U turecko-řeckých hranic roste napětí kvůli uprchlíkům, které turecký prezident Erdogan „pustil“ do Evropy. Co o situaci soudíte?
Bohužel mě to vůbec nepřekvapuje. Ačkoli spousta médií opakovaně nadšeně hlásí, že migrační krize vlastně skončila, že počty migrantů klesají atd., stačí se podívat na jednoduchá čísla. Počty migrantů v táborech v EU i mimo ni jsou gigantické – a stejně tak jsou obrovské počty lidí, kteří se v Africe a Asii vydávají na cestu.
Je Adam Vojtěch dobrý ministr zdravotnictví?Anketa
Mohlo sice dojít k nějakému dočasnému poklesu, ale ta krize je dlouhodobý problém, který stále roste a zhoršuje se. Sama od sebe rozhodně nepomine. Demografické statistiky jsou kruté a jednoznačné, ať už se díváte na počty migrantů, počty obyvatel zemí třetího světa či tamní porodnost.
A jak už jsem několikrát říkal, i kdybychom dnes absolutně zavřeli vnější hranice Evropy a nepustili sem ani jednoho imigranta – už teď je pozdě, protože v západní Evropě je už dnes asi 30 milionů muslimů. Je tedy docela klidně možné, že za jednu nebo dvě generace získají politickou moc v Německu, ve Francii nebo Švédsku – prostě jen tím, že zvítězí v demokratických volbách.
Domníváte se, že krize bude eskalovat?
Nepochybně ano. Musíme si uvědomit, jaká je situace v Turecku, kde se dnes nalézá několik milionů uprchlíků ze Sýrie a mnoho imigrantů z dalších zemí. Místní se na ně dívají se stále větší nevraživostí, protože spousta těch imigrantů zcela zjevně nechce zpět do Sýrie, spíše se usadili v Turecku a čekají na možnost vydat se na Západ, což de facto ohrožuje Erdoganovu politickou pozici.
Mnozí Turci hledí na Syřany svrchu a mají pocit, že jsou to nezvaní hosté, kteří berou místním práci a inkasují peníze, které by měli získávat Turci. Animozity však existují i z opačné strany, protože mnozí syrští Arabové chovají averzi vůči „Osmanům“ a mají dojem, koneckonců asi oprávněný, že Erdoganovi vůbec nejde o ně, nýbrž o kontrolu Sýrie, resp. o jakési postupné obnovení Osmanské říše.
Turecká vláda tvrdí, že hodlá vybudovat na severu Sýrie „bezpečnou zónu“ s městečky a vesnicemi, kam by se uprchlíci vrátili, avšak je zřejmé, že většina o to nemá zájem. Erdogan se jich proto musí nějak zbavit – a jako nejjednodušší cesta se mu jeví nechat je pokračovat do Evropské unie.
Fotogalerie: - Kurdské ženy a dívky
Co by se stalo, kdyby ze strany řeckých ozbrojených složek padly směrem k migrantům ostré výstřely?
Podle mnoha zpráv už ty ostré výstřely skutečně padají. Nemám samozřejmě žádnou radost z toho, že se střílí a lidé umírají, jenže si musíme uvědomit, že příval imigrantů opravdu ohrožuje bezpečnost Řecka i dalších evropských zemí. Každý stát má přece právo bránit své hranice a rozhodovat, koho na své území vpustí, a koho ne. Když se někdo snaží hranice překonat násilím, musí počítat, že proti němu bude také použito násilí.
Navíc ty zprávy, podle nichž imigranty vozí k hranicím turecké autobusy a celé to koordinuje turecká zpravodajská služba, dosti jasně napovídají, že to je spíše cosi jako skrytě řízená invaze. Tohle už ostatně řecká vláda otevřeně deklaruje a snaží se s tím bojovat. Proto také nařídila to vojenské cvičení na ochranu hranic, při kterém se má pálit i ostrou municí.
Jen tak na okraj, všimněte si, v jakém světě žijeme. Armáda suverénního státu nacvičuje obranu hranic, tedy svůj základní účel, a chce používat i ostré střelivo, což se v reálném boji tak nějak předpokládá, ale mainstreamová média o tom informují jako o nějaké mimořádné události.
Převážně z liberálních evropských kruhů zaznívají hlasy, že by Řecko mělo neprodleně uprchlíkům umožnit další cestu. Souhlasíte?
Samozřejmě nesouhlasím. Ale také chápu, že pro Řecko je situace ohromně náročná a reprezentuje pro jeho bezpečnost opravdu vážné ohrožení. Řecko je hraniční zemí Evropské unie a jako takové by se mělo starat o obranu vnějších hranic a o přijímání imigrantů, jenže počty, o které dnes jde, jsou naprosto mimo kapacity Řeků a vlastně i kohokoli jiného.
Uprchlík má žádat o azyl v první bezpečné zemi, do níž se dostane, což je pro mnoho z nich Turecko – jenže většina z nich chce do západní Evropy, která o ně ale jeví stále menší zájem, jak vycházejí najevo problémy, které přijímání těchto osob provázejí.
Realitu je nutno vnímat realisticky. Smlouvy a konvence – jež se týkají imigrace, uprchlíků a azylu a o kterých pořád mluví mnozí politici, aktivisté a novináři – vznikly v dobách, kdy byly ty počty migrujících osob o dva řády nižší než dnes. Jinak řečeno, dohodami určenými pro stovky, možná tisíce lidí za rok, se nelze řídit, když se na cestě nacházejí statisíce osob. Z toho logicky vyplývá, že tyto dohody a konvence se musí změnit, případně jednostranně vypovědět.
Fotogalerie: - Divokým Kurdistánem
A nemůže to být třeba i tak, že Erdogan vypouštěním uprchlíků sleduje nějaké své cíle například vůči Řecku či Evropské unii?
Jednoznačně ano.
Mezi Řeckem a Tureckem samozřejmě existují tradiční animozity, ale ty v posledních měsících dostávají novou dimenzi, která úzce souvisí s tím, jak se Turecko angažuje v Libyi. Spousta médií nepřikládá větší význam zprávě, že Turecko podepsalo s vládou v Tripolisu dohodu o ekonomické zóně ve východním Středomoří a že tam hodlá ve velkém rozjet těžbu ropy a zemního plynu. Tento krok však zjevně ohrožuje zájmy Kypru a Řecka, na jejichž straně stojí také Izrael a Egypt.
Migranti se tedy pro Erdogana stali dobrým nátlakovým nástrojem vůči Řecku a vedle toho i proti evropským zemím, které jsou nejen členy EU, ale také NATO, což pro změnu souvisí s tureckou intervencí v Sýrii.
Ofenziva syrsko-ruských sil proti Idlibu totiž zcela rozbila Erdoganovy plány a vzrostlo riziko přímého střetu Ruska a Turecka, jejichž „námluvy“ skončily, což se ostatně dalo čekat. Erdogan teď žádá Západ o podporu proti Rusku, ale evropské státy se do toho moc nehrnou a zůstávají u slovních proklamací, a tudíž na ně Erdogan tlačí právě prostřednictvím migrace.
Měla by Evropa vůči Erdoganovi přitvrdit?
Zcela určitě! Ta dohoda s Tureckem o migraci byla od počátku obrovská chyba, je to jen oficiální ukotvení tureckého vydírání.
Erdogan dostává peníze a tvrdí, že zadržuje imigranty, jenže stále přichází s novými žádostmi a vyhrožuje, že imigranty zadržovat přestane. Tohle je učebnicový příklad toho, jak se nemá jednat s vyděrači. Pokud jim jednou ustoupíte a dáte jim, co chtějí, budou stále jen stupňovat požadavky a vydírat vás dál.
Erdoganovi to ale bohužel prochází, protože většina evropských politiků jsou slaboši a zbabělci, kteří se nedokážou postavit za své země a voliče. Místo toho, aby kategoricky odmítli vyděračské požadavky, začínají uvažovat, jak Erdogana uklidnit a co udělat, aby ty migranty zadržoval ještě další týden nebo měsíc. Už zaznívají hlasy, že by Turecko mělo od EU dostat ještě více peněz.
Bylo ale zábavné sledovat, jak se Erdogan snažil použít svou nátlakovou taktiku i na prezidenta Putina, u čehož totálně pohořel, protože Putin se takhle vydírat nenechá.
Fotogalerie: - Kurdská tryzna v Bruselu
Navazuji na předcházející otázku. Má na to vůbec Evropa, aby tlačila v této věci na Turecko?
Nesporně má. Navzdory určitému zpomalování a problémům jsou ekonomiky většiny evropských zemí pořád velmi silné, mnohem silnější než Turecko, které koneckonců Evropu doslova životně potřebuje jako obchodního partnera.
Opačně to pochopitelně neplatí, Evropa se bez Turecka snadno obejde. Na Erdoganovy výhrůžky by se mělo odpovědět stejným stylem, tedy pohrozit sankcemi a embargy. Jestliže by Evropa na Turecko uvalila totální embargo, turecká ekonomika by zřejmě za měsíc či dva zcela zkolabovala, což by Erdogana stálo přinejmenším funkci, ne-li život.
Stejně tak by se mělo vůči Turecku postupovat v bezpečnostní rovině, protože právní experti NATO již našli metodu, jak ho vyloučit z Aliance, resp. jak přerušit smluvní vztah s Ankarou. To by byla velmi účinná odpověď.
Evropa tedy ty nástroje zcela nepochybně má, ovšem jiná věc bohužel je, že většině politiků chybí odvaha takové kroky provést. Od dnešní evropské politické garnitury nic takového nečekám.
Propadají Češi zbytečné panice, pokud jde o koronavirus?Anketa
Mohla by se v této věci nějak více angažovat takzvaná V4, již je Česká republika členem?
To nejlepší, co můžeme v současnosti dělat, je držet při sobě a pevně trvat na našich pozicích. Především by se mělo nadále trvat na tom, že jakékoli povinné rozdělování imigrantů, ať už se bude nazývat jakkoli, je nepřijatelné.
Pokud by státy V4 byly nějak přehlasovány nebo pokud by nás další státy EU jakkoliv obešly a snažily se nám toto nějak vnutit, je nutno to otevřeně prohlásit za porušení obecných principů EU a zcela to odmítnout, ať už to bude znamenat cokoliv.
Dá se ostatně oprávněně očekávat, že Soudní dvůr EU prohlásí, že Česko, Polsko a Maďarsko porušily evropské právo tím, že odmítly migrační kvóty. Politici na výroky soudů rádi odpovídají „nesouhlasím, ale musím to respektovat“ – ale v tomto případě je třeba říct „nesouhlasím a nerespektuji“. Případnou pokutu samozřejmě nesmíme zaplatit.
Je zřejmé, že čeští politici se v tom mohou spolehnout na podporu drtivé většiny veřejnosti i na podporu ze strany Polska a Maďarska. Také se dá očekávat, že nová slovenská vláda, zvláště pokud v ní bude hnutí Sme rodina, bude zastávat podobné pozice.
Životní podmínky v řeckých uprchlických táborech jsou drastické. V médiích se o tom psalo mnohokrát. Měly by evropské státy na Řeky v této věci nějak tlačit? Vymáhat jejich zlepšení?
Jak jsem se zmiňoval, ta situace je zejména důsledkem toho, že počty imigrantů jsou mnohonásobně vyšší než ty, s nimiž se počítalo kdysi. Řekové to prostě nezvládají a zvládat nemohou. Mimochodem, ačkoliv to mnohá média podávají tak, že tábory jsou plné uprchlíků ze Sýrie, ve skutečnosti značnou část z nich tvoří Afričané, Pákistánci a Afghánci, tedy ekonomičtí migranti, nikoli váleční uprchlíci.
Evropské státy by měly Řekům pomáhat zejména při ochraně hranic a při deportaci ilegálních imigrantů zpět tam, odkud přišli.
Rád bych zdůraznil ještě jednu důležitou věc. Můžeme mít výhrady vůči Řecku a jeho přístupu k ekonomice, ale tady už nejde o peníze či dluhy, nýbrž o fundamentální bezpečnostní hrozbu pro Evropu. Nyní je namístě poskytovat Řekům plnou podporu, protože přes všechny výhrady je to evropská země a kolébka antické kultury.
Je to jakási obdoba toho, co má platit v domácí politice. Hlavní dělicí čára už nejde mezi pravicí a levicí, už nejde o diskusi o výši daní – nejdůležitější teď je, jak se kdo staví k elementárním hodnotám naší civilizace.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jonáš Kříž
