Vybili jsme stáda. Západ nechce, abychom vyráběli potraviny! Víte, kam jdou dotace? Odsunutý poslanec šokuje slovy o zemědělství

3. 9. 2017 19:08

ROZHOVOR Jsme největším exportérem ornice do Německa, říká s černým humorem v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz poslanec Pavel Šrámek (ANO). Rozebírá, jak si státy EU drží „své“ zemědělce a jak jsme se unáhleně a pod tlakem dotací zbavili suverenity ve výrobě potravin a v zemědělství. Za rebela v hnutí Andreje Babiše se nepovažuje, ale neoslovuje jej „šéfem“, jako jiní. S jeho umístěním na kandidátce v hnutí zahýbali bez jeho vědomí, a snad i proto se pustil do kampaně se sloganem „Číslo 6 žije“. Zemědělství, výroba potravin, dotace a mléko do škol – to jsou témata, kterým se dlouhodobě věnuje dlouholetý farmář ze severního Plzeňska Pavel Šrámek, který, jak uvádí, kdyby nebyl zvolen, nebude zhrzen a nebude snít o nějakém „comebacku“.

Vybili jsme stáda. Západ nechce, abychom vyráběli potraviny! Víte, kam jdou dotace? Odsunutý poslanec šokuje slovy o zemědělství
Foto: archiv P. Šrámek
Popisek: Pavel Šrámek na své farmě

Překvapivě jste až „šestkou“ na kandidátní listině hnutí ANO v Plzeňském kraji a heslem „Číslo šest žije“ si z toho tak trochu děláte legraci…

Celý život se snažím brát věci s nadhledem a s humorem. V Plzni jsem byl členy našeho hnutí zvolen jako jednička na kandidátku a v kraji jako trojka. Nakonec zásahem centrály v Praze jsem se ocitnul na šestém místě bez udání důvodu. Beru to jako velkou výzvu a jsem za ni rád, protože nakonec rozhodnou jen voliči.

Existují preferenční hlasy, tedy kroužkování, ať rozhodují voliči a ne stranické centrály. Pokud voliči vyhodnotí moji dosavadní práci jako přínosnou, zakroužkují číslo 6. Pokud ne, pak to beru jako vizitku špatné práce a musí za mě přijít někdo schopnější. Podle objektivního hodnocení Parlamentním institutem při Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR jsem dle daných kritérií pracoval ze tří poslanců, které má plzeňské ANO ve sněmovně, nejlépe, takže si věřím.

Anketa

Máte rádi seriál ,,30 případů majora Zemana"?

90%
10%
hlasovalo: 11878 lidí

Považujete se za rebela v rámci hnutí ANO?

Nepovažuji. Považuji se za člověka, který má svůj názor, což v ANO a ani v jiné straně není jednoduché. Názory říkám veřejně a přímo, v některých oblastech se shodneme s vedením hnutí a v jiných neshodneme. Takový je život.

Je těžké odlišný názor prosadit? Přece jen ANO je hnutí – jak mnozí říkají – „jednoho muže se dvěma pevnýma rukama“…

Vůbec to tak neberu, předsedu Babiše oslovuji „pane předsedo“ nebo „pane Babiši“, nikdy ne „šéfe“, jako naprostá většina. Měl jsem návrhy, na které v hnutí shoda nejdříve nebyla, např. podpora živočišné výroby a prvků podpory soběstačnosti v potravinách. Musel jsem hodně přesvědčovat, nebát se a tvrdě argumentovat nejen uvnitř hnutí, ale i u ostatních stran. Pro můj návrh zákona nakonec hlasovalo 126 poslanců, nikdo nebyl proti a 19 se zdrželo, to není špatný výsledek, nemyslíte?

… je těžší prosadit nový názor ve vašem hnutí, nebo napříč politickým spektrem?

Uvnitř hnutí i napříč politickým spektrem to je stejné. Jsem přesvědčen, že když za věcí jdete, vysvětlíte ji, máte argumenty a přesvědčovací schopnosti, tak se podaří mnoho. Přesvědčit lidi o svém názoru je těžké nejen v politice, ale také v práci a v běžném životě. O to víc vás potom výsledek těší.

V Poslanecké sněmovně máte významný post místopředsedy zahraničního výboru a rovněž místopředsedy podvýboru pro živočišnou výrobu. Kdyby pro vás volby nedopadly dobře, jak se vám bude odcházet?

Víte, mám štěstí, že mám práce dost. Pracoval jsem poměrně úspěšně před svou politickou érou a určitě budu i po ní. Odchod by mě mrzel hlavně kvůli zemědělcům v Plzeňském kraji. Malí a střední podnikatelé v zemědělství, pro které jsem pracoval především a některé pro ně přínosné projekty jsem i prosadil, ode  mě očekávají, že budu v Poslanecké sněmovně prezentovat i další věci na podporu především živočišné výroby, regionálních potravin a posílení soběstačnosti v potravinové oblasti ČR. A to stále dělám.

Mám připraveny tři návrhy zákonů a rád bych je ještě prosadil. A proto budu rád za každý preferenční hlas od mých přátel, Plzeňáků, zákazníků, zemědělců a farmářů. Ale lidsky – jestli tam budu, nebo ne, pro mě zas tak zásadní životní změnu nepřinese. I když jsem schopen pochopit, že mnozí jiní, uvedení na kandidátkách,  jsou nervózní, protože pro ně s koncem politiky skončí jejich nejúspěšnější období v životě, mají problém se dále uplatnit a velmi špatně se s koncem poslanecké kariéry vyrovnávají. 

Přesto – kdyby k tomu došlo a odešel byste na farmu farmařit, budete chystat nějaký „comeback“?

To nevím, možná mě někdo či něco osloví. Já se k věcem typu „kdyby“ nevyjadřuji, ale také se zdráhám říkat „nikdy“. Život jde dál a jak říkala moje babička – „Jak Bůh řídí, dobře řídí“, a já věřím, že mě určitě povede správným směrem.

Nebylo číslo šest robot?

Ne, robot byl jiné číslo, já jsem člověk „číslo 6“ na kandidátce ANO, normální člověk, podnikatel, farmář – mlékař!

Jak byste sám sebe zhodnotil za dobu působení v Parlamentu ČR?

Jak už jsem uvedl – když se hodnotila práce poslanců a Parlamentní institut poskytl nezávislé objektivní hodnocení, dopadl jsem ze tří poslanců hnutí ANO v Plzeňském kraji nejlépe. Svoji práci bych ohodnotil školní známkou 2, protože vždy je co zlepšovat, mohlo se prosadit více věcí. To připouštím, ale jsem v politice první funkční období, takže se stále učím. Věřím, že to druhé období bude ještě lepší, protože už budu zkušenější.

Jinak jsem samozřejmě zastupitelem v Plzni, kde mě dění velmi zajímá. Na Plzeňsku podnikám a mám zde své zákazníky. Je důležité a naprosto zásadní, aby poslanec byl spojen se svým městem a krajem. Dokonce si myslím, že je to stejně důležité, jako působení poslance v Praze.

ANO prochází těžším obdobím – nepociťujete nějaký „hon“ nebo třeba tlak na vás?

Na mě osobně žádný tlak necítím. Snad uvnitř hnutí v kraji, kde se vedl boj o místa na kandidátkách, někteří zoufalí kolegové bojovali nečestně, ti schopní čestně – prostě jako v životě. Naopak, cítím obrovskou podporu od lidí v kraji, z regionů, od Plzeňáků, od zemědělců, pro které jsem pracoval a pro které jsem něco udělal – a oni to vědí, oceňují teď a věřím, že ocení i při volbách.

Tlak na hnutí jako celek, samozřejmě cítím. Když je někdo na prvním místě, tak se na něj vždycky útočí. Víc než na toho, kdo je třeba na osmnáctém. Tak to je v životě i v politice.

Pojďme k zemědělství. Proč je u nás zemědělec téměř ohrožený druh a poctivá farmařina popelkou?

V EU společná – tedy jednotná – zemědělská politika neexistuje. Je politika 28 států, brzy 27 států. Každý stát si prosazuje své zájmy. Když se podíváte na produkci potravin po Evropě, tak ve střední Evropě se jejich produkce dramaticky snižuje. A v západních zemích bývalé patnáctky se produkce komodit zvyšuje. V Holandsku vyrábějí 680 litrů mléka na 100 hektarů, v Čechách 75 litrů, v Německu tuším asi 170 litrů.

U nás došlo k razantnímu poklesu především živočišných komodit. Pak tedy samozřejmě ubývají zpracovatelé. A to více a více vede k tomu, aby se zvyšoval dovoz potravin. Dnes vyvážíme suroviny a živá zvířata, ale dovážíme už více než polovinu finálních potravin ze zahraničí. A to jsme historicky byli velkým vývozcem potravin!

Většina dotací je dnes směřována na nevýrobu potravin, nejvíce peněz dostává ten, který nic nevyrábí, dvakrát za rok poseká trávu, bydlí na Václaváku a pole má na Šumavě. To je v Čechách model nejlepšího zemědělce. A ten dostává nejvíce peněz.

Jak sám říkáte – každý stát EU chrání „své“ zemědělce! Ostatně jsou to jejich voliči. A u nás?

U nás je zemědělství velmi efektivní a pracuje v něm jen asi 1 % lidí. To je v současnosti malá, nezajímavá volební cílová skupina. S dalšími navazujícími obory jako zpracování, doprava, služby v zemědělství atd., tvoříme však 15 % HDP. To si málokdo uvědomuje.

Problémem dotací je to, že jsme přijali při vstupu do EU především systém nekonečné platby na hektar, ať děláte cokoliv. Jiné státy mají z balíku mnohem menší procento dotací na hektar. Mají dotace na skot, na živočišnou výrobu, na maso, na mléko, velké peníze na organickou hmotu vracenou na pole. V Německu mají 25 %  na plochu a 75 % na ostatní oblasti jmenované výše. ČR, když vstupovala do EU, měla, myslím, skoro 80 % na plochu a zbytek na ostatní. Všichni tak přešli na rostlinnou výrobu, stáda vybili a většina zemědělců se vrhla i na energetické plodiny.

Toto změnit, to je dlouhodobý proces. Na desetiletí. Plzeňský kraj, Jihočeský kraj a Kraj Vysočina mají ještě nejvyšší koncentrace skotu na hektar v ČR. Když nezměníme systém přerozdělování dotací, tak se zemědělcům bude stále vyplácet mít jen rostlinnou výrobu, nejlépe pak energetické plodiny jako řepku, za kterou utrží nejvíce, a kukuřici do bioplynek a ne pro zvířata, což je škoda.

Dnes se situace pomalu mění, ale ne dostatečně a ne dost rychle. Pořád to není jako v Německu či v Holandsku, kde navíc vlastní státy ještě významně dotují svoje zemědělce z vlastních rozpočtů. Naši předkové říkali – když z půdy bereš, musíš jí vracet. A my jí toho moc nevracíme. Organická hmota vracená na pole z živočišné výroby významně kultivuje půdu a zadržuje vodu na poli, čímž zmírňuje období sucha. Předkové také říkali, že „na jeden hektar patří jedna kráva“. V Česku máme 0,3 krávy na hektar, ale mívali jsme jednu! V Německu mají jednu na hektar, v Holandsku dokonce 1,7 krávy na hektar. A u nás se poměr stále snižuje.

Změnit tuto politiku je dost náročné, protože proti nám stojí stará EU patnáctka, která nemá vůbec zájem na tom, abychom potraviny vyráběli. Za zmínku jistě stojí, že ČR má třetí nejvyšší dojivost v Evropě, jsme na prvním místě v efektivitě produkce mléka a přitom máme výkupní cenu za mléko nejnižší! A chybějí nám samozřejmě dotace, které má patnáctka. Když budeme mít stejné podmínky jako v Holandsku, tak hrozí, že je zavezeme našimi potravinami. A to přece nemohou připustit…

Nemohu se nezeptat na problém sucha...

O tom jsem hovořil výše, má na to vliv i ubývající organická hmota v půdě, která ji dělá kyprou, úrodnou, houbovitou, a při srážkách pak pole zadržuje vodu. Dnes na pole zaprší a po tvrdé uježděné půdě bez organiky voda steče jako po stole. Na polích prostě chybí organická hmota, která by vodu zadržela. Půda mizí, jsou velké eroze a vznikají i písčité oblasti, kde už nic neroste. Ani tráva. Dokonce do některých oblastí bychom měli zavážet ornici, kterou odnáší pravidelný déšť z polí do potoků a řek. Často žertuji, že jsme největší exportér ornice Labem do Hamburku.

Vraťme se k dotacím. Ty z velké části končí poněkud jinde, než u toho opravdu skutečného, posledního příjemce, prvovýrobce...

Většina peněz, která jde do zemědělství, nekončí u zemědělců, ale například ve státním aparátu, nebo u majitelů pozemků. Do zemědělství jde u nás ročně přes 50 miliard korun. Z toho téměř čtvrtinu doslova „požere“ administrativa a správa zemědělského sektoru a asi necelých 40 miliard pak jde do zemědělství. Z těchto peněz na hektar jde asi polovina a většina z nich pak do nájmů, které končí u vlastníků půdy, pozemků. Takže u faktického zemědělce, výrobce komodit a potravin, skončí třeba necelých 20 miliard. A to je právě ten problém. Šest tisíc lidí, úředníků, se stará o české zemědělství. Neskutečné. Za Františka Josefa v roce 1900 existovalo ministerstvo orby pro Čechy a Moravu, které spravovalo skoro 5 miliónů domkářů a malorolníků – a tehdy tam pracovalo 88 úředníků!

Zažíváme reminiscenci dřívějšího hesla „Mléko do škol“. Jsou školy nadšené?

Školy jsou nadšené. Sice u nás v posledních osmi letech fungoval jakýsi projekt „Mléko do škol“, ale byl dotován jen asi 50 milióny korun ročně. Navíc byly mírně podporovány jen některé výrobky, které se ve školách prodávaly například přes automaty. Ministr a vláda tento rok schválili, že se otevře úplně nový program „Mléko do škol“ a dá se do něho daleko vyšší částka, přes 600 miliónů korun, což přestavuje více než desetinásobek původního rozpočtu. Do projektu mohou vstoupit i menší a regionální výrobci, nejen největší mlékárny jako doposud. Pokud si udělají smlouvu se školou, mohou pak do ní dodávat mléko. Bude-li bílé neochucené, bude pro žáky zdarma, tedy plně hrazeno z dotačního programu.

Do toho projektu se naše farma a mlékárna Milknatur u Plzně plně zapojila. Máme smlouvu asi s deseti školami. Bohužel, ve zbytku škol mají dlouhodobé smlouvy velké mlékárny a přemluvit školy na to, aby braly čerstvé mléko z regionu, z Plzeňska, a ne například sterilní odstředěné z Moravy, není jednoduché.

Jsem velkým propagátorem toho, že „co se v regionu vyrobí, tak se tu má také zpracovat a sníst či vypít“. Cestování potravin stovky či tisíce kilometrů je zvrhlost dnešní civilizace a globalizace.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Asad je demokraticky zvolený prezident, řekl prezident Zeman v Rusku. Reakce Schwarzenberga, Gazdíka nebo Koláře vážně stojí za to

19:43 Asad je demokraticky zvolený prezident, řekl prezident Zeman v Rusku. Reakce Schwarzenberga, Gazdíka nebo Koláře vážně stojí za to

Prezident Miloš Zeman se setkal v Soči se šéfem Kremlu Vladimirem Putinem. A to, co řekl na úvod spo…