Oslovení mistr Kurd vám přisoudil Trump. Připadá mi to jako další důkaz jeho nediplomatického chování v mezinárodní politice. Jak vám?
Víte, naše identita byla a je stále popírána. Íránskou, iráckou, tureckou i syrskou vládou. Oni naši identitu ignorují. A když mě někdo tak mocný jako prezident USA, nazve mistrem Kurdem, je to politický vzkaz. On respektoval mou identitu, což je skvělé. Byl jsem za to rád. Ostatně je třeba říct, že mi tím mezi Kurdy hodně posílil popularitu. A toho využiji v boji za věc Kurdů. Například tento rozhovor je toho důkazem. Dalším kurdským generacím je třeba stále opakovat, že musíme být svorní a bojovat za naše práva.
Co si myslíte o jeho politice vůči Íránu? Nejdříve se rozhodne, že ho potře náletem, a pak si to rozmyslí. Obě země si sestřelují drony. Není to tak trochu podivné?
Americká zahraniční politika opravdu není moc zřetelná. Ale v současné době je velmi jasná ohledně Íránu. Chtějí dostrkat Írán k otevřenosti ohledně vlastní země, Sýrie, Libanonu, Bahrajnu, a to je dobře. Je to skvělé pro kurdské hnutí. Nicméně v obecném měřítku není Trumpova politika opravdu moc jasná. Je matoucí. Je to nejasný přítel. A někdy není zcela jasné, kdo je přítel a kdo nepřítel. A to není dobré pro budoucí vztahy na Středním východě, pro jeho obyvatele. My jsme demokraté. A my jsme důvodem příští stability na Středním východě.
Kurdistán je bohatý na ropu i plyn a ten, kdo chce stabilitu na Středním východě, ten by měl společně s námi bojovat za naše práva. My budeme v boji za naši nezávislost dál pokračovat.
Jste šéfem washingtonské kanceláře kurdské zpravodajské televize Kurdistan24. Jste zkušený novinář, ale chováte se jako aktivista či politik. Nemyslíte si, že takový novinář ztrácí nadhled, kritické uvažování a možnost objektivního posouzení situace?
Jsem novinář, který nyní bydlí a pracuje ve Washingtonu, D.C. A přece jako novinář, když vidím, že nějaká vláda nerespektuje lidská práva, měl bych o tom informovat. Na každý pád musím protestovat, vždyť jsem lidská bytost. Podobně se snažím referovat o lidech v Africe. Jsem proti rasismu v Evropě. Proti by snad měl být každý.
Nejsem politický aktivista, jsem novinář. Ale také vnímám, jakou mám odpovědnost jako lidská bytost. Když jdete po ulici a vidíte, že někdo bije ženu anebo mlátí malé dítě, tak to přece nelze ignorovat. Je třeba začít útočníka pacifikovat, je třeba bránit oběti. Ostatně my novináři bychom měli být hlasem chudých a slabých. Měli bychom jim naznačit správný směr. Protože politici mobilizují společnost hlavně pro své záměry.
Co si tedy myslíte o uprchlických vlnách z Afriky a Středního východu do Evropy?
Jestliže Západ potřebuje zastavit uprchlické vlny, měl by hlavně bránit demokratický proces. Lidem v sociálně slabých anebo válkou rozbitých oblastech by se mělo pomoci. Je třeba jim dát vzdělání, posílit je v naději na lepší život.
Na Středním východě už máme jedno demokratické společenství, tedy stát Izrael. Ten má demokratický statut. Je tam svoboda slova, svoboda vyznání a tak dále. Kolem Izraele jsou samé autoritativní režimy. A proč se zrovna Izrael takhle demokraticky vymezil proti všem? Protože mu pomohly USA a Evropa.
Mnohokrát jsem ale slyšel i myšlenku, že vývoz demokracie například na Střední východ se neosvědčil. Prostě země okolo Perského zálivu mají jinou mentalitu a s tou se je třeba smířit...
Podle mě dělá Západ celou dobu velkou chybu. Snaží se domluvit s centrálními vládami, snaží se s nimi spolupracovat. Nicméně by se měl starat hlavně o práva národů, etnik a náboženských menšin. To je důležité. Tak třeba v Íránu je nutné vyzvat vládu, aby začala respektovat kurdské hnutí. V Íránu není svoboda, není bezpečno. To jsou fakta.
Naše země je velmi bohatá, ale situace se nemění. A když nemáte ve vaší zemi respekt, odstěhujete se, přestože svou zemi milujete. Nicméně nemáte jinou možnost.
Kurdské hnutí není zcela bez chyb a začíná to už u jeho velké rozdrobenosti, za niž mohou nejspíše velká ega některých představitelů. Nepomohla by vám v tomto ohledu určitá sebereflexe?
Nesouhlasím s vizemi turecké PKK, ale nesouhlasím ani s tureckou politikou vůči Kurdům. Chtěl bych, aby se našlo mírové řešení kurdské otázky v Turecku. Kurdové by měli respektovat demokracii, naše tradice, západní hodnoty, lidská práva, což nyní například v Íránu a Iráku dělají. Ostatně náš náboženský výbor zahrnuje i představitele Židů. A íránský režim říká, že to je podvratná činnost Izraele, což je hloupost.
My bychom se neměli stavět proti Západu. Naopak. Když nám některé demokratické země budou chtít pomoci, tak bychom je měli přivítat. Samozřejmě že nám budou pomáhat kvůli svým zájmům, ale jde o sdílení zájmů. Našich s jejich.
Od Turecka se USA velmi zřetelně odvrátily s nákupem ruského raketového systému S-400...
Turecko je mocná země, ale v současnosti se v regionu projevuje spíše jako poražená, nejasná země. Prezident Erdogan dostává zemi do velmi nebezpečné situace, nicméně Turci si jej zvolili. Západ by se měl proto starat o demokratickou opozici. Už se třeba v Istanbulu ukazuje, že Erdogan trochu ztrácí. Doufám, že tamní opozice je schopna respektovat i práva dalších etnik, jako jsou Kurdové a Arméni.
Situace v Turecku je velmi důležitá, protože jde o most mezi Západem a Východem. Navíc je to člen NATO. Ale Turecko nemá moc čistou duši ohledně Daeše. Kdo otevřel džihádistům hranice? Kdo je zásobil léky, kdo vybavením? To jsou důležité otázky...
A kdo tedy? Turecko?
Budu diplomatický. Je to zřejmé.
Jak vlastně vnímáte americkou politiku v Sýrii?
Je kupodivu velmi zřetelná. USA chtějí na dění v Sýrii dohlížet. Nechtějí, aby Kurdové pokračovali ve svém ozbrojeném boji. Ostatně ti jsou k USA velmi loajální. Syrskému režimu se to moc nelíbí a role Ruska není moc zřejmá. Turecká role je ještě podivnější. Je to škoda.
Tamní Kurdové, kterým pomáhali bratři z dalších států, byli použiti ke zničení Daeše a najednou, když to vyšlo, je ticho po pěšině. To pro politické vztahy není moc dobré. A proto se stále snažím postrkovat lidi ze Sněmovny reprezentantů, Kongresu a některé velvyslance, aby podporovali naši politiku. To je velmi důležité.
Velmi dobře se znám s vaším velvyslancem v USA. Je to velmi vzdělaný člověk a dělal jsem s ním několik rozhovorů.
Kurdové v pozemním boji opravdu vymazali Daeš z mapy světa. To bylo slávy. Už se na to zapomnělo, pešmergové přestali pro svět existovat a kurdské hnutí se opět potápí do nicoty. Co vy na to?
Je to nespravedlnost. V jedenadvacátém století je to k pláči. Je nás více než pětačtyřicet milionů. Měli bychom mít domov. Nicméně jsem realista. Jsem novinář.
Co se stalo v roce 2017? Kurdové v iráckém Kurdistánu měli referendum o nezávislosti. Byly to velmi demokratické a klidné volby a pro nezávislost se vyslovilo téměř 93 procent voličů. To by mělo být zohledněno.
Naši pešmergové potřeli Daeš, což je skvělé pro stabilitu v Evropě i USA, na celém Západě. Je to dobré pro národní stabilitu všech západních zemí. Kurdové by ale za to měli něco získat. Je to opravdu nespravedlnost, je to ostuda. Jsem Švéd, jsem Američan a jsem na to hrdý. Ale nejvíce jsem hrdý na to, že jsem mistr Kurd, pan Kurd.
Fotogalerie: - Kurdská tryzna v Bruselu
Jak berete osobu Abdurrahmána Kásemlúa, který byl před třiceti lety zastřelen Íránci ve Vídni?
Víte, pro mě bude vždy plamenem v temnotě. Nyní je třicet let poté, co na něj íránský režim spáchal ve Vídni atentát. Mírový vzkaz pro celý západní svět zní, že jsme na jeho straně. Respektujeme západní hodnoty. Demokracii, lidská práva, ženská práva, ekonomickou stabilitu a boj proti celosvětovému terorismu. A samozřejmě že je doktor Kásemlú pro mě symbolem. Byl univerzitním profesorem a pak se stal lídrem boje proti útlaku. Vždy na něj budeme vzpomínat jako na vůdce boje za stabilitu, svobodu a za nezávislost.
Je to symbol navždy, protože kurdské hnutí potřebuje symbol, jakým byl. Byl demokrat, liberál, člověk otevřené mysli a charismatický vůdce. A my potřebujeme takové vůdce. Abychom dosáhli našich práv, naší svobody. A proto říkám, že je Kásemlú naším světlem v temnotě. Dává nám správný směr. On byl víc než jen předsedou Demokratické strany íránského Kurdistánu (PDKI). Celý Kurdistán ho má rád. Byl národním kurdským lídrem. Jako byl George Washington pro USA, jako byl Charles de Gaulle pro Francii a tak dále.
Napadlo mě jeho srovnání s prvním československým prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Uměl mnoho jazyků, byl vzdělaný, dokázal se pohybovat ve vyšší i nižší společnosti, jezdil na koni. Na druhou stranu byl Masaryk kostnatý a Kásemlú trochu při těle. Někteří jej zase připodobňují k Alexandru Dubčekovi. Je tam nějaká podobnost?
Masaryk byl váš lídr. Bojoval za vaše práva stejně jako náš doktor Kásemlú za ta naše. On přišel z hor Kurdy sjednotit. Učit nás, jak můžeme bojovat za naše práva. Nepřítel se nás snaží rozdělit skrze etnickou příslušnost, náboženství a tak dále. Ale my jsme národ. Máme stejné symboly, jazyk, kulturu, hudbu, jídlo a tak. Nebudu ho srovnávat s vašimi lídry, ale Kásemlú je prostě naše světélko v temné noci.
Takže si myslíte, že snažení Kurdů skončí samostatným státem?
Jsem přesvědčen o tom, že irácký Kurdistán se stane státem. To bude dobré pro naše práva. Také věřím, že Kurdistán by měl být jedním státem, protože jsme jedním národem. Světový kolonialismus a imperialismus nás rozdělily. Příští generace se snad dožijí sjednocení.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
