Jak s odstupem dvou let hodnotíte Václava Havla?Anketa
Přestože vaším oborem je především botanika, politiku sledujete a občas ji komentujete, někdy i kandidujete ve volbách. Zúčastnil jste se jako kandidát i letošních předčasných voleb?
To musím trochu upřesnit – botanika a politika jsou mé dva velké koníčky. Určitě bych se rád oběma, nebo alespoň jednomu z oborů věnoval profesionálně za státní peníze. U toho prvně zmíněného je to ale zcela nemožné, protože profesionální botanikové u nás tvoří víceméně uzavřený klub, v němž panuje prakticky stoprocentní klientelismus. Proto alespoň kandiduji ve volbách. Nebyl jsem sice nikdy zvolen, ale teoretická šance na zvolení vždy je. Proto je i při vší mediální manipulaci politika tisíckrát otevřenější než tzv. akademická sféra.
Před letošními volbami jsem dostal dvě nabídky ke kandidatuře, a sice od volebního bloku Hlavu vzhůru a od hnutí Úsvit přímé demokracie Tomio Okamury. Protože nabídka od bloku Hlavu vzhůru přišla první, zůstal jsem na jejich kandidátce, což, jak se ukázalo po volbách, bylo rozhodnutí úplně špatné – byl to propadák.
Fotogalerie: - Rozpočet schválen
Máte pro takový výsledek nějaké vysvětlení?
Určitě na prvním místě je mediální manipulace - ten obrovský prostor v médiích pro živly, jež nenávidí prezidenty Klause a Zemana. Strana SPOZ, která má krajské zastupitele, zažila kvůli tomu nečekaně zlý výsledek. U bloku Hlavu vzhůru vedle nepřízně médií hrála roli i řada subjektivních faktorů, které si jeho protagonisté zřejmě vůbec nepřipouští. Nezaznamenal jsem u nich totiž žádný náznak sebereflexe. Ukázalo se opakovaně, že voličům v parlamentních volbách (na rozdíl od komunálních) je jedno, kdo kandiduje. Řídí se celkovým „uměleckým dojmem“ příslušné strany z médií a někteří navíc strachem „z propadlého hlasu“. Zahodit název strany, tedy Suverenita - blok Jany Bobošíkové, a jít do voleb pod dosud neznámým jménem coby úlitba několika rádoby celebritám (bývalí členové ODS, poslanci a starostové zvolení za ODS), to se ukázalo jako velepitomost. I když jsem kandidoval na nevýznamném místě listiny, dělal jsem kontaktní kampaň a při ní jsem si všiml, že lidé vůbec netušili, kdo se za názvem Hlavu vzhůru skrývá. Také vidím velký handicap v osobách Jany Volfové a Petra Hanniga.
Co radíte Babišovi a ČSSD?Anketa
Proč Vám vadí právě tyto osoby?
Detaily zatím nechci zveřejňovat a doufám, že tyto osoby dříve nebo později z politiky samy odejdou. Kromě vypjatých osobních ambicí jsem si žádného jiného jejich přínosu do politiky nevšiml. V případě pana Hanniga ale musím připomenout, že pan Bohumil Kulínský také nezakládá vlastní stranu a nestaví kandidátky. Hannigova samostatně kandidující listina „Suverenita - Strana zdravého rozumu“ ubrala paní Bobošíkové hodně hlasů. Janu Bobošíkovou považuji za dobrou a odvážnou političku a mrzí mě, že si partnerstvím s těmito lidmi politicky uškodila. Také mě velmi mrzí, že vlastně nemáme u nás žádnou slušnou nacionalistickou stranu, která by neřešila pravici a levici, ale hájila národní stát a národní zájmy. Jsem přesvědčen, že toto je to nejdůležitější, protože jenom národní stát může být zárukou demokracie.
Dá se podle vás očekávat, že vláda ve složení ČSSD, ANO a KDU-ČSL bude lepší než předchozí kabinet Petra Nečase?
S ohledem na absenci pánů Kalouska a Schwarzenberga v ní se to určitě očekávat dá. Uvidí se za pár měsíců, zda nebudeme znovu nepříjemně překvapeni.
Fotogalerie: - Druhé výročí Havlova úmrtí
Někteří politici ČSSD, jako třeba Jiří Dienstbier, doufají, že vláda vznikne co nejdříve s argumentem, že tak brzy skončí vláda Jiřího Rusnoka, kterou mnozí označují za vládu Miloše Zemana. Z čeho nebo z koho v nové vládě máte obavy?
Trochu mě děsí jakési „turboevropanství“ pana Zaorálka. Za velké negativum nové sněmovny – protože nová vláda v okamžiku, kdy spolu hovoříme, ještě nevládne – považuji shodu partají na tzv. zákonu o státní službě. To je neskutečné svinstvo. Znamená to uzavření přístupu k profesi úředníka, vyloučení jakékoli soutěže, podobně jako to již máme v akademické sféře. Znamená to tlak na vytváření úplně nových úřednických míst, když ta stávající budou neodvolatelně obsazena. Stejně tomu je i u akademiků, kde je stále tlak na zakládání nových kateder, fakult, ba celých univerzit. Je škoda, že pan Babiš, jako generální ředitel velkého podniku, hodlá připustit, aby ministři neměli personální pravomoc. Je vůbec možné něco efektivně řídit a rozhodovat bez personální pravomoci?? Že nemůžete vyhodit lempla jen proto, že splňuje podmínky jakéhosi služebního zákona? A jak se to bude slučovat s drastickým šetřením, které pan Babiš, možný budoucí ministr financí, ohlásil? Za služebním zákonem vidím opět havloidní živly, které odmítají otevřenou soutěž v politice, v přístupu k zaměstnání a často i v hospodářství.
Co prezident Miloš Zeman, jste s ním spokojen? Jak nahlížíte na jeho dosavadní hradní působení?
Mám sice na řadu věcí jiný názor, ale rozhodl jsem se pro osobní bezvýhradnou podporu pana prezidenta, protože on je terčem nejen kritiky, ale i drzého zesměšňování (vztyčený prostředníček pana Černého apod.). Volil jsem jej a chci mu v kladení odporu různým zemským škůdcům popřát hodně síly. A chovám stále naději, že třeba ještě přehodnotí negativní postoj k udělování milostí a vyhlašování amnestií. Doživotně zajištění a nikomu neodpovědní soudci jsou podle mého mínění popřením demokracie.
Šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg nedávno v Kyjevě jako předseda zahraničního výboru sněmovny podpořil ukrajinské opoziční demonstranty. Je to podle vás správně?
Odpověď na tuto otázku jsem naznačil už v předchozích odpovědích. Podle mě není zejména správné, že tento uznavač Kosova vůbec může v české politice do čehokoli mluvit. Jsem rád, že se podařilo zabránit úplné národní tragédii, která by nastala, kdyby toto individuum sloužící výlučně zahraničním zájmům obsadilo úřad prezidenta republiky.
Jak obecně současné dění na Ukrajině vnímáte? Na čí stranu by se z vašeho pohledu měli Ukrajinci přiklonit, k EU nebo k Rusku?
Když už je to tak sporná věc, bylo by nejlepší, aby se tam konalo v té věci referendum. Aby si Ukrajinci sami mohli vybrat, aniž by jim do toho mluvil Schwarzenberg nebo Putin.
Pokud jde o můj pohled, na který se ptáte, tak já si jednoznačně přeji obnovení nebo rozšíření sféry vlivu Ruska. Už jen proto, abych si mohl přečíst zuřivé komentáře Jiřiny Šiklové, pánů Štětiny, Urbana, Dobrovského a dalších více či méně profesionálních rusožroutů. Přiznám se, že texty těchto lidí na internetu skoro denně vyhledávám, a raduji se z jejich zuřivosti a zběsilosti. Blížící se olympiáda v Krásné Poljaně na západním Kavkaze je jistě stimuluje ještě k lepším výkonům. Proto jim radím, aby nezapomněli napsat, že se olympijské hry vlastně nekonají v Rusku, ale v okupovaném Čerkessku… (smích).
Před časem jsem někde objevil komentář, že vy jako bývalý politický vězeň odsouzený za parodující píseň byste se měl postavit na obhajobu ruských Pussy Riot. Co vy na to? Dá se to srovnávat?
Podobnosti v těch případech určitě jsou, ale s ohledem na to, co jsme si vyjasnili v předchozí části našeho rozhovoru někdy v létě, je zřejmé, že bych na jejich obhajobu určitě nevystoupil.
Co jako bývalý politický vězeň říkáte na dnešní komunisty a na časté varovné hlasy proti komunistům, třeba ze strany TOP 09?
To je doklad politické vyprázdněnosti nejen strany TOP 09. Je to i snaha odvést pozornost do minulosti a tím nepřímo adorovat dnešní režim a zakrývat jeho fatální nedostatky a selhání, z nichž řada se plně projeví teprve v budoucnu. Proto se raději budeme šťourat v minulosti, abychom si nevšimli, jaká nás čeká totalitní budoucnost.
Samotní dnešní komunisté i socialisté mi spíše připomínají „Salonkommunisten“ a „Salonsozialisten“ – tedy salónní nominálně levicové politiky bez radikálních a skutečně levicových záměrů a požadavků. Tím méně je pro mne pochopitelné, že jimi někdo ostatní straší.
Byl jste členem Strany zelených. Z jakých důvodů jste se s touto stranou rozešel?
Vstoupil jsem tam na pozvání známých v roce 2003, kteří tam tehdy vedli vnitrostranický boj. Dnes ale souboj Patočka versus Bursík, nebo Bursík versus Liška vůbec nechápu – vždyť všichni zastávají stejnou havlovskou ideologii. Dokonce ani v Patočkově dokumentu „Vize ekologické demokracie“, který byl pokládán za radikálně ekologický manifest, se třeba vůbec nemluví o vystoupení z NATO. Ze Strany zelených jsem odešel v roce 2009 v reakci na to, že se tehdy na předvolební schůzi Strany zelených osobně dostavil Václav Havel a podpořil její kandidáty do Evropského parlamentu.
Strana zelených chce být vnímána jako jakási spravedlivá alternativa k dnešní situaci, chce tedy být něčím, čím není. Bývalá předsedkyně německých zelených Juta Ditfurthová napsala knihu s názvem „Krieg, Atom, Armut. Was sie reden, was sie tun: Die Grünen“ (Válka, atom, chudoba. Jak mluví a co činí: Zelení). Ditfurthová v této knize popisuje, jak z německé Strany zelených, která v roce 1980 vznikla jako strana protiatomová, antikapitalistická, sociální a ekologická, dvojice Daniel Cohn-Bendit a Joseph (Joschka) Fischer udělala stranu války, atomu a bídy, která je motorem neokonzervativního zpátečnictví („rollback“). V knize jsou popsány metody této přeměny, hromadným náborem členů v Hesensku počínaje a obludným názorovým oportunismem J. Fischera konče. Vždyť ještě počátkem osmdesátých let německá Strana zelených požadovala vystoupení z NATO, zrušení amerických vojenských základen v západním Německu a vyhlášení neutrality! Škoda, že si tuto knihu od Juty Ditfurthové nemohou přečíst všichni, kdo v naší české Straně zelených i nadále setrvávají, a všichni, kdo ji volí. Ona totiž prodělala úplně totožný vývoj, a to navíc pod přímou patronací pana Milana Horáčka, Havlova a Fischerova kamaráda, bývalého poslance Bundestagu za německé zelené. Ano, já jsem měl vystoupit hned po sjezdu v roce 2005, na kterém RNDr. Bursík přiznal, že byl na půlroční stáži v Kongresu USA, a pan Horáček tam přednesl víceméně trapný projev na téma „vepřín a tábor v Letech“, jakoby to bylo něco politicky důležitého. Byl jsem ale tehdy ještě pod vlivem onoho rebelujícího mírotvorného a ekologického dojmu, o jehož vzbuzení se Strana zelených dodnes snaží, a kniha Ditfurthové vyšla až v roce 2011 a dostala se mi do ruky letos.
Jak dnes nahlížíte na postoje zelených třeba k Temelínu, boji za obnovitelné zdroje elektřiny, proti globálnímu oteplování či podporu národnostních a jiných menšin?
Pokud by česká Strana zelených měla ostře odmítavý postoj k Temelínu, bylo by to to jediné, co by přetrvalo z původního základu, na kterém vznikla strana zelených v Německu. Očekávám ale, že se i v tomhle poučí od svého „polepšeného“ staršího německého brášky a atomovou energii akceptuje. Mně dnes ale nejvíce vadí zahraničně politické postoje této strany, bezvýhradná podpora válečných lží USA, od Srebrenice přes 11. září až po Sýrii, eurofederalismus a internacionalismus, popírání významu národního státu, dokonce úsilí o zničení národů Evropy multikulturalismem a podporou přistěhovalectví.
U tzv. ekologických témat se ukázalo, že většinou jde jen o podporu záměrů příslušných zájmových skupin, jako třeba u slunečních elektráren. A to se ještě o některých takových zájmových skupinách vůbec nemluví. Nemluví se třeba o falešnosti tzv. ochrany biodiverzity, tedy snahy o to, aby nedošlo k vyhynutí žádných živých organismů. Vždyť co by třeba ovocnáři dali za to, kdyby vyhynula vrtule třešňová! Je jistě potřeba chránit prostředí a celá území jako domov vzácných rostlin a živočichů, ale ne jednotlivé druhy a ještě bez výjimky. To je tzv. průmysl biodiverzity, který se velmi podobá průmyslu holocaustu, jak jej popsal Norman Finkelstein.
Stále se mluví o tom, že jsme v krizi, stejně jako Evropská unie či Západ obecně. Jakým směrem vývoj kráčí? Kde naši zemi vidíte za deset, dvacet let? Ať už z hlediska zahraničně-politické orientace či vůbec stavu civilizace jako takové?
Prognostika není mou silnou stránkou. Stručná odpověď je taková, že bych chtěl nejen naši zemi vidět v budoucnu úplně jinde, než kde ji chce vidět firma Glopolis neboli „think-tank“ Strany zelených. Soukromokapitalistický Západ s jeho agresivitou a pseudodemokratickým pokrytectvím určitě žádné vyhlídky na zářné zítřky neskýtá. Vývoj se ale bohužel ubírá směrem k jakési definitivní čipové totalitě (viz např. kauza Snowden), a myslím si, že by se každý slušný člověk měl snažit do soukolí tohoto vývoje vhodit aspoň několik zrnek písku.
Ing. Pavel Křivka (* 1960)
V roce 1984 dokončil studium na Univerzitě v Halle se zaměřením na zemědělství. Poté krátce pracoval jako správce muzejních sbírek. V letech 1985-1987 byl z politických důvodů vězněn. Po propuštění emigroval do Nizozemí. V období 1990-1992 byl úředníkem Ministerstva životního prostředí. Od počátku 90. let působí jako překladatel a tlumočník nizozemského a německého jazyka. V roce 1995 absolvoval postgraduální studium na Universiteit van Amsterdam v oboru péče o životní prostředí. Nyní působí jako botanik, překladatel z němčiny a holandštiny a čas od času komentuje politické dění.
Psali jsme:
-634967867796513101.jpg&id=9964)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
