V Paříži ve čtvrtek večer proběhlo poslední vystoupení prezidentských kandidátů před nedělním prvním kolem voleb. Nemůže mít ale na rozhodování voličů větší vliv útok na pařížském bulváru Champs-Élysées, při němž byl zabit policista, přihlásil se k němu Islámský stát a prezident Françoise Hollande jej v první reakci označil za teroristický čin?   

Hry okolo teroru tzv. Islámského státu jsou dlouhodobě podezřelé. Jednak jsou „teroristé“ většinou na místě nebo při zatýkání zastřeleni a o svých motivacích, ať už náboženských, ekonomických nebo politických, nic neřeknou. To, že se k jejich činům hlásí nějaké hnutí nebo organizace ještě neznamená, že je to pravda. Dodnes žádný politik neřekl, kdo „teroristům“ dává peníze a zbraně. Jen okolo 11. září se šušká, že to byla Saúdská Arábie, ale v USA se to nesmí říkat nahlas. Ve Francii bylo všech možných teroristických incidentů skoro nepočítaně a také nevíme kdo a za kolik. Místo rozhodných činů státní moci jen ty květiny a svíčky, ale to už je trochu pozdě. Také „pochody solidarity“ evropských politiků jsou směšné. Při každé takové „parádě“ se tvrdilo, že budeme chránit demokracii před terorem a také, že po teroristických útocích svět „už bude jiný“. Není, je stále stejný, tedy horší a horší.

V prezidentské kampani ve Francii všichni kandidáti odsuzovali terorismus a slibovali svým voličům, že po svém zvolení budou postupovat rozhodně a neúprosně. Teď jde o to, aby jim to voliči ještě uvěřili. Takže socialisté se svým německo–evropským nadšením to asi nebudou, i kdyby z mrtvých vstávající prezident Hollande tvrdil cokoli. Těm malým pod pěti procenty popularity to asi nepomůže. Takže zbývají jenom Marine Le Penová, Mélenchon a Fillon. Proto asi nemusíme moc váhat – Front National a Marine Le Penová si trochu polepší. Ale v Paříži? Tam by muselo dojít k většímu rachotu, aby „stála za mši“. Ale využít se to budou snažit všichni. I slábnoucí socialisté, kteří budou mít alespoň něco atraktivního, co přesáhne jejich horizont „pravá, levá“.

Spolufavoritkou prvního kola francouzských prezidentských voleb je předsedkyně Národní fronty Marine Le Penová. Její otec v roce 2002 dokázal postoupit do druhého kola proti Jacquesi Chirakovi, a tehdy se proti Le Penovi zmobilizovali prakticky všichni jeho oponenti, takže Chirac získal ve druhém kole unikátních 82 procent. Dnes průzkumy ukazují, že i když by Le Penova dcera asi měla velmi těžkou pozici, výsledek by tak jednoznačný rozhodně nebyl. Nakolik se od té doby změnil postoj hlavního politického a mediálního proudu k Národní frontě?

Domnívám se, že témata programu Marine Le Penové nejsou snad obehraná, ale známá, takže mnoha voličům se zdá, že kandidátka ztratila svůj dřívější temperament. Natož pak otcovu razanci. Podobně je na tom celá Národní fronta, která jí pomáhala uspořádat velká shromáždění na náměstích, ale zdaleka nebyla tak zábavná, jako představení Jean-Luc Mélenchona. Možná, že trochu ztrácí i proto, že mnoho jejích potenciálních voličů si myslí, že v prvním kole vyhraje, když ne jednoznačně, tak alespoň výrazně. Podle posledních sondáží se ale ukazuje, že to není tak jisté, a možná dojde k nějaké mobilizaci jejího elektorátu. Myslím si, že svou roli hraje i to, že ostatní kandidáti, nejen klasičtí levičáci, ale třeba i François Fillon, převzali z jejího programu témata, s nimiž ona dávno přicházela jako první. Mám na mysli vztah k protiruským sankcím a k samotnému Putinovi, zaplétání se do vojenských konfliktů v cizím zájmu a konečně i kritiku Evropské unie, ve které se Marine lišila jen větší naléhavostí.