Nedávno jste vydal knihu s titulem Mračna nad Evropou. Píšete v ní mimo jiné o sebevražedné politice dnešních mocenských elit v Evropě. Je to s Evropou opravdu tak špatné?
Určitě, ale je třeba rozlišovat mezi střední a západní Evropou. Zatímco obyvatelé zemí, které zažily komunistickou totalitu, a sem kromě V4 můžeme zařadit bývalou NDR i další východoevropské státy, dokážou vycítit manipulaci a plíživou totalitu menšin, v západní Evropě je situace kritická. Od sedmdesátých let, kdy se tzv. nová levice chopila na Západě moci, nejprve na univerzitách, následně v médiích, nyní i v politice, začala zprvu skrytě ve jménu pokroku, postupně již otevřeně prosazovat gender multikulturalistickou ideologii, jejíž důsledky jsou zde v Evropě naprosto katastrofální.
Pod pláštíkem líbivé tolerance a lásky probíhá nemilosrdná indoktrinace v médiích a na školách, zvláště humanitního zaměření. Středobodem této agresivní ideologie je násilná přeměna lidských vztahů spočívající v rozbití rodiny, devalvaci morálky a relativizaci hodnot. Proto protežování nejrůznějších menšin, zvláště LGBT, islámské komunity, zavádění nejrůznějších pohlaví nebo právo na adopci dětí homosexuálními páry. Patří sem i povinné kvóty pro ženy, opovrhování vlastním národem, zpřetrhání veškerých tradic vycházejících z křesťanských hodnot. Podobně jako Marx chtějí vybudovat novou, podle jejich měřítek spravedlivější společnost, proto termín neomarxisté.
Ve vaší knize v jednom z dialogů jedna z postav zmiňuje vymírání Evropy. Skutečně Evropa vymírá, vždyť dnešní politické elity v Evropě mluví o celkovém přírůstku populace?
Vymírání původní populace všude v Evropě je neoddiskutovatelný fakt. Vymírání nevyřešíte summitem, přidáním sociálních dávek nebo regulací. Dnešní vládnoucí elity tento problém řeší přijímáním migrantů z nekompatibilních kultur, takže problém ještě znásobují. Matematici spočítali, že ve druhé polovině tohoto století dojde v některých evropských zemích v důsledku potratové a protirodinné politiky v kombinaci se zhruba trojnásobně vyšší porodností obyvatel pocházejících ze zemí třetího světa a jejich potomků k přečíslení původní populace. To vše za předpokladu, že se trend nízké porodnosti původní populace nezmění. Matematiku si nemůžete ohýbat. Státníci v Evropě by měli bít na poplach. Nic takového se však neděje.
Vraťme se ještě ke knize. Na příběhu mladých lidí popisujete manipulaci ze strany některých neziskovek a politických elit, které vedly ke vzniku největší migrační krize v poválečné Evropě. Jaká je podle vás aktuální situace? Je klid před bouří?
Měli bychom upřesnit, že se bavíme o politických neziskovkách, které prosazují politickou agendu. Nikdo z nás nemá námitky proti neziskovým, charitativním organizacím pečujícím o nemocné nebo jinak hendikepované. Ty si naopak zaslouží uznání.
Politické neziskovky jsou jiná liga. Jsou dnes srostlé se státním sektorem a rozšířily svá chapadla na školy od nejnižšího stupně.
V dnešní době do Evropy sice neproudí milion žadatelů o azyl jako před čtyřmi lety, ale číslo se blíží 100 000 migrantů ročně. V Evropě se neustále schvalují nejrůznější globální a uprchlické pakty i mezinárodní úmluvy připravující živnou půdu pro vypuknutí další migrační krize. Znemožňují totiž vypovězení těch, kteří v Evropě nemají co dělat. Je jen otázkou času, kdy Evropu zachvátí nový druh „vlny solidarity“ v důsledku klimatických, katastrofických nebo válečných tragédií. A na to politické neziskovky i mainstreamová média čekají. Evropa musí být na tento moment připravena. Ale není.
Pomáhejme, ale v místech konfliktů, v místě vypuknutí tragédií, jen tak pomůžeme velkému množství lidí. Uprchlické – migrační vlny pomáhají selektivně jen některým, často zdravým jedincům, ne těm nejpotřebnějším v místě strádání. Synonymem pomoci není osídlování evropského prostoru.
Fotogalerie: - Imigranti v Maďarsku
Říkáte, že Evropa připravena není, co by evropské špičky měly dělat?
Především říci jasné ne nelegální migraci ze třetích zemí. Politici v Evropě až na výjimky kličkují před tímto tématem. Klíčový problém spočívá v zastaralé legislativě, která identifikuje nelegálního migranta jako nedotknutelnou oběť se všemi právy z toho vyplývajícími.
Příklad za všechny: vylovené migranty 50 kilometrů od lybijských břehů nelze vrátit zpět do Libye, protože již jsou v mezinárodních vodách, a na uprchlíky se vztahují Ženevské konvence a další mezinárodní úmluvy. Takže plují 350 kilometrů k italským břehům. Další příklad: podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva nemůžete násilně vracet migranty zpátky přes hranice, i když ji násilně překonali. A mohli bychom pokračovat, těch příkladů je celá řada.
Jaký je další krok?
Pronájem několika kilometrů čtverečních na území severní Afriky s cílem vybudování funkčního sběrného tábora. Rázem by byl problém s nelegální migrací vyřešen. Pronájem tohoto území zajistit buď diplomatickým, nebo silovým řešením. Kdokoliv by se dostal do Evropy nelegálně, byl by okamžitě „mírumilovně“ převezen do tohoto sběrného tábora.
Řešení by mělo spoustu výhod, migranti by již do Evropy nepodstupovali drahou anabázi, protože by se přes své iPhony dozvěděli, že snaha je zbytečná. Přestali by vydělávat pašeráci a v moři by se přestali topit lidé. A navíc všichni ti snaživí pracovníci politických neziskovek by mohli páchat dobro na jednom místě.
Jenže dovedete si v dnešní době představit, že přední evropští politici prosazují něco prospěšného pro své občany vojenskou cestou? Zatím se jednání bruselských a západoevropských elit ve vztahu k nelegální migraci dá přirovnat k jednomu velkému vyhynulému ptáku s hezkým úsměvem. Ten také neřešil nájezdníky na ostrov, kde žil. Dnes již ho vídáme jen na kresbách.
V knize také píšete: „Křesťané po islámské invazi v severní Africe byli pronásledovaní jako Židé v nacistickém Německu.“ To nezní příliš optimisticky, je kniha více o varování před budoucností, anebo upozorněním a návodem, jak nepodléhat relativnímu klidu a být ve střehu před vývojem v Evropě?
Kniha je obojím, i když je především příběhem a má částečně i pobavit. Kniha se zmiňuje o této kruté historické zkušenosti původních křesťanských obyvatel severní Afriky, kteří již dnes až na křesťanské Kopty v Egyptě prakticky vymizeli. Islámská expanze v 7. století byla velice krutá a zacházení s nemuslimskou populací bylo skutečně brutální. Analogie s Islámským státem, ve kterém probíhaly válečné zločiny ve jménu islámu, je více než zřejmá.
Islám se navíc nikdy nikde nepřizpůsobil, kdekoliv se objevil, v minulosti prakticky jen v násilné podobě, vždy docházelo k podrobení a vyhánění nemuslimského obyvatelstva. Křesťané jsou do dneška pronásledovaní kromě Severní Koreje hlavně v islámských zemích. Jedna z hlavních postav knihy, islámský džihádista Ahmad, původem z Francie, bojuje v Mosulu se svými spolubojovníky proti kurdským milicím. Mosul, druhé největší město v Iráku, bylo před rokem 2014 vzkvétající město, před vznikem Islámského státu tu žilo 100 000 křesťanů, po okupaci Islámského státu byla nastolena nesmírně krutá islámská diktatura zahrnující mučení ve věznicích, dlouhodobé věznění a popravy odpůrců. Dnes křesťanů zbylo v celém Mosulu 200! To by mělo být pro Evropu varováním před přijímáním migrantů z islámských kultur.
Myslíte, že se muslimové nemůžou integrovat do západní společnosti?
Vize o integraci jsou chimérou z důvodu odlišné kultury a nekompatibilního náboženství. Tak jako nemůžete naroubovat meruňku na smrk, nemůžete změnit chování jednotlivce sociálním inženýrstvím. Jednotlivci se na určitý čas integrovat mohou, ale překážkou jsou rozdílné kulturní návyky i agresivní islámská ideologie, která je součástí islámu. Připočteme-li ještě právo šaría, výrazně vyšší porodnost muslimské populace v kombinaci s protirodinnou politikou domácí populace, máme tu smrtonosný mix pro dnešní západní společnost. Islám samotný je navíc na Západě pod ochranou svobody náboženství. Je to začarovaný kruh, který vznikl odstřižením se od původní křesťanské kultury.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Barbora Richterová
