V minulých dnech dostali krátce po sobě v několika médiích, jako jsou například Český rozhlas a iDNES.cz, prostor k vyjádření svých názorů teolog Tomáš Halík a jeho velký podporovatel, developer Luděk Sekyra. Prvně jmenovaný upozornil, že nás různé průzkumy veřejného mínění zavalují názory „většiny“. Je prý ale nebezpečné brát názor většiny za ten správný a pravdivý, protože většina se většinou mýlí. Má tohle tvrzení podle vás racionální jádro?
Na stole jsou dle tisku tři scénáře. Který chcete?Anketa
Pečlivě jsem poslouchal interview s profesorem Halíkem v Českém rozhlasu, a je pravda, že tu větu řekl. Byla ale součástí širšího kontextu, ve kterém profesor Halík obhajuje určité názorové proudy, které definuje jako menšinové. Pan profesor sice zdůrazňuje, že je spíše sociologem – a filozofem, avšak podstata jeho věty tkví v křesťanské teologii. Evangelia předkládají totiž Ježíše jako inkarnaci pravdy a spravedlnosti, bojujícího proti většině. Proto si je profesor Halík sám sebou tak jistý.
Těžko však lze hovořit o racionalitě, protože, alespoň v tomto případě, u něho rozhodně převládá metafyzika nad pozemským zdravým rozumem. Vize Tomáše Halíka je tedy monistická, protože pokud předpokládá, že existuje pouze jediná pravda, a jako křesťan nemůže předpokládat jinak, tak pak ta pravda může být klidně minoritní, protože je právě ta jediná (monos ve starořečtině znamená jediný).
Problém ale v Evropě nastal po osvícenství, když náš kulturní svět začal chápat, že těch pravd může být více. Zrodil se pluralismus a ve společenském životě se začala prosazovat, nejprve nesměle, a později už jako charakteristika Západu, demokracie.
Ta předpokládá různorodost názorů, tedy subjektivních pravd, a dává moc těm „pravdám“, které jsou většinové. Chápu, že odklonění od monismu znamenalo těžkou ránu pro konzervativní Evropany. Časem se ale z mnohých Evropanů stali liberálové. Dokonce i profesor Halík tak sám sebe často prezentuje.
Problém je v tom, že zůstává nadále monistou, ale monismus a pluralismus nejdou dohromady. Já tedy u něho vidím pouze pokus o implementaci totalitní vize, což je ta monistická, v současném pluralistickém prostředí. Já bych to nedokázal. Přiznám se.
Podle profesora Halíka se v současné světové vlně populismu, kterou nazývá nebezpečnou nemoci naší doby, spílá kriticky smýšlejícím intelektuálům podobnými termíny jako v době totalit. Může mít pravdu v tom, že výrazy typu „samozvaní, nikým nevolení elitáři“, „kavárenští povaleči“ nebo „pražská lumpenkavárna“ jsou jen pokusem rozdělit společnost, štvát venkov proti městu, nedefinovaný „lid“ proti lidem přemýšlejícím – nekonformním?
Když si položíme otázku, má-li někdo pravdu, měli bychom si vždy položit i otázku, z jakého úhlu pohledu. Profesor Halík, a nejenom on, definuje určitou ideovou skupinu, převážně soustředěnou v Praze, ale přítomnou i jinde v republice, jako „intelektuály“, a dokonce jí přiřazuje přívlastek „kriticky smýšlející“. Jedná se o auto-stereotyp.
Pozdrav Tomáše Halíka Kroměřížské výzvě, hledající prezidenta:
Je sice pravda, že sám profesor Halík intelektuál je, ale kdo nám dává jistotu, že ti lidé, o kterých se hovoří, jsou skutečně kulturní pracovníci s vysokou úrovní vzdělanosti, bohatou publikační činností a tak dále? Pokud nesplňují tato kritéria, slovo „intelektuálové“ zůstává pouze nedoloženou sebe-atribucí nebo, jak už jsem řekl, auto-stereotypem. Navíc opravdový intelektuál je automaticky kriticky smýšlející člověk, tak je pojem formulován chybně.
Giuseppe Maiello
Ale do očí bijící je úhel pohledu, pokud sledujeme mainstreamové sdělovací prostředky. Ta skupina, která by dle profesora Halíka měla být „nekonformní“, je ta, která je nejvíce protežována a privilegována. Tentokrát se jedná o extrémně umělý auto-stereotyp, který se dá ale během pár vteřin vyvrátit.
Že je někdo nazývá „kavárenskými povaleči“ nebo „pražskou lumpenkavárnou“ je samozřejmě jiný úhel pohledu, také dosti zkreslený. Trávím polovinu svého času na Moravě, a často se mě lidé ptají, jestli ti podporovatelé Schwarzenberga. Horáčka, Drahoše a dalších opravdu sedí v kavárnách. Kdo zná Prahu, ví, že tomu tak není, a že se jedná tentokrát o hetero-stereotyp ničím opět nepodložený.
To, že existuje rozdíl mezi městem a venkovem, je snad stále jasné, a nepotřebujeme nikoho, aby nám to připomínal. Nevím, jestli tím, kdo má tento úmysl, je prezident, nebo jsou to jeho odpůrci, kteří si myslí, že ten úmysl má.
Dodal bych, že podle mne ti, koho prezident Zeman nazývá „kavárenskými povaleči“, a profesor Halík „kriticky smýšlejícími intelektuály“, jsou opakem intelektuálů, protože jejich vyjádření se mi zdají spíše emocionální a vedená subjektivními, a i kolektivními, zkušenostmi hlavně s komunistickým režimem, ale i s rétorikou prezidenta Zemana a jeho podporovatelů, než právě intelektuálními úvahami.
V pořadu DVTV Apel mluvil Tomáš Halík ve svém monologu o poslání proroka. Podle něj to nejsou žádní namyšlení „majitelé pravdy“, ale průvodci, kteří mají doprovázet na cestě společného hledání, pečovat o kulturu myšlení a inspirovat veřejnou debatu, která je biosférou demokracie. Má česká společnost nějaké průvodce tohoto typu a lze Tomáše Halíka považovat za jednoho z takových proroků?
Jsou to hezká slova, která by nás chtěla vést k akceptaci monistické vize světa. Opakuji, monismus a zároveň pluralismus si nedovedu představit. Jako bychom chtěli dát dohromady například komunismus a monarchii, nebo ještě lepší příklad liberalismus a nacismus. Koneckonců Führer v němčině znamená zrovna průvodce. Ti, koho profesor Halík nazývá „průvodci“, jsou těmi, koho sociologie nazývá názorovými lídry, a mezi ně on určitě patří.
KDYŽ DVTV ROZJÍŽDĚLA POŘAD APEL, BYL TOMÁŠ HALÍK PRVNÍM HOSTEM
Pokud je schopný akceptovat myšlenku, že mohou existovat i další „průvodci“, kteří ale mají opačné myšlenky, než jsou ty jeho, a respektovat, že i tyto myšlenky mají alespoň stejnou váhu a význam pro společnost jako ty jeho, tak je jeho role určitě vítána.
Psali jsme:
Pro Český rozhlas rovněž prohlásil, že se u nás dá věřit veřejnoprávním médiím, zatímco třeba televize Prima a některá internetová média jsou ideologicky cinknuté. Česká televize je prý v jedné linii se světovými seriózními médii jako BBC, Die Welt, The New York Times. Jak je na tom podle vás česká mediální scéna s ideologickou zabarveností?
To, že je Česká televize v jedné linii se světovými médii jako BBC, Die Welt, The New York Times, je naprostá pravda, jelikož všichni čtyři si kupují informace od stejných zdrojů, což jsou ty tři největší západní tiskové agentury: Reuters (Anglie), Associated Press (USA) a DPA (Německo). Prostě byl by zázrak, kdyby Česká televize byla nezávislá na těchto zdrojích, což je de facto nemožné, protože vyrobit zprávy je nákladné. Nakolik můžeme být pyšní, že jsme všichni stejní, nechám na profesoru Halíkovi.
Jeho kritika televize Prima a komerčních televizí vychází z chybných předpokladů, možná dokonce i z předsudků. I ony totiž kupují zprávy od stejných „velkoobchodů zpráv“ (Reuters, AP a DPA), takže de facto velký rozdíl není. Maximálně v tom, že soukromý subjekt, není vždy tak ideologický a emotivně angažovaný, jako ti politikové, kteří „střeží“ veřejnoprávní televizi.
Česká mediální scéna je proto dvoubarevná. Na jedné straně máme veřejnoprávní sektor, kde je profesionalita zatížena ideologickým balvanem, i když ten je často mimo něj. Na straně druhé komerční sektor, který toto moc neřeší, a proto se občas stává terčem novodobých ideologů nebo „průvodců“ té „správné pravdy“, kteří, aby se neřeklo, se občas maskují dokonce i za vtipálky. To, že profesor Halík, navíc naznačuje, že kritici veřejnoprávní televize jsou „ruští agenti“, je dle mne vrchol tmářství.
„Je suis ruský agent,“ chtěl bych mu odpovědět. Stejně jako například Hollande nebo Porošenko nebyli personifikací Charlie Hebdo, ani já nejsem ruským agentem, ale stále si myslím, že dobrý občan Západu musí umět být kritický a hlavně sebekritický. Bít na poplach proti všem, kterým se nelíbí vše, co je jim servírováno agenturami, se mi zdá, že se spíš jedná o takovou formu novodobého mccarthismu. Doufám, že ale taková forma neomaccarthismu nebude tak krutá jako před 70 lety v USA. Ale jsou to pouze naděje.
Tomáš Halík se vyznal z toho, že považuje za důkaz solidní úrovně veřejnoprávních médií to, že jsou napadána těmi, kteří nepracují pro zájmy ČR. Doporučuje otevřít si stránky Kremlin Watch pornoherce Jakuba Jandy z Evropských hodnot, kde je jasně řečeno, o koho se jedná. Jsme tedy opravdu v otevřené informační válce s Ruskou federací, která se nás snaží masírovat spoustou neověřených zpráv a udělat si z nás trojského koně EU a NATO?
Já nepovažuji Jakuba Jandu za kvalifikovaného odborníka, takže celá ta diskuse postrádá smysl. Zdá se mi dost legrační představa, že by najednou Česko mělo být pupkem světa, s tak tenkou rovnováhou, kde stačí málo, a celá země se přikloní k Rusku. České obyvatelstvo se cítilo jako součást Západu už před 1150 lety, kdy tady působili dva intelektuálové první kategorie východního původu, jakými byli Cyril a Metoděj, i v roce 1848, i za první, i za druhé světové války, i za studené války, a teď najednou bychom se měli stát „trojským koněm EU a NATO“. A jak? Kdo by měl takovou vůli, energii a hlavně moc, aby byl schopný takového převratu? Není to spíš klasická forma zastrašování vnitřní opozice tím, že ji nazývají hlásnou troubou „obskurní cizí mocnosti“? Není to podobný slovník, který jsme slýchali ještě před třiceti lety?
Rusko prý má životní zájem udržet Miloše Zemana v prezidentské funkci, protože neustále opakuje stanoviska Kremlu. Proto si profesor Halík libuje, že konečně vznikla nová instituce, která má informace ověřovat, tedy Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, a ti, co proti ní tak hystericky křičí, se podle něj alespoň jasně odkopali. Dá se za čtyři měsíce fungování tohoto útvaru Ministerstva vnitra zhodnotit jeho přínos v boji proti ruské propagandě?
I tyto věty zazněly v Českém rozhlasu. Zaskočily i moderátorku, která už nevěděla, co si má o profesorovi Halíkovi myslet. Koneckonců, pokud by pokračovala se zpochybňováním tvrzení svého hosta, mohla by být také osočena, že „hystericky křičí“, tak toho zřejmě raději nechala být. Ani já nemám co dodat, protože opravdu nevím, co mají vrcholní ruští političtí činitelé v hlavě. Nezdá se mi ale, že prezident Zeman „neustále opakuje stanoviska Kremlu“. Minimálně ohledně Číny a Izraele mají – Zeman a Kreml – dost odlišné postoje.
O propagandě už jsem mluvil. Bylo by nebezpečné předpokládat, že Rusové používají podobné strategie propagandy jako v sedmdesátých letech, znamenalo by to, že je silně podceňujeme. Pokud si totiž někdo myslí, ať už v Rusku nebo v Česku nebo jinde, že tradiční propaganda, založená na lži a manipulaci, může ještě dnes fungovat, tak se hluboce mýlí. A proto „Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám“, lidově nazývané „ČÚTI“, nemůže, alespoň tak jak je koncipováno, čemukoli zabránit.
Pokud ale Centrum dělá něco jiného, a podle jeho slov ano, pak nedávají možnost se k tomu vyjádřit. Mohu pouze říci jako člen Pirátské strany a jako krajský lídr v nadcházejících parlamentních volbách, že bych si přál u takové instituce více transparentnosti. Ale zatím jsme se dočkali úplného opaku.
Ing. Miloš Zeman
Developer a Halíkův největší podporovatel Luděk Sekyra – oba mají názorově perfektně sladěné noty – v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel konstatoval, že v Evropě je padesát milionů muslimů, s nimiž se musíme naučit žít. Není tohle vyjádření úplně naruby, protože ve skutečnosti by se muslimové měli učit žít s Evropany, protože ti tu jsou – zatím ještě – doma?
Opravdu nevím, co dodat. Diskuse je velmi komplexní, a nemyslím si, že zrovna pan Sekyra má intelektuální kapacitu, aby právě on tento problém vyřešil. Nechci se ale chovat jako „elita“, tak jeho úhel pohledu beru na vědomí. Jeho argumentace má nicméně svou logiku. V podstatě pan Sekyra konstatuje, že pokud se nechtějí muslimové učit od Evropanů, nechť se Evropané naučí žít s muslimy. Já osobně jsem ale vychován tak, že neřeším „my“ a „oni“, ale to by se otevřela dlouhá diskuse o identitě, která by vydala na samostatný rozhovor.
Byznysmen se také pochlubil, že podpořil statisíci eur neziskovou organizaci Foyer, která působí v Molenbeeku, problematickém předměstí Bruselu. Ta provádí osvětu v muslimských čtvrtích evropských metropolí a snaží se uchránit mladé muslimy před verbíři Islámského státu, kteří se je snaží zradikalizovat. Je takový program „deradikalizace“ muslimské mládeže od 14 do 17 let nadějí na ochranu Evropy před islámským terorismem?
Myslím si, že ne. Není pochyb, že podobné programy na mnohé jednotlivce určitý vliv budou mít. Jenže existují stále nekonformní jedinci, i v rámci muslimské komunity, kteří to budou vnímat opačně a budou interpretovat tyto programy, jako snahu oslabit jejich vliv a názory, takže budou reagovat krutě, možná i proti samotným muslimským dětem, které se programů zúčastní. Takže pokud terorismus znamená zabíjet nevinné, aby byly zastrašeny ještě další skupiny obyvatelstva, a má za cíl prosadit jinou, netolerantní ideologii, bohužel samotná občanská iniciativa, bez podpory bezpečnostních složek, nestačí.
Luděk Sekyra se v pořadu rovněž nechal slyšet, že mladí muslimové mají pocity opuštěnosti, jsou křehcí a náchylní k radikalizaci a mohou podlehnout svodům. Může jim být většinová společnost v tomto nějak nápomocna?
Pocity opuštěnosti mají na Západě skoro všichni dospívající. U nás velká města vypadají jako anonymní džungle, kde nespatříte ani svou matku. Západ zápasí s těmito pocity už sto let. Nebyl schopný tento problém řešit. Tak opravdu nevím, jak chce „většinová společnost“ pomoci druhým, když ani nebyla schopná pomoci, alespoň z tohoto pohledu, sama sobě. To, že se pan Sekyra snaží, může vypadat roztomile, a zdá se, že opravdu tomu, co dělá, věří. Proč to dělá, zůstává otázkou.
Pan Sekyra je sponzorem KDU-ČSL, spolupracuje s Tomášem Halíkem, a je zároveň bývalý člen KSČ, stýkal se s Františkem Mrázkem a s celým ódésáckým světem devadesátých let.
ZÁKLADNÍ PODNIKATELSKÝ ŽIVOTOPIS LUĎKA SEKYRY
Možná se jedná o snahu očistit se od minulosti a věnovat se charitě. Charitativní aktivity jsou ale právě dvousečné, a dokonce už kdysi dávno je čínský mudrc Lao-c’ silně kritizoval, protože právě jen čistí svědomí lidí, ale neřeší kořeny problémů.
ROZPORY A SKRYTÉ TVÁŘE: TAKTO PSAL O LUĎKU SEKYROVI JEŠTĚ NEDÁVNO RESPEKT
A TAK SE O NĚM PÍŠE DNES: FILANTROPIÍ OČIŠŤUJE SVOU KONTROVERZNÍ MINULOST
Podle Halíkova přítele je nutné prosadit, aby si byli muslimové vědomi určité občanské identity, nejen kolektivní náboženské identity. Jak ale docílit toho, aby cítili víc loajalitu ke státu, kde žijí, než k náboženské nebo etnické komunitě, aby nedocházelo k něčemu podobnému jako v případě podpory autoritativního vládnutí Erdogana v Turecku ze strany muslimů, kteří žijí v Německu?
Mohu odpovědět jenom subjektivně, tedy na základě mých studií, zkušeností a mého vzdělání: Respektovat jejich náboženskou identitu bez pokušení nutit je shora k jiným principům nebo ideologiím. Na druhé straně jasně, asertivně a adekvátně reagovat, když se kdokoli pokusí narušit „evropskou občanskou identitu“ a k něčemu donucovat západní Evropany, kteroukoliv formou radikálního konzervativismu neslučitelnou právě s tou identitou. Ta společnost, ve kterou většina z nás věří, právě proto, že je občanská, je hluboce liberální a alespoň většinově si určitě nepřeje návrat ke tmářství a k jednostranné vizi světa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
