Zahořklost jako bejk. Europoslanec KSČM, vyznamenaný Putinem, vykládal o Jaromíru Štětinovi a lidé se smáli

„Je to poprvé od roku 1989, kdy byl vyznamenán současný komunista,“ uvedl na začátku své besedy Maštálka. „V Rusku to není až tak jednoduché a prezident Putin těch nominantů měl mnoho, byli tam lidé, kteří jsou ve vysokých státních funkcích. Za mnou stál Volgograd a fakticky to vyznamenání prosazoval, takže můj vděk patří i tomuto městu. O té nominaci jsem se dozvěděl 29. ledna v Berlíně při výstavě k 70. výročí 2. světové války. Splnil se mi takový malinký sen, že dva Češi byli vedle sebe s nejvyššími ruskými vyznamenáními – Vladimír Remek a já, oba z Evropského parlamentu, takže o to pikantnější to je.“

„Očekával jsem tvrdou reakci v Evropském parlamentu, ale zatím kromě pana Štětiny, který trochu překroutil rozhovor, jenž jsme spolu měli, se tam nic nestalo, protože to přehlušily ty teroristické útoky. V Bruselu mají prostě o čem jiném přemýšlet,“ pokračoval dále komunistický europoslanec. Samotný akt probíhal v Jekatěrinském sále v Kremlu. Na každém prý bylo, zda chce mluvit nebo ne, „… tak jsem hovořil a poté jsme si s Vladimirem Putinem řekli pár věcí ‚do ucha‘, které si nechávám sám pro sebe,“ řekl poněkud tajuplně Jiří Maštálka.

Zahořklý prominent Štětina

A už následovala první otázka z auditoria: „Jak je to s tím Štětinou? Vždyť ten byl za minulého režimu v Sovětském svazu pečený vařený. A teď najednou nemůže najít dobré slovo pro své bývalé hostitele. Ublížil mu tam někdo, nebo je placen z druhé strany?“

„To je takový složitý případ, protože za předchozího režimu měl možností a práv více než ostatní – byl to prominentní novinář. Když jsme měli takové pracovní snídaně, vím, že on řekl, že ‚s komunisty nesnídám‘, tak jeden kolega z lidové strany mu odepsal, že při jeho životopisu musel trpět velkým hladem,“ odpověděl za smíchu přítomných Maštálka. Když už věděl, že jsem nominován, tak jsme si dali schůzku v jednom baru, zaplatil mi pivo. On totiž položil otázku při ruské delegaci, jestli EU dala Ukrajinu na druhou kolej. A já jsem mu na to chtěl odpovědět, že ne na druhou, ale stopadesátou. Já jsem si udělal takový závěr, že se mu po tom Rusku stýská. Nenajít dobré slovo pro zemi, ve které strávil tolik času, je problematické a také to svědčí o charakteru. Fakt je ten, že do Ruska nesmí, takže jezdí jen na Ukrajinu, a to pouze tam, kde je Petro Porošenko, a tam zase nesmím já. Podle mne je to zahořklý člověk. Říkal, že překousne to, že jsem komunista, to, že jsem marxista, ale nepřekousne to, že dostanu od diktátora vyznamenání. A já řekl, co je špatného na přátelství a míru. Uvidíme, jak se bude chovat dál. Třeba jej navedou ty události v Bruselu na jinou cestu. Je tam prostě zahořklost jako bejk.“

Putin a komunisté

„Vladimir Putin má v Rusku obrovskou popularitu. A jak je to s tamní komunistickou stranou?“ ptal se další přítomný. Na to Maštálka odpověděl: „On má s ní zvláštní vztah. Strana Jednotné Rusko vybralo hesla a témata, už když to Putin koncipoval před deseti lety jako takový levostředový politický blok, který nebyl fixován na nějakou ideologii, ale projevovalo se tam vlastenectví, se kterým předtím pracovala KS RF, a on jim v podstatě ta témata sebral a stáhl i část voličů. Genadij Alexandrovič Zjuganov není z toho příliš šťastný. Mimochodem, nedostal jsem od něj blahopřání k vyznamenání, i když o tom věděli. Komunisté to udělali tak, že proti Jednotnému Rusku vytvořili do státní Dumy spolupráci a spojili se se Žirinovským, liberální pravicí, protože volby jsou už v září. Zaregistroval jsem, že Zjuganov byl u Putina a řekl jednu důležitou větu, že situace je vážná a je třeba přestat myslet, jestli někdo byl rudý nebo bílý a myslet na společný ruský zájem.“

Zoufalství Západu i přes sankce a pokles cen ropy

Další dotaz zněl následovně: „Protože slyšíme zkreslené zprávy, jak to vypadá v Rusku, jak to tam tedy skutečně je?“

„Co se týká ekonomiky, už se nedá zakrývat, že jsou ve velice svízelné situaci,“ řekl Maštálka a pokračoval. „Protože i krácení rozpočtu na kosmický výzkum, na obranu, na kterou se předtím nesahalo, svědčí o tom, že se šetří všude, kde se může, aby se nepřerušily výplaty důchodů. Jsou tam otevřené velikánské nůžky sociální, protože tam je řada lidí, kteří jsou velmi bohatí, ale Moskva není Rusko. Velké části lidí začíná být velmi těžko. Včetně toho, že třeba léky – když se musí začít regulovat jejich cena prezidentskými příkazy, to také je určitý parametr. A začíná to zavánět takovým válečným komunismem. Oni mají nastaven rozpočet na příští rok na cenu ropy za barel myslím na 40 dolarech, nyní je kolem 34, a když si vezmete, když Putin nastupoval, cena barelu byla 114 dolarů, tak je to velký propad. A oni nestačili jednak přezbrojit armádu, to dělají nyní za pochodu, a jednak nestačili i změny v agrární a průmyslové politice, aby nebyli závislí na surovinách a měli odvětví, která mají vysokou přidanou hodnotu. To, co se podařilo v Číně, se za posledních deset let bohužel nepodařilo v Rusku.“

„Sociální napětí tam je, ale na druhé straně ta podpora 80 procent je opravdová, čemuž nerozumí EU, protože oni jsou si vědomi toho, že se nyní hraje hra o všechno. Všimněte si, ať se reportéři snaží, jak se snaží, nějaké velké demonstrace proti politice vlády nebo proti Putinovi se prostě nekonají, přestože se Západ velice snaží. Třeba nyní výročí smrti Borise Němcova, to sehnali 500 lidí, to na Moskvu není vůbec nic, to je kapka, a s tou finanční a mediální podporou, kterou se tomu snaží Západ dát, se Kremlu daří. Daří se mu také informační politika. Tady se tomu říká, že to je ruská propaganda. Oni jen převzali zkušenosti za těch 25 let, jak se má dělat mediální politika, jak se mají tvořit zprávy a jak se blížit objektivitě, ale nevyvolávat přebytečnou paniku. V tomto je Západ naprosto zoufalý, protože kolik do Ruska vysílá stanic a ono to nemá žádný efekt. Naopak, Rusové si zaplatili například televizní stanici RT, která má sledovanost ve Velké Británii kolem tří milionů lidí, vysílá v angličtině a ukazuje třeba i z té Sýrie jiné obrázky. A v té informační válce se Kremlu zatím daří,“ odpovídal Maštálka.

Je už rozhodnuto?

„Já si myslím, že už všechno bylo rozhodnuto při posledním setkání s Kerrym, mapa je překreslena a teď jen bude EU sděleno, jakým způsobem se budou odbourávat sankce a že se ekonomicky uleví Rusku. Všimněte si toho nadšení, které je u nás ohledně Číny. Musím říci, že málokdy souhlasím s Mirkem Kalouskem, ale když člověk projížděl Prahou, tak při vší úctě, vždycky jsem varoval, že socialismus čínského typu ne úplně musím mít a ty praporky a to nadšení a to, že nám nevadí, že jsou u moci komunisté, a to přenesení závislosti exportní české ekonomiky na jeden stát a vynechání Ruska, to je velice špatně. Myslím si, že snad je tam někdo rozumný, že si je vědom, že Číňané dovedou být stejně krutí nebo krutější než americký velkokapitál. Jestli si to neuvědomí Evropa, Rusko to nějak přežije, pravděpodobně se nerozdrobí, i když nějaké takové tendence tam jistě budou. Propočty v Americe na změnu ruské rovnováhy asi jsou, ale je to neporazí a počínaje Itálií přes Německo a Rakousko bude tlak na to, aby se sundaly sankce a ekonomicky se rozdýchaly Rusko i EU. Ta situace je tam opravdu na hraně.“

Když sankce pomáhají. Sankciovanému

„Do jaké míry tam tedy mají vliv sankce EU?“ zněl další dotaz. „Zčásti mu pomohly, protože třeba v agrárním sektoru daly možnost realizovat se na vnitřním trhu a nemít konkurenci ze Západu. Potraviny tam jsou, i když jsou dražší, protože jsou z tamního trhu. Technologie tam, kde se to nestačilo před sankcemi, tak se to různě obcházelo jako kdysi. V mnoha ohledech to může Rusko limitovat, hlavně co se týká třeba výpočetní techniky. Ale bude to limitovat i Unii, protože trh je vzájemně provázán. A není náhoda, že se bavorský premiér vypravil Merkelová Nemerkelová na vlastní pěst vyjednávat za Bavorsko obchodní podmínky. Třeba léky musí kupovat přes prostředníka, jako to celá léta dělala Kuba. Evropská unie to cítí podobně. Otázka je, kdo bude mít větší trpělivost,“ pokračoval v odpovědích Maštálka.

Le Penová a další hnědí

Další dotaz cílil na Krym. Jaké má řešení. A k tomu dotazující se postarší muž se zeptal i na reakci na vystoupení Viktora Orbána vůči EU. „Orbán takový vždycky byl,“ odpověděl europoslanec Maštálka. „Pamatuji si jej, když poprvé vyhrál ve volbách. My jsme byli v Budapešti na oficiálních jednáních a tehdy byl první, kdo zvedl otázku Benešových dekretů. Sebevědomí mu nechybí a je to brilantní politik, který ustál dvakrát takzvané grilování v EP. Je to tak i s paní Le Penovou. Ale musíme se chovat velice ostražitě. To, co je nám sympatické, že kritizuje byrokratické systémy, a my je kritizujeme také, ale je tam jiný ideologický podklad. My jako strana jsme nikdy nebyli pro nacionalismus. A u FIDESZU tyto prvky jsou. Na druhé straně, podívejte se na vynikající premiérku v Polsku, která je také z pravicové strany a bude zatápět EU a je to také nacionalistická strana. A Evropa začíná pomalinku hnědnout a my jako levicové strany si musíme dávat velký pozor, abychom nebyli zařazeni oprávněnou kritikou byrokratických struktur do stejného pytle a abychom nenapomáhali něčemu špatnému. Máme s tím velikánský problém v EP, protože návrhy rezolucí, které připravuje strana Le Penové, ty se dají podepsat. Jsou velmi čilé, je vidět, že má velký aparát a vynikající expertní zázemí a je i bohužel před námi, před sjednocenou levicí, takže nám také vykrádá témata a my to nemůžeme podepsat, protože jsou to opravdu nacionalisti a další krok bude už jenom, že se budeme ptát, koho budeme věšet.“ Orbán přišel podle slov Jiřího Maštálky k moci podle demokratických zákonů, má právo vyjadřovat názory Maďarska.

Ukrajina: Rozkradeno. Peníze došly!

„S Krymem se dalo počítat, že tam budou logistické problémy. Rusko se snaží postavit pevné spojení s pevninou přes most a udělat nezávislé zásobování. Ale myslím, že nepřichází v úvahu, že by někdo chtěl do toho zasáhnout a obrátit situaci. Alespoň má ukrajinská centrální moc ukázat, jak má pod kontrolou svoje vlastní území a jak moc to myslí vážně s dodržováním lidských práv, když nechá vyhazovat do povětří elektrické vedení. To má také svoji výpovědní hodnotu i pro Západ, který je podporuje,“ utrousil na adresu Kyjeva Maštálka.

Dotaz poslance a krajského zastupitele za KSČM Karla Šidla mířil na: Donbas, ocelové srdce Ukrajiny, dříve Ruska. „Je to přímé místo konfliktu mezi NATO, EU a Ruskem. Ze sdělovacích prostředků Donbas nyní zmizel. Jak je vnímán z pozice Ruska?“ „Pro Rusko i pro Ukrajinu je to jednání za kulatým stolem, změna elit v Kyjevě. Problém je, že jsou tam natolik zkorumpovaní, že i komunistické elity porcovaly ten národní majetek. Peníze už jsou vyčerpané. Nejenže to zmizelo ze sdělovacích prostředků a podpora z USA bude také vysychat. Mezinárodní měnový fond váže podporu na reformy, které se neuskutečnily, a do toho přišlo to, co Američané nečekali, výrazný úspěch Ruska v Sýrii. Dobytí Palmýry je něco jako Stalingrad. Džeržinský byl jako lidový komisař ještě za Lenina pověřen, aby zvedl průmysl v Donbasu. Za rok zvedl ekonomickou produkci tehdy o sto procent. A pak to bylo připojeno k Ukrajině. Dnes už je ale federace málo a konfederativní uspořádání možná je to, na čem jsou se ještě schopni domluvit. Jestli to bude přímý vojenský konflikt, budeme mít i tady o čem přemýšlet,“ řekl poněkud ponuře Maštálka.

Brusel má teď jiné starosti. Existenční

K dotazu, jak se předvedlo Rusko v Sýrii, Jiří Maštálka uvedl: „Byla to i prověrka nových zbraňových systémů a jejich koordinace, protože půl roku předtím byla reorganizace armády a vznikla raketová, protivzdušná a kosmická vojska a toto byla ostrá zkouška a přinutila Američany ke koordinaci. Teď to také Rusové musejí podpořit ekonomickými výsledky, protože ta válka samozřejmě nebyla zadarmo.“

„Jak se má jako komunista v EP?“ ptala se důchodkyně. „Teď to bude horší s předsedou EP Martinem Schultzem… Ostatní jsou v pohodě, bruselský atentát převedl myšlení lidí na úplně jinou linii. Když vidíte ty prázdné ulice, vyděšené lidi… Tam je úplně jiný způsob přemýšlení. V EP se nepřemýšlí, zda dostanu vyznamenání od Putina, ale jestli tam náhodou nevybouchne nějaká další bomba, což svým způsobem tedy každé zlo je k něčemu dobré,“ odpověděl v krátkosti Maštálka.

Na řadě je Bělorusko?

Dotaz muže středních let zněl: „Vztah Ruska s Běloruskem. Pozoruji zvýšené napětí mezi Putinem a Lukašenkem, Lukašenko to hraje na dvě strany. Slyšel jsem teorii, že kde to má nyní prasknout, je právě Bělorusko…“

„Lukašenko má jistotu, je po volbách a je tam těžká situace,“ sdělil přítomným, vesměs členům KSČM, europoslanec Maštálka. „Když si mysleli, že už jsou z nejhoršího venku, přišla další krize. Tam nejsou nacionalisté. Lukašenko je velice chytrý politik a snaží se z té situace vytěžit maximum. Teď jsou velmi důležití pro Rusko, protože při sankcích EU je v Eurasijském svazu, ale zároveň si ponechalo určitou volnou ruku, tak určité věci přes Bělorusko putovaly pro eurasijský, tedy ruský a kazašský trh. To je veřejné tajemství. Bělorusko se na tom docela dobře hojilo. Lukašenko se potřebuje dostat z izolace, že s ním nikdo nebude jednat. Takže i to, že nabídl Minsk jako místo pro jednání o Ukrajině, i to bylo zviditelnění jak země, tak jeho vlastní persony. Na tom také nemůže prodělat. A vždy se bránil tomu velkoruskému pojetí ruských oligarchů. Dokonce tam došlo k tomu, že tam byl zprivatizován závod na hnojiva a on zrušil koupi, nechal toho ruského oligarchu zavřít a pak se s Putinem domlouvali, že se zrušila celá zakázka a on toho oligarchu vydal. Takže takové drobné konflikty tam vždycky byly, jako je to i s Nazarbajevem. A nyní jsou jedinou stabilní zemí z Východního partnerství, se kterou EU může rozmlouvat a která je i vojenským nárazníkem, protože je tam Pobaltí a NATO. A oni nejsou v žádné struktuře, i když v Bělorusku je ruská základna. Jsou filtrem pro toky migrantů, drog. Nikdo to nechtěl slyšet, bylo tam asi třicet položek sankcí a nyní je už jen asi patnáct, takže se Bělorusko může trochu ekonomicky rozdýchávat. Mnozí by si jistě přáli, aby to tam „bouchlo,“ ale tam pro to není žádná síla. Oni Bělorusové zaplať pánbůh nejsou Ukrajinci a nesmírně si váží toho, jaký tam mají standard. I když asi 25 procent je ruské obyvatelstvo, nenechají se nacionalisticky rozeštvat. Nedaří se to ani Polákům, aby se tam zaangažovali, ani Litevcům, kteří se tam také angažují. Prostě Bělorusko si zachovává stabilní pozici a není tam politická síla, i když mluvím s takzvanou opozicí, která nemá žádný program. Evropská unie prostě nemá co nabídnout. Jestli se připravuje nějaký scénář, tak se hrubě, ale velice hrubě napálí.“

Proč Karas z ČT „nedá“ Putina

„Bývalý europoslanec Remek dělá našeho velvyslance. Jak se mu vede? Protože v televizi o něm nic neslyšíme, jako když tam není…,“ zněl další dotaz.

„Já si myslím, že je rád, že není v televizi, že o to moc nestojí,“ opáčil Jiří Maštálka. „Ona je to taková ve složité situaci složitá funkce. Ono se jinak dělá velvyslance, když vztahy kvetou, než když musíte vysvětlovat to či ono, když ministr zahraničních věcí plácne, že Rusové dopravují uprchlíky letadly do EU, tak si pozvou velvyslance a on musí vysvětlovat, tak to není nic jednoduchého, a to Vláďovi nezávidím. Má spoustu práce a nebýt sankcí, tak by se projekt ekonomické diplomacie, se kterým tam byl pověřen jít, asi šel rychleji. O publicitu zcela určitě nestojí. To neplatilo v případě toho vyznamenání. Říkal – mně se nepodařilo zabránit, aby u toho byl pan Karas z České televize. Být objektivní neznamená poklonkovat. Tedy když se budou lépe chovat, tak možná ten rozhovor dostanou, jako dostal Kubal s Bašárem Asadem. To musí být alespoň malinko objektivní. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej – povzdychl si. Pokud jste sledovali televizi, je zajímavé, kolik prostoru dali topce, aby komentovala návštěvu čínského prezidenta. Láska a pravda neustále obsazuje veřejnoprávní média. A to nejenom obsahově, ale i časem. Není to spravedlivé, nevím, co má společného vlajka Tibetu s ekonomickými zájmy. Já jsem to napočítal, byli v nepřetržitém přenosu s Kalouskem 15 minut. Já bych se ptal, zdali dají prezidentovi tolik času nebo té druhé straně.“

„Těsně předtím, než jsem měl převzít to vyznamenání, tak jsem byl v DVTV, to jsem také nevěděl, do čeho lezu. To jsou ti zběhové z České televize, Martin Veselovský, Drtinová, Horký. Musím říci, že se ten Veselovský ze staré známosti choval ke mně velice dobře. Já jsem byl dost špatný, cítil jsem, jak mi to strašně nejde. Pak jsme ale hovořili a já říkal – je to tady lepší? Protože tohle je impérium Bakaly. A on říkal, že do pravdy má ta objektivita daleko, ale je to lepší než v České televizi,“ hodnotil „konkurenci“ ČT Maštálka a pokračoval: „Já jsem říkal panu Karasovi v Moskvě, ať se podívá na reportáže ruských redaktorů o České republice nebo EU, tak bych si to představoval. Není to zatajování, ale není to hledání chlupu na dlani, kde není. Tak je dobře, že tam Vláďu Remka moc nevláčejí.“

Namíří si to prezident Zeman do Moskvy?

K Miloslavu Ransdorfovi pak směřovala další otázka na europoslance, zda je prověřováno jeho úmrtí, zda není násilné. „My jsme se s ním důstojně rozloučili a snažíme se navázat na jeho práci s Jaromírem Kohlíčkem. Mohu říci, že jsem podával vysvětlení na kriminálce, na výzvu české policie byl se mnou udělán protokol a víc ani nechci vědět,“ řekl smutně Maštálka. Podle něj by měl agendu dopravy a energetiky převzít právě Kohlíček.

S dotazem: „Navštíví prezident Zeman Moskvu?“ by jistě zdejší shromáždění občané neudělali radost opozici. „Nevím. Já bych to od něj očekával, protože jednak nerad při jeho povaze odpouští. Nemá rád prohry, a když ustoupil vládě, že se nemohl zúčastnit té přehlídky. Ale to, že tam vůbec byl. Vytvořil pro Českou republiku vynikající pozici, že jsme tam vnímáni jako země, která si v EU dělá více méně samostatnou politiku. Takže bych to vůbec nevylučoval a po té velkolepé návštěvě čínského prezidenta si myslím, že by bylo logické pokračování zopakovat prezidentskou cestu do Ruska. Můžeme být první, kteří tam budou, až ty sankce budou padat, aby tam zase nebyl někdo jiný. Jistě si pamatujete, že jsme měli jednoho prezidenta, který řekl, že nebudeme vyrábět zbraně, a pak tam byly jiné zbraně odjinud. Tady by se nám mohlo stát to samé. Všichni budou mluvit tak dlouho o sankcích, až tam budou mít kšeft a my na to budeme zase civět. Já bych to od Miloše Zemana očekával jako logický krok,“ usoudil Maštálka.

Lobbisté, Snowden a odposlechy

Další dotaz se týkal lobbistů v EU. „V Čechách lobbista znamená automaticky špatný člověk. V EU mají kodex, kartičku, vstupenku a jsou vymezena jednání, na kterých smějí být anebo nesmějí být. Pak jsou takoví, kteří nejsou lobbisté a nedodržují ani ten kodex. Největší vliv se projevil, když byla směrnice o chemických výrobcích. Nyní je stejně velký tlak ohledně Transatlantické smlouvy s USA. To je dokonce tak velký tlak, že my k tomu máme přístup jen v knihovně proti podpisu a nesmíme si dělat poznámky. Představte si smlouvu, která zavazuje EU na desetiletí, a vy si to takto můžete jen přečíst – to je prostě skandál. Silný tlak byl kolem tabákových výrobků, a to i z České republiky. Zavedla se taková věc, že každý zpravodaj musí napsat tzv. legislativní stopu. Když dělá souhrnnou zprávu pro parlament, musí uvést, se kterými skupinami o té zprávě a pozměňujících návrzích jednal. Aby bylo zřetelné, kde by bylo možné odhadnout propojení nějakých nekalých lobbistických praktik. Je to sice byrokracie navíc, ale je to asi jediná cesta. Ty zájmy průmyslových lobby jsou tak nesmírně silné a tlak na komisi je tak velký, že jiným způsobem se tomu zatím bránit nedá. Je veřejným tajemstvím, že jednou z nejsilnějších lobby je německý automobilový a chemický průmysl,“ řekl komunistický europoslanec.

„Odposlechová aféra kolem Snowdena, mělo to nějaké dohry v EP?“ To byl další dotaz z veřejnosti.

„Oni to nechtějí slyšet,“ řekl na adresu bruselských elit Maštálka. „A to není jen o Snowdenovi, ale i o odposlouchávání kancléřky . Oni to prostě nechtějí slyšet jako kritiku, jako fakt, že to je nevhodné chování od spojenců, oni radši říkají, že všude je nastražené ucho Moskvy. Co se nehodí do propagandy, o tom se prostě nemluví. Spíš by měli odposlouchávat hovory teroristů než politiků, kdo se s kým miliskuje. Prostě není žádná osobní zodpovědnost, Snowden asi cíleně zmizel ze sdělovacích prostředků.“

Provietnamský Zahradil a neaktivní Pospíšil

„Dokážete se společně domluvit na společných zájmech pro ČR?“ ptal se další člověk. „Jsme schopni a také jsme to prokázali. Jediné, co mi vadí, je, že si pak někteří to vezmou, že se o to zasloužili oni sami o sobě. Třeba Zuzana Rojtová. Byla jsem nejpilnější, a přitom by sama dokázala prd. Třeba teď budou projednávat zbraně. Český zákon o zbraních a střelivu je naprosto ukázkový, skvělý. Ne, byly atentáty, potřebují zpřísnit směrnice, aby se mohli více rejpat v soukromí. A čeští poslanci by měli držet stejnou pozici, že naše norma je lepší, než co oni navrhují. Na tom se shodneme a pak si to někdo vezme jako hlavní téma a jde s tím do televize a má pak člověk trochu pocit hořkosti.

Jan Zahradil je velký kritik komunistických režimů, a přitom je předseda Delegace pro spolupráci s Vietnamem a přitom v Praze je hodně propaguje a má jejich hlasy… Já nevím, proč je nemáme my, proč je má on. A nevadí, že tam jsou u moci komunisté,“ trochu zazáviděl Maštálka.

„A co Jiří Pospíšil, který není stavěn pro kolektivní práci. Začal už jednat jako člen mise, nebo je stále sólistou?“ položil poslední otázku poslanec Šidlo, kterému je bývalý plzeňský člen ODS a následně politik na kandidátce topky, jak se zdá, trnem v oku. „On je v jednom klubu s lidovci. Mám pocit, že zrovna vystupoval k těm zbraním. Nevím, že by na ta ostatní nějak chodil. A že má nějakou averzi vůči prezidentovi? Ale v zásadních věcech hlasujeme nastejno. On je ve výboru pro vnitřní trh a tam z naší ambasády máme stejné noty. To jsou věci, které chrání ČR a ideologie jde stranou,“ uzavřel setkání Jiří Maštálka.