_636080606986447339.jpg&id=115832)
Jak přemýšlíte o budoucnosti naší planety a perspektivách komunistického hnutí na ní?
Vidíme, že na světové aréně zápasí dva směry vývoje. Globalisté posilují své pozice, nicméně se potkávají s rostoucím odporem. Myslím si, že rovnováha světových sil může být změněna a vychýlena ve prospěch socialismu.
Všeobecná krize kapitalismu se prodloužila už na celé století. To jej oslabuje, ale zároveň i přiostřuje. Na konci dvacátého století kapitalismus rozvrátil Sovětský svaz a zabezpečil se dočasnou stabilitou. Avšak jeho systémové protiklady stále narůstají. Nedávno USA a Evropskou unií zatřásla silná finančně ekonomická krize. Bohužel je na jejich ekonomiky násilně napojeno i Rusko. Sociální základna kapitalismu se zužuje. S přesvědčením vám mohu říci, že žádná armáda policistů nezastaví obrat milionů lidí k socialismu.
Kapitalismus není schopen řešit vlastní rozpory. Chod událostí dokazuje aktuálnost pozice marxismu-leninismu. Čas smývá potoky bahna a pomluv hanobící část velkého učení. Ve světě jsou čím dál více žádány levicové myšlenky. Ohromných úspěchů pod vedením komunistických stran dosáhla Čína a Vietnam. Nehledě na zuřivý odpor Washingtonu posilují levicové nálady v Latinské Americe. Dokonce i v USA – té baště kapitalismu – pořád více lidí sympatizuje s ideami sociální spravedlnosti, což dokazuje i úspěch Bernieho Sanderse v demokratických primárkách voleb prezidenta.
Již v roce 1992 vyšla kniha amerického politologa Francise Fukuyamy Konec dějin a poslední človek. V ní dokazuje, že liberální demokracie po rozpadu SSSR na plné čáře zvítězila. Co vy na to?
Opravdu dlouhé roky byla módním ideologickým krytím všeobecného rozšíření nového světového pořádku koncepce „konce historie“ amerického profesora Francise Fukuyamy. Podle něj se současná civilizace Západu ve formě liberální demokracie s jejími hodnotami egoistického individualismu, svobodného trhu a všeobecných práv člověka jeví jako konečné stadium rozvoje lidstva. Nakonec se tato filosofie globalizace redukuje na to, že za jakoukoliv cenu zakonzervuje rozvoj společnosti v úzkých kánonech liberálního fundamentalismu.
Navíc sám Fukuyama byl donucen přiznat unáhlenost svých závěrů. Jak sám před pár lety napsal, teze o údajně bezvýhradném vítězství kapitalismu a liberální demokracie se ukázala velmi slabou. Tato myšlenka vyrostla uprostřed víceméně širokých zástupů západní intelektuální elity. Stačí jmenovat jen příjmení jako Stiglitz, Krugman, Wallerstein, Žižek a další.
V Rusku vedl úspěch liberální ideologie v devadesátých letech minulého století k obrovským ztrátám. Rozpad SSSR se stal i geopolitickou katastrofou a skutečnou tragédií pro náš národ. V honbě za z vnějšku vnucenými západními hodnotami jsme odsoudili zemi k recesi. Liberální fundamentalismus přinesl obrovský nárůst korupce, degradaci průmyslu a zemědělství, ale i úpadek duchovnosti a morálky. Nicméně k tomu existuje alternativa a tou je socialismus.
Když už vzpomínáme na Sovětský svaz, jak jste prožíval, když nové vedení měnilo symboly země?
Ke státní symbolice se chovám s úctou. Nicméně je třeba říct, že současný ruský prapor byl ve své době vytvořen Petrem I. Velikým jako obchodní a ne státní prapor Ruska. Zemi ho vnutil Boris Jelcin, ale není moc sžitý s naší historií. Také je třeba mít na paměti, že ve své době vlasovští zrádci, kteří bojovali na straně Hitlera, si vybrali tento prapor jako svou vlajku.
V těchto souvislostech si myslím, že symbolika, která potvrzuje stát, by měla vyjadřovat celý chod historie země a ne pouze jednotlivé události. Sedm set let jsme prožili ve vojenských taženích a rudá vlajka Vítězství plně odpovídá naší historické tradici. U Alexandra Něvského i Dmitrije Donského byla hlavním symbolem rudá vlajka. Stejné to bylo i s Kuzmou Mininem a Dimitrijem Požarským, kteří před čtyřmi sty lety osvobodili Moskvu od Poláků.
Rudý prapor Vítězství znají na celém světě. Jde o symbol slavných událostí v dějinách lidstva – Velké říjnové socialistické revoluce a Velké vlastenecké války. V souvislosti s tím jsem spokojený, že hymně Ruska byla navrácena impozantní hudba Alexandra Alexandrova, při jejíž melodii pracovali, bojovali a vítězili naši otcové a dědové.
Jak se stavíte k tomu, že se symbol pěticípé rudé hvězdy ve světě používá i k obchodním účelům, třeba pivovarnickou společností Heineken a jinými firmami?
Rudá hvězda je symbol komunismu, symbol budoucnosti. Má na mysli jednotu proletariátu všech pěti kontinentů Zeměkoule, osvobození pracujících od hladu, války, nouze a otroctví.
Nelze zapomenout ani na to, že s tímto symbolem rudoarmějci bránili Brestskou pevnost a Stalingrad, hájili Leningrad a Moskvu, útočili na Berlín a osvobozovali od nacismu evropské státy. S touto hvězdou zvítězili v nejstrašnější válce v historii lidstva.
Komunistická strana Ruské federace (KPRF) je mezinárodní strana. Snažíme se o to, aby se pracující celého světa sdružovali pod rudou pěticípou hvězdou a společně vedli boj proti kapitalistickému jhu globalistů.
Prý se v Rusku uvažuje o natočení filmu o Vladimiru Iljiči Leninovi, kterého by měl hrát Leonardo DiCaprio. Jste pro?
Komunisté vždy podporovali filmovou kulturu a zasloužilé filmové umělce. Vladimir Iljič Lenin říkal: „Ze všech umění se pro nás jedním z nejdůležitějších stává kino.“ Filmový průmysl se stal jedním z důležitých sloupů kulturního osvícení pracujícího člověka. Sovětské filmové umění bylo uznáváno v celosvětovém měřítku jako unikátní fenomén. Filmy natočené sovětskými režiséry dostávaly důležité ceny na světových filmových festivalech. Doslova se do nich zamilovaly miliony lidí.
Co se týče Leonarda DiCaprio, tak je nesporně obdarován velkým talentem, díky němuž se stal velmi oblíbeným, a za herecké umění byl několikrát oceněn. Zaslouženě dostal i Oscara. O jeho profesionálním chování není pochyb. Mnohem důležitější ale je, jaký bude obsah filmu o V. I. Leninovi. Bohužel existuje mnoho příkladů, kdy byla historie volně vykládána a přepisována ve shodě s živými představami scénaristů a režisérů. Doufám, že se jim toho v souvislosti s Leninem podaří vyvarovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
