Během 17. listopadu Petr Pithart po boku se studenty na Albertově vyjádřil obavy nad tím, že česká společnost je uměle rozdělována na „pražskou kavárnu“ a „venkovskou hospodu“. Vyvolává tyto rozpory hlavně Miloš Zeman? Je to správný výklad?
Uměle to vyvoláváno je, ale spíše těmi, kteří chtějí vést válku s Milošem Zemanem. Společnost je skutečně rozdělená, a to dlouhodobě a nejenom v České republice. Stačí se podívat do světa na rakouské či americké prezidentské volby. Navíc však je rozdělená i na ty, kteří chodí či nechodí k volbám. Těch, kteří nechodí k volbám, je většina. Společnost prostě rozdělená je. Z tohoto pohledu je to účelový argument, který s realitou nemá nic společného. Měli bychom se spíše zamyslet nad tím, proč je společnost rozdělená.
A co říci k tvrzení, že Zeman se snaží vytrhnout Česko ze Západu?
To je samozřejmě nesmysl. Česká republika je uprostřed Evropy, dnes i uprostřed Evropské unie. Zeman dělá velmi promyšlenou politiku, která není nakloněná ani jedné, ani druhé straně. Vnímá, že pro Českou republiku je výhodné mít dobré vztahy jak s Washingtonem, tak Moskvou i Pekingem či státem Izrael. A samozřejmě se snaží o určitou vyváženost, pokud jde o Brusel. Česká republika není sice malá země, ale není velmocí. Měla by si udržovat dobré vztahy s velmocemi, které si budou dělat velmocenskou politiku, mnohdy na úkor menších zemí. V tomto Miloš Zeman zastával pozici vyváženosti, a nikoliv jednostrannosti. Lidé, kteří jsou zaslepení jednosměrovým orientováním, ten pocit mít mohou. Když se ale podíváme na pozici České republiky, tak nám to pomáhá. V dobách ministrování Karla Schwarzenberga se narušily vztahy s některými zeměmi, kde jsme měli hospodářské zájmy, a nic nenabídl místo toho. Teď se snaží prezident Zeman i tato vláda tohle napravovat.
Ing. Miloš Zeman
Kritici prezidenta Zemana volí na jeho adresu často nelichotivá slova. Písničkář Jiří Dědeček veršoval například na Václaváku „Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě“. Jako protireakce se objevil od skupiny poslanců návrh zákona na ochranu prezidenta. Jak na něj pohlížíte?
Prezident nepotřebuje zvláštní zákon na ochranu své osobnosti. Má dostatek prostředků k tomu, aby se dokázal obhájit. Hlavně mediálně. Což běžný občan nemá. U politika je třeba brát do úvahy, že musí počítat i s různými útoky. Znám to i z vlastní práce v politice. Na druhé straně se ukazuje zvláštní pohled, kdy tu vystupují někteří lidé velmi vulgárně a sprostě a vytýkají Miloši Zemanovi, že není zrovna kavárenským řečníkem. Sami sebe dehonestují tím, jak se vyjadřují. Pokud šlo o Václava Havla či Václava Klause – také to nebyli mí prezidenti. Ale respektoval jsem, že jsou to prezidenti České republiky. Nedovedu si představit, že bych veřejně vystoupil a řekl, že Václav Havel byl debil nebo že Václav Klaus je zloděj. Prostě byl to prezident. Nesouhlasil jsem s ním, nevolil bych ho jako poslanec, ale přesto jsem je respektoval. Když už je budu kritizovat, tak po věcné stránce. A ne tak, jak si představuje takzvaná elita národa ze sféry kultury, která však v řadě případů ukazuje, jak kultura vypadat nemá. Nemůžu na jedné straně kritizovat, že se Miloš Zeman vyjadřuje někdy velmi jadrně, a přitom používat slova pražské galérky.
Psali jsme:
Na druhou stranu ani Miloš Zeman své odpůrce také nešetří a obouvá se i do novinářů, respektive veřejnoprávních médií – například do České televize. Ohrožuje tím demokracii, když podkopává důvěru ve veřejnoprávní média?
Tady nejsem obdivovatelem Miloše Zemana a některé jeho výroky by nemusel sdělovat. Znám ho ale hodně dlouho, takže musím říci, že se v tomto nezměnil. Možná že se věkem a vývojem zradikalizoval. Pokud jde o média, vzpomínám, že když novináře napadal, bylo to víceméně účelové. Protože ví, že média a novináře nezmění a musí si tam ten prostor vybojovat. Pokud jde o Českou televizi, je dobré si rozdělit dvě věci. Otázku veřejnoprávnosti televize a nároky její nezávislosti, což je naprosto v pořádku. Druhá věc je vyváženost a objektivnost informací, které by mělo toto médium sdělovat. Česká televize nasála dlouhodobě láskopravdovskou orientaci a na to si nedá sáhnout, přestože pravda a láska někdy vypadají zcela jinak. Objevuje se tam snaha reálné dění nikoli popisovat, ale ovlivňovat či přímo vytvářet. Což dělají i ostatní média, ale veřejnoprávní televize by se v tomto měla chovat daleko více vyváženěji. Myslím, že určitým kontrastem je Český rozhlas, který se chová daleko veřejnoprávněji než Česká televize. Je to ale i věc odvahy politiků v parlamentu, kteří rozhodují o dozorčích a správních orgánech a vedení televize. Nemyslím, že cesta je znárodnit Českou televizi, ale spíše najít způsob, jak zajistit právě přes dozorčí a správní orgány, aby tam byli lidé mající zájem na vyváženosti zpravodajství a toho, co ČT dělá. Aby to nebylo jen o určitě skupině umělců, kteří na České televizi dlouhodobě visí jako na matčině cecíku a z něho sají mnohdy tendenční výtvory.
Nedávnou kauzou Brady se podle prezidentových příznivců organizátoři protestů proti Zemanovi pokusili o něco jako „protizemanovský Majdan“. Což tak úplně nevyšlo. Podle nich to ale budou zkoušet dál. Jaký je váš názor? A proč se tak děje? Je to snaha odradit Miloše Zemana, aby podruhé kandidoval?
Opět to není nic nového. Opakuje se to vždy 28. října a 17. listopadu. Je tu snaha vyvolávat neklid ve společnosti. Zdaleka to nesouvisí jen s Milošem Zemanem, odehrávalo se to i v minulosti. Připomeňme třeba házení vajec na Jiřího Paroubka a nás ostatní v sociální demokracii. Jsou to všechno organizované a financované akce z různých zájmových skupin, které mají blízko ke Karlu Schwarzenbergovi či Miroslavu Kalouskovi. Nechci příliš personifikovat, protože se jednotlivé vazby těžko prokazují. Když se člověk podívá na protagonisty, kteří se kolem toho pohybují, tak jsou to víceméně lidé, kteří byli pověšení na Václava Havla a žili z něj za jeho života. Snaží se z jeho jména žít dodnes a vytřískat z toho, co se dá. Mluví sice o svobodě slova a demokracii, ale také zpochybňují demokratický systém politických stran. Protože sami neuspěli, snaží se podobnými akcemi násilnou formou vývoj zvrátit, získat moc a vliv, aniž k tomu mají mandát z řádných voleb. Miloš Zeman je pro ně vděčným objektem, jako byl v minulosti Jirka Paroubek. Je to politický boj. Bohužel si tito lidé ve svém zápalu neuvědomují, že tím, co dělají, živí a podporují růst extremismu, který roste po jejich boku a na jejich zádech ve formě různých Konvičků a podobných. Ti začínají posilovat pozice i na základě dění ve světě. Radikalizace společnosti tady je. Václav Havel vyznamenával také své kamarády. Je otázka, proč pan Brady nebyl vyznamenán už před 20 lety, kdy byl v plné síle. Myslím, že to celé bylo připravené a zinscenované proto, aby se vyvolal neklid. Je to navázáno i na určité skupiny kolem vysokých škol, které dlouhodobě vytvářejí konflikt s prezidentem. Není to jen o Miloši Zemanovi. Je to boj o podobu demokracie v České republice, jestli tu budou rozhodovat občané. Nebo – a z toho mám obavy – zda tu není vyvolávána poptávka po vládě silné ruky – vládě elity –, která tvrdí, že jsou Miloš Zeman a další politici voleni nějakou lůzou. Nechápu, jak si mohou osobovat právo hodnotit občana jako takového a říkat, že oni jsou ti jediní jako elita národa, kdo má rozhodovat.
Psali jsme:
Zmínil jste růst extremismu. Pro část veřejnosti je znakem toho, že se šíří Českem extremismus, úspěch kapely Ortel v Českém slavíku. Je tomu tak, nebo jde v případě Ortelu o jakýsi protestní hlas, kterým dávají naštvaní Češi najevo, co si myslí o politicích, kteří je podle jejich názoru špatně chrání před uprchlíky?
Jsou to protestní hlasy. Ostatně celá anketa je spíše taková byznys akce, než aby vyjadřovala popularitu zpěváků jako takovou. Ale chápu to, jde o zajímavý projekt. Na druhou stranu – a není to problém jen náš, ale vidíme to všude kolem – když klasické politické strany neřeší problémy, které lidé cítí jako problémy. Byť nejsou třeba v tuto chvíli tak reálné. Není důležité, kolik je u nás migrantů, ale kolik jich mají lidé v hlavách. To si dovolím tvrdit, že poměrně hodně. Rádi pak naslouchají podobným trendům. Je potřeba se zamyslet nad tím, jestli dnešní politická elita lidem nabízí řešení jejich obav o budoucnost. To se pak projevuje v protestní volbě. Je to svým způsobem výsledek extremistických politiků, kteří se ale prezentují jako klasičtí politici – třeba Kalousek, Schwarzenberg a další – a neustále vyvolávají konflikt a poptávku po vůdci národa. Ten se zatím neobjevil, počítalo se, že do této role bude instalován Karel Schwarzenberg. To jim nevyšlo a Zeman se jim nehodí. Do této pozice se tlačí Babiš. Najednou se takový vůdce objeví – nebude to asi Konvička či někdo z těchto drobných křiklounů na ulici – podporovaný silným kapitálem. Vzpomeňme, jak nastupoval fašismus v Německu a ve Španělsku. Tato poptávka tady je. Samozřejmě se to pak projevuje v protestních reakcích lidí, jako je tento. I když uměleckou kvalitu této skupiny nedokážu posoudit, já poslouchám někoho jiného. Ale toto se ukazuje i v preferencích sociální demokracie, která nedokáže odpovědět na otázky, které lidé očekávají a řeší věci jako teď u EET. Sociální demokracie se snaží, aby tam zůstalo, že budeme nahánět každého drobného živnostníčka, a toho, který si přivydělává na živnosťák. Přitom zapomínáme třeba na to, že je potřeba udělat progresivní zdanění těch nejbohatších. To jsou věci, které lidé vnímají. Bezpečnost a určitou spravedlnost ve společnosti. Kdy vidí, že bohatí ještě více bohatnou a chudí chudnou. Byť stav společnosti tomu nenapovídá. U nás nikdo nemusí hladovět, nikdo nemusí být chudý. To by si měla uvědomit politická elita a vrátit se k tomu, že politické strany jako základ demokratického systému budou schopné odpovědět i na tyto otázky. Pak se nemusíme bát toho, že tu bude bujet svět extremismu, který na tom profituje. Nebezpečí je to – a já se toho bojím –, že se takový vůdce může objevit. Mám pocit, že se do této pozice začíná tlačit Andrej Babiš. Jak známe z minulosti, pokud přišel diktátor, který měl za sebou silnou podporu byznysmenů, většinou demokracie skončila na dlouhé roky.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
