Zatím to jde, pokud se nerozplácneme. Vzpomínáte na statného doktora-odboráře? Ve zdravotnictví je prý zase zle

V Mladé frontě Dnes vyšel článek o krizi nemocnic. Především kvůli nedostatku zdravotních sester a kvalifikovaného personálu, což je dlouhodobější problém České republiky. V Praze chybí údajně na 350 sester. Má je Česká republika vůbec? Neutekly do zahraničí? Nebo kde jsou?

Myslím, že je spousta zdravotních sester, které nepracují ve zdravotnictví. Jsou v České republice, mají kvalifikaci, ale odešly ze zdravotnictví do jiných oborů. Žádná statistika na to neexistuje, ale je jich poměrně hodně.

Ukazuje se také, že nemocnice jsou nuceny omezovat svoji péči právě kvůli nedostatku sester. Kde je podle vás příčina problému? Jsou to nedostatečné platy, nebo složitý způsob jejich vzdělávání?

To je jedno s druhým. Větší problém prvořadného významu je určitě nedostatečné platové ohodnocení. Dále systém vzdělávání, který je špatně nastaven, a pracovní podmínky jsou další věc. Takže platy jsou určitě bod číslo jedna. Bez řešení platů nevyřešíme ani problém. Představa, že by k tomu došlo změnou vzdělávání, je lichá.

Jaký by měl být první krok a jaké další by měly následovat, aby se z toho Česká republika dostala?

První krok je jednoznačně upravit platové podmínky, tedy nejen navýšit finance stávajícímu personálu, ale také poskytnout nemocnicím prostředky, aby mohly přijímat další personál. Nemocnice nemají peníze, aby mohly lidi přijmout. S lékaři je ten problém, že zde fyzicky nejsou, ale můj názor je, že pokud by se zvedly platy, tak by se našla řada zdravotních sester ochotných se do oboru vrátit.

Některé nemocnice musejí odmítat pacienty nebo řešit ambulantě, co by jinak zasloužilo hospitalizaci. Ruší se i plánované zákroky napříč republikou. Potvrzujete, že největší dopady to má pochopitelně na pacienty?

Pokud máte plánovaný nějaký zákrok a ten je z kapacitních důvodů odložen, tak to dopad má. Akutní stavy ošetřeny jednoznačně jsou, ale jestliže máte například kýlu, která je sice nepříjemná, avšak neohrožuje vás přímo na životě, takový pacient bude odložen. Pro lidi to má nepříjemný dopad.

Nedostatku předcházela také řada politických rozhodnutí včetně zmíněného vzdělávání sester. Který krok uškodil nejvíce?

Nemyslím, že šlo o jeden krok, ale souhrn dlouhodobého neřešení problémů a nekompetentních rozhodnutí provedených v minulosti. A to jak ve vzdělávaní sester a lékařů, tak i v systému financování. Nedá se říci, že jeden problém je ten základní, co vše způsobil, spíše nekompetence a špatné řízení resortu.

Jaké legislativní změny ve zdravotnictví byste přivítal?

Jsou změny, které lze učinit rychle a změny, které potřebují delší dobu. Co se dá řešit akutně, jsou právě platové podmínky – novela zákona od Ministerstva práce a sociálních věci je nyní v připomínkovém řízení Lékařské komory a dalších. Zabývá se jednotným způsobem odměňování těm, kteří poskytují péči z veřejných prostředků. Změnila by se jím nejednotnost platů v nemocnicích provozovaných například státem a kraji. Návrh novely zákona o vzdělávání lékařů už prošel vládou. Není sice ideální, ale je akceptovatelná a přinese změny k lepšímu. Vzdělávání nelékařů je potřeba změnit a přitom nepodléhat tlakům lobby a těm, kteří v něm hledají korýtka pro sebe. Aby zákon přinesl výhody hlavně pro zdravotníky a ne těm, kteří na něm chtějí vydělávat. Tyto problémy lze vyřešit ještě letos.

Systém financování zdravotnictví je běh na dlouhou trať. Vláda může letos minimálně dorovnat propad způsobený vládami z minulých let. Ve zdravotnictví chybí třicet miliard korun. Jde o politické rozhodnutí a jedno škrtnutí pera. Měli bychom zároveň přitáhnout zdravotníky do systému a navýšit počet studujících. Sice to bude mít efekt až například po pěti letech, ale pokud to stále budeme odkládat, protože to nemůžeme řešit aktuálně, bude to trvat dál. Pokud však nenastanou první kroky ve financování, tak to nevyřešíme.

Nechal jste se slyšet, že finančního ohodnocení slibovaného státem většina lékařů zdaleka nedosahuje. Pomohlo by znovuzavedení zravotnických poplatků v nemocnicích? Jak jste vnímal jejich zrušení?

Šlo o politické rozhodnutí. Například poplatky za pobyt v nemocnici se rušit neměly, i když zde měl existovat jakýsi sociální strop pro dlouhodobě nemocné. Poplatky za recept byly nesmyslné a poplatky za použití pohotovostní služby zůstaly, ty by se rušit neměly. Naopak za zneužití ambulance by měly být sankce, pokud přijdete s nějakou banalitou. Určitě by poplatky neměly fungovat za běžné vyšetření třeba v případě, že si lékař pozve pacienta sám aktivně na kontrolu. Poplatky byly špatně nastaveny, bohužel tím na dlouhou dobu zastavily rozumnou diskusi o nadstandartním pojištění a péči v nemocnicích.

Údajně dnes nemocnice fungují jen díky přesčasům zdravotnického personálu. Je to pravda?

Je to absolutní pravda. Kdyby zdravotní personál – nejen lékaři, ale i sestry – začal striktně dodržovat zákoník práce, systém zdravotní péče by skončil do deset dnů.

Do deseti dnů?

Ano, protože povoleno je odpracovat pouze 416 hodin přesčasů, ale to by vydalo zhruba na polovinu roku, pak už by zaměstnanci v nemocnici nemohli pracovat. Profesor Pavel Pafko zorganizoval dotazníkovou akci, ve které se ukázalo, že na českých chirurgiích mají zaměstnanci až tisíc hodin přesčasů za rok. Takže v podstatě odpracují ještě třetinu své práce navíc. Dlouhodobě je to neúsnosné.

Víte o podobné situaci ze zahraničí? Jak ji řešili?

Pokud budeme mluvit o Západu, tak na Slovensku je situace podobná, jako u nás, v Polsku je úplně katastrofální. Tyto problémy mají všechny země, ale některé země personál zaplatí a navíc se snaží ho přitáhnout. Pokud německá nemocnice platí čtyřikrát tolik, co česká, tak se lékaři logicky stahují do zahraničí. Nazval bych to takovým rabováním. Němečtí lékaři odejdou zase do Švýcarska a odtud třeba do Spojených států. Ve Velké Británii stávkovali mladí lékaři, protože britská vláda chtěla zrušit pracovní podmínky. Takže problém je všude, jen není tak dramatický v Německu, jako v České republice.

Lékařské odbory podaly žalobu na Českou republiku, kterou se chtějí domoci plnění závazků memoranda z minulosti, podle kterého měly platy lékařů stoupnout 1,5krát až 3krát k lednu 2013. To se ale nestalo. Současný ministr zdravotnictví prohlásil, že memorandum není právně vymahatelné. Domníváte se, že lze právně vymáhat memorandum?

Já bych to upřesnil. Na naši předžalobní výzvu stát nereagoval, a tak jsme podali žalobu na začátku prosince loňského roku. Podle našich právníků neexistuje precedens, že by takový spor proběhl, takže počkáme na rozhodnutí soudu. Pokud ministr nebo předseda vlády prohlásí, že to nelze, dá se to považovat za politický tlak na rozhodování soudu.

Sám za sebou máte bohaté zkušenosti jako lékař a aktivně jako lékař působíte dodnes, takže můžete srovnávat. Jaká byla situace dříve, například v devadesátých letech, kdy jste začínal?

Pracovní napětí lékařů zde bylo vždy. Komunistický režim to následně legalizoval. Říkalo se, že lékař může pracovat dvakrát tolik, protože se na něj zákony nevztahují. Doufám, že to už nezažijeme. Ale bylo to lepší, protože pracovat ve zdravotnictví bylo prestižní povolání. Když jsem v devadesátých letech nastupoval, tak na zdravotní školy mířila řada studentek právě kvůli prestiži povolání, i když je náročné. Lékaři v systému pracovali, protože nikdy nepoznali nic jiného a nenapadlo je třeba, že by mohli pracovat i jinak. Dnes vidíme ubývající zájem studentů o zdravotní školy, protože toto povolání ztratilo svoji vysokou prestiž. Konkurence zdravotnických oborů je zajímavější. Být zdravotní sestrou je náročné a těžké je i studium, ale prestiž a slušné platové ohodnocení fungovalo.

Pokud lékař po atestaci nedosáhne ani 1,2 průměrného platu, není to zajímavé ani z ekonomického hlediska. Začíná se to projevovat právě snížením zájmu o studium lékařských oborů. Přetlak je sice stále, ale mění se spektrum lidí a začíná dramatická feminizace mezi studenty medicíny. Přibývá počet studentek. Obory samozřejmě nejsou rozděleny podle pohlaví, ale ví se, že například ortopedek je minimum, naopak mužů je méně v dětských odděleních. Ženy se vdají, budou mít děti a půjdou na mateřskou, a tím se z lékaře stává jakési druhé povolání v rodině. Jde o sociologickou věc, o kterou se nikdo moc nezajímal a že by takové průzkumy někdo provedl, je čistá utopie. Bylo by to politicky nekorektní a dotyčný by byl ukřižován.

Levice s pravicí se v české vládě od devadesátých let střídaly, dá se říci, kdo měl na současnou krizi největší vliv? Nebo jde jen o neschopnost vlád s tím něco udělat?

Přesně. Neschopnost i neochota všech minulých vlád s tím něco radikálně udělat. Ať už šlo o to, že některé vlády se na krizi podepsaly neděláním ničeho. Některé se podepsaly tím, jak aktivně zaškodily a žádná neměla sílu ani odvahu najít nějaké dlouhodobé řešení. Hlavní rozhodnutí záleží na širším konsenzu, ale ne způsobem „o nás bez nás“. Dnes jsme v situaci, kdy můžeme říci: Podívejte se, my jsme to říkali, vy jste neposlouchali a teď to tady máte.

Vidíte, že nemocnice zavírají oddělení, v některých hlavně pohraničních regionech je zdravotní péče dost problematická. Ještě se to nezhroutilo a vlády nesmějí strkat hlavu do písku. Připomíná mi to příběh z filmu Sedm statečných, kdy chlap padá ze schodů a v každém patře si říká: zatím to jde, zatím to jde. Záleží, co přijde, zda se rozplácneme na chodníku, v prvním patře, nebo budeme situaci řešit ještě ve chvíli, kdy stojíme na střeše.