Ministerstvo financí se pochlubilo, že mezinárodní ratingová agentura Japan Credit Rating Agency zvýšila ratingové hodnocení České republiky. Šéfka rezortu Alena Schillerová zlepšení ratingu vnímá jako dobré hodnocení hospodářské politiky vlády a také potvrzení, že vytrvalé úsilí o maximálně efektivní a zodpovědnou správu státního dluhu je pro finanční trhy srozumitelné. Také za to pochválíte hospodářskou politiku vlády?
Fotogalerie: - Lidé, které chtějí vystěhovat
Oceňujete, jak proti Andreji Babišovi vystoupili Tomáš Klus, Matěj Ruppert a Jiří Macháček?Anketa
Já bych v tomto případě odlišila dvě věci. Jednou věcí je zvyšování ratingu České republice. To je zajisté příjemné a je to pro nás dobře.
Druhou věcí je hospodářská politika vlády. V tomto ohledu bych hospodářskou politiku příliš nepřeceňovala – je pravda, že tato politika je jednou – z mnoha – proměnných, které vstupují do sestavování ratingu, ale zdaleka ne jedinou. Například celkový makroekonomický globální vývoj má většinou na rating větší vliv. Takže bych značně váhala, zda to interpretovat tak přímočaře a položit rovnítko mezi rating a hospodářskou politiku vlády.
Česká republika zůstává jednou z nejméně zadlužených zemí Evropské unie, ale po několika letech snižování státního zadlužení a navzdory ekonomickému růstu se za první pololetí tohoto roku navýšil státní dluh o téměř 89 miliard korun. Co je toho příčinou?
Technicky vzato, problém s navýšením dluhu není ani tak v příliš malých příjmech rozpočtu, jak by se mohlo zdát ze skoro až hysterické honby za těmi nejmenšími daňovými úniky třeba formou EET. Problém je naopak na straně výdajů. To ty jsou naprosto předimenzované. A právě tady musíme hledat příčinu. Vždyť to není normální – a správné – aby během mnohaletého růstu ekonomiky byl generován opět další státní dluh. Co pak budeme dělat, až bude mít ekonomika cyklické potíže?
Vzhledem k tomu, že nová ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová je členkou ČSSD, tak není překvapením, že stejně jako odbory chce prosazovat zvýšení platů ve veřejné sféře o deset procent. Ale zaujalo mě toto její zdůvodnění: „Zvyšování minimální mzdy i platů ve veřejné sféře tlačí na to, aby rostly mzdy a platy všem občanům České republiky“. Nemělo by to být opačně, že když rostou mzdy a platy v soukromé sféře, tak může dojít i na státní zaměstnance? Nebo má vůbec platit nějaká závislost mezi platy ve státní a soukromé sféře?
Ano, máte naprostou pravdu, logika a kauzalita by měla být přesně opačná. Teprve když v soukromém sektoru rostou příjmy, měl by na to reagovat také sektor státní. Nikdy ne opačně. Víte, já za tím vidím jakési zcela fundamentální nepochopení vztahů mezi soukromým a veřejným sektorem.
Dost často se setkávám s prapodivným náhledem, že státní sektor „dovoluje“ existenci soukromému sektoru, státní úředníci jsou tu od toho, aby hlídali soukromý sektor, a státní sektor má jít třeba v otázce platů příkladem soukromému. To je velmi hloupý a nebezpečný názor.
Opak je pravdou. Existence silného soukromého sektoru dovoluje editovat i státnímu sektoru. Kdyby totiž neexistoval soukromý sektor, ten státní by neměl kdo financovat. Za socialismu, kdy soukromý sektor byl potlačen na naprosté minimum, celá země chudla a zaostávala. A v těch řídkých dějinných periodách, kdy byl soukromý sektor zcela anihilován, jako třeba za stalinského režimu na Ukrajině, výsledkem byl ukrutný hladomor a jedna z nejděsivějších tragédií dějin.
Úředníci tu nejsou od toho, aby svazovali a hlídali soukromý sektor; úředníci jsou v podstatě zaměstnanci sloužící soukromému sektoru a poskytující služby, které je efektivnější poskytovat centralizovaně, státně.
A státní zaměstnanci logicky musejí mít díky tomuto nastavení také platy odvíjející se od fungování soukromého sektoru, nikoliv opačně.
Psali jsme:
ČNB přišla s informací, že ke konci minulého týdne celková hodnota bankovek a mincí v oběhu překonala poprvé 600 miliard korun. Od prvního dne, kdy začala platit česká měna, tedy od 8. února 1993, vzrostlo oběživo z původních 28,1 miliardy korun o 573,1 miliardy korun. Čím je ten více než dvacetinásobek oběživa po čtvrtstoletí vysvětlitelný, když v tomto období enormně narostl počet bezhotovostních plateb?
Malá část mincí a bankovek se jednoduše časem „zakutálí“, další část je uložena „ve slamníku“. Také musíme počítat s určitým nárůstem cenové hladiny. Takže i když vyšší podíl věcí a služeb nakupujeme bezhotovostně, jsou také tyto věci stále dražší, takže i na ten zbytek placený hotovostí potřebujeme víc bankovek a mincí. Ale hlavně: jde také o rychlost, s jakou se jednotlivé mince a bankovky otáčejí. Touto rychlostí hotovostních transakcí se dá vysvětlit mnohé. Nehledala bych v tom něco příliš komplikovaného, nějaké „skryté poselství“ – jde spíš o technickou záležitost.
Jana Maláčová
OSN vydala žebříček E-Government Development Index, který vyjadřuje používání informačních a komunikačních technologií na úřadech. V digitalizaci státní správy jsou na tom nejlépe v Dánsku, Austrálií, Jižní Koreji, Velké Británií, Švédsku, Finsku a tak dále. Z Evropské unie je na tom nejhůře pětice 49. Slovensko, 54. Česko, 55. Chorvatsko, 57. Lotyšsko a 67. Rumunsko. V knize Robot na konci tunelu mimo jiné píšete, že pokud stát chce skutečně ušetřit, musí snižovat počty státních úředníků a úřadů. Nemůže být za naším poklesem o čtyři příčky proti předchozímu žebříčku hlavně snaha úředníků udržet se na svých místech a nedostatečná politická vůle než to, že digitalizaci státní správy lépe a rychleji prostě nezvládáme?
Ale jistěže je tu snaha nabírat a udržet další státní úředníky, zatímco snaha šetřit je až kdesi na zadních místech! Vždyť je notoricky známé, že během předešlého vládního období přibylo na 40 tisíc státních zaměstnanců. To zrovna o úspěšné digitalizaci moc nesvědčí. Tito státní zaměstnanci nevytvářejí novou přidanou hodnotu v ekonomice, negenerují nové peníze, oni jen vytvořený produkt přerozdělují, protože jsou financováni soukromým sektorem. Čili dalším a dalším nabíráním státních zaměstnanců se ekonomice snižuje potenciál. Celé ekonomice. Ekonomika stále spoléhá na lidskou pracovní sílu, namísto toho, aby investovala do technologií. Jenomže lidská síla může umělé inteligenci konkurovat jen jedinou věcí: Je-li levnější. Takže tím vlastně celou ekonomiku stavíme na levné pracovní síle, neboli všichni lidé pak mají nižší příjmy. Země, které včas nenasedly na digitalizaci, budou čtvrtou průmyslovou revolucí postižené nejvíc. Bohužel, mezi takové země patříme.
JUDr. Alena Schillerová, Ph.D.
Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo životního prostředí se dohodly na společné dotační výzvě, na jejímž základě může každá obec v Česku získat až dvoumilionovou dotaci na rekonstrukci veřejného osvětlení, která jí přinese úspory energie, přičemž klíčovou podmínkou poskytnutí dotace je dodržení přijatelné míry světelného znečištění. Je tento typ dotace určené ke snížení světelného smogu ospravedlnitelný proti jiným?
Toto není v pravém slovy smyslu „dotace“, kterou já kritizuji – já hlavně brojím proti dotacím do soukromého sektoru. Nevidím důvod z veřejných peněz financovat něco, co se neufinancuje samo. Častým argumentem na to je, a co bychom prý dělali bez dotací do sportu a kultury. Prý co by dělaly děti bez dotací dětskému sportu? Na to je jednoduchá odpověď: Čutaly by na zahradě nebo na hřišti do míče, k tomu nikdo dotaci nepotřebuje.
A pokud nějaká kultura potřebuje státní peníze, pak ji asi za kulturu považuje jen stát, nikoliv lid, protože by si ji jinak lidé byli ochotni zaplatit sami. Zajímavé je, že koncerty dotace jaksi nepotřebují... Proč asi? Protože o tenhle typ kultury lidé stojí. A ať mi nikdo neříká, že mě bude „vychovávat“ a bude mi diktovat, jaký typ hudby mám poslouchat.
Když mluvíme o penězích z veřejného sektoru do veřejného sektoru, pak to je trochu něco jiného, nejsou to v pravém slova smyslu ty proklínané dotace. Je to spíš forma přerozdělování veřejných peněz. Tady už to není tak tragické, ale přesto se ptám: nebylo by lepší nechat na obci, aby si o svých prioritách rozhodla sama? Je vhodné manipulovat každou obec veřejnými dotacemi k tomu, aby namísto jiných svých priorit řešila zrovna světelné znečištění či typ žárovek?
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
autor: Jiří Hroník
