Vážně hrozí další vlna běženců, tentokrát z Ukrajiny. A opravdu to nebudou žádní inženýři. Zkušený Milan Syruček promlouvá také o tom, jak se v Rusku rozmáhá islám

6. 3. 2016 8:56

ROZHOVOR Je taktické slibovat rozdávání pasů do EU jak Turecku, tak Ukrajině? Může nás ohrozit další uprchlická vlna, tentokrát z východní Evropy? Novinářský nestor a brilantní znalec bývalého Sovětského svazu a Ruska Milan Syruček se v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz věnuje také genocidám, na které jsme – zvláště v případě Arménů – možná poněkud pozapomněli. Dozvíte se také, že islám je v současném Rusku největší náboženskou minoritou.

Vážně hrozí další vlna běženců, tentokrát z Ukrajiny. A opravdu to nebudou žádní inženýři. Zkušený Milan Syruček promlouvá také o tom, jak se v Rusku rozmáhá islám
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milan Syruček

V „separatistických“ republikách v Donbasu je, zdá se, relativní klid. Komu za to podle vás „vděčíme“?

Správně otázka upozorňuje na to, že klid je opravdu relativní, a to, co bychom nazvali neklidem, už tolik neláká pozornost médií. Pravdou však je, že tam stále ještě denně umírají lidé, byť jsou to jednotlivci a byť to vždy není od střelby, ale od nevybuchlých nábojů a zvláště min. A také probíhají procesy, které se dějí spíše pod rouškou šera či temna, než by se vytrubovaly navenek. Například bylo jak v Doněcké, tak Luhanské oblasti rozebráno na dvacet velkých závodů a vyvezeno na východ, dalších dvanáct se postupně rozebírá na kovový šrot. Jde především o strojírenské podniky, které tvořily ekonomickou bázi oblastí, a tím celé Ukrajiny. Oznámil to představitel vojenské rozvědky na brífinku s novináři a otiskla to 4. března Ukrajinská pravda.

Při návštěvě českých komunistických poslanců u „separatistů“ v Donbasu se setkali také s tamním „ministrem zahraničí“ a byla to prý velká sláva. To už jsou obě separatistické republiky tak daleko jako například Náhorní Karabach? Tedy v jejich případě tak daleko od Kyjeva a blízko k úplné samostatnosti...

Což o to, naši poslanci by měli více jezdit do krizových oblastí, aby si učinili přesnější obrázek o místní situaci, kterou většinou neznají. Měly by to však být pracovní cesty, a nikoliv manifestace solidarity s předem vyhraněnými názory, pro něž hledáme jen ta fakta, která je podpoří. Ostatně nechápu, proč je stále Moskva Mekkou našich komunistů. V Ruské federaci vládne divoký kapitalismus, moc není v rukou lidu, ale politických a ekonomických oligarchů a jejich představitelů, vláda uplatňuje politiku velmoci, a nikoliv proletářského internacionalismu. Nechci tím kritizovat ruský režim, asi nejspíše odpovídá daným podmínkám, jen nechápu, v čem naplňuje ideje Marxe a Engelse, Komunistického manifestu. Nebo se snad komunisté už nehlásí ke svým ideálům? A co se týče takzvaných separatistických republik, vítají každého, kdo jim projeví sympatie. Jak snadno se v médiích učiní z delegace komunistických poslanců delegace českého parlamentu, která podporuje odtržení východní části země od celé Ukrajiny.

Německo a západní Evropa nás „straší“, abychom vzali uprchlíky z Blízkého východu a Afriky, a pomohli tak EU, protože až nastane destabilizace Ukrajiny, pohrnou se na Slovensko a na nás miliony uprchlíků zase z východu. Má to nějaký reálný základ a jaký by byl podle vás v této vlně rozdíl? Třeba bližší kultura, jazyk i dějiny?

Já se také obávám, že s jarem může přijít vlna uprchlíků zejména z Ukrajiny, zvláště dostanou-li privilegium bezvízového styku. Nejde ani tak o jejich možnou asimilaci, vždyť po říjnové revoluci nás také zaplavila podobná vlna a Praha se společně s Paříží stala centrem ukrajinské a ruské protibolševické emigrace. Podporoval ji dokonce sám Masaryk, byť žádal, abychom přijímali pouze odborníky zvláště na zemědělství, studenty, vědce a budoucí vědce, kteří by naopak pomohli rychleji se vyrovnat s potížemi zrodivší se nové republiky. Obávám se však, že v předpokládané vlně nepůjde o specialisty, ale o lidi svou kvalifikací rovnající se našim dnešním nezaměstnaným. Nejde o to, zda se adaptují s naší mentalitou, zvyky, náboženstvím a podobně, v tom skutečně problém nebude, ale jak se budou adaptovat na ekonomické podmínky vlastního přežití. To zaprvé. A zadruhé, do jaké míry se tím dále oslabí ukrajinská ekonomika a celá země se stane Achillovou patou Evropy, protože poté bude do značné míry jedno, zda její obyvatelé budou emigrovat k nám, nebo zůstanou doma. Jak se zachováme k tomuto problému? Zaplatíme daň za solidaritu s Ukrajinou jako součástí Evropy, nebo si budeme hrát na mrtvého brouka a čekat, až sociální výbuch na východě zrodí třeba něco podobného, jako se to stalo v Německu ve třicátých letech?

Ještě bych chtěl připomenout jednu statistiku OSN: V roce 2014 muselo své domovy opustit celkem na 60 milionů lidí, z toho do Evropy směřoval jen zlomek – méně než milion, z toho o azyl požádalo 625 000. A jejich národnostní rozbor ukazuje zajímavou skutečnost: z 20 procent to byli lidé ze Sýrie, dále Afghánistán (7 procent), Kosovo 6 a Eritrea 6 procent, Srbsko pět a řada dalších zemí včetně třeba Ukrajiny. Z těch hlavních dvě evropské země, považované EU za „bezpečné“. U Sýrie jsou hlavním motivem důsledky války. Hlavní vlna Afghánců byla z těch lidí, kteří spolupracovali s mezinárodními a dalšími organizacemi a bojí se současného nástupu Tálibánu. Z Eritreje je to kvůli diktátorskému režimu, v zemi nebyly od roku 1993 žádné volby, služba v armádě je povinná pro všechny muže a ženy a časově neomezená.

Z přistoupení Ukrajiny k EU, respektive bezvízové povinnosti není západní Evropa nijak nadšena, zato Turkům se přímo podbízí. Není to podle vás dvojí metr? 

Otevřeně řečeno, v případě obou zemí se o bezvízovém režimu uvažuje nikoliv proto, že v těchto zemích k tomu uzrály podmínky, to se ani v jednom případě nenaplňuje, ale jako odměna za nějakou protislužbu: k Turecku je to ohledně toho, co od něho žádáme směrem k uprchlíkům, od Ukrajiny aby se odklonila od spojenectví s Moskvou ke spojenectví s Bruselem, potažmo Washingtonem. Je to svým způsobem dar, možná danajský.

Pojďme hovořit o jiné oblasti bývalého SSSR. Před rokem uplynulo 100 let od výročí genocidy Arménů Turky. U nás se to tak nějak přešlo, ostatně naše republika na rozdíl od některých jiných států západní Evropy tuto genocidu neodsoudila. A to se holedbáme křesťanskými základy. Co byste řekl o této situaci, která by se právě v těchto měsících možná měla více připomínat?

Připomínat si genocidy podle výročí si, myslím, nestačí, i když chápu, že se z mezinárodního hlediska požaduje alespoň přiznání určité solidarity, byť se zpožděním – jak to například Ukrajina žádala na parlamentech všech zemí světa ohledně toho, zda hladomor ve třicátých letech byl také genocidou. Lidem, kteří tehdy trpěli, to už nepomůže, jde o politické gesto. Bohužel genocida jako taková není jen věcí minulosti, nacismu či jiných ismů nebo i bez ismů, jako to bylo nejen s Armény, ale rovněž v bývalé Jugoslávii, o Africe ani nemluvě. Je to současný, a dovolím si napsat, budoucí problém. Naše civilizace se stává stále vyspělejší – jak ho může neřešit? Neboť vyspělost se přece nedá měřit jen tím, kolik kilogramů chleba si může u nás koupit dělník za hodinu práce. Vyspělost by se měla měřit i podle toho, nakolik nejsme slepí ke křivdám, které se dějí mimo naši vyspělou společnost, která přece nežije izolovaně od ostatního světa. Kdybych to měl k něčemu přirovnat, tak asi k řidiči, který se svým mercedesem ujel od nehody a neposkytl pomoc.

A ještě muslimové a Rusko. Nedávno Vladimir Putin otevřel největší mešitu v Rusku. Jaký je vlastně vztah ruských občanů a muslimského obyvatelstva, přičemž samozřejmě asi oblast Kavkazu je poněkud atypická...

Nejprve si ujasněme: Islám je v Rusku největší náboženskou minoritou, vyznává ho 14 milionů až dvacet milionů obyvatel, což je zhruba čtrnáct procent populace. Má dávné historické tradice, ale v současné době je nejvíce rozšířen v Podkavkazsku, Povolží a z velkých měst v Kazani, Nižním Novgorodě, Petrohradě a Moskvě. Za centrum je považována Kazaň, kde se nacházejí islámská univerzita a největší mešita v Evropě. Ačkoliv Lenin po revoluci slíbil všem věřícím stejná práva a svobody, Stalin je začal pronásledovat. Situace se výrazně změnila po roce 1991, kdy se islám znovu začal v Rusku šířit takovým tempem, že řada historiků předpokládá, že koncem tohoto století se stane vedoucím náboženstvím.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Mezi osmi tisíci čerstvých držitelů zbraní bude více než 80 agresivních psychopatů! Psycholog Klimeš vypustil mrazivá slova, jak to chodí při získávání zbrojních pasů

18:02 Mezi osmi tisíci čerstvých držitelů zbraní bude více než 80 agresivních psychopatů! Psycholog Klimeš vypustil mrazivá slova, jak to chodí při získávání zbrojních pasů

ROZHOVOR Vláda rozdává mezi lidi zbraně, ale proti terorismu se musíme chránit tím, že mezi sebe neb…