Miloš Zeman je zhruba v polovině svého prezidentování. Lze si v obecnosti říci, že šlo o úspěšného dva a půl roku? Je dobře, že prezidentem se stal zrovna Zeman, a ne Karel Schwarzenberg? Co by dnes bylo v Česku jinak?

Obecně? To je těžká otázka. Jak pro koho, že? Pro Miloše Zemana jako osobu asi úspěšné byly. Nikdo na něj nespáchal atentát, nohy už zase jakžtakž slouží, podle vizáže mu docela chutná. A pro republiku? Funguje dál, Miloši Zemanovi i vládě navzdory.

Volba mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem byla pro mnoho lidi těžké dilema. Pokud se podíváte na tehdejší prezidentské kandidáty, vlastně nebylo moc z čeho vybírat. Přímá volba sama o sobě je ústavní paskvil. Ve funkci prezidenta republiky vlastně stojí člověk, který nikomu není odpovědný za své činy. Nikdo kromě takzvaných ukázněných voličů, tedy těch, kteří k volbám jdou, neodpovídá za něj. Když je pak ve funkci, je od voličů daleko a dělá si, co chce. Naše zastupitelská demokracie dostala na frak od svých zastupitelů. Za tenhle prapodivný stav můžou vlastně všichni, kdo pro tohle zprznění politického systému tehdy zvedli ruku. Zleva doprava, bez rozdílu. Seznam kandidátů na prezidenta jen ukázal na vyprázdněnost politických elit. Skutečné elity jsem tam neviděl. Výběr mezi Zemanem a Schwarzenbergem byl vlastně výběrem mezi větším a menším zlem a takto situaci vnímala většina voličů. Osobně jsem volil profesora France, a to z ekonomických důvodů. Na tisk známek a oficiálních portrétů by totiž postačila jen modrá barva. Mimochodem, neslavný volební propadák Zemanovy strany ukázal, že jeho skalních přívrženců není tolik, jak se zdálo.

Zeman se vydal poměrně aktivně na pole zahraniční politiky. Kritizoval sankce proti Rusku, navštívil Moskvu a metropole dalších postsovětských států,  rovněž jel do Číny. Co z jeho ,,východní“ politiky lze chválit a co ne? Podle expertů zanedbává tradiční pojetí lidských práv a preferuje dělání byznysu. Je to dobře? Je něco, co se mu v oblasti vztahů s někdejším SSSR a Čínou nepodařilo, byť o to sám stál?

Aktivně strkat nos do zahraniční politiky je asi hobby každého našeho polistopadového prezidenta. Často se stávalo a stává, že šli vlastně proti vládě. Ono to souvisí s tím, že prezident je u nás tradičně vnímán spíš jako monarcha, onen „tatíček,“ který všechno ví a zná. Zdá se mi, že tento komplex získá snad každý, kdo se usadí na Pražském hradě. Snad to dělá to prostředí. Já bych nechal Hrad Hradem, dal ho vládě pro reprezentativní účely a sloužil by jako národní symbol, bez praporu se lvem nad střechou, jenom s výsostnou státní vlajkou. Prezidentský úřad bych umístil do města, do kulis běžného života.
Miloš Zeman svými různými, mnohdy kontroverzními zahraničními vystoupeními ale hraje především pro domácí publikum způsobem: „Koukejte, jaký jsem originál!“ Že pomíjí otázku základních lidských práv? Že dělá do byznysu? A prosím vás, kdo to už od Klausovy vlády nedělal? U Rusů i Číňanů Miloš Zeman zřejmě ničeho zvláštního nedosáhl a nedosáhne. Ony si mocnosti z něj sice mohou navenek udělat „svatý obrázek“, ale moc se na jeho názory ohlížet nebudou a stejně se zachovají po svém.