28. května je naplánována další demonstrace za nezávislou justici, tentokrát se pro stoupající počet účastníků přesune na Václavské náměstí. Mají demonstrace podle vás odůvodnění, je skutečně ohrožena spravedlnost v České republice? A budou mít nějaký výsledek?
Já Marii Benešovou mohu posuzovat v současnosti pouze na základě toho, jak probíhalo její působení ve vládě Jiřího Rusnoka, a nepamatuji se, že by někdy někdo zpochybnil její nezávislost či odbornost. Univerzálně obdivovaný a uznávaný Otakar Motejl jí nabídl funkci nejvyšší státní zástupkyně, kterou vykonávala přes šest let a proslavila se výroky o justiční mafii. Dnes se z ní dělá nekompetentní osoba, která de facto bojuje proti vládě práva v České republice. Jak rychle se zapomíná, a jak lehce se soudí bez toho, aniž by ministryně udělala byť jen jeden jediný krok ve své funkci. Proč protestující nedají nové paní ministryni prostor a čas, aby představila své plány a priority ve vedení ministerstva? Demonstrace se můžou konat i kvůli podezření z něčeho nekalého, ale chtít odvolání někoho na základě spekulací je opravdu trapné.
Demonstranti, kteří před rokem běhali po náměstích a demonstrovali proti Zdeňku Ondráčkovi, mají zkrátka potřebu ventilovat svou frustraci, která pramení z toho, že zbytek republiky má jinou preferenci než pražská kavárna.
Premiér Andrej Babiš čelí problémům i v Evropské unii kvůli střetu zájmů a společnosti Agrofert. Ohrožuje jeho pozice a vliv budoucnost země? Jak vnímáte jeho argumenty o kampani a mstě Angely Merkelové i Evropské unie za jeho postoje proti migraci?
Ohrožuje to pouze finanční pozici Andreje Babiše. Představa, že se mu osobně mstí Angela Merkel za migraci, je naprosto směšná. Aférky Babiše jsou hluboko pod radarem evropských mocných a jsou maximálně důvodem, proč se Babiš evropským mocným nikdy nestane, což ho jistě štve, a tak kolem sebe kope. Se kšiltovkou à la Trump si v Evropské unii mnoho přátel opravdu neudělá a jen evropským politickým profesionálům dokazuje, že není jedním z nich, protože je myšlenkami stále primárně ten zazobaný podnikatel z východní Evropy, co si staví honosná sídla, ale vlastně nemá žádnou úroveň.
Jak vnímáte celou situaci kolem vyloučení Václava Klause mladšího a chystané založení jeho nové strany? Bude mít vliv na politickou mapu České republiky?
Osobně si užívám založení každé nové pravicové strany, což se poslední dobou děje snad jednou za maximálně dva týdny. Nepodceňovala bych však vliv ODS, kterou po Nečasovi odepisoval kdekdo, a myslím, že přežije i vyloučení Václava Klause mladšího. Pravdou ovšem je, že ODS se v tomto případě zachovala jako koňský handlíř a odborníka chtěli vyměnit za sběratele funkcí.
Zastupitel a předseda ODS v Jesenici Martin Lang se vyjádřil o prezidentu Zemanovi, cituji: „Zeman je druhý Hitler a je nutné ho podřezat jako svini.“ Je přípustné, aby se v podobném duchu vyjadřoval jeden politik o druhém? Kam a proč se posunují hranice politického chování?
Samozřejmě, že není a nikdy nechci žít ve společnosti, ve které toto přípustné bude. Chápu, nemají prezidenta rádi, ale jistě cítíme rozdíl mezi kritikou prezidenta a výzvou k násilí. Ten, kdo ten rozdíl jako Martin Lang necítí, tak by měl žít někde mezi primitivy a, pokud možno, stejně radši mlčet.
Každopádně příště, než ODS začne KSČM kádrovat, kdo je a není demokrat, ať se podívá na své členy. Lidi, jako je Lang, mají evidentně k demokratickým hodnotám daleko.
Měli by lidé vyslyšet apel režiséra Jana Hřebejka, který vyzval, aby k eurovolbám přišli pouze ti, kdo si myslí, že patříme do Evropy, a nechodili k nim ti, kteří si myslí, že bylo líp, když jsme v Evropské unii nebyli?
Myslím, že by se všichni lidé měli na ten apel podívat a pak se zamyslet, co tím chtěl pan Hřebejk říct. Pokud nejste jako on a nemáte názory jako on, tak radši zůstaňte doma, protože jste stejně jenom tupé ovce, za která mají rozhodovat ti kulturně na výši. Já mám docela jasnou představu o tom, kdo jsou tupé ovce, a nejsou to lidé, se kterými se potkávám na kampani mimo Prahu, kteří mají reálné existenční problémy, spoustu obav z budoucnosti a mají pouze otázky, na které by rádi znali odpovědi. Hřebejk se prostě chová jako arogantní vůl a víc se nemá cenu jeho ubohými kecy nezabývat.
Psali jsme:
Sílí protievropské nálady, a i volební kampaně přiostřují. Jak hodnotíte současné předvolební kampaně do Evropského parlamentu?
Zcela jistě zesílilo volání po změně Evropské unie. Otázkou je, kdo je vlastně schopen a ochoten tuto změnu přinést a kdo bude z této změny nejvíce profitovat. Řekněme si na rovinu, že všechny strany budou před volbami říkat, že chtějí jinou Evropskou unii. Někdo o tom mluví po celou dobu mandátu a někdo narychlo naskakuje na volební vlak změny.
Já mohu pouze říkat, co říkám dlouhodobě – Evropská unie musí dát hlas evropským občanům tak, aby mohli navrhovat legislativu; Evropská unie musí bránit svoje hranice a mít efektivní návratovou politiku; Evropská unie musí bojovat proti daňovým únikům, protože daňový ráj pro korporace znamená daňové peklo pro občany; některé pravomoci se musí vrátit do ruky členských států a otázky azylu členským státům musí zůstat; Evropská unie nemá investovat 300 miliard eur do zbrojení, ale do kvality života občanů a podobně.
Ano, bylo by levné říct: Zrušit! A všechno jenom kritizovat a nepřinášet alternativy, ale já se tvrdé práce nebojím, protože jedině tak občané uvidí pozitivní výsledky. Říkáním na všechno ne a pouhým kritizováním se nedocílí ničeho. Já věřím, že pokud je možnost udělat pro občany něco dobrého, je mou povinností pro to udělat maximum jako u té dvojí kvality.
Ing. Kateřina Konečná
Před volbami se rozjíždějí i kampaně, které se zabývají dezinformacemi. Příkladem může být třeba youtuber Kovy, který se pomocí videí snaží cílit především na mladší publikum. Proti dezinformacím chtějí bojovat i Piráti, kteří by rádi školili důchodce. Co vy na to? Potřebujeme osvětu ve zpracovávání informací?
O tom nemůže být sporu. Pokud dostáváte několik e-mailů týdně na téma: Je pravda, že Evropská unie ruší písmeno Ř? Je pravda, že Česká republika přišla o možnost mít moře? Je pravda, že Evropská unie zakáže v České republice zahradničení? A tak dále, pak se nutnost boje proti dezinformacím jeví jako opravdu nutná. Ovšem nehledejme problémy jenom ve čtenářích a přiznejme si, že občané ohledně Evropské unie a její práce tápou ve tmě a potom snadno uvěří každé lži, kterou si někde přečtou. Na základě televizních zpráv je snadné uvěřit, že oči Evropské unie směřují pouze za naše hranice – do Sýrie, na Ukrajinu, do Libye a tak dále. Lidé si to poté interpretovali tak, že se o ně Evropská unie nezajímá a zůstali sami. To se musí změnit, a proto také chceme, aby měli občané na chod Evropské unie vliv i mimo čas evropských voleb a mohli navrhovat legislativu.
Odejde Velká Británie nakonec z Evropské unie? A odváží se některý stát někdy o podobnou věc? Jak odstrašující příklad to je pro zbytek členů? A proč podle vás trvá dohoda tak dlouho?
V tuto chvíli Brexit blokují pouze a jedině politici ve Velké Británii. Domnívám se, že situaci ve Velké Británii může paradoxně prospět to, že budou volby do Evropského parlamentu, jelikož půjde de facto o druhé referendum. Dá se jistě očekávat velký úspěch The Brexit Party Nigela Farage, ale také stran, které jsou zaměřené vyloženě proti Brexitu jako liberálové, skotské a velšské regionální strany a podobně, takže bychom nakonec mohli mít lepší přehled o tom, jak se britská veřejnost k Brexitu staví.
Co však považuji za zásadní, je, že se po Brexitu předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker rozhodl nastartovat debatu o budoucím vývoji Evropské unie a předložil pět scénářů. Pouze jeden z nich počítal se spoluprací i v sociální oblasti, a jinak šlo vlastně pouze o jednotný trh. Sám Juncker několikrát změnil to, který scénář vlastně sám podporuje, až jediný pokus o reflexi po hlasování ve Velké Británii vyšuměl do ztracena. Věřím, že je naprostou nutností se k této debatě vrátit. Bez toho může být Velká Británie první z mnoha zemí opouštějících Evropskou unii, a nikoliv odstrašujícím příkladem.
Každý desátý dospělý občan České republiky je výrazným způsobem zadlužený a je obětí exekucí. Je problém v tvrdém exekučním zákonu? Nebo v nezodpovědnosti Čechů s financemi? Jak je možné, že se exekutorské zákony tak těžce prosazují? Je to lobbing, jak už jsem mnohokrát slyšela?
Vždy jsem byla pevně přesvědčena, že každý politik by měl usilovat o to, aby svými činy a rozhodnutími umožnil všem občanům důstojný život. Zkušenost z Poslanecké sněmovny České republiky mi sice ukázala, že česká pravice chce dát důstojný život pouze těm, kteří už ho díky majetku z privatizace a restitucí mají, ale stále věřím, že důstojný život pro všechny je alfa a omega alespoň levicové politiky. Přestože je mi cizí touha převádět vše do chladného světa čísel, nemůžu se nepozastavit nad otázkou, kolik bychom museli v České republice měsíčně dostávat, abychom měli tento důstojný život alespoň po finanční stránce umožněný.
Přitom jsme často bombardováni zprávami o tom, jak se máme dobře. Ano, není válka ani hlad. Ano, lidé mohou cestovat, i když na to tedy nemají peníze. Ano, lidé se mohou svobodně zadlužovat. Podle statistik Eurostatu České republice takřka vůbec nehrozí sociální vyloučení a příjmová chudoba. Tato statistika však má jednu zásadní chybu – vůbec se do ní nezapočítávají exekuce a insolvence, které se týkají až pětiny občanů České republiky a pod hranici chudoby mohou torpédovat až 300 tisíc osob. Podle statistik tak Česká republika může sice působit jako ráj na zemi, ale my bohužel víme, že dluhová past u nás řádí jako mor, takže jsem o této chybě generální ředitelku Eurostatu informovala. Doufám, že se brzy podaří zjednat nápravu.
Proč je třicet let po listopadu 1989 takový problém zaručit občanům důstojný život? Proč jsme rájem exekutorů a proč i poctivě pracující znají chudobu spojenou s exekuční pastí? Jak je lehké ukázat prstem na malého človíčka a od rána do večera ho obviňovat z jeho vlastních osobních chyb. Ano, víme, že si lidé velmi často půjčovali na hlouposti a maličkosti, ale je otázkou, zda tyto věci chtěli kvůli konzumní kultuře, nebo kvůli tomu, že doufali, že jim ty věci přinesou důstojnost, či obojímu. Pokud bychom se měli dlužníka zeptat na jednu jedinou věc, mělo by nás zajímat, jestli za svou práci dostával důstojnou mzdu umožňující mu důstojný život. Nezahanbujme lidi, kteří udělali chybu. Oni ten systém nenastavili tak, aby jim vyhovoval. Oni si nedávají malé platy a nestanovují si úrokové sazby. Buďme stále na straně lidí a bojujme za jejich důstojnost a proti exekutorům, kteří si uzurpují čím dál více vlivu a nezastaví se před ničím. Exekutoři jsou však jen částí komplexního problému.
Díky privatizaci je odliv peněz z České republiky jeden z nejsilnějších v Evropské unii a žádná vláda se ještě nesnažila udělat nic s faktem, že díky takzvané daňové optimalizaci přicházíme ročně až o 51 miliard na daních. Korporace tak mají daňové ráje, ale hanba vám, pokud uděláte malou chybičku v daňovém přiznání. To pak přijde tučná pokuta, znak daňového pekla.
V programu KSČM do Evropského parlamentu proto najdeme: Pracujeme poctivě, stále ještě platí zlaté české ruce, i když posledních třicet let vlády likvidují, co se dá. Naše práce je silně podhodnocena. Odměny za stejnou práci jsou až třikrát nižší než v sousedním Německu. Přitom bez naší práce by řada zahraničních společností nebohatla tak, jak bohatne. Špatná hospodářská politika z nás udělala pouhou montovnu. Na úrodné černozemi rostou sklady, málo se investuje do rozvoje technologií. Je nutné ukončit koloniální postavení našich zaměstnanců. Za stejnou práci musí dostávat stejnou mzdu, protože jedině sociálně soudržná Evropa může být skutečně demokratická. Plně podporujeme nejvyšší evropské standardy ochrany pracujících, družstevní podnikání, inovace a moderní podniky s vysokou mírou společenské prospěšnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
