Co se vám vybaví, když se řekne únor 1948, neboli Vítězný únor“?
V první řadě mě napadá absurdita celého spojení: Vítězný únor. Vždyť já – a doufám, že se mnou i většina českého národa – vnímám tuhle událost jako tragické období našich dějin. Mám je spojené s násilnou kolektivizací, znárodňováním, politickými procesy, perzekucí celých rodin... Možná by se hodilo spíše spojení „tragický únor“.
Vy jste vzhledem ke svému věku zase tak moc let v totalitě neprožil, přesto, co pro vás totalita, komunismus znamená?
Všudypřítomná mediální masáž, která hlásala se „Sovětským svazem na věčné časy“, „Buduj vlast, posílíš mír“... Povinná ruština. Fronty na cokoli, co nám dnes přijde naprosto samozřejmé. Prázdné regály. Nedostatek toaletního papíru... Musel jsem si dávat pozor na to, co řeknu před svými vrstevníky, s kým se kamarádím, na jakou akci půjdu... Jak kádrový posudek soudružky učitelky ovlivní mou budoucnost. Člověk totalitu vnímal i jako dospívající. Možná o to intenzívněji.
Co říkáte na to, že dnešní žáci a někdy ani studenti vůbec netuší, nebo mají jen malé povědomí o tom, jaké bylo Československo před rokem 1989?
Bohužel můžeme závidět bývalým západním Němcům, že se rozhodli pro důslednou denacifikaci. Mladí se dnes stydí za činy svých dědů. Ne tak východní Němci, kteří přeci byli ti hodní, „dederóni“, ti po období nacismu prošli další indoktrinací v podobě marxismu-leninismu a dnes sklízíme shnilé ovoce tohoto vzdělávání. Právě na východě je nejpatrnější extremismus. U nás se žádná dekomunizace nekonala. A jak můžete chtít po určitých soudruzích učitelích, kteří většinu života papouškovali marxák, aby se na stará kolena přeškolil na demokrata a učili děti o Havlovi a sametové revoluci? Neříkám, že ale takoví jsou všichni učitelé, naopak vím, že řada z nich se dnes o moderních dějinách nebojí mluvit, konec konců nemá co skrývat.
Co byste vzkázal těm, kteří dnes tvrdí, že „dříve bylo lépe“?
No, nějak slušně... Řekl bych jim, ať si vzpomenou, jakou cenu jsme museli platit za všechny ty socialistické výdobytky, ať si spočítají, jaká byla kupní síla tehdy a jaká dnes. Nemohou jen porovnávat ceny rohlíku, musí se také dívat na příjmy. A i kdyby se jim tehdy žilo lépe, ať už pracovali v protežovaných oborech, sem tam si přivydělali nějakou tou šmelinou, melouchem a někteří i udáním souseda, přece nemohou své vlastní „sociální jistoty“ stavět nad nespravedlnost, která se děla těm druhým. Bohužel za „salámový socialismus“ jsme zaplatili obrovskou morální daň, kdo takzvaně „držel hubu a krok“, měl se vcelku dobře, ostatní, kteří se nebáli promluvit, riskovali. Už ne jako v padesátých letech, ale přeci jen ztráta práce, hrozba, že vaše dítě nebude smět na vysokou, že nedostanete devizový příslib, že vás budou vyslýchat nebo obtěžovat, naháněla strach. Žádná výhoda pro masy se nedá vykoupit perzekucí byť menšiny.
Hodně lidí propadá nostalgii, mluví o tom, že byla například nižší kriminalita, děti mohly běhat venku a rodiče o ně nemuseli mít strach... Jak si vysvětlujete, že takové nostalgii podléhá čím dál více lidí?
Lidi tehdy ovládal strach, nikdo nevěděl, co se mu může stát. Bezpečnostní složky byly beztrestné a všudypřítomné. Se spoustou těch opravdových kriminálníků seděli i političtí vězni. V demokracii je situace jiná. Pro odsouzení musíte mít opravdové důkazy. Náš život už není prošpikován esenbáky a tajnými... Na druhou stranu, když se podíváme na statistiky, on se žádný alarmující nárůst kriminality nekoná. Zatímco ale před rokem 89 se o kriminalitě v médiích tolik nehovořilo, dnes je to nejzásadnější téma. Kriminalita a násilí prodávají. Lidé pak snadno mohou podléhat iluzi, že jsou ohrožení víc, než tomu ve skutečnosti je.
Myslíte si, že hrozí, že se nějaký podobný režim nebo přímo totalita v České republice vrátí? Směřujeme k tomu?
Bohužel to, že jsme se nebyli schopni vyrovnat se s minulostí, může v budoucnu vést k tomu, že snadno podlehneme jiné manipulaci. Že svou svobodu opět zaprodáme jinému pozlátku. Nic nelze proto vyloučit, ale pevně věřím, že nás nic podobného nečeká. Věřit ale nestačí, musíme pro to i něco aktivně dělat. Angažovat se.
V posledním pořadu Máte slovo zaznělo mimo jiné, že se Rusko, nebo tehdy Sovětský svaz nikdy neomluvil za okupaci Československa, která trvala tolik let. Co si o tom myslíte?
Co lze očekávat od Ruska vedeného Putinem... Od bývalého příslušníka KGB přeci nemůžeme očekávat, že by byl přesvědčeným demokratem. Naopak. Války, které vede Rusko proti národům, které se chtěly vyvázat z jeho područí, zastrašování opozice a médií a bohužel i politické vraždy či masivní mediální propaganda, to vše jasně ukazuje, že Rusko je znovu tím Sovětským svazem. Ovšem mnohem mocnějším, protože dokáže těžit ze zahraničních investic, z mezinárodního obchodu a z obrovského nerostného bohatství.
Například právě našemu prezidentovi někteří lidé zazlívají, že je údajně „proruský“. Myslíte si to také? A co to pro nás může do budoucna znamenat?
Ruský ministr zahraničí Lavrov o České republice řekl, že se nachází ve sféře ruského vlivu. S proruským prezidentem na Hradě, který neváhá vyměnit pitku na ruském velvyslanectví za důstojnost obřadu odhalování svatováclavských korunovačních klenotů, se bát musíme. Dávám to i do přímé souvislosti s šířícím se euroskepticismem a radikalismem. Není vůbec náhoda, že část těchto skupin, a dnes už i etablovaných politických stran, je financována právě Ruskem. Oslabení unijních vazeb znamená posílení vlivu Ruska v Evropě.
A co říkáte jeho návštěvám zemí, kde vládne totalita, jako například Čína a podobně...
Nemůže mi vadit, že prezident napomáhá vstupu českých investorů na zahraniční trhy. Ptám se ale, podle jakého klíče se vybírají ti, kteří pak mohou s prezidentem na jedné palubě letět českým speciálem. A proč prezident také do obchodu nutně musí míchat politiku a přímo pochlebovat totalitárním vůdcům. Tomu opravdu nerozumím. Musíme si uvědomit, že my sami přece chceme patřit k západnímu civilizačnímu okruhu, že naše sepětí s Východem vždy znamenalo jen chudobu a porobu a že i ekonomicky nás právě obchod se Západem dělá bohatými. Postkomunistické východní trhy jsou sice lukrativní, ale pořád nehrají ve skladbě našeho DPH takovou roli a navíc mohou být takové investice i rizikové.
Po listopadu 89 byli komunisté stranou, se kterou nechtěl mít téměř nikdo nic společného. Dnes s nimi mnozí politici už v podstatě bez problému spolupracují. O čem to svědčí a co si o tom vy myslíte?
Rychle zapomínáme. Je ovšem rozdíl mezi komunální politikou a politikou krajskou či celostátní. Na komunální úrovni hraje ideologie přece jen menší roli, s lidmi se osobně znáte... Bohužel, čím výše v politických patrech stoupáte, tím více se potýkáte s radikalizací, kterou dnes komunisté procházejí. Už jim nestačí se jen hlásit ke Komunistickému manifestu, dnes už mají potřebu velebit „Vítězný únor“, tento ústavní puč spojený se zastrašováním, zatýkáním a násilím.
Právě tento týden se sešli v Praze na Václavském náměstí Babišovi odpůrci. Někteří varovali před „plíživou ztrátou svobody“, podobnou jaká potkala lidi právě v roce 1948, když se k moci dostali komunisté. Jaký máte na tuto akci názor a opravdu se máme kvůli Babišovi bát ztráty svobody?
Ztrátu svobody neznamená samotná osoba Babiše, jsou to ale mechanismy moci a předpisy, které jím řízená strana prosazuje. Je totiž otázkou, zda mnohé schvalované zákony a dotace nevyhovují právě holdingu, který ministr financí vlastní. A to i ty, které se skrývají pod rouškou vyššího výběru daní. O mediální cenzuře v jeho mediálním impériu ani nemluvě.
Jak vůbec hodnotíte Babiše a jeho konání v posledních měsících?
Vadí mi narůstající populismus. Tatam je představa rozumného hospodáře. Je před krajskými volbami a pan Babiš už neví, jakou daňovou slevu navrhnout, aby se masám co nejvíce zalíbil. Sám moc dobře ví, že tudy vzhledem k permanentním schodkům státnímu rozpočtu cesta nevede. Navíc jsme v období silné konjunktury, která nebude trvat věčně, a je proto řada na splácení státního dluhu a na bolestivá opatření, jako je důchodová reforma. To, že dnešní bohaté časy projídáme, nás může v hubených časech, které samozřejmě přijdou, citelně bolet. Svou firmu by takto Babiš rozhodně nespravoval, vždyť by ji přivedl na buben.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
