I díky dohodě s Tureckem se letos migrační vlna oproti loňsku utlumila. Nicméně Turci vyhrožují prostřednictvím svého ministra zahraničí, že pokud do října nedostanou bezvízový styk – což i kvůli dění v této zemi patrně nedostanou – dohodu vypoví. Co by to pro EU znamenalo?
Jestliže evropské země razantně nezmění svoji imigrační politiku, pak to dlouhodobě nebude znamenat skoro nic. Celou dohodu EU s Tureckem jsem od počátku považoval za obrovskou chybu a fakticky za kapitulaci před nepokrytým tureckým vydíráním. To, co Ankara předvádí teď, opět není nic jiného než sprosté vydírání a nátlak. Bez dohody se do Evropy hrnou tisíce ilegálních imigrantů, které sem Turecko nechá projít. Pokud bude dohoda platit, pak imigranti získají v Turecku azyl, a možná i občanství, a jelikož s Tureckem budeme mít bezvízový styk, tak víceméně ti samí lidé sem poté přijdou takříkajíc legálně. Nemůžu si pomoci, ale faktický rozdíl nevidím skoro žádný. Turecko na Evropu tlačilo a neustále navyšovalo požadavky, což mu vyšlo, protože evropští lídři nebyli schopni tomuto nátlaku vzdorovat. Pokud by tady byla jasná ochota střežit hranice a ilegální imigranty bez práva na azyl okamžitě deportovat, tak by si Ankara tenhle tlak asi rozmyslela, jenže taková vůle u naprosté většiny evropských politiků stále chybí. Pořád je to zas a znovu totéž. Západ ustupuje a ponižuje se, není schopen se bránit a agresor vítězí. A dokud se hodně nezmění politické reprezentace v několika nejdůležitějších evropských zemích, především ve Francii a Německu, bude tato situace zaručeně trvat nadále. Naštěstí se zdá, že ta změna přijde brzy, snad už příští rok.
Jak vůbec sledujete poslední dění v Turecku? V jednom z minulých rozhovorů jste říkal, že je tragikomické, že členem NATO je země ovládaná islamisty…
Přesně tak. NATO představuje uskupení, které vzniklo s cílem zabránit válce v Evropě, a sice tak, že formou kolektivní obrany bude odstrašovat nepřátele Západu. Členem se potom stalo i Turecko, protože změny, které zahájil Mustafa Kemal Atatürk a na které pak dohlíželi vojáci, se ukazovaly jako příslib, že se sekularizované Turecko stane de facto západním státem. Dá se říci, že po této slibné cestě postupovalo osmdesát let, zhruba od roku 1923, kdy se Atatürk stal prezidentem, až do roku 2002, kdy volby poprvé vyhrála islamistická strana AKP. To, že jsou to prý „umírnění“ islamisté, je nesmysl a protimluv. Jak výstižně řekl Miloš Zeman, umírněný islamista je podobná pitomost jako umírněný nacista. Pokud se odlišují tím, že ten „radikální“ používá násilí a „umírněný“ bojuje o moc ve volbách, pak podle této logiky se dá konstatovat, že se Hitler po neúspěšném puči a po propuštění z vězení stal „umírněným nacistou“, protože se snažil vyhrát volby, což se mu pak taky povedlo. Ale abych se vrátil k Turecku a NATO, je zřejmé, že Ankara už řadu let sleduje vlastní linii zahraniční a bezpečnostní politiky, která má za cíl vrátit Turecko na pozici vůdce islámského světa. Každá země určitě má přirozené právo prosazovat své mocenské zájmy, ale v tom případě Turecko nemá nárok na členství v Alianci, která slouží k obraně Západu, a nikoli k šíření islamismu. Sekulární Turecko do NATO klidně patřit může, Erdoganovo islamistické Turecko určitě ne.
Bezpečnostní analytik Lukáš Visingr
Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro Blesk navrhl ozbrojení občanů v souvislosti s teroristickým nebezpečím. Je to dobrý nápad?
Jednoznačně ano, volám po tom už roky. Stát Izrael představuje dokonalý příklad toho, jak to opravdu funguje. Nemůžete zakázat nákladní auta, sekery nebo nože, a pokud se budete snažit omezit legální přístup lidí ke střelným zbraním, jak se o to nyní slabomyslně snaží Brusel, tak tím teroristům a vůbec jakýmkoli zločincům jenom usnadníte život. Oni se ke zbrani dostanou skoro vždycky, a to ne jen k pistoli, ale i k té automatické pušce. Jediná možná odpověď proto je, aby se ozbrojili dobří, slušní a zákona dbalí občané a aby se zbraněmi také uměli zacházet. Nemůžete mít policistu na každých deseti metrech ulice a žádná tajná služba nedokáže zavčas odhalit každý plán útoku, zejména když ho chystá jedinec nebo malá skupinka. Prostě musíme akceptovat to, že se někdo občas o teroristický útok pokusí a že policie nebude nablízku, takže pak to bude na ozbrojených civilistech. Chci věřit, že za snahou Evropské unie je jen obyčejná lidská blbost, neschopnost a naivita, nikoli zlý úmysl, což ale nic nemění na tom, že je potřeba se tomu vzepřít, a to jakýmkoli způsobem. Zdůrazňuji, jakýmkoli. Pokud bude něco takového na úrovni Unie přijato, pak už musíme takříkajíc odepřít poslušnost a odmítnout implementaci něčeho takového. Za nějakých pět nebo deset let už stejně žádná EU nebude existovat, a tudíž nikoho nebude zajímat, co jsme dodrželi nebo nedodrželi.
Psali jsme:
Také mluvil o urychlené deportaci migrantů, kteří nedostali azyl. V německém Ansbachu vraždil muž, který už před rokem nedostal azyl. Co si myslíte o tomto kroku?
Také souhlasím. Pokládám za neuvěřitelné, že se dnes po Evropě pohybují tisíce a tisíce osob, o nichž nevíme téměř nic, přestože lze důvodně předpokládat, že se mezi nimi vyskytuje velký počet těch, kteří znamenají bezpečnostní riziko, v některých případech jasné a přítomné, clear and present danger, jak by řekli Američané. Jak už jsem řekl mnohokrát, ta současná pravidla o migraci a azylu byla napsána v situaci, kdy bylo množství imigrantů o několik řádů menší, a tudíž se nelze divit, že se tato pravidla de facto nedají dodržovat. Takže zřejmě bude nutné ty zákony a dohody změnit nebo vypovědět, pokud se nechceme dál a dál vystavovat nebezpečí. Každý imigrant musí být důkladně prověřen, a když se objeví podezření, že by opravdu mohl být nebezpečný, tak by měla následovat buďto deportace, nebo uvěznění a vyšetřování. Ale to není všechno, to je pouze začátek, protože podle mého názoru by měli být ihned deportováni i ti, kdo již tady žijí, resp. mají azyl, nebo dokonce občanství, avšak představují hrozbu. A tady jako hrozba stačí už pouze to, že někdo například žádá zavedení práva šaría nebo odmítá oddělení církve od státu, rovnost pohlaví a další prvky západní civilizace a kultury. Západ byl vytvořen na základě antických, židovských a křesťanských hodnot, a jestli se to někomu nelíbí, pak má právo si stěžovat, ale v tom případě tady nemá co dělat. Nevidím důvod, proč bychom tu měli tolerovat někoho, kdo otevřeně deklaruje odpor k nám.
Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
Donald Trump prohlásil, že rozhodnutí o ochraně pobaltských států proti ruské agresi by záleželo na tom, jak tyto státy dodržují závazky vůči USA. Jak tahle slova chápat? Snaží se tímto Trump donutit evropské státy, aby do NATO přispívaly více?
Přesně tak. A není v tom vůbec osamocen, právě naopak. Další američtí politici to třeba říkají jinak, uhlazeně, ale princip je stejný. Trump prostě jen otevřeně sděluje to, co v USA rezonuje již řadu let, a to u politiků z obou hlavních stran i u vysokých vojenských činitelů. A skutečně se tomu nedivím. Za studené války byly náklady na NATO rozděleny mezi USA a Evropu asi 50:50, ale dnes Amerika dává zhruba tři čtvrtiny, a to je dnes v Alianci více členů. Evropa má větší HDP a více obyvatel než USA, tak proč není schopna na svou obranu dávat aspoň stejné peníze, jaké dávají Američané? Nedávno jsem si někde všiml výroku, který dokonale popisuje vztah Evropy k USA: Vy nás budete chránit a my vám za to budeme nadávat. Nedokázal bych to říct lépe a je logické, že už to Američany jaksi nebaví. Trump se od jiných politiků odlišuje jen tím, že to říká bez jakéhokoli obalu. Pravda, střelil poněkud vedle, když mířil na pobaltské republiky, ty své finanční závazky plní, ale v tom představují spíš výjimky. Řada větších zemí Aliance nedává ani zdaleka tolik, kolik by měly či mohly. Je fascinující, jaký povyk se spustil po tomto Trumpovu výroku i po jeho předchozích prohlášeních na toto téma, ale jen málokdo věnoval pozornost tomu, že Trump svým oblíbeným prostořekým způsobem hovořil o něčem, co je objektivní a vážný problém. Ale liberální mainstream zřejmě bude na Trumpa přivolávat kletbu i tehdy, když konstatuje, že dvě a dvě jsou čtyři.
Pokud by se USA staraly samy o sebe, jak by byly bojeschopné evropské armády v rámci NATO v porovnání s Rusy?
Předesílám, že válku NATO s Ruskem považuji za téměř vyloučenou. Vladimir Putin je velmi dobrý stratég a racionální kalkulátor, ne válkou posedlý šílenec. Je ochotný použít sílu, pokud se to zdá potřebné, avšak teď opravdu nevidím jediný rozumný důvod, proč by to vůči NATO měl dělat. K té bojeschopnosti evropských armád: Jednoduchá odpověď tady neexistuje, dá se říci, že jak kdo a jak v čem. Ruská armáda udělala za poslední dobu, kdy je ministrem obrany velmi schopný Sergej Šojgu, obrovský posun dopředu. To je poznat na cvičeních, na angažmá na Ukrajině i na intervenci v Sýrii, ale stále přetrvávají některé problémy. Rusové zřejmě dost kulhají v logistice, řada útvarů není plně vybavená a pořád převažuje zastaralá výzbroj, ačkoli i to se postupně mění. Mezi silné stránky Rusů patří mechanizované jednotky, dělostřelectvo a protivzdušná obrana a velmi se zlepšili v oblasti elektronického boje. Naopak s námořnictvem to pořád není žádná sláva. Vzdušné síly jsou hodně početné, avšak většina techniky už značně zaostala. Po stránce kvality jsou na tom vyspělé evropské země v mnoha oblastech zajisté lépe než Rusko, ale příliš se zaměřily na lehké expediční síly a výrazně zredukovaly těžké kapacity pro konvenční operace, což je právě zase doména Rusů. Mám i své pochybnosti o tom, jaká je reálná operační připravenost většiny armád NATO, zejména těch na jižním křídle. Myslím, že by se už konečně měl objevit nějaký „alianční Šojgu“.
Nejnověji republikánský kandidát na amerického prezidenta řekl, že USA by měly uznat anexi Krymu, zlepšit tím vztahy s Ruskem a společně pak bojovat proti Islámskému státu. Co k tomu říkáte?
Takhle si to zjednodušil mediální mainstream. Ve skutečnosti ovšem Trump řekl, že by o tom mohl uvažovat, že obyvatelstvo Krymu prokazatelně projevilo vůli spojit se s Ruskem a že by se to také mělo zohlednit. A upřímně řečeno, zrovna to se dá zpochybnit velmi těžko, protože je nesporným faktem, že proruské nálady na Krymu převládaly vždycky a referendum by asi dopadlo víceméně takhle bez ohledu na to, kdy a za jakých podmínek by se konalo. Neříkám, že s postupem Ruska bezvýhradně souhlasím, protože přinejmenším porušilo tzv. Budapešťské memorandum, kde se i Moskva zavázala garantovat hranice Ukrajiny. Kauza Krymu je ovšem opravdu složitá; a až se bude konat nějaký soud nebo arbitráž, tak tam Rusko zaručeně nebude mít nouzi o argumenty. Každopádně však s Trumpem souhlasím v tom, že je potřeba narovnat vztahy s Ruskem a kooperovat proti největšímu protivníkovi, kterým je islamismus. Nedělám si iluze, že by se USA a Rusko mohly v krátké době stát nejbližšími spojenci, určitě však mají celou řadu společných zájmů a oblastí ke spolupráci, od boje proti terorismu až třeba po snahu omezit ambice Číny, které dlouhodobě ohrožují i Rusko. Realisticky nejlepší vztah Ameriky a Ruska by bylo jakési rozumné soutěživé partnerství, samozřejmě nikoliv bez nějakých třecích ploch, avšak na bázi vzájemného respektu, kompromisů a rozdělení sfér vlivu. K tomu je však v první řadě nezbytná vůle a ochota na obou stranách.
Ještě k minulému atentátovému týdnu. Ve Francii je vyhlášen výjimečný stav, a přesto vraždí džihádista pod policejním dohledem. Není něco špatně?
To je skutečně diplomaticky řečeno. Špatně je toho spousta, ale všechno to má jednu primární příčinu. Řada lidí teď volá po zvýšení pravomocí policie a zpravodajských služeb, aby mohly efektivněji bojovat proti teroristům, ale já si myslím, že ty pravomoci jsou ve většině zemí EU nastavené celkem dobře. Problém je jinde. Chybí politická vůle dát zpravodajským službám a policistům jasné zadání, pojmenovat nepřítele a říct, v jakých komunitách se skrývá a kam se musí zaměřit pozornost, aby ten boj byl účinný. Po každém útoku politici prohlásí, že situace je vážná, ale že to zvládneme, udělá se nějaký pochod za mír a toleranci, spousta lidi si změní status na sociálních sítích a takhle se pokračuje až do dalšího útoku. Ten skutečný problém se nachází na politické a mediální scéně a nazývá se „politická korektnost“. Polopravdy či přímo lži, které se pořád opakují, aby pravda neurazila jakési údajně diskriminované menšiny, vedou k relativizaci všeho a k neschopnosti jasně pojmenovat dobro a zlo. Ale preference a výsledky dokládají, že lidem už dochází trpělivost a s každým dalším útokem přibývá kapka do poháru, který brzy přeteče. Pak skončí „politická korektnost“, která oslabuje Evropu, a islamisté se asi budou hodně divit, jakou strašlivou sílu probudili, ale to už bude pozdě. Západu zpravidla trvá dlouho, než se opravdu naštve, jenže pak to stojí za to. Pak přijde doba, kdy se Západ konečně přestane bát teroristů, místo toho se začnou bát oni.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
