíte vysvětlit, že nám různé věci, které chce zrušit, zakazují mezinárodní dohody, jde od vás a volit vás nebude. Když někdo chce být zvolen, ne kvůli penězům nebo podílu na moci, ale aby něco prosadil, nezbývá mu nic jiného, než být populistou, protože jinak ho lidé nebudou volit. Na školení pana Babiše na Čapím hnízdě byli nějací speciální odborníci z agentury, která se také podílela na volbách, a ti nás učili, že správný kandidát má před volbami říkat, co lidé chtějí slyšet, a po volbách dělat, co chce on. Čili podrazit voliče.

Andrej Babiš se tím řídí. Před minulými volbami sliboval lepší řízení státu jako firmy, takže ho volili podnikatelé, pak na ně klekl, zavedl EET a kontrolní hlášení, teď nasliboval vyšší důchody a platy, díky tomu vyluxoval voliče socialistům a komunistům, a po volbách prohlásil, že má nejbližší program s ODS.

Na panu Babišovi se mi zase líbí, že se díky němu naplnil historický paradox. Komunisté za celá desetiletí vždycky posílali někoho na smetiště dějin. A dnes je na smetiště dějin poslal exkomunista. Myslím, že to je začátek definitivního konce komunistické strany. Nejen z hlediska idejí, ale i z hlediska toho, že KSČM ztrácí zázemí, protože klasická dělnická třída neexistuje, všude je elektronika a mladí volí jiné, protestní strany, které jsou jim bližší. Ta klasika – Semelová, Filip, Grebeníček – už míří na smetiště dějin.

Říkal jste, že opravdové nebezpečí po výhře ANO ve sněmovních volbách nastane, pokud bude ještě zvolen prezidentem Miloš Zeman. Vidíte jeho zvolení reálnější po výhře hnutí ANO a po uzavření mocenské, vzájemně výhodné spolupráce obou pánů Zemana a Babiše?

My jsme s panem Zemanem rodáci z jednoho města – Kolína. A jako Kolíňákovi bych mu popřál jednu věc: aby toho už nechal, protože jeho zdravotní stav už nedovoluje výkon jeho funkce. I profesor Pirk řekl, že už by měl jít do důchodu. A viděli jsme při předávání státních vyznamenání, že Miloš Zeman už nedokáže připnout ani státní vyznamenání a sotva se dostal k řečnickému pultíku, to už je na pováženou. Samozřejmě u někoho převládne touha po moci, možná to není ani jeho touha, ale touha jeho dvora. Ale je to jeho rozhodnutí, i když mu může být vnuceno, které pro něj může skončit ještě větší ostudou a karambolem, který nejen jeho, ale úřad prezidenta a Hrad, který má ve veřejnosti takovou úctu, poškodí. Byla by to škoda.

Ale o tom, že bude zvolen prezidentem, bude-li kandidovat, nepochybuji. Protože kandidáti, kteří se objevují, jsou stejná katastrofa. Pan profesor Drahoš je moc opatrný, k ničemu se nevyjadřuje. Když se ho ptají na jeho program, řekne: Já jsem program. To jsou vyhýbavé řeči. Připomíná mi někdejšího prezidentského kandidáta Jana Fischera. To slovenský prezident Kiska je prezident, jakého bychom potřebovali. Ale v Drahošovi ho nevidím. Chybějí u nás osobnosti. A ty, které tady jsou, jako Babiš nebo Okamura, jsou osobnostmi v negativním slova smyslu.

Takže jste pesimista, pokud jde o budoucnost České republiky?

Vzpomeňte si na rok 1985, 1987, 1988, kdy jsme si také těžko dokázali nějakou změnu k lepšímu představit. Charta 77 v té době viděla změnu režimu v hodně daleké budoucnosti. A jak se to najednou otočilo! Prostě něco se stane a bude zase lépe.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.