Za zády Jermanové se prý plánuje její odvolání. A tady jsou její slova

Miroslav Kalousek vám při nedávném jednání sněmovny navrhl, zda byste se nechtěla stát čestnou místopředsedkyní dolní komory Parlamentu. Poukazoval tak na vaše údajné přehmaty při řízení schůzí. Mělo to vše ještě nějaké dozvuky, které na veřejnost neprosákly?

Já před panem Kalouskem smekám, protože to bylo mistrně odvedené divadlo. Spustil by ho stejně, ať už bych si třeba jen špatně poposedla na židli. V tomto směru musím říct, klobouk dolů, a to už je asi tak vše, co k tomu řeknu, Vyjadřovala jsem se k tomu již skutečně mnohokrát…

Pokud to mám shrnout - jsou určitá pravidla slušného chování – nejen mezi muži a ženami, ale i mezi lidmi obecně, a v poslední době mám pocit, že jsou překračovány víc, než je zdrávo.

Přece jen – nevyvolalo to vše ve vás nějaké pocity ztráty sebedůvěry či pochybností o sobě samé? A také třeba strach o to, že byste svůj post musela opustit?

Já musím říct, že jsem nikdy o tuto pozici místopředsedkyně Poslanecké sněmovny neusilovala. Je pro mě ale velkou výzvou a cítím značnou odpovědnost vůči našemu hnutí, voličům a celkově vůči všem občanům této země – tím, že na ní sedím. Navíc funkce místopředsedkyně sněmovny má i další velký význam, který není zvenku tolik vidět. Obnáší řadu dalších povinností, než je v uvozovkách „jen“ řízení sněmovny. Ale ono nejde jen o řízení sněmovny, ale též o řízení řady administrativních procesů. A tak musím připomenout, že i když to tak pan Kalousek s velkou oblibou říká, já nejsem šéf poslanců, co tam sedí. A ani se do této pozice nestavím. Schůze vedu s jistou pokorou a možná to je někdy až moc, ale stále si myslím, že řídím nějaký ten konkrétní administrativní proces, který je narušován nehomogenní skupinou 200 poslanců. Občas na mě někteří kolegové i pokřikují. Tak bych mohla do mikrofonu vydat povel: Nepokřikujte! Ale myslím, že by to snižovalo vážnost té Poslanecké sněmovny. Jenomže potom, když přijde takové divadlo, jakého byly i kamery svědkem, tu vážnost úplně srazí na nulu. Já jsem opravdu žádnou zásadní chybu neudělala. A i kdybych se v tu chvíli tisíckrát omluvila, divadlo už bylo rozjeté a pokračovalo by dál. Jediná úspěšná cesta z toho ven byla tedy nechat pana Kalouska vymluvit a zachovat si chladnou hlavu. To jsem udělala. On totiž úmyslně lhal v tom svém projevu, poněvadž jednací řád sněmovny samozřejmě umím.

Omluvil se vám třeba mimo kamery, dejme tomu jen mezi čtyřma očima? Někdy se stane, že vypálíme něco, co jsme ani nechtěli…

Ne.

A čekala jste na to?

Byla bych hodně překvapená.

Já se nyní pozastavím ještě nad tou otázkou, v které jsem se ptala, zda se nebojíte, že vše nakonec bude mít za důsledek to, že byste ve funkci skončila nebo byla ohrožena. Určitými kuloáry totiž aktuálně žije šuškanda o tom, že prý byste měla být brzy nahrazená – a to jak ve vaší funkci ve Středočeském kraji, tak právě i v pozici místopředsedkyně sněmovny. Zaznamenala jste vy sama třeba jen minimální náznak toho, že by se kolem vás něco takového chystalo?

Vůbec to tak nevnímám. Navíc od té příhody s Miroslavem Kalouskem jsme už měli setkání našeho klubu ANO, a ten mi vyjádřil jednoznačnou podporu. Stejně je tomu tak i co se týká středních Čech. Tam jsme měli krajský sněm a na něm též zazněla jasná podpora.

Hovoří se konkrétně i o jistých jménech s tím, že se vyčkává do doby, než budou známy výsledky voleb, aby to nepoškodilo hnutí ANO. Ovšem je pravdou, že to nikdo opravdu oficiálně potvrdit nechce.

Domnívám se, že jde o nějaký šum.

Máte tušení, odkud a za jakým účelem by nyní před volbami tedy mohl přicházet?

Každopádně to může mít souvislost s tím, o čem jsme hovořily na začátku. Může jít i o pokus opozice vnést mezi nás (hnutí ANO) nestabilitu. To ale tak není. Nás naopak ty všechny útoky, co proti nám kdy kdo vedl, neuvěřitelně stmelují.

Omlouvám se, že se ptám tak neomaleně, zvlášť když se v tuto chvíli bavíme jen o nepodložených drbech a tudíž naprosto hypoteticky. Ale zasáhlo by vás, kdyby se přece jen za nějaký čas ukázalo, že je pravda, co ty kuloáry šíří? Říkala jste, že o pozici, kterou zastáváte, jste neusilovala, ale přece jen – pokud by někdo opravdu vyvíjel tlak na to vás z ní lidově řečeno vystrnadit... Necítila byste to jako křivdu?

Pokud by taková vůle přišla z celého hnutí a vedení ANO, tak bych to akceptovala. Ale pořád nevidím důvod, proč by k tomu mělo dojít. To, že se někdo přehlédne, tím důvodem k odvolání skutečně být přece nemůže. To je nesmysl. Na druhou stranu dělám v té své pozici i řadu jiných věcí, v kterých se mi daří. Ale opakuju - pokud by k tomu došlo, rozhodnutí bych přijala. Nyní se však domnívám, že to skutečně není na pořadu dne.

Zmínila jste, že může jít o snahu opozice vás jako hnutí rozhádat, postavit proti sobě. Není to tak dávno, kdy něčím podobným též procházela ve sněmovně strana vládní koalice. Proč myslíte, že to tak je?

Přišli jsme noví do uceleného uskupení různých stran, které tu jsou na politické scéně dlouho. Je pravda, že se spoustu věcí učíme, ale přinášíme zase spoustu nových podnětů. Dochází však logicky i ke střetům mezi představiteli té staré politické kultury a námi, jako nositeli té nové, kterou doufáme, že skutečně reprezentujeme a chceme reprezentovat. Je jasné, že však třecí plochy budou vždy.

Máte poměrně bohaté zkušenosti z regionální politiky, přesto, co vás nejvíce překvapilo, když jste nastoupila do své funkce v politice vysoké? Jak jste třeba vnímala setkání se svými bývalými spolustraníky z ODS?

Ve sněmovně mě překvapilo asi hlavně to, jak jsou ty jednotlivé strany provázané. Tušila jsem, že tomu tak asi je, ale že je to tak moc, to mě překvapilo.

A co se týká ODS… Vnímám občas ty útoky, které někdy od ní přicházejí, ale sama nemám důvod si s někým vyřizovat účty. Mám v ODS nadále spoustu přátel, ráda se s nimi setkávám, vážím si jich. Ale ODS je pro mne už uzavřená kapitola a jdu dál. Musím konstatovat, že ta moje životní éra v ODS mi dost dala, ale také hodně vzala.

Sněmovna je takovou zvláštní sondou do chování lidí při práci. Tím, jak je pod drobnohledem médií, která přenášejí záběry chování poslanců k veřejnosti – občas někomu připadá, že tam lze pozorovat nevídané. Vás se zeptám ale asi zcela očekávatelně - jak se podle vás chovají muži k ženám ve sněmovně? Liší se to podle vás od jiných pracovních prostředí?

Je to takový sociologický jev. Pokud je v mužském kolektivu méně než 25 procent žen, ty ženy to mají těžké. Čím víc se stav blíží tomu procentu nebo ho dokonce začne překračovat, tak ty ženy začnou být výraznou částí toho celého spektra. Já musím říct, že se vždy budu bránit hulvátskému chování, ať už se odehrává kdekoli. Myslím, že nepatří do běžného života, a tím méně na půdu Poslanecké sněmovny.

Na druhou stranu však musím i říct, že to zas není úplně až tak špatné, jak to někdy na obrazovkách vypadá. Je hodně mužských kolegů, kteří mně vyjádřili a vyjadřují podporu. Nicméně máme před sebou i v tomto směru opravdu ještě obrovský kus práce – to je pravda.