Zeman a Havel? To je jako parazitující červ a král zvířat. Prezident nás vede do pekel, říká od plic profesor Zlatuška

28. 10. 2015 13:54

ROZHOVOR Jiřím Zlatuška poskytl během své cesty po Izraeli serveru ParlamentníListy.cz rozhovor, ve kterém říká, že Havel a Zeman jsou mimoběžky s různým nasměrováním - ta Havlova nás vedla ke svobodě, ta Zemanova do pekel. Český strach z rozpuštění v EU je podle něj jen strašák pro hloupé a hrozí víc to, že se na nás "stará" EU vykašle.

Zeman a Havel? To je jako parazitující červ a král zvířat. Prezident nás vede do pekel, říká od plic profesor Zlatuška
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Zlatuška

S jakými pocity si letos budete připomínat 28. říjen? A bude v tomto směru ten letošní nějak výjimečný?

Připomínám si letošní 28. říjen na pracovní cestě v Izraeli, kde jsem jako jeden z reprezentantů Masarykovy univerzity na naší ambasádě s několika účastníky odhalení památníku v jeruzalémském parku připomínajícím Václava Havla a jeho slova „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ a také Havlovy lavičky v Tel Avivu. Těmito akcemi končil týden Václava Havla v zemi, která byla tradičně hrdá na podporu od nás datující se již od Masarykových dob. V této souvislosti mám pocit zvláštní hrdosti právě z těchto dvou jmen, Masaryka a Havla, a tohoto svátku. Zvláštním sentimentem mne jako vnuka československého legionáře, který prošel v bojích proti komunistům na magistrále až na východní konec Asie a do Japonska, samozřejmě naplňuje i tradice našeho boje za samostatnost a svobodu.

Svátek prožitý daleko od domova prožívám docela intenzivně. Na rozdíl od ministra a ministryň, kteří se musí ráno vracet kvůli recepci na Hradě, mám i výhodu, že jsem se již dávno ze zdravotních důvodů z účasti na prezidentově dýchánku omluvil a mohu si sváteční atmosféru vychutnat bez pocitů nevolnosti.

Hodně se v poslední době debatuje o tom, že bude třeba v souvislosti s migrační vlnou příslušníků zcela jiných kultur důrazněji hájit naše kořeny a tradice. 28. říjen je ideální příležitostí k zamyšlení, co vlastně tyto naše tradice jsou. Jak byste je popsal vy?

Masarykovo „Nebát se a nekrást“ spolu s výše zmíněným mottem Havlovým mi spolu s tradicemi českých běženců z doby před rokem 1918, doby obou okupací i doby po únorovém puči dávají jako naše kořeny především odpor k tmářství a populismu, jakož i vědomí, že správné myšlenky a postoje nakonec převáží – jako tomu bylo u Masaryka s hilsneriádou či rukopisy, nebo Havla s hnutím za lidská práva a Chartou 77. Necítím žádnou kulturní sounáležitost s xenofobií nebo nenávistí, kterou využívají a rozdmychávají zejména naši poslední dva prezidenti.

Názory, jak vůči nově příchozím nositelům odlišných kultur postupovat, se pohybují v rozpětí od zdůrazňování a prosazování naší kultury po hledání kompromisu a „nového evropanství“, kde spolu budou moci žít zástupci různých kultur a náboženství. Ke které možnosti se kloníte vy?

Je nezbytné investovat do mechanismů integrace, jak v širším společenském smyslu, tak ve vzdělávání dětí a mládeže. Že to v řadě případů menšin jde dokonce s excelentními výsledky, zatímco v jiných je to zatíženo většinovými předsudky či odmítáním, je známo. Bohužel nejsme svými rasovými či etnickými předsudky dostatečně kulturní společností sami a pracovat musíme zjevně i na sobě.



Často zaznívají názory, že Česká republika se v poslední době zásadně mění. Ať už v souvislosti s nástupem hnutí ANO, nebo díky aktivitám prezidenta Miloše Zemana, nebo v souvislosti s událostmi kolem migrační krize a nástupu proudu odpůrců imigrace. Máte pocit, že Česká republika je dnes jinou zemí, než třeba před deseti lety? A změnila se podle vás k lepšímu, nebo k horšímu?

Pesimismus je cestou do pekel, člověk by měl pociťovat vnitřní povinnost optimismu. Svět se mění neustále a jen blázni si mohou myslet, že tomu zabrání. Důležité je uchopit toto měnící se prostředí jako příležitost a energii pohánějící proměnu společnosti kupředu, nikoli jako hrozbu, se kterou svádíme boj se spoustou kolaterálních obětí a prohrou na konci.

Letos si výročí obnovení české státnosti připomínáme v situaci, kdy je slovo „národ“ vnímáno velmi emocionálně – ať už v pozitivním, nebo negativním vyznění. Co myslíte, stoupá v současnosti mezi lidmi důležitost národní identifikace?

Národní identita má velký pozitivní význam v kooperativním (!) dialogu s národy ostatními. Může mít ale rozměr tragicky špatný, pokud je používána k retuši vlastních chyb, nedostatků nebo zločinů. Národní identifikace přes nenávist k jiným je parodií na vlastenectví jako takové.

Často se vede debata o zachování národní identity v čím dál úžeji spolupracujícím evropském společenství. Jak se na to díváte vy? Hrozí nám „rozpuštění v EU“, jak se občas říkalo? A jak mu případně čelit?

V EU jsou podstatné hodnoty humanity a poučení z katastrof a tragédie vyhlazování za druhé světové války. Rozpuštění v EU je strašák pro hloupé. Hrozí podle mne víc to, že se na nás „stará“ EU vykašle a její obyvatelé dospějí k názoru, že se státy chovajícími se jako společenství sobeckých primitivů nechtějí mít nic společného. Následné objetí Ruskem, ať už s Putinem nebo někým z jeho dědiců, bych považovat za reálné a hrozící nebezpečí mimo EU.

V souvislosti s debatami o naší budoucnosti v rámci EU také můžeme slyšet, že pokud nebudeme součástí většího uskupení evropských zemí, budeme jako malá země vystaveni na milost a nemilost vlivu Ruska. Jsou podle vás tyto obavy oprávněné?

Ano, soudím, že přesně tímto směrem Putinovy snahy obnovy ruského či sovětského impéria jdou.

Česká státnost bývá tradičně spojována s osobou prezidenta republiky. Jak v tomto směru hodnotíte působení prezidenta Miloše Zemana? Jakým směrem podle vás Českou republiku vede?

Směrem k Orientu.

Prezident Zeman je často stavěn do kontrastu se svými předchůdci, zejména s Václavem Havlem. Je podle vás skutečně jeho protikladem? A v čem?

Myslím, že srovnání Miloše Zemana s Václavem Havlem je těžké – asi jako kdyby člověk dostal otázku na srovnání parazitického červa s králem zvířat (včetně toho, že v potravním řetězci ten druhý nemusí být až tak nad tím prvním a sám pojem "vrchol potravního řetězce" si lze vykládat značně různě, podobně jako mají lidé různý pohled na úspěch v politice).

Miloš Zeman se systematicky snaží využívat podpory toho nejnižšího, co ve svých příznivcích může vybudit, bez ohledu na zájem státu či občanského společenství. Václav Havel se snažil o vizi svobody a společnosti rozvíjející se skrze své občany. Ti dva jsou podle mne mimoběžky s různým nasměrováním - ta Havlova nás vedla ke svobodě, ta Zemanova do pekel.

Dvacátý osmý říjen si připomínáme jako vznik česko-slovenského státu. Mělo podle vás soužití těchto národů šanci udržet se dlouhodobě? A jak v této souvislosti vnímáte rozdělení Československa v roce 1992?

Vzhledem k tomu, že k rozdělení došlo, šance udržet se dlouhodobě zde nebyla – přičemž toto konstatování mám za historickou trivialitu. Rozdělení bylo dílem Klause a Mečiara, když usoudili, že je jednodušší rozdělit si stát místo nalezení kompromisu. Kdyby takto fungovalo všechno, asi se povraždíme místo toho, abychom jednali.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jakub Vosáhlo

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Elity rozdmýchávají války, ženou „humanitárně“ miliony na jatka. Podívejte na Ukrajinu, jak tam falšují fakta. Ale hrozny lidového hněvu zrají, varuje levicový publicista a básník

19:32 Elity rozdmýchávají války, ženou „humanitárně“ miliony na jatka. Podívejte na Ukrajinu, jak tam falšují fakta. Ale hrozny lidového hněvu zrají, varuje levicový publicista a básník

ROZHOVOR Levicový publicista a básník Marek Řezanka rozvádí teorii o selhání elit a ignorování názor…