Co si jako historik, který se zabývá i dějinami křesťanství, myslíte o tom, že útoky teroristů už zasáhly do katolického kostela, protože ve Francii byl dokonce zavražděn kněz?
Musíme si uvědomit, že ty útoky jsou z hlediska muslimských radikálů velmi cílené, protože směřují na hodnoty, ke kterým se jako západní civilizace hlásíme nebo chceme hlásit. Pro mne je nejhorší zjištění, že se výrazně začínají posouvat hranice, co je ještě z hlediska zacílení teroristického útoku možné. A to mne naplňuje i úzkostí, protože je vidět, že teroristé si vybírají důležité symboly, na které útočí. Když vezmu jen Francii: v roce 2015 v Paříži byla nejprve cílem útoku svoboda tisku, tedy naše západní pojetí svobody tisku, a to byl útok na redakci Charlie Hebdo. Následoval útok na naši kulturu, na naši civilizaci, na náš způsob zábavy v podobě útoku na pařížský klub Bataclan. A letos proběhl útok v Nice na symbol francouzské revoluce, která je počátkem našeho chápání svobody. Z toho je vidět, že teroristé si velmi promyšleně vybírají cíle ke svému útoku. A to všechno ještě gradovalo v Normandii, kde sice rozsahem nejde o tak velký útok, ale je strašně symbolický, protože byl zabit kněz, a to je útok na naši křesťanskou identitu. A v tom vidím to nebezpečí, protože už můžeme hovořit, že se objevují náznaky toho, že nastává válka civilizací. Pro mě je to důkaz, že teroristé si nevybírají cíle náhodně.
Myslíte si, že tyto cílené útoky jsou odněkud řízeny? Mluví se přece o tom, že jde často o útoky tzv. osamělých vlků, nebo psychicky narušených jedinců. Jde tedy o popud z Islámského státu nebo od imámů, kteří těmi psychicky labilními lidmi prostřednictvím islámské ideologie manipulují?
I když v Nice útočil člověk, který byl psychicky nemocný, přesto si vybral den, který je mimořádně symbolický. Takže je vidět, že teroristické útoky jsou cílené. Nesouhlasím s teorií, že jsou to osamělí vlci. Myslím, že tu jsou přítomny obě dvě skutečnosti: jednak, že to jsou lidé, kteří patří opravdu k sofistikovaně organizovaným skupinám, které jsou napojeny na struktury Islámského státu, což byl jistě útok v Bataclanu nebo útok v rámci bruselského masakru před Velikonocemi, pak jsou tu ti osamělí vlci, lidé, kteří jsou opravdu psychicky narušení a najednou získávají inspiraci tím, že vidí podobné útoky. Obávám se, že na psychicky narušené jedince to může mít iniciační dopad, že se také rozhodnou k nějaké akci, byť nejsou napojeni na Islámský stát, ale rozhodně Islámský stát ovlivňuje tyto radikály jak přímo, tak nepřímo. Ti lidé najednou mají zvrácenou ideologii, ke které se mohou hlásit, ať jsou členy, nebo nejsou. A v tom je obrovské riziko. Proto můžeme říci, že za těmi útoky je Islámský stát, byť s některými útočníky není přímo v kontaktu. Ale ti lidé najednou mají ideologii, která je může inspirovat. A v tom vidím to hrozné nebezpečí pro Evropu. Proto si myslím, že je potřeba zvolit jinou strategii boje proti teroru.
V jakém smyslu?
Kdyby stát organizoval kurzy střelby, zúčastnili byste se za poplatek v relaci např. ceny autoškoly?Anketa
Nejen posílit bezpečnost, což je naprosto klíčové, ale současně se snažit ovlivnit mentalitu lidí, kteří mohou ovlivnit velké skupiny lidí v muslimské komunitě. To je běh na dlouhou trať. A tady by vlády mohly využít třeba zkušenosti těch oborů, které v tom mohou nějakou roli sehrát. Třeba psychologie, způsob výuky lidí, aby aspoň částečně změnili své návyky. Možná je to pro někoho utopistické nebo naivní, ale myslím, že je to také jeden z prostředků, které je potřeba pro naši bezpečnost a pro uvědomění si toho, že my jsme tady doma, použít.
Za klíčové považujete posílení bezpečnosti. Nemáte ale pocit, že často selhává, když přichází jeden útok za druhým? I když francouzská policie měla některé útočníky ve své databázi, protože se vrátili z Islámského státu nebo se snažili do něj dostat, neuhlídala je a nepřekazila jejich teroristický útok. Považujete to za selhání policie, nebo prostě není čin jedince možné dopředu odhalit a zabránit mu?
V případě útoku na kněze v Normandii se přece ukázalo, že jeden útočník už byl dokonce stíhán, proto si myslím, že to je potřeba za selhání bezpečnostních opatření považovat. Je vidět, že nějaké měkké opatření na lidi, kteří už jsou zradikalizovaní, nefunguje, protože i když byl útočník v databázi kvůli možnému ohrožení státní bezpečnosti, byl propuštěn jen s elektronickým monitorovacím náramkem. Takže to rozhodně nebyl nějaký nevinný beránek. Je vidět, že se musí měnit i legislativa směrem ke zpřísnění opatření proti těmto radikálům. A souhlasím s naším ministrem vnitra Milanem Chovancem, že je třeba dostat tyto radikály pod kontrolu i na sociálních sítích, kde se tyto nebezpečné myšlenky šíří. Musíme tedy přehodnotit i některé dosavadní kroky a uvědomit si, proti jakému nepříteli bojujeme. Proti nepříteli, který používá právě velmi dobře technologie nové doby. Tomu je potřeba přizpůsobit novou legislativu.
Evropský parlament uvažuje o zamezení legálního přístupu ke zbraním. Je to podle vás cesta proti terorismu, nebo naopak bychom měli zjednodušit přístup ke zbraním, aby lidé mohli teroristům při útoku ve vraždění zabránit?
Podle mého názoru je to dvojsečné. Samozřejmě možnost získat lépe zbraně pro naši obranu... ale – a to vidíme i na příkladu v Čechách – zbraně se mohou dostat také do rukou různých psychopatů, kteří vůbec nejsou islámští radikálové. Připomněl bych jednu z největších masových vražd na území naší republiky – velký teroristický útok psychicky narušeného člověka v roce 2015 v restauraci v Uherském Brodě. Proto je podle mne liberalizace legislativy dvojsečná. Je potřeba dobře uvažovat o tom, do jakých rukou se zbraně mohou dostat, protože se může stát, že se dostanou do rukou psychicky narušených lidí, kteří je použijí proti svým krajanům. Je pravda, že v Izraeli má spousta lidí možnost vlastnit zbraně legálně a mohou je použít proti teroristickým útokům. Ale nevím, jestli situace u nás možnosti liberalizace odpovídá.
Historik Jaroslav Šebek
Když jste zmínil Izrael, myslíte si, že si postupně budeme muset zvyknout na permanentní hrozbu násilí jako Izraelci?
Já doufám, že ne, že k ničemu takovému nedojde. Ale je to spíš moje zbožné přání. Ale rozhodně se musíme od Izraele v daleko větší míře učit. Protože sice můžeme vidět Izrael geograficky v Asii, na Blízkém východě, ale civilizačně ho vidím rozhodně v Evropě, proto by nám mohl být v mnoha ohledech příkladem právě v přípravě občanů na případnou teroristickou hrozbu. Naše bezpečnostní složky a vládní složky by měly s Izraelem v tomto směru více spolupracovat.
Psali jsme:
Součástí islámské víry je šíření víry všemi prostředky, takže se asi můžeme obávat nejhoršího. Myslíte, že se Západ chová přiměřeně, že se dokáže bránit stejně jako naši předkové před nájezdy barbarů v minulosti?
Myslím, že série útoků v poslední době by měla probudit i ty dosud neprobuzené z politických evropských špiček. Podle mne jsou tyto útoky důležité pro to, abychom změnili mentalitu, která je z mého pohledu velmi charakteristická ukolébáním, že nám po roce 1989 už žádné nebezpečí nehrozí. A to byl velký omyl, to Evropa nezvládla. Osobně si myslím, že všechna tato bezpečnostní rizika jsou opožděným důsledkem rozpadu bipolárního světa a teprve teď se ty důsledky objevují. Právě to, že evropské politické špičky byly tak ukolébány, vzpomeňme si na výkřiky, které byly velmi pozitivně přijímány hlavně liberálními politiky, že zvítězila definitivně liberální demokracie, liberální ekonomika. To se ukázalo jako velmi mylné a nakonec i nebezpečné, stejně jako byl mylný názor, že teď už nás čeká jen skvělá globalizace a multikulturalismus. A ukázalo se, že to všechno není úplná pravda. Globalizace má zcela jednoznačně stinné stránky, což je jeden z důvodů, proč nastává radikalismus uvnitř muslimské komunity. A samozřejmě i multikulturalismus ukázal stinnou stránku, a tou byla radikalizace zcela naturalizovaných generací ve prospěch těch nejradikálnějších variant ideologie, které bych ani nenazýval islámem, ale džihádismem – bojem proti západním civilizacím.
Myslíte, že idea multikulturalismu tedy byla slepá ulička?
Myslím, že je třeba odlišit dvě věci. Je potřeba se naučit žít s jinými kulturami, ale nebýt přitom naivní a snažit se také svoji kulturu hájit. Multikulturalismus neznamená, že zapomenu na svoje kořeny a svoji kulturu a nechám se zcela infiltrovat cizími kulturami. To je nesmysl. Tak by multikulturalismus neměl fungovat. Tady bych poukázal na německou kancléřku Angelu Merkelovou, která sice říkala, že multikulturalismus je mrtvý, ale současně svými neuváženými výroky podle mne velmi přispěla ke zkomplikování uprchlické vlny nejen v Německu. Také mnozí evropští i čeští politici a podnikatelé tvrdí, že migrační vlna je důležitá z hlediska ekonomiky a že by migranti přispěli k demografickému oživení Evropy. Ale bylo by velmi neuvážené spoléhat jen na ekonomická hlediska, to by byla jen další slepá ulička. Protože je třeba si uvědomit, že sem přicházejí lidé s úplně odlišnou kulturou a právě kulturní dopady migrační krize bychom v současné době neměli podcenit. To je zcela jasné. Sledovat jen ekonomický význam migrace nemá smysl, je třeba hledět na kulturní rozměr migrace, který může naši kulturu ohrožovat, jak se ostatně již dnes ukazuje. Není to tak, že mluvím o něčem, co by se mohlo stát. To už se přece děje, proto nemůžeme být klidní. Nyní se musí zvednout vlna k obraně jak našich zemí, tak k obraně naší kultury. Ostatně ani americké volby nebudou jen o ekonomice, jak tvrdili v roce 1992 lidé kolem Billa Clintona, ale o úplně jiných věcech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
