Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. I přes vysoké ceny za jídlo, doslova extrémní za bydlení a vzhledem k vysokým počtům exekucí, žijeme, nebo nežijeme si dobře? Je, nebo není v současné době důvod oslavovat výročí 17. listopadu? A je ten důvod pro všechny?
Jednoduše řečeno, lidé, kteří mají práci a netrápí je fatální zdravotní problémy, myslím, si dnes žijí docela v pohodě. Nicméně je ošidné mluvit za všechny – pocit spokojenosti je vždy subjektivní – ale obecně si myslím, že oslavovat, nebo minimálně připomínat si výročí 17. listopadu bychom měli. Už proto, že mladí lidé už dobu „předlistopadovou“ nepamatují a ti starší ji mají zidealizovanou – byli tehdy přeci mladí a v mládí je svět vždycky veselejší.
Jenže doba před listopadem, to nebyla jen krásná doba našeho mládí, jistoty práce pro všechny, novomanželských půjček a úspěšně splněných pětiletých plánů. Byla to taky doba výjezdních doložek, pořadníků na trabanta, tajného poslouchání Svobodné Evropy, zákazů studia pro děti s nesprávným původem nebo prázdných regálů v obchodech. Právě proto bychom si 17. listopad měli stále připomínat.
A čím to tedy, že je společnost tak rozhádaná a často mezi sebou nesnášenlivá? Sociální vazby jsou čím dál tím horší... Stojí za tím pouze to, co se děje nejen na naší politické scéně?
Teď možná píchnu do „novinářských řad“. Nemáte pocit, že na tomto stavu nesou média svůj díl viny? Novinařina už přestává být nezaujaté informování o událostech. Z každého článku, z každé televizní reportáže málem poznáte, komu to pan redaktor do volební urny „hodil“. To je přeci špatně. Nehledě na to, že nejlépe se prodává informace negativní a noviny jsou prostě zboží jako každé jiné – chtějí být ziskové – a to i s vědomím rizika, že svými negativními zprávami jen rozdmychávají špatnou náladu ve společnosti. Dočetli jste se třeba někdy, že by se měl také člověk zabývat sám sebou, pracovat na svém rozvoji a nejen tím, co dělají druzí? To se bude ale blbě prodávat.
Psali jsme:
Jak vlastně vnímáte spolek Milion chvilek? Nejdříve tady byl požadavek na odstoupení ministryně Benešové, pak i premiéra Babiše. A požadavky rostou. Co si o tomto spolku myslíte? Když se zeptám lidově, o co všechno, podle vás, Milionu chvilek vlastně jde?
Jak jinak poznat, že žiju v demokratické zemi, než vědět, že mám možnost kdykoli vyjít do ulic a dát najevo svůj názor. A mám radost, že lidé mají nejen to právo, ale i tu vůli. Že nerezignovali a neomezují se jen na štvavé (a pohodlné) popichování na sociálních sítích.
Na druhou stranu musím souhlasit s názorem, že celá akce byla až příliš profesionální, příliš nákladná a příliš dobře zorganizovaná na to, aby byla jen svobodnou a spontánní akcí obyčejného lidu. Opravdu by mě zklamalo, kdyby se zjistilo, že lidé jen naletěli někomu, kdo nechce změnit svět k lepšímu, ale jen závidí místo u koryta. No, každopádně si myslím, že se asi nebude jednat úplně o chvilkovou záležitost. Aspoň do listopadu, kam tento celý demonstrační projekt směřuje.
Fotogalerie: - Monstrakce proti Babišovi
Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, „vrahy odkazu 17. listopadu“, jak naznačuje liberální část společnosti? Co přinášejí Česku oba dva, a hlavně jejich partnerství, které se letos prohloubilo? Co i z emocionálního či psychologického hlediska přinášejí svým voličům?
Tak ten termín je trošku bulvární, to si přiznejme. To byste musel za vrahy odkazu 17. listopadu obvinit ty, kteří jim dali svůj hlas. Oba pánové jsou prostě produktem divoké polistopadové éry. A to, že si hrají do noty, je jednoduchá matematika. Prostě se vzájemně potřebují a zatím jim to funguje.
„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ opakují jejich oponenti. Jsou tito lidé nevědomí a zmanipulovaní, jak naznačují třeba umělci Mádl a Geislerová? Až jejich voliči odejdou, nastane vláda stran typu Piráti, kteří vévodí mezi mládeží? Je letošní odpor proti prezidentovi a premiérovi generační věcí?
Na tento dotaz existuje jeden termín – ageismus. Tedy diskriminace na základě věku. Toho by se žádný slušný člověk dopouštět neměl. A to ani z řad umělců – tím spíš, že jejich názory jsou díky mediálně známým tvářím víc vidět. Měli by si uvědomit, že když má starší člověk z venkova dost rozumu na to, aby si uměl koupit lístek do kina na jejich film, bude mít i dost rozumu na to, aby se uměl rozhodnout, koho chce volit. Prostě měli by mít úctu ke svým divákům, stejně jako by ji měl mít obchodník ke svému zákazníkovi nebo politik ke svému voliči.
Jak už jsme řekli, zatím pokračuje hospodářský růst, jak se ale naše společnost vyrovná s případným ekonomickým poklesem, nedej bože s ekonomickou krizí, o které se začíná dost mluvit? Když už nyní, za ekonomického růstu, probíhají demonstrace a lidé se hádají? A máme politickou reprezentaci, která lidi uchrání před dopady něčeho takového, co přišlo na konci minulé dekády?
Lidé se hádají hlavně kvůli politice. Ekonomika je momentálně netrápí. Naštěstí, nebo bohužel? (úsměv) Stavidla možné ekonomické krize, čehož jsme již byli svědkem, jsou v dnešním globálním světě spouštěna bez ohledu na to, co se děje v naší zemi. Pokud by něco takového přišlo, nevyřešil by to sebelepší demokrat ani diktátor. Nedej bože.
Každopádně bych tu otázku nestavěl tak, že jak to bude vypadat v krizi, když už se demonstruje teď, v době prosperity. Já si naopak myslím, že případná krize lidi spíš semkne. Kdy jsme k sobě měli jako lidi nejblíž? Právě v době krizí, vypjatých historických momentů. To byly okamžiky, kdy jsem na nás, na náš národ byl nejvíc pyšný, protože se dokázal semknout, spolupracovat, táhnout za jeden provaz.
Psali jsme:
Když se vrátíme k tomu, že už za pár měsíců si připomeneme 30 let od sametové revoluce, jak s odstupem tří desetiletí hodnotíte Václava Havla? Změnil se nějak výrazně váš pohled na něj? A co říci na to, že termín „havloid“ dnes slouží téměř jako nadávka?
Myslím, že by byl sám překvapen, jakou významnou roli v dnešní době hraje.
Letošní program Poslanecké sněmovny zahrnul i komunistický požadavek na „vyšetření zločinů privatizace“. Komunisté prosadili usnesení, že „privatizaci 90. let provázely excesy, chyby a zločiny“. Co na to říkáte?
A měli by to právě komunisté navrhovat? Co naši společnost tíží více, zločiny komunismu, nebo zločiny privatizace?
Trochu mi to připomíná rozhodování, zda je horší infarkt, nebo mozková mrtvice. Nechci bagatelizovat zločiny privatizace, ale v těch šlo přeci jen „jenom“ o peníze. V případě komunismu šlo o zničené lidské životy. Co je podle vás horší?
Odbočíme-li, komisařka EU Věra Jourová varovala před tím, aby mladší lidé nechávali seniory samotné u počítačů, protože čtou řetězové maily, které zneužívají jejich samotu a frustraci. Je takováto formulace šťastná? Snaží se někdo zmást starší generaci, která přestala rozumět dnešnímu světu, či jde o urážku našich seniorů? Jak moc na nás působí fake news a tzv. předsudečná nenávist, hlavně na internetu, na sociálních sítích?
Předně bych chtěl naši eurokomisařku pochválit za to, jak srdnatě hájí české národní zájmy v Bruselu. Myšleno v uvozovkách samozřejmě. To, že klesla na úroveň herečky Marthy Issové s jejím klipem Přemluv bábu... mě tudíž ani neudivuje. A to, že považuje některé dnešní vitální seniory za nesvéprávné, mi přijde až urážející. Je to totéž, jako kdyby si partička důchodců natočila klip, ve kterém lamentují nad tím, jak je naše mládež zkažená, nevzdělaná a bez životních zkušeností. Na druhou stranu je nutné přiznat, že i toto nebezpečí nelze v určitých případech zcela ignorovat. Ale prosím, nedělejme opravdu z komára onoho pověstného velblouda.
Letošní evropské volby nepřinesly drtivou výhru euroskeptických sil, naopak uspěli Zelení a francouzský prezident Macron. Vrcholné orgány EU obsadili výhradně Západoevropané. Měli bychom se zamyslet nad tím, abychom se přidali k „západu“, přestali kverulovat a přijali euro? Jsme nevděční vůči starým zemím EU, jak někdy slýcháme? Selhali jsme, nejen pokud jde o uprchlické kvóty?
Nevím, proč bychom se měli neustále zamýšlet nad tím, zda se máme přiklánět k Západu, či k Východu. Jsme Středoevropané! Naše země by měla sloužit maximálně jako most mezi těmito stranami.
Otázka měny euro mi pak přijde jako nějaké nezbytné zaklínadlo, které se tu bezprecedentně řeší. Máme svoji korunu a jsme na ni hrdí. Stačí se podívat třeba na Řecko, kde po opravdové prosperitě a nadšení ze společné měny srazilo euro tuto zemi prakticky na kolena. Obdobně neutěšeně kvůli přijetí eura roste třeba i zadluženost Slovenska. Z mého hlediska proto není nic takového na pořadu dne.
A pokud jde o migrantské kvóty, tak jsme jako Češi selhali možná jen v očích probruselských hujerů a evropských vítačů. Ano, pomáhat lidem v nouzi je určitě potřeba. Všemi možnými silami i prostředky. Pro to dám vždy ruku nahoru. Ale pouze na jejich vlastním území či v nejbližších státech se stejnou, případně obdobnou kulturou. Evropa prostě není nafukovací, a kdo si to nemyslí, tak lže do vlastní kapsy.
Psali jsme:
autor: David Hora
_profil_top.jpg)