Líbilo se vám, jak si studenti, politici, rektoři a jiní občané 22. listopadu připomněli 17. listopad?Anketa
Ukrajina se podle vás nachází na rozcestí. Jakou trasou by se měla vydat?
Moje země má dvě možné cesty. Buď půjde přes krev, všichni budou nešťastní a zavládne chaos, což povede k jejímu úplnému rozpadu a smrti. Nebo budou za dohledu Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě uspořádány na celém jejím území volby prezidenta a Vrchní rady. Doufám pak, že bude zvolen nový prezident, třeba i oligarcha, ale ne vrah s krví na rukou, a zhruba po dvou letech vstoupíme do klidnější doby. Půjde o přerod v jakousi formu federace či konfederace. S Donbasem již dnes není politická konfederace možná, ale ekonomická by vytvořit šla. Úkol nás, pacifistů, je mluvit o tom co nejhlasitěji. Říkám, že jsem takový bubínek, který je slyšet, lidé mu naslouchají, chválabohu. Přívrženci hnutí Antivojna nechtějí zodpovídat za vládce, kteří rozpoutali občanskou válku.
Protiválečný bubínek. To jsem o vás neslyšel. Na internetu přitom máte nepřebernou sbírku přezdívek. Jak to vnímáte?
Vím, hodně se píše, že jsem prostitutka. Už jsem si na to zvykla. Pomáhala jsem v otázkách zdravotnictví a sociální problematiky do Euromajdanu Olegu Ljaškovi. Tehdy byl jiný. Slavil Den vítězství, nosil georgijevskou stužku, rád jezdil do Luhanska. Na začátku Euromajdanu mu sponzor oligarcha naznačil, že musí svou politiku od základu změnit. Přerodil se v názorově zcela opačného člověka. Oligarchové mě nikdy neměli moc rádi, ale když padla kosa na kámen a začali dávit národ, postavila jsem se proti nim.
Může se na Ukrajině, tentokrát proti bídě a zkorumpovaným oligarchům, odehrát další Majdan?
Ano, to se možná stane. Bohužel bude zase krvavý. Nyní už tomu rozumějí i zabednění Američané. Proto možná začnou sami potichu měnit Ukrajinu a Petra Porošenka i Arsenije Jaceňuka vykopnou. Ti dva už totiž přestali chránit jejich zájmy. Evropa se od nás odvrátila a USA také. Jen se čeká, co radikálové provedou, začne chaos, zemí potáhnou zlodějské bandy a oligarchové začnou krást natvrdo a otevřeně, aby měli v cizině, kam utečou, na zlaté talíře a vily u moře. Proto se snažím prosazovat myšlenku nových voleb, jakousi změnu zespoda.
Pracovala jste také jako novinářka. Ostatně situace na Ukrajině rozdělila do jisté míry i evropská média. I v Česku se média oligarchizují. Co si myslíte o těchto procesech?
Oficiálním médiím u nás zpočátku lidé hodně důvěřovali. Pak přišly Debalcevský a Ilovajský kotel, o nichž se strašně lhalo. Na Ukrajině lze přes určité družice sledovat i ruské televize, existuje internet a zafungovala i mezilidská komunikace. Většina lidí dnes bere zprávy z oficiálních médií jako hollywoodské filmy. Když dostanou anebo nedostanou výplatu, možná se i zamyslí nad tím, jestli nebyl démon Janukovyč lepší než tihle demokraté. Navíc jde většinou o cizince. Když to tady rozloží, vezmou pasy a zmizí v Británii, Švýcarsku či USA.
Do Majdanu byla ohledně Ukrajiny v západních médiích vidět hlavně feministická skupina Femen, jejíž aktivistky se protestně odhalují. Jak je vnímáte?
Když při své nahaté exhibici zapálily v jedné svatyni kříž s Kristem, založila jsem sdružení Antifemen. Říkala jsem jim, aby odjely ze země, protože svou na odiv dávanou nahotou rozzuří celou Ukrajinu k nepříčetnosti. Nechceme totiž, aby si někdo myslel, že jsme zemí prostitutek. Neudělaly to, tak je několikrát zmlátili. Nakonec všechny emigrovaly. Víte, možná to není libo evropskému liberálnímu smýšlení, ale tohle už je za hranicí. Stejně jako to, že by mohly děti vychovávat homosexuální páry. Podle některých statistik se z dětí, které jsou takovými páry vychovány, stanou z osmdesáti procent zase homosexuálové. Nelíbí se mi ani všechny ty „pride parades“, kdy gayové, lesby a tak dále chodí po městech a dávají na odiv svou sexuální orientaci. Mají na ni právo, to nepopírám, ale nemusejí se s tím předvádět.
V názorech se moc nelišíte od Vladimira Putina. Víte, že vás někteří kritici nazývají Putinem v sukních?
Prosím, smýšlím jako Putin. Ohledně homosexuálů ale smýšlím jako většina Ukrajinců. U nás je totiž podle statistiky sedmdesát procent lidí hluboce věřících. Více jich je snad jen v Polsku.
V televizní debatě jste účastníkům před tvář strkala dítě v zavinovačce a řvala: „Podívejte se, koho zabíjíte a mrzačíte!“ Takhle komunikujete vždycky?
Jsem hodně emotivní člověk a neberu si servítky. Jaceňuka a jeho podržtašky nazývám běžně idioty a vrahy. Když to máma pozoruje, volá mi, ať se krotím. Sama jsem ale máma. Jako svobodná matka se starám o dva syny. Chci pro ně lepší budoucnost, což je pochopitelné. Když jsem v televizi ukázala toho chlapečka a pak to viděla v záznamu, lekla jsem se sama sebe. Byla jsem rozčílená a poprosila jeho maminku, jestli by mi ho nepůjčila. Za celou tu chvíli ani trochu nezabrečel. Ostatně příběh té mámy mluví za vše. Spadly jí na dům dvě bomby, utrhlo jí to ruku, vyhrabala svou dcerku a manžela roztrhané na kusy a teprve když došla se synkem ke zdravotníkům, ztratila vědomí, protože už skoro vykrvácela. Nesmírně statečná žena. Jiný by se na jejím místě ihned zbláznil. Když jsem se o tom dozvěděla, byla jsem úplně v šoku. Snažili jsme se nějak pomoci. Sbírali jsme pro ni peníze, aby si mohla koupit byt. Psychické rány to sice nevyléčí, ale má kde bydlet. I proto jsem se takhle v přímém přenosu zachovala. Co s takovými vrahy? Celým těm údajně ukrajinským batalionům zabijáků z Donbasu přeji, aby jim děti na věčnosti povídaly o svých mukách, o svém žalu, o svých zmařených životech. Bomby totiž padaly na mateřské a základní školy, domovy důchodců a invalidů. Toho lidé nejsou schopni, toho jsou schopni jen vrazi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
