Že je vstřícnost k migrantům evropskou hodnotou? Nesmysl. Historik a senátní kandidát připomíná, jak naši předkové hnali mohamedány od Vídně přes Balkán

Jak se ve vašem předvolebním uvažování propojuje program strany Moravané, jíž jste členem, a ODS? A kudy vedla vaše cesta k ODS?

Jako členovi strany Moravané mi ani nepřišlo na mysl, že bych mohl za Občanskou demokratickou stranu kandidovat. Tuto možnost mi však nabídl Petr Fiala, s nímž se znám a přátelím dlouhá léta a kterého si velice vážím. To pro mne bylo rozhodující. Nakonec naše dvě strany uzavřely koaliční smlouvu. Pravda je, že Občanská demokratická strana pro mě dříve nebyla příliš přitažlivá, ani v době, kdy stála na vrcholu slávy a moci. Jsem sice pravicově smýšlejícím člověkem, ale už počátkem 90. let jsem spíše preferoval Občanskou demokratickou alianci a také jsem se stal jejím členem. Na ODS mi vadil její asociální přístup ke světu, pohrdání malým člověkem a přehlížení jeho potřeb stejně jako fakt, že se s ní spojovaly různé existence, které pro mne byly naprosto nepřijatelné. Mirek Topolánek o nich později mluvil jako o „kmotrech“.

Největším zklamáním pro mě byl však Petr Nečas. Když nastupoval do čela ODS, vnímal jsem ho jako idealistu, jako morálního člověka, katolíka, který je schopen dát jí morální hloubku a obrodit ji. Nakonec to – jak víme – skončilo špatně. A tak neuvěřitelným způsobem! Dnes ale vnímám, že ODS prošla hlubokou katarzí a utekli z ní paraziti, kteří v ní byli jen kvůli osobnímu zisku. Zárukou, že bude dělat čestnou a poctivou politiku, jsou pro mne noví lidé v jejím vedení, jako je třeba Petr Fiala či Pavel Blažek, ty uvádím jmenovitě proto, že je znám osobně, ale v čele strany stojí i další osobnosti, jichž si vážím. Hlavně ale je pro mne dnes ODS jedinou stranou, která vyjadřuje myšlenky a hodnoty, které jsou mi blízké a s nimiž se ztotožňuji. Tedy pravicové hodnoty.

Česká politika se mění a v současnosti jsou v ní subjekty jako hnutí ANO, kde pravicovost nebo levicový program nejsou příliš důležité. Má ještě to klasické dělení podle vás smysl?

Faktem je, že hnutí ANO je dnes rušivým prvkem v politickém schématu a že momentálně nedělá ani pravicovou, ani levicovou politiku. Dělá jen to, co se hodí „jejímu vedení“, abych nemusel jmenovat. A to vede mnohé lidi k předčasným závěrům, že dělení politické scény na pravici, levici a střed skončilo. Ale není to pravda. Pravo-levé dělení politiky nadále platí. ANO bude z historického hlediska jen epizodou. Nakonec vždycky platí, že „podle skutků poznáte je“, jak stojí v Písmu svatém, a čas odhalí podstatu i takového fenoménu, jako je ANO.

Voličům se ale líbí právě to, že ANO není pravicové, ani levicové…

Rozumím těm pocitům, pramení ze zklamání z pravicových i levicových politiků. Avšak když věci posuzujeme v dlouhodobém vývoji, ukáže se, že takový koncept nemá šanci. Jakmile se ANO stabilizuje, bude se muset vyhranit.

Co říkáte pozici nových stran, které staví na národovectví a strachu z migrace?

Ti, kdo mají v programu „nic než národ“ a nacionalismus, moc velkou šanci v naší společnosti nemají a zůstanou spíše izolováni na jejím okraji. Zkušenost taky ukazuje, že mnohá tato seskupení mají jepičí život a minimální politický vliv. Obavy o naši kulturu a civilizaci a strach z islámu mají však své opodstatnění, a pokud se v těchto otázkách zavedené strany nevyhraní, jednoznačně budou ztrácet voliče, kteří odejdou k extremistickým stranám a hnutím, případně vytvoří novou sílu, která bude reprezentovat a hájit jejich potřeby.

V reakci na migraci byly ze strany EU v nedávné minulosti kritizovány země V4. Kde vidíte kořeny jiného přístupu těchto „našich“ zemí?

Nás, Slováků, Poláků a Maďarů je méně než Němců a Francouzů. Obavy a strach z masové migrace, z tohoto cizího, nepřizpůsobivého elementu je tedy v našich zemích logicky větší, a to hraje důležitou roli ve vědomí lidí. Myslím také, že v postkomunistických státech mají lidé větší strach o svou identitu, protože o její udržení museli za minulého režimu dost tvrdě bojovat. Tehdy šlo sice o jiné nebezpečí, ale komunisté nám taky chtěli sebrat naši kulturní a morální identitu a udělat z nás „nové, socialistické“ lidi. A také – na rozdíl od bývalých koloniálních států – na soužití s jinými kulturami nejsme zvyklí, nemáme s nimi zkušenost.

Nehrozí, že se budeme vzdalovat ose Německo–Francie, která nyní dominuje Unii?

To nevylučuji, hlavně pokud v čele Evropské unie zůstanou titíž lidé, kteří tam jsou dnes. Nevěřím ale, že nebude sílit odpor k jejich současné politice v samotných západních státech, což povede k obměně politické garnitury. Už jen z ekonomických, ale i z bezpečnostních a jiných důvodů to takto dál nejde a Merkelová, Juncker a Hollande časem budou muset odejít.

Tendenci ke štěpení Evropské unie výrazně naznačil nedávný Brexit respektive referendum o něm. Jak velký zlom ve vývoji EU to je?

Menší, než jsem se původně obával. Myslel jsem, že jednak vyvolá ozdravnou reakci v Bruselu, což se vůbec nestalo, ale stejně tak nemám pocit, že by tendence k vystupování z Evropské unie v jiných zemích zesílily.

Podle některých teorií by národy měly v globalizovaném světě přirozeně zanikat. Jaká je podle vás v současném světě role národa?

Národy jako historické celky existují po staletí, a pokud nejsou vystaveny brutálnímu odnárodňování, není důvod, proč by měly zaniknout. Fakt je, že se národní společnosti proměnily, Češi ani Moravané nejsou stejní jako před tisícem let a budou se dál proměňovat. Je nesporné, že s postupující globalizací se mezi národy budou stírat kulturní rozdíly. Že by ale v důsledku toho mělo dojít k zániku etnik a ras, je nesmysl. A tlak vedoucí k tomuto stavu může vyvolat opačnou reakci s katastrofálním dopadem na soužití ras a lidí odlišných náboženství.

Já osobně mám dokonce pocit, že dnes dochází k oživení nacionalismu a že dozrávají podmínky k tomu, aby se konstituovaly nové národy. Nejenže se u nás při posledním sčítání obyvatel více než půl milionu českých občanů přihlásilo k moravské národnosti, která ještě před sto lety neexistovala, ale stejnou tendenci vidíme i v jiných zemích. Dochází k národnímu obrození Bretaňců a Korsičanů, Baskové bojují za nezávislost a také třeba Katalánci či Skotové dělají kroky, aby mohli žít ve svém národním státě. To zde ještě před historicky nedávnou dobou nebylo a vůbec to nesvědčí o nějaké tendenci k zanikání národů. Vždyť dokonce v Evropském parlamentu legálně existuje frakce European Free Aliance, která sdružuje právě tyto nestátní národy, včetně Moravanů.

O Rakousku-Uhersku se někdy mluví jako o jakési (středo)evropské unii. Proč se nám dnes vybavuje takové srovnání? Lze na tuto historii navázat?

Navazovat na ni už nelze, byť by mně to bylo sympatické, ale to přirovnání je reálné. Češi se však tehdy nacházeli ve zcela jiném postavení. Po staletí (od roku 1526) žili v habsburské monarchii a brali takovou existenci jako zcela přirozenou. Dnes už by ale takové soužití možné nebylo. Jednotlivé státy mají velmi odlišnou historii a zkušenost, zejména tu, kterou nabyly po druhé světové válce. Avšak myšlenka na vytvoření mnohonárodního státu, jehož členové by dokázali spolu žít na principu rovnosti a společných zájmů, není marná.

Rakousko a později i Rakousko-Uhersko v Evropě hrálo roli jakési bariéry proti východním tlakům, ať už šlo o ruský vliv nebo turecké ataky. To je i dnes docela aktuální…

Je to tak jen zčásti. Habsburská monarchie a později Rakousko či Rakousko-Uhersko sehrálo pozitivní historickou roli v boji proti islámu. V letech 1529 a 1683 dokázali naši předkové odrazit Turky od Vídně a pak i osvobodit skoro celý Balkán z mohamedánské nadvlády. Jen ta bílá Konstantinopol je pořád špinavým Istanbulem. Ale to není vinou Habsburků, nýbrž Velké Británie, že nedošlo také k jejímu osvobození. Vztah k Rusku je trochu složitější. Pokud Rakousko udržovalo s Ruskem přátelské vztahy, těžilo z toho, vzájemné nepřátelství uškodilo oběma, první světová válka měla za následek, že z trůnu byli svrženi Habsburkové i Romanovci a k moci se dostal Hitler a Lenin se Stalinem.

Jak se jako historik díváte na současnou migraci a na její srovnání s podobnými pohyby v minulosti? Dějiny Evropy jsou dějinami migračních vln…

To, co se dnes děje, je srovnatelné s velkými migračními vlnami v minulosti, které například pohřbily Řím, ale i zničily jiné civilizace a etnika, například Kelty. Současná islámská migrace ohrožuje samotné základy křesťanské civilizace i jednotlivých evropských států. A nejde jen o dění posledních několika let. V Bruselu, v Paříži nebo v Marseilles existují tzv. „no go“ zóny již po desetiletí, místní obyvatelé v nich zavádějí vlastní normy chování, které nejsou slučitelné s právním řádem platným v Belgii či ve Francii. Sami západní politikové přiznávají, že u nich existují místa, kam se i policie bojí chodit. To je symptomem, že je migrace nebezpečná. Na rozdíl od dřívějších dob ale dnes máme možnost se té záplavě ubránit. Záleží jen na vůli těch, kdo stojí v čele naší společnosti, na chtění každého z nás a na uvědomění si hodnot, za které musíme bojovat.

O evropských hodnotách ale mluví i ti, kdo hájí otevřený přístup k migrantům…

To je nesmysl. Samozřejmě je křesťanské pomáhat lidem, kteří jsou v problémech, ale všechno má své hranice. Můžeme být otevření jen do té míry, než to začne ohrožovat nás samotné. Pokud ti uprchlíci zničí nás, ani oni sami pak nebudou mít možnost čerpat z výhod západní společnosti. Jde o sebezáchovné chování.

Co bude patřit k vašim tématům v nadcházející volební kampani?

Chci akcentovat celostátní témata, která mě vedla k tomu, že jsem na kandidaturu přistoupil. Je to boj proti omezování osobní svobody, boj proti nesmyslným nařízením, jako je právo úředníka vstoupit do mého domu, aby kontroloval, čím topím, jako je povinné nošení reflexních prvků, jako je povinnost posílat děti do mateřských školek. Jsem proti direktivní roli státu.

Pokud ve volbách uspěju, budu usilovat o zjednodušení předpisů upravujících stavební řízení, o omezení šílené byrokracie, která nám otravuje život. Rozhodně odmítám tzv. politickou korektnost, která v současné době hraničí s omezováním svobody slova. Nesmíme věci nazývat pravými jmény, protože bychom se prý dotkli práv menšin, že bychom poškodili pověst určitých skupin obyvatelstva, že bychom se dotkli náboženského cítění jiných lidí!

Druhá věc se specificky týká jižní Moravy – chtěl bych vyvinout iniciativu, která by směřovala k legalizaci domácího pálení. Dnes lidem, kteří si chtějí udělat domácí slivovici, hrozí pokuta, zabavení přístroje a velké nepříjemnosti, pokud si ji dělají sami doma a nezaplatí státu daň. To pokládám za naprosto nemorální. Z celostátních témat je to ještě podpora místních výrobců proti nadnárodním řetězcům, kterých je zde podle mne příliš mnoho a negativně se podepisují na kvalitě zboží, podpora místních zemědělců a malých a středních domácích firem proti velkým obrům. A samozřejmě budu při každé příležitosti zdůrazňovat, že pocházím z Moravy a že pro svoji moravskou vlast požaduju historickou spravedlnost.