Zdeněk Škromach: Odvolání Mládka jsem nepochopil, asi měl Sobotka své důvody. Ale na druhou stranu...

Co budete dělat dnes o půlnoci?

Původně jsme počítali, že půjdeme na oslavu masopustu. Ale má přijet návštěva, takže asi budeme sedět s přáteli u dobrého moravského vínka a povídat si o životě.

Miloš Zeman zvažuje, zda bude znovu kandidovat na prezidenta, měl by podle vás? A jak vidíte jeho šance?

Já myslím, že Miloš Zeman má dnes takovou podporu ve společnosti, že pokud bude kandidovat, a já jsem přesvědčený, že kandidovat bude, tak má obrovskou šanci na to, aby uspěl. A to i přesto, že jsou lidé, kteří ho nemají v oblibě – a to si myslím, že je důležité u každého politika, že vyvolává emoce – to znamená, že jsou lidé, kteří ho mají rádi, a lidé, kteří ho nemají rádi, třeba ho i přímo nenávidí. Je to ale rozhodně politik, který lidi zajímá.

Co šance jeho případných protikandidátů, Horáčka, Stropnického a dalších?

Zatím jsem žádné skutečné protikandidáty nezaznamenal, protože si myslím, že je to spíš taková odezva jako - no tak já bych to zkusil. Například v případě pana Horáčka mám spíše pocit, že možná sehrává podobnou roli jako v minulých volbách sehrál pan Fischer, který rok před volbami měl obrovské preference a pak najednou v závěru se objevil opravdu kandidát, kterého vlastně podporovala ta skupina, která jakoby se hlásila k Fischerovi. A ukázalo se, že nakonec někteří lidé, kteří přímo pracovali pro Fischera, tak přešli potom ke Schwarzenbergovi. Takže ten scénář může být podobný i teď. Protože samozřejmě na nějakou kampaň je v tuto chvíli ještě příliš brzy. A každý kandidát, který teď zahájí kampaň, tak si myslím, že střílí příliš na velkou vzdálenost. Ti hlavní kandidáti, pokud se ještě nějací objeví a oni se určitě objeví, tak to bude spíš na podzim letošního roku.

A co říkáte na jeden z posledních velmi diskutovaných výroků Miloše Zemana - "Stovka denně za hospitalizační poplatek nikoho nezabije"?

Tak s tím samozřejmě nesouhlasím. Ale jinak v tomhle je Miloš Zeman konzistentní. I jako předseda sociální demokracie, v dobách, kdy jsem byl jeho místopředsedou, tak víceméně pokud šlo o sociální věci, tak k tomu příliš velký vztah po této stránce neměl. A toto vyjádření není nic, co by překvapilo, nebo bylo něco nového. I když já osobně s ním nemůžu souhlasit. Já jsem přesvědčen naopak, že zrušení poplatků ve zdravotnictví a rušení dalších spoluúčastí a podobně je dobře. Protože zdraví nemá být kšeftem a má být dostupné pro každého bez ohledu, jestli na to má nebo nemá.

Podpoří podle vás ČSSD Miloše Zemana ohledně jeho případné kandidatury?

To je samozřejmě otázka spíše na vedení strany. Ale v tuto chvíli se ještě nevyprofiloval žádný kandidát, který by kandidoval za sociální demokracii, nebo se prezentoval. A myslím si, že pokud by takový člověk byl, tak už by se na sjezdu sociální demokracie, který teď v březnu proběhne, měl prezentovat, tak aby se celá členská základna k němu mohla vyjádřit. V tuto chvíli je to spíš otázka taktiky a strategie. Velká část voličstva sociální demokracie, ať už současného, nebo v některých příkladech bohužel i minulého, podporuje právě Miloše Zemana a neví si rady s tím, že někteří lidé v sociální demokracii vystupují proti němu dost ostře. Tak asi by bylo dobré najít nějakou pozici a vlastně využít ten volební potenciál, který má Miloš Zeman i z hlediska sociální demokracie pro volební výsledek, pro volby do Poslanecké sněmovny, pro sociální demokracii. Najít si k Miloši Zemanovi vztah. Protože pokud ho sociální demokracie nenajde, tak určitě se objeví další subjekty. Jako dneska se k tomu hlásí třeba určitým způsobem pan Babiš.

Když jsme u ČSSD, co říkáte na konec Jana Mládka na postu ministra průmyslu a obchodu?

Já musím říct, že do toho moc nevidím. Fakt je, že je to kompetence premiéra. Věřím, že to má zkonzultováno i uvnitř strany, že se jedná o nějakou taktiku. Ale na druhé straně myslím, že většina toho, co Honza Mládek odvedl ve své práci, a to jak pro průmysl, tak samozřejmě i pro tu oblast obchodní, našich zájmů i v zahraničí a další, tak že převažuje nad řekněme hloupým výrokem náměstka. Já si Honzy Mládka vážím. Znám ho dlouhodobě. Pokud vím, tak je čitelný. A chápu, že opozice jako pan Kalousek a další mají radost. Ale na druhé straně věřím, že sociální demokracie vybere důstojného nástupce. Moc jsem to nepochopil, ovšem je to věc pana premiéra Sobotky. Asi k tomu měl důvody. Ale na druhé straně, já sám osobně znovu říkám, že si práce Honzy Mládka vážím. A myslím si, že za ty tři a půl roku ve vládě odvedl spoustu práce, na rozdíl od některých jiných ministrů, kteří tam doteď sedí, ale bohužel jsou z jiných politických stran a neodvedli žádnou práci. Vzpomeneme ministra spravedlnosti, který už tady čtyři roky vykládá o exekutorech a o zákoně o exekutorech. A ve sněmovně leží senátní návrh na omezení územní působnosti exekutorů a zavedení určitých pravidel do toho, stačí ho jenom schválit. Ale prostě neděje se nic. Takže jsou tací, kteří nedělají nic a možná je to i důvod, proč je neodvolat. A jsou jiní, kteří dělají a sem tam možná se stane, že někomu šlápnou na kuří oko.

V zákulisí se šeptá o tom, zda to nebyla tak trochu pomsta premiéra Sobotky vůči organizaci v jižních Čechách, která ho nepodpořila. Co si o tom myslíte?

Tak jak znám Slávka Sobotku, tak věřím, že není pomstychtivý. Prostě v demokracii je normální, že i v rámci politické strany jsou různé názory. Jednou člověk má podporu, podruhé ne a nemůžu z toho vyvozovat… To si nemyslím, že by stálo za tím.

Premiér Sobotka uvedl, že by mu nevadilo vládnout s komunisty. Co na to říkáte? Souhlasíte s ním?

Mně se to těžko komentuje. Asi je za tím nějaký záměr vyvolat předsjezdovou diskuzi, protože tohle téma se odehrává na každém sjezdu pravidelně, mnohdy i účelové. Protože samozřejmě jedni se snaží sociální demokracii vylíčit v podstatě jako béčko komunistické strany, druzí se nás zase snaží vměstnat do nějaké šablony. Ten vztah ke komunistům je samozřejmě pro sociální demokracii složitý. Protože na jednu stranu se jeví jako přirozená spolupráce, na druhé straně s komunisty to bylo vždycky složité. Já sám jsem to zažil v senátních volbách, kdy sice jakoby deklarovali moji podporu pro druhé kolo, na druhé straně vím, že podprahově šla informace, aby volit nešli, protože neúspěch sociální demokracie je úspěchem komunistů. Takže z tohoto pohledu je to problém. A deklarovat spolupráci s kýmkoliv před volbami je složité.

Velkou diskuzi posledních dní vyvolal návrh ČSSD ohledně změn ve zdanění. Co vy si o tom myslíte?

Pokud jde o progresivní zdanění, tak to je věc, která je v programu sociální demokracie dlouhodobě. Jsem přesvědčený o tom, že je správné, aby míra solidarity těch, kteří mají vysoké příjmy – řekněme, že jsou bohatí, s těmi ostatními, byla výraznější. Otázka samozřejmě je, odkud a v jaké výši. Protože samozřejmě vždycky jsou to peníze lidí, které vydělávají. Ale na druhé straně, jestliže někdo vydělá milion za rok, no tak samozřejmě, i když z toho odvede nevím 30 – 40 procent, tak stále mu zůstane řádově půl milionu. Kdežto člověk, který vydělává deset- patnáct tisíc za měsíc, tak i když neodvede žádnou daň, tak bude na tom výrazně hůř. Každý jsme schopni spotřebovat jen určité množství ať už potravin, spotřebního zboží, služeb a všeho a všechno ostatní je více méně určitý nadstandard. A je jen otázkou, jak zajistit ve společnosti určitou míru spravedlnosti. Samozřejmě ta debata teď byla hodně výrazná kolem toho limitu, jestli to má být padesát tisíc, nebo jestli to má být víc. Pan Babiš mluvil o 113 tisících. Když to posunete k těm nejvyšším příjmům, tak ten počet lidí se výrazně sníží. A druhá věc je politická, která tam zřejmě také hrála roli. Pokud by se volila hranice 50 tisíc, tak to znamená, že do toho budou zahrnuti i poslanci, senátoři, ministři a další. Kdežto kdyby se šlo na těch „Babišových“ 113 tisíc, tak samozřejmě ústavní činitelé na tom vydělají. Protože tak by se jim vlastně daně snížily. A v té chvíli by to určitě vyvolalo i společenskou odezvu – tak nám chtějí snižovat daně a sami si vlastně daně snižují. Což je celkem obvyklá argumentace, pokud se schvaluje jakýkoliv zákon nebo změna, vždycky se to porovnává s příjmy nebo třeba se situací, kterou mají zákonodárci.