Bývalý předseda francouzské vlády François Fillon napsal před několika dny otevřený dopis prezidentu Hollandovi, v němž požaduje uskutečnění reforem, jinak Francii postihne zbídačení a úpadek. Podle expremiéra prezidentovy snahy zachránit Řecko dočasně zastínily hospodářské, sociální a finanční selhání Francie. Je situace ve Francii opravdu tak vážná, jak Fillon avizuje?
Opravdu je dost vážná. Především se nepodařilo nastartovat ekonomiku, pořád přibývají nezaměstnaní, daně jsou stále vysoké, ale přesto nenaplňují státní pokladnu tak, jak by si to vláda představovala. Je však třeba také říci, že reformy, po kterých volá bývalý premiér, mohl sám už v minulosti uskutečnit, když stál v čele vlády. Ale ani Sarkozy, ani Fillon se neodvažovali realizovat důkladné a tvrdé reformy, po nichž teď expremiér volá. Samozřejmě Francie důkladné reformy potřebuje, protože její hospodářství je ve špatné kondici. Dnes nemůže konkurovat nejen Německu, ale v některých průmyslových odvětvích dokonce ani Španělsku či Itálii. Není konkurenční v oblasti mezd a nákladů práce, takže k reformám musí určitě dojít. Ale nebude to jednoduché.
Za největší problémy Francie bývají považovány byrokracie, Vámi zmiňované vysoké daně a extrémně nákladný sociální stát. Existuje i politická vůle něco z toho změnit?
O tom, že u některých politiků existuje, svědčí ten Fillonův dopis. Opravdu si někteří uvědomují, že jsou nutné reformy, že se musí snížit daně, které jsou už extrémně vysoké a lidi demotivují. Takový sociální stát se nedá dál udržovat. Ale ve společnosti je obrovská rezistence a žádná skupina lidí nebo profesí nechce začít u sebe. Přitom když se Francouzů v průzkumech ptají, tak jsou všichni pro, že se stát musí reformovat. To, že nikdo nechce začít u sebe, bylo vidět nedávno, když se měly uvolnit podmínky u některých profesí, které byly hodně protežované, třeba možnost stát se notářem a podobně. Od těchto profesí se zvedla vlna odporu, i když to jsou profese, které mají dost velkou protekci, ale žádnou konkurenci, takže jejich ceny jsou vysoké. Teoreticky Francouzi uznávají nezbytnost reformovat, ale v praxi to u sebe nechtějí připustit.
Co si myslíte o řešení, ke kterému nakonec pod tlakem evropských věřitelů muselo přistoupit dluhy sužované Řecko?
Pro Řecko tahle dohoda zní opravdu jako diktát, navíc nic neřešící a jen stále oddalující problémy. Jednoho dne, jak řekl už pan Schäuble, by bylo lepší, kdyby Řecko opustilo eurozónu. Protože jeho ekonomika nemá na to, aby v eurozóně zůstala, to je jasné. Do dvou, tří let se bude stejně muset krize Řecka řešit znovu.
Psali jsme:
Při dohadování, jak s Řeckem dál, nakonec zvítězil tvrdý postoj Německa nad přece jen větší vstřícností jižních zemí. Nemůže to mít do budoucna negativní vliv na soudržnost Evropské unie?
To je druhá strana mince. Je to obrovský precedens pro Evropu a další státy, které se v budoucnu mohou nacházet ve stejné nebo podobně těžké finanční situaci. Pak bude velmi obtížné proti Německu a severským státům něco měkčího prosadit. Podle mě to musí být dost vážný alarm pro Španělsko, Portugalsko, Itálii, ale i Francii, že se jim jednou bude velice těžko vyjednávat s Německem, když půjde do tuhého. Podle mě je to velmi důležitý moment. Uvidíme, jak se z toho Evropa dostane, ale je to špatný signál pro její budoucnost, jak jsme ji znali posledních padesát let. To, že se tentokrát rozhodlo formou diktátu za jiný stát, co má dělat a jak to má dělat, je velmi vážná situace pro Evropu.
Události kolem Řecka na několik týdnů zastínily problém Evropské unie s migranty. Jaká je ve Francii atmosféra vůči jejich přijímání ve srovnání s tím, jak jste ji vnímal v České republice před svým odjezdem domů na dovolenou?
V západní Evropě je přístup otevřenější než v České republice nebo na pár výjimek v jiných zemích střední a východní Evropy. Tam se většinou situace hodně dramatizuje, hovoří se o přívalu migrantů, přestože ve skutečnosti jde jen o zanedbatelné procento obyvatelstva celé Evropy, co do ní v poslední době přichází. Takže nějakému přívalu, nebo jak se dokonce říká invazi, jsme na hony vzdáleni. Vždy mě v Česku trochu šokuje až rasistický přístup skoro ve všech médiích, a to, že v nich zaznívají pořád dokola stejné věty. Třeba že se imigranti nechtějí nebo nemohou integrovat, což není pravda. Přece když emigrují, tak se chtějí nějakým způsobem usadit a uspět ve svém novém životě, tak se určitě přizpůsobí pravidlům země, v níž chtějí zůstat. Něco jiného je, jak kvůli diskriminačnímu a rasistickému přístupu v některých státech reagují druhé a třetí generace původních přistěhovalců z arabských států, jak vidíme v některých státech, například právě ve Francii. Ale stejně to je zanedbatelná menšina, protože většina lidí na celém světě si přeje podobné věci: mít práci, mít kde spát, mít dům, najíst se, žít slušně, mít dobře vychované děti. Všichni přece touží po stejných hodnotách, proto nevidím důvod, proč by se nemohli integrovat. Zvlášť když se ti lidé, kteří se teď dostávají do Evropy, vydávají po takových cestách, po nichž by dnes už určitě žádný Evropan nešel, protože žije v takovém komfortním světě, že by se neodvážil podstoupit takové cesty a trable. Naopak je tu možnost dát jim šanci, aby obohatili naše společnosti svým elánem a velkou vůlí uspět.
Jak bude dle vás vypadat v roce 2050 naše země?Anketa
Obavy z toho, že do Evropy míří především mladí muži, na což se poukazuje v médiích a na sociálních sítích, kteří by ji mohli destabilizovat, tedy nesdílíte?
Ti lidé přicházejí ze zemí, jako je Irák a Sýrie, kde se bojuje. A většinou to jsou rodiny ze středních vrstev, které chtějí normálně žít, i když mají samozřejmě jiný kulturní a náboženský background. Pokud se někdo bojí, tak si není moc jistý v kramflecích, nemá pevné kořeny, nebo neví, co je. K obavám nebude důvod, když budeme jasně vědět, co chceme, jaké jsou naše hodnoty a jestli jsme schopni je obhájit a předat. Ve Francii máme velké zkušenosti s integrací migrantů ze všech koutů světa i z různých kulturních zázemí. Teprve v posledních letech vzniklo napětí kvůli sociální krizi, nedostatku pracovních míst a především segregaci, i když neoficiální, protože se v určitých místech a čtvrtích soustřeďuje skupina obyvatel se stejnými problémy, se stejnými handicapy jazykovými, kulturními i pracovními. Takže se tam vytvořila ghetta a z toho nikdy nevzejde nic dobrého. To vidíme i v Čechách.
Situací ve Francii ale u nás často argumentují odpůrci přijímání migrantů. Co je pravdy na informacích, že běžní Francouzi z nejrůznějších sociálních skupin na příliv migrantů reagují často postojem, který by se dal shrnout slovy: „Na tohle my budeme platit, na toto my budeme doplácet a budeme dál vyčerpávat svůj sociální stát kvůli lidem, kteří se nedokáží přizpůsobit a nejsou ochotni se nám přizpůsobit?“
Tak takové postoje samozřejmě jsou, podobně jako v Čechách i jinde. To je však typická lidská reakce na něco cizího. Ale trochu rozdíl ve Francii oproti Česku je v tom, že existují i dost početné kruhy, které jsou migraci otevřené, zmíněný přístup kritizují a vysvětlují, co pozitivního může migrace přinést. Jak už jsem říkal, strach vzniká z toho, že nemáme v našich hlavách jasno. Pokud budeme mít jasno, tak je budeme schopni přemluvit a ovlivnit, aby uznávali naše hodnoty. Oni jsou a zůstanou stále menšinou. Například když vy v Čechách přijmete 1500 imigrantů, co to představuje? To je dědina, větší dědina v Česku. Máte skoro 6300 obcí, jaké z toho pak může vzniknout ohrožení? Ale lidé se bojí poznávat, odkud jsou, co prožili a jak chtějí žít. Přitom většinou chtějí to samé, co my, tedy komfort.
Před chvilkou jste mluvil o ghettech, v nichž se soustřeďují lidé s podobnými problémy. Jak vážný problém tyto vyloučené lokality tvořené většinou nezaměstnanými imigranty pro Francii představují?
Samozřejmě situace není růžová, ale je to důsledek několika nezvládnutých krizí pomalu od sedmdesátých let. Lidé se v těch čtvrtích nashromáždili, místo aby se integrovali po menších skupinách a v těch ghettech se nekoncentrovali. Také je otázka, jak jednotlivá města řešila bydlení svých občanů. To vidíme i v Čechách, zatím tam jsou Romové klidní, ale jednoho dne může nastat, že se v různých částech mohou vzbouřit. Protože když už není perspektiva dostat se z toho ghetta ven, tak je možné všechno. Dnes, i když ve Francii naštěstí nevládne Marine Le Pen, tak se stejně její myšlenky šíří do společnosti a už se aplikují i její recepty.
Když už jste zmínil jednu z nejvýraznějších tváří nynější francouzské politiky, odhadnete, jak důležité bude téma migrace při příštích volbách ve Francii a může bývalý prezident Nicolas Sarkozy díky němu svou ostrou rétorikou přetáhnout významné procento voličů právě Národní frontě Marine Le Penové?
Oba jmenovaní politici si konkurují především proto, že nikdo z nich nemá recepty na zlepšení sociální a ekonomické situace ve Francii. A tak si našli zástupný problém, na nějž samozřejmě všichni slyší. To je už tradiční recept politiků známý z třicátých let v Německu, ale nejenom odtamtud. Teď přicházejí vhod všichni imigranti, Arabové, muslimové, aby se k nim obrátila pozornost a svalovala se na ně vina za všechny naše problémy, což tak opravdu není. Naše problémy jsou problémy nás všech. Ale my jsme za těch 40-50 let nedokázali reformovat společnost a vytvořit v ní takové podmínky, aby se v ní mohli imigranti adaptovat. Francie stále nepochopila, že globalizace je její šance, ale je třeba, aby lidé z jiných koutů světa dostali možnost se v ní adaptovat.
Podle Vás se tedy i bývalý prezident Sarkozy uchyluje k taktice najít si nějakého nepřítele a díky tomu získávat polické body, protože nemá žádný program?
Tak nechce strašit voliče tím, že by musel dělat reformy. A tak si našel oběť, která mu má pomoci přitáhnout lidi zpět ke své straně i od Marine Le Pen a její Front national. Protože v některých regionech, především v jižní Francii, dost místních politiků jeho stranu opustilo a přidalo se k Národní frontě paní Marine Le Penové. Proto se Sarkozy pochopitelně bojí, že by mohla skončit před ním v prezidentském klání za dva roky, což by zase umožnilo socialistům vyhrát volby.
Často se mluví a píše o hrozbě islamizace Evropy, že za nějakých třicet let bude v Evropě víc muslimů než původních obyvatel. Za jak reálnou, a to nejen ve Francii, ji považujete?
Nevidím to jako velký problém. Spíš jsem přesvědčen, že se musí bojovat proti všem formám extremismu, ať jsou náboženského, levicového nebo pravicového ražení, které nás chtějí zbavit svobody. Pokud v tom budeme mít jasno, tak není problém a není třeba se obávat. Dnes podle mě ani tak nehrozí islamizace nebo vytvoření nějakého islámského režimu v Evropě, ale hrozí nám pravicový nebo levicový extremismus. Tedy spíš pravicový od populistů, kteří možná nejsou tak radikální, jako bývávali například ve třicátých letech. Ale to, co říkají různí populisté, ať už Marine Le Pen, Praví Finové nebo v Čechách Konvičkové, lidé z DOSTu a další, je velmi nebezpečné. Pokud se necháme zblbnout a uvěříme jim, tak nepoznáme, že jsou stejně nebezpeční jako islamisté. Přitom většina muslimů neuznává extrémní formy a především terorismus. Takže je třeba, abychom ten vztah kultivovali, dali těm lidem možnost i prostor, aby tu žili, pomáhali věřícím i nevěřícím, aby se mohli projevovat svobodně. Já se islamizace nebojím.
Ve Francii koluje petice „Nesahej na můj kostel“, která odmítá myšlenku přeměnit prázdné kostely v zemi na mešity a hned v první větě zmiňuje islámský terorismus. Odvolává se přitom na francouzské kulturní hodnoty a svůj podpis pod ni přiložil i bývalý prezident Nicolas Sarkozy. To není signál, že se Francouzi možné islamizace bojí?
To je zase populismus. Když budeme běžným muslimům bránit, aby mohli chodit do mešit, tak jenom vytvoříme další radikály. Takže to není řešení. Pokud jsou nějaké kostely úplně prázdné a opuštěné, tak je lepší jim ty objekty přenechat, aby se o ně postarali a měli sami nějaké prostory. Už jsme multikulturní společnost, tak to musíme vzít se vším všudy. A pokud chceme stále ostrakizovat muslimy, jako jsme to v minulosti dělávali se Židy, s Romy, v Čechách zvlášť, vytváříme si jen další problémy. Máme jim nechat prostor pro svobodné vyznávání víry. Lepší je být otevřený, komunikovat, poznávat a nechat jim prostor, aby žili jako ostatní. Protože většina touží po tom samém, co my.
Ve Francii vyvolala rozruch petice, v Česku zase šibenice, jejichž makety si přineslo na pražské Václavské náměstí pár jedinců při demonstraci proti přijímání migrantů. Vnímal jste to jen jako hloupost, nebo vážný vzkaz vládním činitelům, migrantům, případně jejich zastáncům?
Je to velice vážný úkaz, protože ti lidé jsou úplně pomatení a neuvědomují si, co to může způsobit, když na demonstraci vytáhnou šibenice. Vnímám to tak, že hrozí těm, co nemyslí stejně jako oni, šibenicí. To znamená, že je chtějí zbavit svobody. Proto mám já větší strach z těchle lidí než z těch pár imigrantů, kteří přicházejí. Ti se mohou adaptovat a přinést nám něco z jiné kultury i jiné ruce, které jsou na práci potřeba i v Čechách.
Psali jsme:
_635729693718310765.jpg&id=74679)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
