Někteří umělci, jasně to deklaroval třeba Jiří Krampol, si zakázali hovořit do médií o politice. Prý jim za to lidé nadávali, prý neznají všechny detaily a tak dále. Co to o politické debatě v Česku značí a měli, či neměli by se umělci vyjadřovat k politice?
Každý občan, nejen umělec, by se měl – pokud možno – vyjadřovat k politice. Je to lepší, než na ni nadávat. Jen je potřeba vědět, že i když zastávám jiný názor než ostatní, nutně to nemusí znamenat, že nemám pravdu. Obávám se, že se ale k politice nevyjadřuje nejen Jiří Krampol, ale i mnozí politici, kteří si za své mlčení nechávají platit. Na druhou stranu, pokud se někdo vyjadřuje anonymně v nějaké diskusi na sociálních sítích, je to někdy dost nechutné.
Jak vám lidé nadávali za vaše blogy či předchozí rozhovor v ParlamentníchListech.cz?
No, nadávali, ale místo aby napsali, co se jim na mých názorech nelíbí či v čem se mnou nesouhlasí, mi raději vyčítali, že jsem přivedl na obrazovku normalizační umělce a kazil divákům vkus socialistickými estrádami. Je škoda, že právě internet a diskusní fóra spíš než k výměně názorů slouží k výměně hrubostí a nadávek. Nejvíc hákliví jsou vášniví milovníci Miloše Zemana. Běda, když jim na něho někdo sáhne. Už za tuhle poslední větu to od nich schytám.
Z knihy oxfordského psychologa Kevina Duttona Moudrost psychopatů vyplývá, že se dnes nejsnáze dopracuje úspěchu člověk obdařený vlastnostmi psychopata. Co vy na to?
Pokud byl Kevin Dutton úspěšný, musel být podle této definice psychopat. Znám spoustu úspěšných lidí, kteří mají k vlastnostem psychopatů daleko. V politice je ale spousta zhrzených neúspěšných politiků, kteří vlastnosti psychopatů mají, ale možná je to v západní civilizaci obráceně.
Co vám z událostí minulého roku přišlo v politické rovině jako námět na skvělou reality show či dobrý film anebo seriál?
Udělat skvělou reality show či dobrý seriál chce spíš skvělý a dobrý nápad, který nemá s událostmi nic společného. Obojí v televizi postrádám. Osobně jsem se podílel jen na jedné reality show, a sice Farmář hledá ženu, ale byla to spíš seznamka s prvky reality show. Zaujalo mne především prostředí, ve kterém jsme natáčeli.
Existuje ještě v českých televizích nějaká dobrá politická satira?
Nevím, asi ne. Viděl jsem na Streamu pár dílů Kanceláře Blaník a docela se mi to líbilo.
Nemyslíte si, že Miloš Zeman ztrácí postupně smysl pro humor?
Nejsem fanoušek Miloše Zemana a nezabývám se jeho smyslem pro humor. Navíc si ani nejsem jist, zda nějaký měl. To by vám spíš řekl jeho fanoušek František Ringo Čech. Na druhou stranu, i když srdnatě prohlásím, že jsem ho nevolil, respektuji jeho volbu, a pokud se rozhlédnu vlevo, vpravo, nahoru i dolů, nikoho lepšího v dané chvíli nevidím.
Dokázal by Andrej Babiš řídit Česko jako firmu, tedy tak úspěšně jako Agrofert, a jak by při tom dopadli zaměstanci, tedy my, občané? Letos v říjnu budou sněmovní volby a ANO je favoritem...
Nevím, někde jsem četl, že Babišovy koblihy už tolik netáhnou. Ale celkově je Agrofert asi úspěšný. Vzhledem k tomu, že Babiš nejspíš příští volby vyhraje, uvidíme, kam se tato země posune. Stát se ale jako firma určitě řídit nedá. Když firma Babišovi patří, může si s ní dělat, co chce. Babiš si své zaměstnance platí a může je klidně i vyhodit. Stát je ale náš a politici jsou námi najati a námi placeni. Takže tady je to obráceně. Politika je placená služba občanům. Naopak my můžeme, a dokonce bychom měli, neúspěšného politika v příštích volbách vyhodit.
Nezdá se vám, že se z EU stal takový socialistický podnik s nejasným plánováním?
Nejsem militantní odpůrce EU. Uvedu příklad: „Obyvatelé jednoho domu se nemohli shodnout na tom, zda si v domě pořídit nové a lepší zámky ke vchodovým dveřím, i když by zvýšily jejich bezpečnost. Šlo o drobnou investici, ale nedohodli se na ní.“ K obdobným problémům dochází i na vyšších a vyšších úrovních našeho státu. Nejsme schopni se dohodnout na zákonech, bavíme se obstrukcemi a tak podobně. A vy chcete, aby se Evropa od Balkánu a baltských států až po Německo a Francii na něčem snadno dohodla? Bude to ještě dlouhý proces. Podívejte se, jak dlouho trvalo, než se sjednotilo samotné Německo. Ještě na počátku devatenáctého století šlo o tři sta politických entit. Podobné to bylo s Itálií. Sjednocení není jednoduchý proces, a než bude Evropa jednotná a bude Unií nejen podle jména, bude to ještě dlouho trvat. Rozpad Unie ale není šťastné řešení.
Do jaké míry se v Evropě zvýší multikulturní napnelismus?
Vy po mně v každé otázce očekáváte nějakou věštbu. Já si myslím, že napjaté to je až až. A nemusí to dopadnout dobře. Já bych se ale vlivu jiných kultur nebránil. Ten vliv sem přichází v mnoha formách po celá staletí. Byly doby, kdy byly jednotlivé oblasti Čech a Moravy kulturně velice odlišné od oblékání, krajových jídel, písniček a podobně. Asi se už nebudeme, s výjimkou slavností, vracet ke krojům a zůstaneme u oblečení vesměs z Číny, zajdeme si na asijskou kuchyni. To, co dělá neplechu v Evropě, není jiná kultura, ale jiný typ agresivity, bigotnosti, nesnášenlivosti, což je na hony vzdálené jakékoliv kultuře. Ale stejně agresivní, bigotní a nesnášenliví umíme být i my. To, co vnáší do Evropy neklid, není tedy jiná kultura, ale primitivnost a netolerance. Host, který se neumí chovat, bývá obvykle hrubou silou vyhozen za dveře. A k tomu nejspíš dřív nebo později dojde. Nám se ale hrubost a primitivnost promíjí, protože tu jsme doma.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
