Vzkaz Mileny Vicenové dnešním kritikům Havla: Život jste prožili v bezpečném závětří. Na ustavení demokratické společnosti nemáte podíl

16.12.2014 9:31

TŘI ROKY BEZ VÁCLAVA HAVLA Také slova, která řekl prezident Václav Havel na půdě Evropského parlamentu a aplaus, který sklidil, připomněla v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Milena Vicenová (LES), exministryně zemědělství, bývalá velvyslankyně republiky při Evropské unii v Bruselu. Po třech letech od Havlovy smrti považuje hodnocení jeho působení za tendenčnější a subjektivnější.

Vzkaz Mileny Vicenové dnešním kritikům Havla: Život jste prožili v bezpečném závětří. Na ustavení demokratické společnosti nemáte podíl
Foto: Hans Štembera
Popisek: Milena Vicenová (LES)

Anketa

Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)

hlasovalo: 67640 lidí

Blíží se 18. prosinec, budou to tři roky od smrti pana prezidenta Václava Havla. Jak na něj vzpomínáte?  A co se Vám nejdřív vybaví? 

Vzpomínám, jak jsme s kolegyní tajně poslouchaly nahrávku Audience Václava Havla, radovaly se z gratulace „Ferdinandu Vaňkovi“ v Rudém právu a jak jsem 18. listopadu 1989 poprvé osobně viděla Václava Havla v tehdejším Realistickém divadle.

Byla pro mě velká čest strávit později s prezidentem Václavem Havlem 14. dubna 2008 několik hodin v jeho oblíbené bruselské hospůdce U krále brabantského v předvečer slavnostního ustavení Evropské nadace pro demokracii. Následující den ve svém projevu připomenul, že „Evropané mají odpovědnost zastat se všech občanů usilujících o lidská práva a občanské svobody a měli by se s nimi podělit o své často nedávné zkušenosti s tím, jak se vypořádat s nedůstojnou autoritářskou nadvládou a cenzurou a zapojit se tak do společenství demokratických národů.

Nejsilnější osobní vzpomínku mám na vystoupení prezidenta Václava Havla v Evropském parlamentu 11. listopadu 2009. U příležitosti 20. výročí pádu komunismu ve střední a východní Evropě. Jeho věty „Myslím, že mnozí, kteří donedávna třímali v rukách prapor se srpem a kladivem, by se dokázali velmi rychle chopit praporu nacionálního“, zní dnes zvlášť výstižně. Připomenul tehdy i památnou snídani s prezidentem Françoisem Mitterandem v prosinci 1988: „Vzpomínám si, jaký význam v mé zemi kdysi mělo, když nás – opozici – proti vůli vedení státu pozval při své státní návštěvě francouzský prezident na pracovní snídani. Jde o věci jen zdánlivě vnějškové. V totalitních poměrech to prostě tak chodí, že jedna snídaně či jedna potlačená studentská demonstrace může dát za jistých okolností do pohybu dějiny.“ Jeho projev tehdy končil aplausem celého auditoria. Byl to výrazný a pro mne úlevný kontrast v porovnání s atmosférou při projevu Václava Klause rovněž před Evropským parlamentem 19. února 2009.

Vzpomínám také na pohnutí a úctu mých kolegů – velvyslanců sedmadvacítky, když vyslechli 20. prosince 2011 na zasedání výboru Coreper mou zprávu o odchodu prezidenta Václava Havla před třemi lety, na dojetí, se kterým se zapisovali do naší kondolenční knihy kolegové z našeho Stálého zastoupení, studenti, intelektuálové, novináři, zkušení diplomaté z evropských i ze vzdálených zemí celého světa…

Jak se po letech proměnilo vnímání osobnosti prezidenta Václava Havla. Je objektivnější?

Naopak, je tendenčnější a subjektivnější. Mnozí z těch, kteří se dnes vyjadřují kriticky k postojům prezidenta Václava Havla a k jeho politice lidských práv, prožili svůj život v bezpečném závětří akademických pracovišť a akademické svobody, v demokratické společnosti, na jejímž ustavení nemají žádný osobní podíl.

Co bychom si měli uvědomit, když se zpětně díváme na jeho působení? Uniká nám něco podstatného?

Zase budu citovat z „evropského“ projevu prezidenta Václava Havla. Co jako Evropané potřebujeme především? „Především jasnou a jednoznačnou solidaritu se všemi, kdo dnes kdekoli na světě totalitním či autoritativním režimům čelí. Žádné hospodářské či jiné partikulární zájmy by neměly takové solidaritě bránit. I malý, nenápadný a dobře míněný kompromis může – byť třeba až po delším čase a nepřímo – mít své osudové následky.“

Jak na Vás působí mediální obraz, který vytváří noviny prvnímu českému prezidentovi?

Nepřipadá mi zajímavý, přínosný ani objevný. U mnoha kritiků marně přemýšlím, čím přispěli k obnově demokracie právě oni, nakolik jejich kritika slouží k prosazování vlastní ješitné osoby nebo jiných cílů.

V souvislosti s debatou o působení prezidenta Miloše Zemana se začíná hovořit o tom, že by právě na tento post mohl nastoupit někdo, kdo by se Václavu Havlovi morálně podobal. Jakého prezidenta byste si přála Vy a jaký se dá s ohledem na situaci naší společnosti očekávat?

Rozhodně bych si přála prezidenta s pevnou morální základnou, odolného proti tlakům a závislostem všeho druhu, obklopeného kvalitními lidmi. Věřím, že voliči se zamyslí nad tím, co má jejich oblíbený kandidát za sebou, co pro republiku vykonal, odkud přišel, jak se choval v kritických situacích, a že nebudou vybírat jen podle slibů, že bude líp.


 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Daniela Černá

Andrej Babiš byl položen dotaz

dobrý den, sdělte prosím, jak to bylo:

viz: https://aeronet.cz/news/sok-pred-vanoci-vsechno-je-jinak-podle-dokumentu-hlasovala-pro-globalni-kompakt-cela-ceska-vlada-nikdo-se-nezdrzel-hlasovani-a-nikdo-nebyl-proti-ministr-zahranici-tomas-petricek-rekl/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Sám si to prohrál.“ Tvrdá slova na Korčoka. A kdo skutečně pomohl Ficovi…

4:44 „Sám si to prohrál.“ Tvrdá slova na Korčoka. A kdo skutečně pomohl Ficovi…

Vítězstvím Petera Pellegriniho v prezidentských volbách se nám nejbližší národ vymanil z jednostrann…