Jak se ve vašem předvolebním uvažování propojuje program strany Moravané, jíž jste členem, a ODS? A kudy vedla vaše cesta k ODS?

Jako členovi strany Moravané mi ani nepřišlo na mysl, že bych mohl za Občanskou demokratickou stranu kandidovat. Tuto možnost mi však nabídl Petr Fiala, s nímž se znám a přátelím dlouhá léta a kterého si velice vážím. To pro mne bylo rozhodující. Nakonec naše dvě strany uzavřely koaliční smlouvu. Pravda je, že Občanská demokratická strana pro mě dříve nebyla příliš přitažlivá, ani v době, kdy stála na vrcholu slávy a moci. Jsem sice pravicově smýšlejícím člověkem, ale už počátkem 90. let jsem spíše preferoval Občanskou demokratickou alianci a také jsem se stal jejím členem. Na ODS mi vadil její asociální přístup ke světu, pohrdání malým člověkem a přehlížení jeho potřeb stejně jako fakt, že se s ní spojovaly různé existence, které pro mne byly naprosto nepřijatelné. Mirek Topolánek o nich později mluvil jako o „kmotrech“.

Největším zklamáním pro mě byl však Petr Nečas. Když nastupoval do čela ODS, vnímal jsem ho jako idealistu, jako morálního člověka, katolíka, který je schopen dát jí morální hloubku a obrodit ji. Nakonec to – jak víme – skončilo špatně. A tak neuvěřitelným způsobem! Dnes ale vnímám, že ODS prošla hlubokou katarzí a utekli z ní paraziti, kteří v ní byli jen kvůli osobnímu zisku. Zárukou, že bude dělat čestnou a poctivou politiku, jsou pro mne noví lidé v jejím vedení, jako je třeba Petr Fiala či Pavel Blažek, ty uvádím jmenovitě proto, že je znám osobně, ale v čele strany stojí i další osobnosti, jichž si vážím. Hlavně ale je pro mne dnes ODS jedinou stranou, která vyjadřuje myšlenky a hodnoty, které jsou mi blízké a s nimiž se ztotožňuji. Tedy pravicové hodnoty.

Česká politika se mění a v současnosti jsou v ní subjekty jako hnutí ANO, kde pravicovost nebo levicový program nejsou příliš důležité. Má ještě to klasické dělení podle vás smysl?

Faktem je, že hnutí ANO je dnes rušivým prvkem v politickém schématu a že momentálně nedělá ani pravicovou, ani levicovou politiku. Dělá jen to, co se hodí „jejímu vedení“, abych nemusel jmenovat. A to vede mnohé lidi k předčasným závěrům, že dělení politické scény na pravici, levici a střed skončilo. Ale není to pravda. Pravo-levé dělení politiky nadále platí. ANO bude z historického hlediska jen epizodou. Nakonec vždycky platí, že „podle skutků poznáte je“, jak stojí v Písmu svatém, a čas odhalí podstatu i takového fenoménu, jako je ANO.