Poté, co vám letos vyšla Husitská epopej VI, se od příštího roku čtenáři ParlamentníchListů.cz mohou znovu těšit na vaše postřehy k aktuálním událostem, ale i na jejich historické paralely. Jak si teď vychutnáváte vánoční atmosféru, jedno z nejhezčích období celého roku?
Sedím u počítače a poslouchám Českou mši vánoční Jakuba Jana Ryby. A tak si říkám, jak strašná škoda by byla, abychom přišli o své Vánoce. Ne, nezbláznil jsem se, pouze, slovy Petra Pitharta, slyším trávu růst. Když jsem před třemi lety napsal v jednom článku, že mi připadá neuvěřitelný zákaz postavit na náměstí vánoční strom, aby se neurážel náboženský jemnocit muslimů, jak se v jednom belgickém městě stalo, tuhle část mi korektor vyškrtl, protože jde prý o neověřenou bulvární zprávu. A vůbec se nehodila k ušlechtilé snaze pomáhat chudákům, kteří riskují životy a přes moře prchají do bezpečné náruče Evropy.
Od té doby se mnoho změnilo. Vánoční stromky a koledy zakazují i jinde, ví se o tom, píše se o tom a nikdo to neoznačuje za bulvární zprávu.
Proč hovoříte o obavě, aby si naše Vánoce zachovaly původní něžnou a sentimentální tvář, jakou jim vtiskly celé generace našich předků, když u nás nikdo nic nezakazuje?
Zatím. Ale u našich sousedů ano. A to proto, že tam mají zástupy běženců, početné muslimské komunity a místy zběsilé politiky, kterým leží na srdci více blaho cizinců než vlastního lidu. Takže jen poznámka na okraj – pokud se nebudeme bránit, bude to u nás stejné. V Čapkově Válce s mloky se čeští měšťáčci diví, proč se pořád mluví o mločím nebezpečí, když u nás nejsou. A přitom se už několik z nich prohání Vltavou. A jiní za hranicemi boří celé kontinenty. Chceme-li být Evropany, nahlížejme na nebezpečí evropsky.
Když mluvíte o zákazech u sousedů, nezačíná se třeba v Rakousku blýskat na lepší časy poté, co ve vládě vzešlé z říjnových voleb by už neměla být sociální demokracie (SPÖ), které právě leželo na srdci více blaho cizinců než domorodců?
Kdo sleduje rakouské politické poměry, ví dobře, jak obrovská propast zeje mezi Vídní, v níž vládne rakouská „kavárna“, a zbytkem země. Ve Vídni tradičně vládnou levicové a aktivistické síly, momentálně je to rudo-zelená koalice, tedy rakouští socialisté a zelení. Tamní radnice proslula v posledních letech otevřenou náručí vůči migrantům, jejichž potřeby nadřadila potřebám rodilých Vídeňáků. Město se dramaticky zadlužilo, aby mohlo migrantům dávat bezbřehé podpory.
Pak se zjistilo, že nikdo nekontroloval, komu se dávaly, stačilo prohlásit, že jste uprchlík. Nemuseli jste mít ani doklady, stačilo čestné slovo. Mnozí bezdětní tak „fasovali“ dávky i na deset nebo patnáct dětí. Nějak se to zaretušovalo. Za neuvěřitelné peníze se začaly podporovat mateřské školky pro muslimy, v nichž v rámci integrace mnohé vychovatelky neuměly německy a děti učily právu šaría. Tohle všechno však Vídeňáci skousli a v posledních parlamentních volbách opět volili socialisty, naštěstí už ne zelené.
Zbytek země, tedy onen nevzdělaný, xenofobní – a i když jsme v Rakousku, nejspíše zatuchle protievropský a Putinem ovlivněný – venkov volil lidovce a navíc, ó hrůza!, stranu svobodných. To je ta, kterou v minulosti proslavil ďábel jménem Haider. Stranu, která od začátku odmítala kvóty, odmítala migranty a podporovala výstavbu plotů na hranicích. Navzdory tomu právě tahle strana bude v Rakousku spolu s reformním lidoveckým Kurzem vládnout.
A myslíte, že se rudo-zelená koalice po volebním výprasku poučila? Vůbec ne – a ve Vídni dál tancuje své pomatené valčíky, k nimž ovšem hraje turecká kapela. A tak se stalo, že v posledním průzkumu voličských preferencí poprvé za dvacet nebo třicet let se rudí a zelení propadli ve Vídni tak hluboko, že je předstihla koalice lidovců a svobodných. Té se, jen pro upřesnění, říká tyrkysovo-modrá. Tyrkys je také zelená barva, ale jemná, sympatická, na rozdíl od zdivočelých brčálově zelených ekologů.
Psali jsme:
Jak se pomatené valčíky rudo-zelené koalice ve Vídni promítají obyvatelům hlavního města právě do Vánoc?
Vídeňáky radnice popudila mnohokrát. Ale pohár nakonec vždycky přeteče. Jednou z posledních kapek byl zákaz tradičních vánočních věnců, které si lidé ve Vídni věšeli na vstupní dveře svých domů a bytů. Stejně jako jiné zákazy, které měly omezit ve jménu muslimů tradiční křesťanské projevy, se podobné zákazy zahalovaly do hávu nenáboženského. Jenže tentokrát to rudo-zelená koalice opravdu přepískla.
Věšení vánočních věnců na dveře bylo zakázáno prý v rámci nového protipožárního zákona, což je dáno tím, že ve Vídni lze vydávat zemská nařízení s platností místně omezeného zákona. Doslova se zde říká, že je na vstupní dveře a v jejich blízkosti zakázáno věšet věnce, květinové ozdoby a jakékoli jiné příležitostné dekorace. Za porušení hrozí pokuta až 21 tisíc eur. Dovoleny jsou jen nehořlavé materiály, takže si prý mají lidé případně na dveře věšet ozdoby keramické. A vrchnost ještě dodává, že oheň nezná sváteční dny a větve jedliček přímo přivolávají požáry v bytech.
To se proti tomu lidé v rakouské metropoli ani neozvou?
Obyvatelé Vídně, alespoň ti, co nejsou rudo-zelení, mají smysl pro humor stejně jako my, Češi. V tom jsme si podobní. A tak se vzápětí vynořily tisíce posměšných komentářů, návrhů, vtipů, ale také oficiálně se tvářících dotazů.
Jeden z nich říká, že se v poštovních schránkách koncentrují u vstupních dveří hořlavé papíry, a proto navrhuje, aby byla v rámci požárního zákona zakázána pošta. Další upozorňuje na oblíbený zvyk mít v oknech papírové ozdoby a záclony. Pokud to platí pro dveře, nemělo by to platit i pro okna?
A třetí si – zcela v duchu, že slyší růst trávu – zoufá, že v příštím roce jim radnice zakáže mít adventní věnce a vánoční stromečky i doma, protože i tam mohou začít hořet. A stejně tak se časem zakážou svíčky, ty jsou příliš křesťanské, a nahradíme je lampičkami, známými z mešit. Na to vídeňský radní uklidňuje obyvatelstvo prohlášením, že tento zákaz se netýká věnců, které mají lidé doma.
Jsou tradiční zvyky spojené s Vánocemi ohroženy v Rakousku opravdu také v důsledku rostoucího počtu muslimů v zemi?
Za některé potíže nemohou muslimové, ale naše zjemnělost a také hloupost. V roce 2015 proběhla západním tiskem kauza mentálního násilí na muslimských dětech. Ve východním Tyrolsku v obci Virgen stál azylový dům pro migranty. Tamní spolek, který tradičně pořádá obchůzky Mikuláše v doprovodu čertů, vyrazil i tam, samozřejmě po dohodě s radnicí. Ideou bylo, aby noví příchozí poznali zvyky obce, kde hodlají žít. I když se čerti chovali na tamní poměry nadstandardně jemně, došlo podle anglického Daily Mirror k vystrašení dětí a bezprecedentnímu násilí.
Věc se v obci ovšem vyřešila elegantně. Následující den tam ti samí lidé přišli bez masek a kostýmů, dětem opakovali zvyk v civilu, dali jim ořechy a mandarinky a vysvětlili, že není třeba se bát. Když je dobrá vůle na obou stranách a věci řeší lidé sami, a nikoli úředníci a média, pak se jistě dohoda najde.
Nezačne se smrákat i nad průvody Krampusů, které se konají v horských vesničkách a městech většinou od listopadu až do ledna, a alpské strašidlo tak budou znát příští generace už jen z vyprávění?
Ano, problém démonů, kterým se říká v alpských krajích Krampus, je diskutovaným problémem už hodně dlouho. Jde o to, že průvody Krampusů v démonických maskách mívaly dříve magický smysl, možná měly odrazovat skutečné démony, aby sestoupili do údolí a škodili lidem. Výkladů je spousta a nejsou v tuhle chvíli podstatné. Důležité ovšem je, že tyhle masky měly být hrůzostrašné, a také vždycky byly. Měly nahánět strach svým vzhledem i chováním. O excesech při průvodech Krampusů jsou zprávy již z minulého a předminulého století. Navzdory tomu tahle zábava přežila doslova staletí.
K jakým nejdiskutovanějším výstřelkům v poslední době při průvodech došlo?
Letos se krátce po sobě stalo několik úrazů. V jedné obci démon zlomil přihlížejícímu děvčátku prst a šest diváků zranil do krve svým řetězem. Jinde prý prosila maminka démona, aby měl ohled alespoň k jejímu dítěti, a nakonec ji museli zachránit ostatní diváci. Poznámka k tomu: Jak tyhle průvody vypadají, vědí v Rakousku všichni, proč tam tedy chodila?
Řešení problému bylo rychlé a vskutku evropskounijní. V některých místech tyhle průvody zakázali. V Klagenfurtu, kde se tradičně sejde až padesát tisíc diváků, museli každou skupinu Krampusů doprovázet pracovníci bezpečnostní služby a chránit diváky. V Korutanech tamní sociální úřady zřídily semináře proti strachu z Krampusů. Školí ty, kteří v maskách chodí, i ty, kteří se na ně dívají, aby zabránily jejich úleku. Sociální pracovníci budou i v terénu při průvodech. Dále se Krampusům zakazuje nosit řetězy a chovat se tak, aby šířili paniku. „Buďte dobří!“ jak se říká v jistém filmu z budoucnosti.
U nás k něčemu až tak dramatickému v období adventu a po něm nedochází, nebo byste přece jen nějaké obdoby rakouských zvyků našel?
Podobné průvody známe i ze severovýchodní Moravy, konkrétně z Valašska. Tamní proslulí valašští čerti, i zde se jim říká „krampusáci“, procházejí obcí a straší. Jsou opravdu nádherní, a kdybyste viděli, jak dokážou někteří poskakovat a dokonce v těžkém kožichu a masce tančit. Ovšem běda, pokud se jim dostanete do rukou. Hovořím o nás, lidech neznalých. Ale většina místních si tuhle zábavu nenechá ujít a holka, kterou by krampusák neprovětral, by uschnula žalem.
Jenže i tyhle průvody zasáhla komerce, a některá města si valašské čerty zvou, aby pobavili ctihodné měšťanstvo. A když se pak tihle čerti chovají, jak jim předepisuje role, je ctihodné měšťanstvo pobouřeno. Jak je možné, že čerti nejsou korektní?
Korektnost jako by byla všudypřítomná. Tou politickou už jsme dočista nakaženi, dopadneme tak stejně s korektností tradic a zvyků?
Zvyky jsou od toho, aby se jimi bavili ti, kteří jim rozumějí, a ne aby to bylo divadlo pro mastňáky. To platí i o Vánocích. Jsou už celá staletí proto, aby bavily nás, kteří jim rozumíme. Jsou časem zamyšlení, zastávkou v neúprosném běhu času, jsou to dny, kdy bychom měli dávat radost svým dětem a bližním. Jsou to prostě naše svátky. Ať nám do toho muslimové nemluví! Vánoce nejsou rozhodně politickou kartou, jíž se hraje na multikulturním stole poker, kde se ochránci lidských práv a imámové předhánějí, aby měli „flush“.
Psali jsme:
Reprezentační vydání Přemyslovské epopeje Vlastimila Vondrušky jako dárek přímo od vydavatele se slevou a poštovné zdarma: http://shop.mobaknihy.cz/knihy/premyslovska-epopej-limitovane-vydani
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
