Byl jste jedním z prvních dvou oceněných Nadačním fondem proti korupci. Jeho zakladatel Karel Janeček si tehdy velmi sliboval od hnutí ANO 2011, s nímž přišel Andrej Babiš. Společně upozorňovali na rozkrádání a zneužívání moci ze strany tehdejších garnitur. Dá se po šesti letech říci, že je Andrej Babiš lepším administrátorem a správcem státu, než byla Nečasova vláda, za jejíhož fungování se vzedmula vlna protikorupčních aktivit?
Když se to vezme čistě z hlediska toho, jaký je deficit, respektive v minulém roce přebytek státního rozpočtu, a vzhledem k tomu, že to částečně bylo i kvůli úsporám provozních nákladů státních institucí, tak bych udělal závěr, že je Andrej Babiš lepší. Už se dnes nedějí takové věci jako za pana Kalouska, kdy pan Dvořák v ČSA měl odměny 150 milionů korun a podobně. Myslím si, že k tomu zlepšení došlo.
Jak vnímáte to, co je Babišovi vyčítáno? Zaprvé korunové dluhopisy. Zadruhé pochybnosti kolem toho, že až příliš lacino koupil rozhodující podíl v Agrofertu. Zatřetí některé poměrně drsné byznysové praktiky, které podle médií používal vůči drobnějším byznysovým partnerům, například Agro Jevišovice. Je pro vás Babiš úspěšný byznysmen, nebo gauner, jak o něm říká Matěj Stropnický, předseda Zelených, za něž jste spolu s Piráty a lidovci kandidoval?
Kandidoval jsem s podporou Zelených, nicméně ta podpora byla především na těch protikorupčních bodech. Neplatí, že by má shoda se Zelenými byla u všech programových bodů typu adopce dětí homosexuálními páry a podobně. Tyhle věci nebyly v programovém prohlášení řešeny. Programové prohlášení se týkalo hlavně omezování prostoru pro korupci. A tady se přiznám, že se trošku divím Matěji Stropnickému, protože jsem přesvědčen, že kdyby hnutí ANO nepomáhalo prosazovat některá doporučení Rekonstrukce státu, tak dnes nebude ve fázi schválení pět z těch devíti doporučení. O tom jsem opravdu přesvědčen. Bylo to třeba vidět v posledním hlasování u novely zákona o registru smluv, kde právě díky senátorům za hnutí ANO se podařilo udržet ten zákon v nějaké účinné podobě. Tady bych opravdu nesouhlasil s Matějem Stropnickým.
A co se týče kauzy korunových dluhopisů, já jsem dělal čtrnáct let v oblasti regulace finančního trhu a je zcela běžné, že různé státy nabízejí u finančních nástrojů různé typy daňových zvýhodnění. Je to jakási forma pobídky pro to, aby ten kapitálový trh se nějakým způsobem rozvíjel. Jestliže stát nastavil takové podmínky, jako byly u korunových dluhopisů, to konkrétně bych panu Babišovi nevyčítal. Samozřejmě jsou jiné kauzy typu Čapí hnízdo, kdy to evidentně zavání dotačním podvodem, takže tam je samozřejmě namístě, aby to orgány činné v trestním řízení řádně prošetřily. Přiznám se, že nevím už ale pak dál podrobnosti, jestli koupil – nekoupil Agrofert za nějakou podhodnocenou cenu, to nedovedu posoudit, o tom fakt nemám informace.
Vy jste se do povědomí veřejnosti zapsal pořízením nahrávek v době, kdy jste byl ředitelem Státního fondu životního prostředí, což nakonec vedlo k odchodu ministra Pavla Drobila. Teď hýbe politickou scénou kauza nahrávek ministra Andreje Babiše. Měl by poté, co na nich zaznělo, také rezignovat?
Já se domnívám, že nikoli. Snažil jsem se to vysvětlit ve svém blogu. Celé je to o tom, jestli z té nahrávky čiší tlak toho nadřízeného, aby ten podřízený dělal nějaké nezákonné nebo nestandardní kroky. Z nahrávek pánů Drobila a Knetiga bylo všechno primárně o požadavcích těchto pánů. Oni byli velmi ofenzivní, já v těch nahrávkách vystupuji relativně defenzivně. To, co bylo zveřejněno z rozhovorů pana Babiše s panem Přibilem, přičemž nevíme, do jaké míry to bylo sestříháno, ale jenom to, co je k dispozici, evidentně nasvědčuje tomu, že pan Přibil je tam ten aktivnější. Povídá o tom, co všechno dělá, a pan Babiš ho žádným způsobem na té nahrávce nekoriguje, že by mu říkal: „Pište, nebo nepište o tom a onom.“ Dokonce z některých těch větiček vyplývá, že pan Babiš ani nevěděl, co z toho MF Dnes už zveřejnila a co nezveřejnila. Takže z toho bych nemohl udělat závěr, že pan Babiš na těch nahrávkách požaduje nějaké nelegální aktivity po panu redaktorovi, to ani náhodou.
Psali jsme:
Proč tedy kvůli nahrávkám poslanci svolali schůzi sněmovny, na níž šéfa hnutí ANO ve středu na dlouhé hodiny vystavili na pranýř?
Bylo by namístě zeptat se pánů poslanců, která konkrétní ustanovení, ať už zákona o střetu zájmů nebo jiných právních norem, byla podle jejich názoru porušena tím, co na těch nahrávkách zaznívá. Protože jestli byly ty nahrávky pořízeny před účinnosti novely zákona o střetu zájmů, tak je kupříkladu jejich chyba, že tuto novelu nepřijali dříve. Já jsem zatím neidentifikoval, že by nějaká věta zaznívající na té nahrávce byla důkazem o porušení nějakého ustanovení ať už zákona o střetu zájmů nebo jiných právních norem. Možná by bylo dobré, kdyby poslanci řekli, v čem tu nelegální aktivitu spatřují.
A máte vysvětlení pro to, proč se tak zuby nehty drží své funkce pět měsíců před volbami a proč ho tak urputně brání i prezident Miloš Zeman? Není ve veřejném zájmu, aby kvůli zmíněným podezřením buď sám odstoupil, nebo ho prezident v souladu s ústavou neodkladně odvolal?
Kdyby to bylo ve fázi, že by orgány činné v trestním řízení sdělily panu Babišovi obvinění, nebo tam byl nějaký zřetelnější důkaz o těch nelegálních praktikách, podobně jako to bylo u náměstkyně na ministerstvu školství, tak tam by to bylo samozřejmě naprosto legitimní, aby byl tlak na jeho odstoupení. To, že pan prezident nespěchá s jeho odvoláním, tam já si myslím, že je to spíš kvůli vztahům pana prezidenta s panem Sobotkou. Dovedu si představit, že i kdyby pan Sobotka navrhl odvolání jiného ministra, tak ho pan prezident bude poučovat kupříkladu o tom, jak pět měsíců před volbami není vhodné dělat změny. Panu prezidentovi do hlavy nevidím, ale lapidárně řečeno tuším, že se pan prezident nerad nechává úkolovat.
Ing. Miloš Zeman
Máte v té souvislosti pocit, že standardní politické strany bojují za záchranu demokracie před vládou oligarchy, takže jim veřejnost promine i to, že se proti Andreji Babišovi spojují a navzájem podporují pánové Sobotka a Kalousek, jejichž ČSSD a TOP 09 se před voliči tváří jako nesmiřitelní političtí soupeři?
Domnívám se, že způsob boje by neměl být takový, aby se úplně vyloučila účast podnikatelů v politice. To by se explicitně muselo třeba už v ústavě zakotvit, že osoba podnikající nemá být v politice. Ale za efektivnější bych považoval, kdyby se nastavila vnitřní pravidla při fungování ministerstev. A to tak, že v oblastech hrozícího střetu zájmů bude ty věci rozhodovat osoba, která není odvolatelná příslušným ministrem a je kupříkladu z jiné strany v rámci koalice. V případě současné diskuse o ovlivňování finanční správy by se vytvořila jakási čínská zeď mezi ministrem a šéfem finanční správy, aby měl skutečně nezávislou pozici a mohl svobodně šetřit, jestli v případě korunových dluhopisů nedošlo k nějakému daňovému úniku.
Vyloučení podnikatelů z politického působení bych vnímal jako diskriminační přístup. Daleko efektnější je podle mého názoru nastavení zákona o státní službě, tak aby nemohlo docházet k ovlivňování nějakým nezákonným způsobem. Je důležité, aby měli jistotu úředníci, kteří by se ozvali, když by jim byl nějaký nezákonný pokyn zadán, že s jeho nevykonáním a oznámením nebude spojeno skončení jejich služebního poměru. Nepovažuji za šťastný způsob boje starých a zavedených politických stran proti panu Babišovi. Viz třeba novela zákona o střetu zájmů. Ve chvíli, kdy z takové legislativní aktivity čiší, že je opravdu namířena jen vůči jedné osobě, je velké riziko, že takhle konstruovaná novela nebo některé její části neobstojí u Ústavního soudu. Soud může konstatovat, že jde o nepřiměřený zásah. Mnohem přiměřenější mi připadá to, co jsem popsal.
Považujete to od standardních stran za účelové, že jim Andrej Babiš začal vadit nejvíce, když má jeho hnutí ANO před blížícími se volbami mnohem vyšší podporu než ony?
Když se používají termíny „účelové“ nebo „systémové“, je to příliš obecné. Uvedu zcela konkrétní příklad. Ministerstvo financí je nejmocnějším ministerstvem z hlediska ovládání státních podniků, MF je tím, kdo vlastní přes 60 procent ČEZ, MERO, ČEPRO, EGAP, České exportní banky a tak dále, takže je zde evidentně velmi silně koncentrovaná moc. Za systémové bych považoval, aby obsazování statutárních a dozorčích orgánů těchto státem ovládaných společností probíhalo podle transparentních pravidel. Když se v senátu projednával návrh, aby došlo k omezení moci ministra svévolně tam lidi jmenovat, byla paradoxně ČSSD proti této novele zákona o státním podniku. Jestliže by měli v ČSSD skutečný a systémový zájem na transparentnosti, nebylo nic jednoduššího, než říct, že státem ovládané společnosti budou podléhat pravidlům transparentnosti při výběru šéfů a členů dozorčích rad. Ale to se nestalo. Měli možnost omezit ministra financí velmi elegantním a legitimním způsobem, který by byl obhajitelný i před Ústavním soudem. Nepoužily se standardní nástroje k tomu, jak předejít střetu zájmů, ale použily se přešroubované právní konstrukce. Skutečnost, že Agrofert nemůže mít žádnou státní zakázku ani z ministerstev, která vůbec nejsou hnutím ANO ovládána, je prostě přestřelená. A z toho pak čiší účelovost.
Občas někdo přijde s názorem, že korporace si v našem světě osobují víc práv, než jim patří, a protlačují svůj vliv na úkor státu. Je pro stát přijatelnější, když podnikatel jako třeba Andrej Babiš jde do politiky a lidé ho zvolí, nebo je lépe, když jen tahají za nitky, jak naznačuje novinář Erik Best, který hovoří o vlivu lidí, jako jsou Radek Pokorný či Martin Roman, na okolí Bohuslava Sobotky?
Preferoval bych přímé angažmá podnikatele, ať je na něho vidět, a současně tam, kde by se dostával do reálného střetu zájmů, použít podobné mechanismy, jaké se standardně používají v bankách. Tam se mluví o tzv. čínských zdech, kdy se někteří pánové v představenstvu vůbec nemůžou dostat k rozhodnutí, která se týkají například investičního bankovnictví, když sami mají na starosti obchodování klientů. Existují mechanismy, jak střet zájmů omezit, aniž by byl podnikatel z veřejného života vyloučen.
Co bude po volbách horší, když zemi ovládne blok Zeman – Babiš, nebo Sobotka s Kalouskem za přizvukování stran jako ODS či KDU-ČSL?
Přál bych si, aby nastal nějaký třetí scénář než ty dva zmíněné tandemy. Jsem profesně zatížený čtrnáctiletou praxí v regulaci finančního trhu, kde zjednodušeně platí pro omezení rizik princip diverzifikace. Není dobré tu moc koncentrovat, nepovažoval bych za zdravé, kdyby hnutí ANO mělo ve sněmovně přes padesát procent a hlava nehlava by si prosadilo všechno. Vždy je dobré, aby existovala nějaká protiváha. Ale diverzifikace nesmí vést k úplnému roztříštění sil, aby byla zachována určitá míra akceschopnosti vlády, aby existoval společný jmenovatel stran podílejících se na vládě. Za optimální bych tedy považoval nějakou zlatou střední cestu, ale netroufám si odhadovat, jaký bude výsledek voleb.
Neběhá vám mráz po zádech z jedné z těch dvou představ?
Ne, nejsem bojácný člověk. Neděsím se, že by některý ten scénář byl natolik katastrofický, že by znamenal konec demokracie v této zemi. Ale opakuji, že vyváženost, zdravá rovnováha a přiměřenost ve chvíli, kdy má být nějaká restrikce, jsou cestou, jak skloubit podnikatelský sektor i zdravý vývoj v politickém spektru.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
