Co říkáte událostem posledních týdnů? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“...
Národ je rozdělen už dávno a také dávno není dělicím příkopem rozdělení na levici a pravici, pouze se instituce obou těchto směrů různě zařazují do nových frontálních pozic. Jednou z front je mezinárodními oligarchy a evropskými institucemi podporovaná globalistická a kosmopolitní skupina intelektuálů, které se nepřesně říká pražská kavárna.
Druhou frontu tvoří docela nesourodá a strukturovaná skupina národně orientovaných realistů majících podporu spíše mezi prostými lidmi. Alexandr Tomský trefně poznamenal, že intelektuálové prosazují zase revoluci, tentokrát globalistickou, chtějí nový svět bez národů. V tom nutně narazí, když to nedělají dosti zákulisně a skrytě a musejí se demaskovat třeba v případě migrační krize. Já k tomu dodávám, že laboratoří pro tuto změnu je EU. Tento nový a podstatný společenský jev stojí v pozadí současných střetů. Modifikuje se podle potřeby v souvislosti s různými tématy. Rozvíření sporů nastalo migrační krizí. Národně orientovaní lidé se probudili a začali spontánně protestovat, protože hrozilo už bezprostřední nebezpečí. Aktivovala se také opačná strana globalistů obhajující migraci a od té doby tvoří poměrně semknutou skupinu, která si už jistě našla i mocné podporovatele.
Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji?
Zeman je typický národně orientovaný odideologizovaný realista. Je ovšem nepřesný, nediplomatický, prostě děda z hospody otevírající zbytečné kauzy a fabulace, na kterých ho potom odpůrci utahují. Proti jiným ovšem velice chytrý a vtipný. V pozadí jeho jednání je jakýsi druh národního odboje. Dráždí velké hráče Západu a hraje divadlo s EU, aby si získal velikou Čínu – budoucího hlavního hráče na zeměkouli. Ideologické záležitosti jsou mu lhostejné. Ideologické intelektuály musí neuvěřitelně provokovat. Že ho nenávidí, je samozřejmé a že by to mohlo dopadnout pouličními boji, je klidně možné.
Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu?
Celá situace naznačuje mizernou politickou profesionalitu. Herman měl být nějak potrestán za to, že nedodržel dohodu, která se ve vládě udělala před navázáním vztahů s Čínou. Jinak se mělo mlčet. Vláda měla dohodu lidem vysvětlovat a diskutovat s odpůrci profesionálně už dávno. Vysvětlit postoje a srovnat je s jinými státy. Prostě předejít tomuto stavu diskusí s veřejností o vztahu k Číně. Dostat nějaký impulz o přízni lidí s touto politikou. Herman se choval jako ideologický aktivista, prostě extremisticky. Pokud měl něco proti navazování styků s Čínou, měl to říci dříve a celou kampaň udělat tenkrát. Vidělo by se, na které straně stojí veřejnost. Takto je to nezodpovědné. Podle mého názoru, nikoliv kvůli svým názorům, ale kvůli svému jednání by měl z vlády odejít.
Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou, na základě čehož si získal Babišovu podporu. ČSSD se tím evidentně cítí zrazena. Ministr Zaorálek v tom udělal jasno na Primě. Najde si i díky tomuhle sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu?
Já se domnívám, že vláda je v podstatě v zásadních věcech s prezidentem zajedno. Navenek ovšem jsou viditelné osobní animozity a rozdílná míra důslednosti. Vláda je zodpovědná možná až moc. V migrační krizi to vypadalo skoro až na servilnost k EU. Prezident se chová podle své nátury nepřesně a „pouští si hubu na špacír“. Sdělovací prostředky má v rukou opačná skupina, a tak se z každé drobnosti udělá „kauza“ jako třeba z jeho letu soukromým letadlem z Číny. Rozumný člověk ovšem uzná, že jsou to malichernosti. Kromě špatného dojmu to však nějaký význam nemá, jeho politika je národně realistická, v podstatě v zájmu státu, vyjma nějakých chyb.
Psali jsme:
Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Je to správné? Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi… Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu?
Naše svoboda není ohrožena z Východu, naše svoboda je ohrožena ideologickými kampaněmi proti Východu. Východ nemá sílu nám vládnout, vztah k němu je jen v našich rukou. Ohrožení je to, co se děje v BIS a dalších složkách, neustálým hledáním nepřítele na webech a podobně. To už dosahuje úrovně vyhrožování nezávislým webům a nátlakům na nezávislé publicisty. To je skutečný nástup totality. Jinak globalisté využívají nekompatibilního chování Zemana a strhují nyní proti němu veřejnost. Zatímco proti migraci byl národ jednotný a ideologičtí globalisté se stavěli vyloženě proti davu, zde najednou stejní lidé bojují za národní zájmy proti Číně. Proto nevíme, kolik lidí se k nim přidá.
Je pro nás politika Číny opravdu nebezpečná, mají tedy akce proti Zemanovi a mávání tibetskými vlajkami nějaký reálný důvod?
Styky s Čínou navazují všechny státy Západu. Většinou mají styků navázáno mnohem více než my. Myslím si ovšem, že se chovají diplomaticky na rozdíl od našich politiků. Uznávat územní celistvost Číny je logický požadavek při navazování bližších styků a většina států to akceptovala. Pokud si odmyslíme celou zbytečnou kampaň – na jedné straně přílišné klanění Číně a na druhé zbytečné vzdoroakce s tibetskými vlajkami, chováme se vlastně jako všechny ostatní demokratické státy. Pan Herman neměl proti smlouvě s Čínou žádné námitky, když se sestavovala, věcné námitky ani není možné mít. Dnes ovšem ucítil příležitost se zviditelnit. Jestli je to s panem Bradym shoda okolností, nebo řízená akce proti prezidentovi a vládě, nevím.
Poslanec Benda v televizi řekl, že Číňané a Rusové nás chtějí „vytěžovat“. Chce nás Čína skutečně jen „vytěžovat“, koupit podniky a technologie odvézt do Číny?
To dělá každý, komu se to dovolí. Jinak my jsme samozřejmě už „vytěžená“ země. Většina velkých podniků je v zahraničních rukou, naši lidé jsou dělníky v montovnách nebo naše malé podniky jsou dodavateli dílů pro západní, především německý průmysl, který ovládá světové trhy a hrabe obrovské zisky. Práci máme jen díky tomu, že naši pracovníci mají třetinové platy proti Rakousku. Vytěžováni jsme asi 300 miliardami zisků, které od nás ročně odcházejí, mnohdy nezdaněných. Ale vytěžování tím nekončí: Naši vzdělaní mladí lidé odcházejí po vystudování do zahraničí a většinou tam dosáhnou takových platů, že se už domů nevrátí. Jsme tedy jakýmsi bezplatným školicím střediskem a dodavatelem schopných lidí, dotujícím vymírající Západ. Mělo-li by to pokračovat, dopadneme jako východní Německo, kde už mají některá městečka polovinu obyvatel, většinou starců a jejich ošetřovatelů. Mluvit o „vytěžování“ Ruskem a Čínou je trapné.
Objevily se některé rostoucí politické hvězdy. Petr Gazdík uspořádal úspěšnou akci na Staromáku, Michal Horáček ji moderoval, Daniel Herman sklízí rostoucí ovace liberálně-„pravicových“ a „sluníčkových“ kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost? Katapultuje nechuť vůči Zemanovi KDU-ČSL a Starosty mezi „velké“ politické strany? Ublíží ČSSD, že obhajuje partnerství s Čínou?
To je přesně to, co říkal Václav Bělohradský: „Existuje skupina, která si osvojuje právo vládnout, i když zvolena nebyla. Druhá skupina sice byla zvolena, ale právo vládnout se jí upírá.“ Čínskou kauzou nahrál Zeman skupině, která zvolena nebyla, na smeč, dovolil jim – kosmopolitům, hájit národní zájmy. Proto je situace dost nepřehledná. Těžko dělat nějaké závěry. Záleží na tom, jak si lidé celou čínskou kauzu vysvětlí.
Psali jsme:
A kam se poděli Miroslav Kalousek a TOP 09?
To právě dokazuje Bělohradského fenomén: Když jsou volby, najednou TOP 09 není vidět pro svá nízká čísla, ale ve sdělovacích prostředcích dostává prostor tak často, že to vůbec jejímu postavení neodpovídá, protože prostě za ní stojí jiná moc a podpora než ta, která by vycházela z lidu. Všimněme si, že ve volbách posílila ODS svojí euroskeptickou, řekněme pronárodní, politikou. Jak jsem už řekl, tradiční pravicovost a levicovost ztrácejí na významu, konfliktní linie se nachází mezi kosmopolitismem a nacionalismem, bohužel takové strany jako ODS lpí na ideologické liberální rétorice.
Andrej Babiš Zemana už tak urputně nehájí, je mezi ně vražen klín? Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ kauzou Brady a vším kolem přeskupilo? Vnímáte Babiše jako sluníčkáře? Bude na straně Zemana, nebo se dohodne s pravdoláskou?
Babiš je velice opatrný. Vůbec se do velké politiky nehrne. Je podezřelé, že jeho strana vůbec nedefinovala zahraniční a ideovou orientaci. U Babiše můžeme očekávat příště zase jiné obraty.
Co se může podle vás stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Další akce proti Zemanovi? Již vzpomenuté násilí? Aktivizace Zemanových odpůrců? Něco na způsob 17. listopadu 2014, kdy byla Praha plná červených karet? A ať už to bude jakkoliv, jsou poslední týdny začátkem konce Miloše Zemana? Může se stát, že ho křik umělců, politiků a médií opotřebuje tak, že v březnu oznámí, že nebude kandidovat? Či kandidovat bude a prohraje?
To je všechno velká neznámá. S dopisem „čtyř“ to Zeman přehnal. Nedokážu další vývoj odhadnout, jak už jsem řekl, z důvodů neznámého postoje běžných občanů k čínské kauze.
Určitá část veřejnosti má za to, že tlak na prezidenta Zemana je cíleně vyvíjen neziskovými organizacemi, třeba i řízenými ze zahraničí. Jako strašák funguje jméno George Soros. Do jaké míry tomu lze věřit? Je pravda, že neziskový sektor, věnující se uprchlíkům a geopolitickému směřování, Zemana nenávidí, nicméně jsou zde i divoké konspirační teorie...
Řekl bych, že globalisté mají velkou podporu EU a různých neziskovek placených světovými oligarchy a dotacemi. V podstatě se u nás odehrává boj velmocí o trhy a o zdroje. My jsme jen pěšáky v tomto boji.
Psali jsme:
A dalším terčem příznivců Zemana jsou média, zejména Česká televize. Selhala a selhávají média, a třeba i ČT, v posledních týdnech?
Nikoliv jen v posledních týdnech, dokonce bych řekl, že nejvíce selhala média v době migrační krize, když nepočetní „sluníčkáři“ obsazovali pravidelně všechny zpravodajství a diskuse, zatímco naprostá většina občanů smýšlela opačně a jejich hlas nezazněl. Naše média už jsou jen hlásnou troubou globalistické propagandy. Patří k té skupině, která zvolena nebyla, ale dělá si právo vládnout.
Nejsou zde jiná důležitá celospolečenská, celonárodní a civilizační témata, která jsou nezaslouženě současnými událostmi a médii nastaveným diskurzem zakryta?
Celá čínská kauza a hromada těch uměle vytvořených kauz s panem Bradym a dalajlámou zastiňují důležité děje ve válce na Blízkém východě. Tam se vede ovšem stejný boj jako v případě čínské kauzy u nás, je to boj velmocí o trhy a zdroje.
Ing. Vlastimil Podracký (* 5. září 1940 Praha) je český spisovatel, konzervativní myslitel a publicista. Je synem československého legionáře, který byl komunistickým režimem odsouzen v roce 1949 na 23 let vězení a v roce 1960 omilostněn. Podracký v šedesátých letech vystudoval dálkově obor měřicí technika na VUT v Brně. V roce 1968 a od roku 1990 byl členem Klubu angažovaných nestraníků, v roce 2005 se stal členem Konzervativní strany a později i členem jejího předsednictva. Napsal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh antikomunistického disidenta Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Nyní mu vychází kniha Návrat k domovu – řešení pro Evropu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
