Někteří lidé varovali, že brexitem se posílí role Německa v tandemu s Francií, protože už v EU nebude Británie, která by jeho moc částečně vyvažovovala. Nyní se ten tandem posílí prezidentem Macronem. Navíc po setkání s Trumpem Merkelová prohlásila: „Doba, kdy jsme se mohli plně spolehnout na jiné, je částečně minulostí. Přesvědčila jsem se o tom v minulých dnech. Musíme si říci, že my Evropané musíme skutečně vzít svůj osud do vlastních rukou.“ Též se hovoří o tom, že eurozóna se bude více integrovat, hovoří se o ekonomické vládě či dokonce i o harmonizaci daní… Co tedy můžeme očekávat? Vznikne tedy onen centralizovaný evropský superstát pod dominancí Německa?
Všechny totalitní nesmysly vznikají na evropském kontinentě a anglosaský svět je vždycky musí hasit. Tak nějak to kdysi řekla Margaret Thatcher. Upřesněme si, že historicky to platí především o Německu a Francii. Ve Francii se zrodila „spasitelská pravdy-jistota“, která s takovým gustem vyvražďovala po desetitisících katary a hugenoty, zavedla do politiky revolucionářství s právem hromadně likvidovat ideové odpůrce a dobývat sousedy napoleonskou megalomanií ve spasitelském hávu. Francie zrodila otce morální, kulturní a politické dekonstrukce základů západní civilizace, jakými byli Sartre a Derrida.
Německo nasadilo agresivní formu latinskému katolictví v podobě válečného „Drang nach Osten“ i nacionálnímu luteránskému protestantství a jejich konflikt v 30leté válce vyvraždil polovinu středoevropského obyvatelstva. V německé kultuře vznikl nabubřelý „nadčlověk“ Nietzscheho a Wagnera, nepraktikovatelný perfekcionismus Kantův, konfliktní dialektismus Hegelův. Z nich se zrodil revoluční a mstivý marxismus. A připomeňme si, že marxismus je výplod ideologicky ryze německý, třebaže je dílem vykořeněného exžidovského antisemity, psal se v Anglii a jako první ovládl Rusko – ale i to opět s počátečním německým „postrkem“.
Německá armáda už v první válce porušila gentlemanské válečnické pravidlo nezabíjet civilisty, druhou válku proměnila v celoevropský multimilionový masakr. Poražené Německo pak na sebe obléklo na tři generace plášť anglosaské demokracie, který mu přinesl nebývalou prosperitu a jejímž posledním představitelem byl Kohl.
„Anglosaská éra“ zřejmě skončila nástupem Merkelové, odchované marxismem, anglosaskou demokracii a její vášeň po svobodě zjevně nechápající, a proto ji dnes zatracující. Za její vlády také začínáme pozorovat návrat Němců k rysu národní povahy, který se nedá nazvat jinak než stádnost, zbožňování vůdce a poslušnost k němu, v tomto případě k ní. S tím přichází umlčování disentu, zavádění cenzury a autocenzury, sebenenávist provázená podvědomou touhou po potrestání.
Němci se opět začínají projevovat jako národ v hloubi duše sebedestruktivní, ale s tendencí tu destrukci přenášet na sousedy. Potřetí během sta let se chystají opět celou Evropu potopit. Kdyby před dvěma roky někoho napadlo, že Německo přijme půldruhého milionu migrantů, z nichž o nejméně polovině nic neví a z nichž sotva setina je zaměstnatelná a o desetitisících z nich ví, že jsou zločinci, byl by každému za blázna. Že jich pak budou chtít použít jako zbraně na ovládnutí sousedů zvané „férové kvótové rozdělení“, by tehdy nenapadlo ani ty největší šílence. Ale jsme přesně tam: Německo opět ohrožuje celou Evropu, Francie jí tentokrát dělá poskoka a dávno ztratila poslední špetky národní hrdosti.
Psali jsme:
Jak se k tomu máme stavět my jako soused Německa a jeho blízký obchodní partner? Premiér Sobotka říká, že musíme být v hlavním proudu evropské integrace a měli bychom stanovit datum přijetí eura…
Politici, kteří za tohoto stavu chtějí (stále ještě jakž takž) český stát „těsněji integrovat“ do EU, by měli začít být vnímáni jako spolustrůjci národního (a celoevropského) zániku a tak by se na ně mělo hledět v letošních volbách. Tak by měla být vnímána i média, která jim v tom slouží. Je například typické – a z hlediska svobody informací nemravné – že dodnes v mainstreamových médiích nenajdete loňský evropsko-civilizační až skoro churchillovský projev Orbánův vyzývající Evropu k probuzení a k disentu proti bruselským diktátům, zdůrazňující dnešní úlohu Středoevropanů coby pamětníků totalitních režimů a „kanárků v dole“ vnímajících nástup další totality. Přečíst si ho můžete celý jen na některých internetových stránkách a v mé knížce Poslední naděje civilizace.
Totéž se děje s čerstvým projevem polské premiérky paní Szydlo, která vyslovuje loajalitu k NATO a americkému velení, s hrdostí popisuje polské znovuvyzbrojování, včetně domobrany, a nejnovější technologie, s jasným cílem ubránit bezpečnost polských občanů před vnucovanými migračními kvótami; a zároveň statečně odmítá bruselské výhrůžky a vydírání. A vyzývá všechny polské politiky ke sjednocení za jediným společným námětem, jímž je bezpečí národa a který musí být pro všechny stejnou povinností, zvlášť za „současné největší bezpečnostní krize EU, jíž je krize migrační“.
Máme my nějakého politika, který by si troufal Bruselu adresovat jako tato statečná drobná dáma věty jako: „Naše vláda absolutně odmítá utopii nekontrolovaného otevření našich hranic. My vnímáme ta nebezpečí, která tím vznikají. Naši občané si to nepřejí a my je nezradíme. Poskytneme humanitární pomoc tam, kde problémy vznikají, a zahajujeme k tomu mezinárodní projekt. Pomáháme v Sýrii, kde to lidé potřebují, ale nepřijmeme vydírání z EU. Nebudeme se podílet na tom šílenství bruselských elit. Chceme pomáhat lidem, a ne politickým elitám. Kam jdete, evropské elity? Kam jdeš, Evropo? Vstaň z kleku a probuď se z letargie, nebo budeš denně oplakávat své děti! Jestliže nevidíte, že dnešní teroristické ohrožení se týká každé evropské země, tak jdete ruku v ruce s těmi, kdo míří zbraně na Evropu, na nás všechny. A musíme říct jasně a srozumitelně, že toto je útok na Evropu, na naše tradice, naši kulturu. Všichni v Evropě si musíme odpovědět na tuto otázku. Chceme politiky, kteří nám říkají, že si musíme na vraždy zvykat, a nazývají je „incidenty“? Nebo chceme politiky, kteří tu hrozbu vnímají a dokážou proti ní bojovat? My se nenecháme vydírat a nepoddáme se politické korektnosti. Neexistuje nic dražšího než svoboda naší vlasti a bezpečí našich lidí!“
Takhle to vidí Poláci a Maďaři. A když já už přes rok navrhuji skutečné splynutí Visegrád 4, čížci se posmívají: „S těmi huculy?“ S kým jiným bychom se ještě dokázali bránit? A Visegrád 4, to je 60 milionů, kdybych drželi pohromadě. Druhá Británie. Vsadil bych se, že proti takové hrázi by si netroufla ani Merkelová.
Co si myslíte o myšlence, že Česká republika je v podstatě ekonomickou kolonií Německa?
Asi je, ale nemusí. Máme dost svých oligarchů. Když dokázali Němcům vykoupit média, mohli by vykoupit i ostatní. Začít třeba od supermarketů, kde je ta německá „ekonomická nadvláda“ vidět nejlíp.
Co otázka společné evropské armády? Je to reálné? Již se objevilo, že ministr Stropnický souhlasil s tím, aby čtvrtá brigáda rychlého nasazení české armády byla pod velením německé 10. obrněné divize…
Přešaltujme raději na Polsko, jestli se paní Szydlo dá věřit, bude mít brzy armádu silnější než Němci. Jestli ji už teď nemá.
„Dnes, tedy po přijetí Lisabonské smlouvy, se dá říci, že Německo získalo mírovou cestou jasnou evropskou hegemonii, o níž bezúspěšně vedlo dvě světové války,“ napsal v roce 2010 Václav Klaus. „Margaret Thatcherová proto již na začátku devadesátých let označila Evropskou unii, vlečenou do rychlého a hlubokého občanského integračního bezvědomí německým motorem ve francouzské karoserii, politicky nekorektním termínem čtvrtá říše,“ napsal Petr Hájek a citoval vámi zmíněnou Margaret Thatcherovou. Máme zde tedy „čtvrtou říši“?
Ještě ne, ale spějeme k ní; a Visegrád 4 je v této chvíli jediná viditelná obrana, možná poslední. U nás by to mohlo záležet na tom, zda se do voleb najde nějaký český politik, kterému to pálí jako paní Szydlo. A jestli dokáže vyhrát volby.
Když se podíváme do historie, tak existují názory, že Německo od svého vzniku v roce 1871 způsobilo několik klíčových tragédií, z nichž jste některé zmínil. První světovou válku (a tím pádem i nástup bolševismu v Rusku), druhou světovou válku a nacismus, následkem druhé světové války vznik sovětského bloku, nyní migrační krizi. A někteří varují, že migrační krizí a centralizační politikou vznikne v Evropě válka nová… Co o tom soudíte?
Ta válka už přece několik let běží a je už dávno v ulicích evropských měst. My ji odmítáme vzít na vědomí a bráníme se medvídky, kytičkami, držením za ruce a promítáním vlajek na Eiffelovku. Polskem to možná konečně začne. Doufejme. Mimochodem, Německo. To bylo na nejvyšší kulturní, ideové a civilizační úrovni, když bylo rozděleno do několika knížectví a hansovních republik, které si konkurovaly. Také tehdy nejmíň válčilo. Katastrofou pro Evropu jej udělalo pruské sjednocení. Od té doby jeho kulturní příspěvek Evropě slábl. Stejně tak se dá vnímat, že s postupujícím sjednocováním Evropy slábne i jeho příspěvek ke světové civilizaci.
Psali jsme:
Jaký je váš názor, že předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek jede na sraz Sudetoněmeckého landsmanšaftu?
Je podivuhodné, že to celý národ nevnímá jako vlastizradu.
Vy jste v jednom svém článku hovořil o osvětimské lži a sudetské lži. Můžete to připomenout?
Osvětim nikdy neexistovala a sudetští Němci byli mírumilovní vlastenci perzekvovaní zlými Čechy. Rozdíl je v tom, že jedna lež je trestná a druhá vesele bují.
Na konci minulého roku to vypadalo na „blýskání se na lepší časy“. Brexit, vítězství Trumpa, vysoké preference Hofera, Wilderse, Le Penové a AfD. Nevypadá to nyní, že „impérium“ globalistů vrací úder a že se po částečných otřesech konsolidovalo?
Přesně to se děje a nesváděl bych to jen na „globalisty“, vezou se v tom i miliony obyčejných a třebas i laskavých neomarxistickou ideologií zhypnotizovaných lidí, kteří nám vaří nový totalitní režim každodenně a všudypřítomně. Ale protože naděje musí umírat poslední, sázel bych teď na Maďary a Poláky a lnul k nim jako pijavice. Zopakujme si to: je nás se Slováky 60 milionů.
Další informace o imigraci a islamizaci Evropy si můžete přečíst v knihách Benjamina Kurase Poslední naděje civilizace a Jak zabít civilizaci či Pohřbívání svobody.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
