Poslední léta byla bohatá na události, které podle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu 89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu 89 dostali, o nás samých?

Že život ve svobodě a demokracii není zadarmo, že se hodnoty jako demokracie a svoboda samy bránit neumějí a že je to vždy na lidech, jestli si tyto hodnoty udrží.

Tato vláda ANO, ČSSD a KDU-ČSL ukrajuje svobodu kousek po kousku, zato systematicky. Jednou je to pomocí nákladné elektronické evidence účtenek, kdy chce mít kontrolu nad těmi, kteří nejsou na státu závislí, snaží se živit vlastním přičiněním a vytvářejí pracovní místa pro ostatní. Jindy chce zase pomocí finančních úřadů selektivně ukazovat na občany, kteří budou muset i zpětně dokazovat, jak nabyli svého majetku a absurdita je v tom, že takový návrh navrhuje ministr, který dodnes nevysvětlil, jak on sám ke svým miliardám přišel. Nebo je to snaha o to, určovat rodičům, co je pro jejich děti nejlepší a kdy mají začít chodit do školky a tak dále. V kombinaci s tím, kdo dnes sedí na Hradě, jak se chová a co říká a jak je velká část mediálního prostoru v rukou jednoho člověka, kterému snad dnes už nikdo nevěří, že si média pořídil a do politiky vstoupil jen kvůli tomu, aby pomohl ostatním, ale aby pomohl sám sobě a svému podnikatelskému impériu, se jedná o skutečné ohrožení svobody, jak jsme ji znali doposud.